Obloha byla Ïlutá jako mosaz aje‰tû nebyla zaãouzená koufiem ztovárních komínÛ. Za stfiechami továren jasnû záfiila. KaÏdou chvíli muselo vyjít slunce. Podíval jsem se na hodinky. Je‰tû nebylo osm. Chybûlo ãtvrt hodiny.
Otevfiel jsem vrata apfiipravil benzinovou pumpu. V tuto dobu uÏ zpravidla zaãínaly pfiijíÏdût vozy achtûly tankovat. Tu jsem za sebou zaslechl chraplav˘ skfiek –zvuk, jako by nûkdo pod zemí vytahoval rezav˘ ‰roub. Zastavil jsem se anaslouchal. Pak jsem se vrátil pfies dvÛr kdílnû aopatrnû otevfiel dvefie. V‰eré místnosti vrávoralo stra‰idlo. Mûlo ‰pinav˘ bíl˘ ‰átek, modrou zástûru, tlusté pantofle, mávalo ko‰tûtem aváÏilo devadesát kilo; byla to uklízeãka Matylda Stossová.
Chvíli jsem stál adíval se na ni. KdyÏ se tu tak motala mezi kapotami automobilÛ atlumenû si prozpûvovala píseÀ ovûrném husarovi, byla pÛvabná asi jako hroch. Na stole uokna stály dvû láhve koÀaku. Jedna znich byla témûfi prázdná. Vãera veãer byla je‰tû plná. Zapomnûl jsem ji schovat.
„Ale paní Stossová,“ ozval jsem se.
Zpûv zmlkl. Ko‰tû padlo na zem. BlaÏen˘ úsmûv pohasl. Teì jsem byl stra‰idlem já. „JeÏí‰ikriste –“ zakoktala Matylda aupfiela na mne zarudlé oãi. „Vás jsem tu neãekala.“
„To vûfiím. Chutnalo?“
„Ale jo – jenÏe je mi to trapn˘.“ Otfiela si ústa. „Krve by se ve mnû nedofiezal.“
„No, to pfieháníte. Jste jen pûknû zfiízená.“
S námahou stála zpfiíma. Knírek se jí zachvíval aoãní víãka jí mÏikala jako starému v˘rovi. Pomalu se jí v‰ak zaãínalo vyjasÀovat. Odhodlanû postoupila okrok. „Pane
Lohkamp – jsme jenom lidi – nejdfiív jsem si jen pfiiãuchla a pak si trochu lokla, protoÏe jsem pofiád nûjak slabá na Ïaludek – jo apak – pak mû musel posednout sám ìábel. Nemáte uvádût chudáka Ïenskou vpoku‰ení anechávat tu válet ty fla‰ky.“
Nebylo to poprvé, co jsem ji takhle pfiistihl. Pfiicházela sem kaÏdé ráno asi tak na dvû hodiny, aby poklidila v dílnû. Mohli jsme pfied ní klidnû nechat leÏet bÛhvíkolik penûz aona se jich ani nedotkla, ale na kofialku byla jako my‰ na ‰pek.
Zvedl jsem láhev. „KoÀaku pro zákazníky jste se ani nedotkla – ov‰em ten dobr˘ od pana Köstera jste vytáhla v‰echen.“
VMatyldinû vrásãité tváfii se mihl úsmûv. „CoÏ oto –vím, co je dobr˘. Ale snad byste mû neprozradil, pane Lohkamp? Mû, bezbrannou vdovu?“
Zavrtûl jsem hlavou. „Dnes ne.“
Popotáhla si sukni. „To rad‰i zmizím. Kdyby pfii‰el pan Köster – pámbu se mnou.“
·el jsem ke skfiíni aotevfiel ji. „Matyldo!“
Spû‰nû se pfiikolébala. Vyndal jsem hnûdou ãtverhrannou láhev.
