KAPItOLa 1 Byl už skoro večer. Se spokojeným úsměvem na rtech jsem pozorovala v posledních unavených paprscích slunce stejně unavené poletující částečky prachu, rozvířené zaklapnutím notebooku. Půl osmé. Výborně, pochválila jsem se neskromně za všechnu odvedenou práci, kterou jsem ten den zvládla. Můj – pěkně dlouhý – to-do list byl seškrtaný odshora až dolů. Seděla jsem sama v rozlehlé advokátní kanceláři, kde to přes den hučelo hovory a telefonáty, tisknutím papíru a smluv, boucháním razítek, občasnými spory mezi kolegy, ale i smíchem. Kolegové chodili sem a tam, uvolněně, s přátelským úsměvem na tváři, ale i frustrovaně nebo s afektovanou důležitostí. Vonělo to tu vzrušením, napětím a stresem. Stres byl esenciální složkou mojí práce. Teď tu však byl klid a ticho, světlo zajišťovalo už jen pár dekorativních lampiček na komodách podél stěn a několik nezhasnutých monitorů ledabylých kolegů. Obvykle by tady v tuhle hodinu bývala ještě většina zaměstnanců i společníků, ale byl pátek a čekal nás prodloužený víkend. Na pondělí připadal státní svátek, který ctí i ti největší workoholici – soudy jsou totiž bez výjimky zavřené. 7
Stastny let Klaro_blok.indd 7
14.05.2026 11:32:28