Říjen 1968
HILDA
H
ilda se jako vždy probudí, než začne řinčet budík. Se zavřenýma očima vypne zvonění a rozsvítí lampičku na nočním stolku. Půl sedmé. Venku je ještě naprostá tma, její drahý manžel pochrupuje vedle ní v blaženém ranním spánku. Tiše vstane, aby ho neprobudila, a zamíří do koupelny. Ať se Jean-Jacques klidně vyspí. Bude mít lepší náladu a nepůjde jí svými ironickými poznámkami na nervy. Chápe, že bylo pro něj nesmírně těžké předat milovaný vinohrad, jeho záda to už ale nezvládala a byl také v červených číslech. V podstatě může mluvit o štěstí, že Miša byl po dvou letech smíšených zkušeností v pozici hoteliéra ochotný převzít vinici v Eltville. Dohodli se a přibližně rok je její miláček trvale v kavárně U Anděla po jejím boku, jak si vždycky přála. S tím, že ho čas od času přepadne smutek a touha po jeho hroznech, musí počítat. Pro kavárnu je ale velkým obohacením, protože dobře vychází s hosty, a navíc se stará o přátelskou atmosféru v kuchyni. Hilda se toho rána rozhodně necítí svěží a čilá. Je to patrně tím, že špatně spala. Několikrát se probudila. Zdálo se jí, že slyší v domě zvuky. Pokoušela se vzbudit kvůli tomu i Jeana-Jacquese, ten ale jen zamžoural a zamumlal: „Tu es folle, ain? Laisse-moi tranquille!“ Ne, není blázen. Trpí jen občas zvláštními změnami nálady, kdy je nervózní a bezdůvodně slovně napadá lidi. Což ji zpětně mrzí. „Přechod,“ tvrdí matka. „Je ti pětačtyřicet, to je úplně normální. U mě to přišlo později, až v padesáti. Já mám ale velice mladistvou konstituci…“ Matčiny průpovídky jí opravdu dokážou pokazit den. Hilda se rozhodne, že si dnes dopřeje sprchu. Sprchový kout je luxus, který je v bytě teprve několik měsíců. Předtím se jen krátce opláchli ve vaně, 9
06_KAVARNA U ANDELA_NEZAPOMENUTELNA SLAVA.indd 9
28.04.26 16:42