Zvedla ruce jakoby na protest. „Ne, ne, to jsem nebyla já! Na mou ãest! Tohohle jsem se ani nedotkla.“
„Vím,“ fiekl jsem analil plnou sklenku. „Znáte to?“
„Aby ne!“ Olízla si rty. „Rum. Prastarej jamajskej.“
„Správnû. Tak tedy tu sklenku vypijte.“
„Já?“ Trhla sebou. „Pane Lohkamp, to je moc! To budu mít hlavu vjednom ohni! Stará Stossová tajnû vyÏahne vበkoÀak, avy jí tu je‰tû ‰pend˘rujete rum. Vy jste svûtec, na mou du‰i! Ale aÈ mû trefí ‰lak, jestli si nûco takov˘ho vezmu.“
„Tak co?“ zeptal jsem se azatváfiil se, jako bych chtûl skleniãku zase odtáhnout.
„Tak tedy jo!“ spû‰nû ji uchopila. „âlovûk musí brát dobro, jak pfiichází. IkdyÏ ho nechápe. Na zdraví! Máte snad narozeniny?“
„Ano, Matyldo. Uhodla jste.“
„Opravdu?“ Vzala mû za ruku apotfiásla jí. „Nejsrdeãnûj‰í blahopfiání! AÈ máte penûz jako Ïelez, pane
Lohkamp,“ otfiela si ústa, „jsem tak dojatá – na to musím bezpodmíneãnû vypít je‰tû jednu. VÏdyÈ já vás mám ráda jako syna.“
„Dobrá, dobrá.“
Nalil jsem jí je‰tû jednu skleniãku. Obrátila ji do sebe as chvalofieãením opustila dílnu.
Uklidil jsem láhev ausedl ke stolu. Bledé slunce mi svítilo oknem na ruce. Podivuhodn˘ pocit, takové narozeniny, i kdyÏ si to ãlovûk nepfiipou‰tí. Tfiicet let – byly doby, kdy jsem se domníval, Ïe se nedoÏiju dvacítky. Apak – vytáhl jsem zpfiihrádky arch papíru azaãal poãítat. Dûtství, ‰kola – to byla daleká, dávno za‰lá minulost, to uÏ ani nebyla pravda. Opravdov˘ Ïivot zaãal teprve vroce 1916. To jsem byl právû rekrutem, huben˘, vytáhl˘, bylo mi osmnáct apodle povelÛ vousatého poddÛstojníka jsem cviãil na oranici „kzemi“ a„vztyk“. Jednou veãer mû pfii‰la do kasáren nav‰tívit matka, musela v‰ak na mne pfies hodinu ãekat. Nesbalil jsem tehdy tornu podle pfiedpisu, a za trest jsem proto musel ve volném ãase drhnout latríny. Chtûla mi pomoct, ale nesmûla. Plakala ajá byl tak unaven˘, Ïe jsem usnul, kdyÏ umne je‰tû sedûla.
1917. Flandry. Middendorf ajá jsme si vkant˘nû koupili láhev ãerveného vína. Chtûli jsme se trochu povyrazit. Ale nedostali jsme se ktomu. âasnû zrána spustili
Angliãané tûÏkou palbu. Vpoledne byl zranûn Köster, odpoledne padli Meyer aDeters. Aveãer, kdyÏ uÏ jsme si mysleli, Ïe bude klid, aotevfieli láhev, objevil se plyn a vproudil do krytÛ. Vytáhli jsme masky sice vãas, ale Middendorfova byla vadná. KdyÏ to zpozoroval, bylo uÏ pozdû. NeÏ ji strhl ana‰el novou, nalokal se pfiíli‰ plynu a zaãal zvracet krev. Zemfiel pfií‰tí ráno, zelen˘ aãern˘ v obliãeji. Krk mûl úplnû rozdrásan˘, jak se ho snaÏil nehty roz‰krábat, aby mûl vzduch. 1918. To bylo vlazaretû. Nûkolik dní pfiedtím pfii‰el nov˘ transport. Papírové obvazy. TûÏká zranûní. Po cel˘ den pfiijíÏdûly aodjíÏdûly ploché operaãní vozíky. âasto se vracely prázdné. Vedle mne leÏel Josef Stoll. Nemûl uÏ nohy, ale je‰tû to nevûdûl. Nebylo to vidût,
neboÈ pfiikr˘vka leÏela na drátûné konstrukci. Taky by tomu ani nevûfiil, protoÏe cítil vnohou bolest. Vnoci zemfieli na na‰em pokoji dva. Jeden znich umíral pomalu avelmi tûÏce.
