I.
Vratislav II. (1092) Břetislav II. (1092–1100)
J
eho poslední den přišel krátce před slavnostmi zim ního slunovratu. Mrzlo a v noci napadl sníh. Byl už tak starý, že nikdo – ani on sám – nevěděl, kolikátý slu novrat v jeho životě to je. Slaviborga, doprovázející starce, za sebou zavřela vy řezávaná vrátka v posvátném hájku a mlčky scházela k okraji lesa. Šla několik kroků za ním a do otevřené dla ně bezděčně chytala padající vločky. Chumelilo řídce, jen tak pro radost této zralé prostovlasé ženy. S každou sněhovou hvězdičkou se pomazlila, a pak už sněžilo jen nad její hlavou: do hustých předlouhých vlasů. Doká zala se do nich celá zahalit, za nocí strávených v lesích se jimi přikrývala místo pláště. Po probuzení nejdřív z husté hřívy promrklo její modré oko, potom to ptačí na větvi a následně se rozezněla celá ptačí hejna kakofo nií zpěvů, vzájemně spletených do sebe, a nebylo možné dobrat se konců a začátků – byly jedním, splývaly.
9
Dablova slina_sazba.indd 9
14.04.2026 13:45:32