/25
Prolog
S
tydím se za to, ale nakrátko jsem doopravdy zvažovala možnost, že na bratrovu svatbu nedorazím. „Ví to Eli?“ zeptala se moje kamarádka Jade. „Že bych radši objímala záchodovou mísu, než se dívala, jak si bude vyměňovat manželské sliby se svou životní láskou?“ „Ne. Že jsi ho nechtíc vyslechla.“ Zavrtím hlavou, oči přilepené k bruslím. Ráda předstírám, že led je něco, co bych radši nikdy nepoznala, a opakovaně ho řežu ostřím a bodám zoubky. Trocha násilí mi vždycky dokáže zlepšit náladu. „Tak tam prostě nejezdi, Mayo. To přece nebude tak těžký. Copak přesně tohle očekávání není zakotvený v samotný koncepci svatby v zahraničí? Splníš povinnost k rodině tím, že pozveš každýho, na koho si vzpomeneš – včetně úchylný tetičky, co sbírá panenky, a bratrance z třetího kolene, co vždycky smrdí potem –, a přitom čekáš, že se devadesát procent pozvaných s politováním omluví a nedorazí. Beze srandy, ale kdyby měli lidi tisíce dolarů, co můžou utratit za cestování, proč by jezdili na místo, který vybral někdo jiný, jen aby si tam dali pitomý přeslazený dort?“