1919. Zase doma. Revoluce. Hlad. Venku rachot strojních pu‰ek. Vojáci proti vojákÛm. Kamarádi proti kamarádÛm.
1920. Puã. Karl Bröger zastfielen. Köster aLenz zatãeni. Moje matka vnemocnici. Rakovina vposledním stádiu.
1921 –
Vzpomínal jsem. Nic jsem nevûdûl. Rok prostû chybûl. 1922. Byl jsem Ïelezniãním dûlníkem vDurynsku.
1923. Reklamním ‰éfem továrny na gumu. To bylo za inflace. Mûsíãnû jsem vydûlával dvû stû bilionÛ marek. Dvakrát za den byla v˘plata apo ní vÏdycky pÛl hodiny volno, abychom si mohli dobûhnout do krámÛ anûco koupit, neÏ bude vyhlá‰en nov˘ kurz dolaru – pak totiÏ mûly peníze zase opolovinu niωí hodnotu.
A dál? Dal‰í léta? OdloÏil jsem tuÏku. Nemûlo smysl v‰echno vypoãítávat. Taky jsem si to uÏ dál nepamatoval pfiesnû. V‰echno se mi pletlo. Poslední narozeniny jsem slavil v Café International. Tam jsem byl zamûstnan˘ rok jako pianista, abych dûlal náladu. Poté jsem se znovu setkal sKösterem aLenzem. Ateì sedím tady, vautoopravnû: Autodílna Köster aspol. To spol. jsme Lenz ajá, ale dílna vlastnû patfií jen Kösterovi. Dfiíve byl na‰ím spoluÏákem arotn˘m; pak pilotem, pozdûji na nûjak˘ ãas studentem, potom závodníkem – anakonec koupil tuhle boudu. Nejdfiív se pfiidal Lenz, kter˘ se nûkolik let potloukal po JiÏní Americe – pak já.
Vytáhl jsem zkapsy cigaretu. Vlastnû jsem mohl b˘t docela spokojen˘. Nejsem na tom ‰patnû, mám práci, jsem siln˘, hned tak se neunavím, jsem zdrav˘, jak se tak fiíká – ale pfiece jen je lep‰í pfiíli‰ otom nepfiem˘‰let. Zvlá‰È kdyÏ je ãlovûk sám. Ahlavnû veãer ne. To se je‰tû obãas vynofií nûco zminulosti astrnule se to na ãlovûka dívá mrtv˘ma oãima. Ale na to tu je kofialka.
Venku zaskfiípala vrata. Roztrhal jsem lístek sdaty svého Ïivota av‰echno zahodil do ko‰e na papír. Dvefie se rozlétly. Na prahu stál Gottfried Lenz, dlouh˘, huben˘, s hfiívou plavou jako sláma anosem, kter˘ se knûmu vÛbec nehodil.
„Robby,“ zafival, „ty starej ulejváku, vstaÀ ahni kostrou!
Chtûjí stebou mluvit tvoji pfiedstavení!“
„Kãertu!“ Vstal jsem. „Myslel jsem, Ïe si na to nevzpomenete. Buìte ke mnû milosrdní.“
„To by se ti tak hodilo!“ Gottfried poloÏil na stÛl balíãek, vnûmÏ to hluãnû zachrastilo. Za ním ve‰el Köster. Lenz se pfiede mnou napfiímil.
