1958
Krčí se pod jídelním stolem a na spodní stranu desky kreslí noční oblohu. Rodiče si ho nevšímají, zrovna se hádají. Pokaždé to začne otcovou žízní. Následuje televize, matka zesílí zvuk v naději, že legrácky Wallyho s Bobrem nebo Lucy a Rickyho přehluší křik. Na dubovém stole nad chlapcovou hlavou trůní piškotová buchta. Ta sladká vůně ho silně láká. Kvůli buchtě se snažil, poslušně spořádal všechen hrášek, a teď možná nedostane ani kousíček. Ze zavřené ložnice rodičů se ozve zadunění. A pak zvuk připomínající hlasité tlesknutí. Rána. Matka tlumeně naléhá, co si prý o nich pomyslí pan domácí. Chlapec na nebe tlustou bílou voskovkou přikreslí hvězdu. Kousne se do rtu, zakloní hlavu a přimhouřenýma očima si prohlíží své dílo. Teď hlavně jak tam dostat mraky, aby byly vidět. Nakonec se rozhodne zkusit na černé noční pozadí fialovou. Neklapne to. Obtáhne tedy fialové tvary na začerněném dřevě bílou. To už je lepší. Pyšně se usměje. Po žlutém linoleu přejdou matčiny tmavomodré lodičky. Sleduje, jak se jí pohupuje zástěra, a zatvrzuje se, čeká, že se vzápětí přiřítí hlučný otec v ponožkách špinavých od trávy. 9