1
PIPPA
(TEĎ) „Venku někdo je.“ Stojím u dřezu v kuchyni, ruce mám ponořené v teplé mýdlové vodě. Gabe vedle mě prý utírá nádobí, ale spíš pocucává červené a prozpěvuje si s Édith Piaf. K večeři nachystal kohouta na víně, k čemuž použil každičký kastrol, co v domě máme, ale jestli se mému manželovi něco musí nechat, tak to, že umí navodit atmosféru. Ztlumil světla, zapálil pár svíček, a dokonce vyloudil ten nejlepší francouzský přízvuk, jakého je schopen. Nebýt přítomnosti dětí a mé starší sestry Kat – která sedí u kuchyňské linky –, mohlo to být romantické. „Kde?“ ptá se Gabe. Vytáhnu z vody ruku v gumové rukavici a ukážu na okno. Asi to bude nějaká žena, i když si kvůli slunci zapadajícímu za jejími zády nemůžu být jistá. Každopádně mám jasný výhled na postavu vzdálenou nějakých dvacet metrů od našeho pozemku, kde trávník ustupuje písčité