„Robby, co ti dnes ráno pfiebûhlo první pfies cestu?“
UvaÏoval jsem. „Tancující stará bába.“
„Panenko svatá! ·patné znamení! Ale hodí se ktvému horoskopu. Vãera jsem ho sestavil. Jsi narozen˘ ve znamení Stfielce, nespolehliv˘, kolísav˘, tfitina ve vûtru as po‰ramocen˘m Jupiterem vtomto roce. ProtoÏe Otto a já tu zastupujeme tvého otce amatku, dám ti nejdfiív nûco, co tû bude ochraÀovat. Vezmi si tenhle amulet! Kdysi mi ho vûnovala pravnuãka InkÛ. Mûla modrou krev, ploché nohy, v‰i adar pfiedvídat budoucnost. Bíl˘ cizinãe, fiekla mi, nosili to králové, je vtom síla Slunce, Mûsíce aZemû, omen‰ích planetách uÏ vÛbec nemluvû –dej mi za nûj stfiíbrn˘ dolar na kofialku, aje tvÛj. Aby se nepfietrhl fietûz ·tûstûny, odevzdávám amulet tobû. Bude tû chránit atvého nelaskavého Jupitera zaÏene!“
Zavûsil mi na krk malou ãernou figurku na tenkém fietízku.
„Tak! To je proti té vy‰‰í mizérii – aproti tûm kaÏdodenním ‰esti lahvím rumu od Otty! Je dvakrát tak star˘ jako ty!“
Rozbalil balík apostavil láhve do ranního slunce.
Tfipytily se jako jantar.
„Vypadají bájeãnû,“ uznal jsem. „Kdes to sehnal, Otto?“
Köster se zasmál. „To je zamotaná historie. Pfiíli‰ dlouhá na vyprávûní. Ale posly‰, jak se vlastnû cítí‰? Jako tfiicetilet˘?“
Odmítavû jsem zavrtûl hlavou. „Jako ‰estnáctilet˘ a padesátilet˘ zároveÀ. Nijak zvlá‰tnû.“
„Tomu ty fiíkበnijak zvlá‰tnû?“ podivil se Lenz.
„Nic lep‰ího nemÛÏe b˘t. Zvítûzils tak suverénnû nad ãasem aÏije‰ dvojnásobnû.“
Köster na mne pohlédl. „Nech ho, Gottfriede,“ fiekl. „Narozeniny pÛsobí velice silnû na sebevûdomí. Zvlá‰È zrána. V‰ak se ztoho zase vzpamatuje.“
Lenz pfiimhoufiil oãi. „âím ménû sebevûdomí ãlovûk má, tím vût‰í má cenu, Robby. Utû‰uje tû to trochu?“
„Ne, ani za mák. NeÏ ãlovûk za nûco stojí, je uÏ jen sv˘m vlastním pomníkem. To se mi zdá namáhavé a nudné.“
„Filozofuje, Otto,“ poznamenal Lenz, „uÏ je zachránûn˘. Pfiekonal mrtv˘ bod. Mrtv˘ bod narozenin, kdy se na sebe ãlovûk podívá apozná, jak˘ je vlastnû uboÏák. MÛÏeme se zase klidnû pustit do práce anaolejovat tomu starému cadillaku vnitfinosti –“
Pracovali jsme aÏ do soumraku. Pak jsme se umyli apfievlékli. Lenz Ïádostivû pohlédl na fiadu lahví. „Nemûli bychom jedné urazit hrdlo?“
„To aÈ rozhodne Robby,“ fiekl Köster. „Neslu‰í se dávat to obdarovanému takhle polopatû najevo, Gottfriede.“
„Je‰tû neslu‰nûj‰í je nechat dárce Ïíznit,“ usoudil Lenz a otevfiel jednu láhev.
Dílnou se rychle roz‰ífiila vÛnû.
„Panenko svatá!“ zvolal Gottfried.
V‰ichni jsme si pfiiãichli. „Fantastické, Otto. âlovûk uÏ musí sáhnout kopravdové poezii, aby na‰el vhodné pfiirovnání.“
„Pro tuhle tmavou boudu je to ‰koda!“ rozhodl Lenz.
„Víte co? Vyjedeme si ven, nûkde se naveãefiíme afla‰ku si vezmeme ssebou. VboÏí pfiírodû ji vytáhnem.“
„Nádherné!“
Cadillac, na nûmÏ jsme odpoledne pracovali, jsme odstavili stranou. Za ním stála pozoruhodná vûc na kolech. Byl to závodní vÛz Otty Köstera, p˘cha dílny.
