Kapitola 1
Později si vůbec nikdo nevzpomene, že by tu paní na letišti v Hobartu viděl nastupovat do letadla. Nic na jejím vzhledu nebo chování nevzbuzuje sebemenší podezření, ničím nepoutá pozornost. Není opilá, agresivní ani slavná. Není zraněná jako ten hipster s brýlemi a rukou zafačovanou tak, že má dlaň neustále přitisknutou k srdci a vypadá, jako by někomu vyznával lásku nebo se dušoval. Není vyčerpaná jako ta zpocená mladá matka, která se snaží jednou rukou udržet miminko, jež jí klouže v náručí, a druhou vztekající se batole a k tomu nemalý počet kabinových zavazadel. Není křehká a slabá jako ten shrbený starší pár zachumlaný do několika vrstev teplého oblečení, jako by se chystal připojit k antarktické expedici kapitána Scotta. Není mrzutá jako ti různí lidé středního věku, jimž se honí hlavou různé věci typické pro lidi středního věku, nebo jako ten jediný cestující bez doprovodu: šestiletý chlapec, který si musel nechat ujít laserovou party svého kamaráda, protože dohoda jeho rodičů o střídavé péči vyžaduje, aby syn každý pátek odpoledne letěl tímto spojem do Sydney. Není upovídaná jako ten pár, který tak dychtivě sdílí podrobnosti o své dovolené, že nemůžete potlačit podezření, jestli nepracují v utajení pro Turistickou iniciativu tasmánské vlády. 9
Jeste jeden okamzik_OK.indd 9
30.07.26 17:09