Johanna Říjen 1860
R
ychle vstala, aby mohla lépe pozorovat krajinu z okna. Zprvu vidí jenom plochou šedou linii na obzoru, z níž vyčnívají kostelní věže jako ostny. Ale podzimní slunce dá brzy zazářit barvám: tmavočerveným páleným cihlám, bílým fasádám a lesklé modři Motlavy, jež objímá ostrov Wyspa Spichrzów. Ach, tamhle je Mariánská bazilika s mohutnou hranatou věží, která nemá hrot. A hned vedle půvabná, štíhle čnící věžička radnice… „Jen se klidně posaďte, slečno Berendová! Tak krásný zase starý Gdaňsk není, abyste celou cestu stála u okna!“ Johanna se se smíchem obrací k spolucestujícímu, s nímž čile rozmlouvá už od přestupu v Tczewu. Je to tělnatý starší muž s dobráckým výrazem ve tváři, jenž se jí představil jako Berthold Forster, majitel dílny na stavbu lodí. „Gdaňsk je nejkrásnější město na světě, pane Forstere!“ namítne. „Nemůžu se vůbec vynadívat. Ty pohledné staré domy, kostelní věže, pavučina stožárů a plachet na Motlavě, zelené zahrady a lesy kolem.“ Johanna se musí honem chytit, protože vlak začal brzdit. Loko motiva zběsile píská, za oknem se žene mrak šedivého čoudu. Už zase nějaký povoz, který si to drkotá přes koleje jakoby nic a nebere ohled na blížící se vlak! „Nejkrásnější město na světě…“ Pan Forster pochybovačně kývá hlavou. „Že to říkáte zrovna vy, slečno Berendová, která jste poznala mnohem slavnější města a země.“ Johanna mu vyprávěla, že sjezdila skoro celou Evropu. Což je v zásadě pravda. Ovšem poněkud zaměnila okolnosti svého cestování: údajně byla s přítelkyní a jejími rodiči na poznávací cestě. Její společ5
LODENICE GDANSK_01_Dny zacatku 5
05.01.26 13:27