Köster koupil kdysi vdraÏbû za babku starou kraksnu na vysok˘ch kolech. Odborníci, ktefií tenkrát ten vÛz vidûli, jej bez váhání oznaãili jako zajímav˘ kus do tech-
nického muzea. Obchodník skonfekcí Bollwies, majitel továrny na dámské plá‰tû aamatérsk˘ závodník, Ottovi radil, aby ztoho udûlal ‰icí stroj. Ale Köster na to nic nedal. Rozebral vÛz jako kapesní hodinky amûsíce na nûm pracoval aÏ do noci. Jednou veãer se sním objevil pfied barem, vnûmÏ jsme obvykle sedávali. Bollwies se div nepotrhal smíchy, kdyÏ vÛz znovu uvidûl, tak smû‰nû totiÏ pofiád vypadal. Ze Ïertu nabídl Ottovi sázku. Chtûl vsadit dvû stû marek proti dvaceti, pfiijme-li Otto závod sjeho nov˘m sportovním vozem – traÈ deset kilometrÛ akilometr náskok Ottovu vozu. Köster sázku pfiijal. V‰ichni se smáli, neboÈ to slibovalo ohromnou zábavu. Av‰ak Otto ‰el je‰tû dál: odmítl náskok, aaniÏ pohnul brvou, zv˘‰il sázku na tisíc marek proti tisíci markám. Bollwies se ho zaraÏenû zeptal, jestli ho nemá odvézt do blázince. Místo odpovûdi Köster jen nastartoval. Aihned oba vyrazili, aby sázku rozhodli. Bollwies se vrátil za pÛl hodiny tak rozru‰en˘, jako by spatfiil nûjakou obludu. Mlãky vyplnil ‰ek adruh˘ navíc. Chtûl vÛz okamÏitû koupit. Ale Köster se mu vysmál. UÏ by ho nedal za nic na svûtû. IkdyÏ vnitfiek vozu byl bezvadn˘, zvenãí vypadal stále je‰tû divoce. Nasadili jsme na nûj zvlá‰È staromódní karoserii, která se na nûj náhodou právû hodila, lak byl za‰l˘, blatníky mûly trhliny a stfiecha byla nejménû deset let stará. Mohli jsme to v‰ecko vylep‰it – ale mûli jsme dÛvod to nedûlat.
VÛz se jmenoval Karel. Karel – stra‰idlo silnic.
Karel uhánûl po silnici.
„Otto,“ upozornil jsem, „tady pfiijíÏdí obûÈ.“
Za námi netrpûlivû zahoukal tûÏk˘ buick. Rychle nás dohánûl. Za chvíli byly chladiãe vedle sebe. MuÏ za volantem si pohrdavû zmûfiil odrbaného Karla. Pak odvrátil pohled azapomnûl na nás.
Av‰ak za nûkolik vtefiin konstatoval, Ïe Karel sním pofiád je‰tû drÏí krok. Trochu se napfiímil, pobavenû se na nás podíval apfiidal plyn. Ale Karel se nedal. Mal˘ ahbit˘ jako teriér vedle dogy, drÏel se vedle lokomotivy svítící niklem alakem.
MuÏ sevfiel volant pevnûji. Nemûl nejmen‰í potuchy, oã tu jde, aposmû‰nû se u‰klíbl. Zdálo se, Ïe nám teì chce ukázat, co jeho bourák dokáÏe. Se‰lápl plyn tak prudce, Ïe v˘fuk za‰vitofiil jako letní pole plné skfiivánkÛ. Ale nic to nepomohlo; nepfiedjel nás. Karel, o‰kliv˘ anevzhledn˘, se mu lepil kboku jako uhranut˘. MuÏ na nás udivenû shlíÏel. Nechápal, Ïe pfii rychlosti pfiesahující sto kilometrÛ nemÛÏe setfiást staromódní káru, která je pod jeho úrovní. UÏasle zíral na tachometr, jako by ukazoval ‰patnû. Pak dal pln˘ plyn.
Vozy letûly vedle sebe po dlouhé, rovné silnici. Po nûkolika stech metrech se náhle vprotismûru objevil náklaìák. Buick se musel zafiadit za nás, aby se vozy mohly minout. Sotva se octl opût vedle Karla, pfiijíÏdûl proti nám pohfiební vÛz svlajícími stuhami vûncÛ abuick musel znovu za nás. Poté byla silnice volná.
MuÏ za volantem zatím ztratil v‰echnu svou p˘chu: sedûl pfiedklonûn˘, vztekl˘ ase sevfien˘mi rty – zmocnila se ho závodní horeãka, jako by ãest jeho Ïivota najednou závisela na jediném: dûj se co dûj nedovolit tomu ãoklovi, kter˘ uhánûl vedle nûho, aby ho pfiedhonil.
My jsme naopak zdánlivû lhostejnû dfiepûli na sedadlech. Buick pro nás vÛbec neexistoval. Köster se díval klidnû na silnici, já civûl znudûnû do prázdna aLenz, tfiebaÏe byl napjat˘ kprasknutí, vytáhl noviny atváfiil se, jako by nemûl nic dÛleÏitûj‰ího na práci neÏ právû teì ãíst.
Za nûkolik okamÏikÛ na nás Köster zamrkal. Karel nepatrnû ubral na rychlosti abuick nás pozvolna pfiedjíÏdûl. Jeho ‰iroké, lesknoucí se blatníky se ‰inuly kolem nás. V˘fuk nám srachotem vchrstl do tváfií modr˘ koufi. Pomalu získal asi dvacet metrÛ – avtom uÏ se taky objevil, jak jsme oãekávali, obliãej majitele vozu voknû: vítûzoslavnû se ‰klebil. Domníval se, Ïe vyhrál.
Ale chlap udûlal je‰tû nûco. Nedovedl se zfiíct odvety. Pokynul nám, abychom ho dojeli. Udûlal to zvlá‰È nedbale, jist˘ si sv˘m vítûzstvím.
„Otto!“ pronesl Lenz nabádavû.
Ale nemusel nic fiíkat. VtéÏe chvíli Karel vyrazil vpfied. Kompresor zafival. K˘vající ruka voknû zmizela
– neboÈ Karel pfiijal v˘zvu a vyrazil vpfied. ¤ítil se nezadrÏitelnû, vzdálenost zase dohnal – ateì jsme poprvé vzali cizí vÛz na vûdomí. Snevinnû tázav˘m pohledem jsme hledûli na muÏe za volantem; rádi bychom vûdûli, proã nám pokynul. Av‰ak chlap se kfieãovitû díval na druhou stranu aKarel ho teprve nyní na pln˘ plyn pfiedjel; olepen˘ ‰pínou, svlajícími blatníky, vítûzn˘ umounûnec.
„Prima,“ fiekl Lenz Kösterovi. „Tomu bude sotva chutnat veãefie.“
KvÛli tûmhle honiãkám jsme nezmûnili Karlovu karoserii. Staãilo, aby se objevil na silnici, auÏ se ho nûkdo snaÏil pfiedjet. Na ostatní vozy pÛsobil jako zchromlá vrána na smeãku hladov˘ch koãek. DráÏdil nejpokojnûj‰í rodinné koãáry, aby ho pfiedhonily, adokonce iblahobytné vousáãe zachvátila neodolatelná závodní ctiÏádost, jakmile pfied sebou vidûli poskakovat klapající káru. Kdo také mohl tu‰it, Ïe vtomto smû‰ném tvoru bije veliké srdce závodního motoru!
Lenz tvrdil, Ïe Karel pÛsobí v˘chovnû. Uãí lidi úctû pfied tvÛrãím úsilím, jeÏ je vÏdycky skryté vnenápadném rou‰e. To fiíkal Lenz, kter˘ rovnûÏ tvrdil, Ïe je poslední romantik.
Zastavili jsme pfied mal˘m hostincem avystoupili. Byl krásn˘ atich˘ veãer. Brázdy zoran˘ch polí se fialovû leskly. Hroudy svítily zlatû ahnûdû. Mraky pluly po jablkovû zeleném nebi jako velcí plameÀáci aopatrovaly mezi sebou úzk˘ srpeãek narÛstajícího mûsíce. Líska zadrÏovala soumrak apfiedtuchu ve sv˘ch paÏích, dojemnû hol˘ch, ajiÏ pln˘ch nadûjí na pupeny. Zmalého hostince se linula vÛnû restovan˘ch jater. Také cibuli bylo cítit. Srdce se nám rozbu‰ila.
Lenz se vfiítil za vÛní do hostince. Vrátil se cel˘ rozzáfien˘.
„Musíte vidût ty opeãen˘ brambory! Rychle, nebo to nejlep‰í bude pryã!“
Vtom se pfiihnal je‰tû jeden vÛz. ZÛstali jsme stát jako pfiikovaní. Byl to buick. Sprudk˘m trhnutím zastavil
vedle Karla. „Hele!“ prohodil Lenz. KvÛli podobn˘m vûcem jsme uÏ nejednou zaÏili pranici.
Chlap vystoupil. Byl velk˘ ahfimotn˘, vhnûdém raglánu zvelbloudí srsti. Mrzutû za‰ilhal po Karlovi, pak si sundal tlusté Ïluté rukavice apfiistoupil knám.
„Copak je to za model tenhle vበvÛz?“ zeptal se Köstera, kter˘ stál nejblíÏ atváfiil se, jako by kousl do kyselé okurky.
Chvíli jsme na nûho v‰ichni tfii mlãky zírali. Urãitû nás povaÏoval za montéry vnedûlním obleku, ktefií si vyjeli naãerno. „¤íkal jste nûco?“ zeptal se koneãnû Otto pochybovaãnû, aby mu naznaãil, Ïe by mohl b˘t zdvofiilej‰í.
MuÏ zrudl. „Ptal jsem se tady na ten vÛz,“ zabruãel t˘mÏ tónem jako pfiedtím.
Lenz se napfiímil. Velk˘ nos mu zacukal. Neobyãejnû si potrpûl na zdvofiilost udruh˘ch. Ale dfiív neÏ mohl promluvit, otevfiela se náhle, jakoby tajemnou rukou, druhá dvífika buicku – aven vyklouzla ‰tíhlá noha, za ní ‰tíhlé koleno – apak vystoupila dívka azvolna kráãela knám.
Pfiekvapenû jsme se na sebe podívali. VÛbec jsme si nev‰imli, Ïe je ve voze je‰tû nûkdo. Lenz okamÏitû zmûnil chování. Po celé pihovaté tváfii se mu rozprostfiel úsmûv. Náhle jsme se v‰ichni usmívali, ãertví proã.
Chlap na nás zaraÏenû zíral. Zneklidnûl azfiejmû nevûdûl, co dûlat. „Binding,“ fiekl posléze slehkou úklonou, jako by se chtûl opfiít osvé jméno.
Mezitím dívka do‰la aÏ knám. Na‰e pfiívûtivost je‰tû vzrostla. „Tak ukaÏ pfiece ten vÛz, Otto,“ pobídl Lenz Köstera.
„Proã ne,“ odvûtil Otto apobavenû se podíval na Lenze.
„Skuteãnû bych ho rád vidûl,“ prohlásil Binding uÏ smífilivûji. „Je zatracenû rychl˘. Vzal mû jedna radost.“
Oba zamífiili kparkovi‰ti aKöster nadzdvihl Karlovu kapotu.
Dívka snimi ne‰la. ·tíhlá, stála mlãky vsoumraku vedle Lenze amne. âekal jsem, Ïe Gottfried vyuÏije pfiíleÏitosti abude explodovat jako bomba. Byl na takové situace jako dûlan˘. Av‰ak vypadalo to, Ïe ztratil fieã. Jindy dovedl tokat jako tetfiev – ale teì tu stál jako karmelitán na dovolené aneh˘bal se.
„OdpusÈte, prosím,“ pronesl jsem koneãnû. „Nevûdûli jsme, Ïe jste také ve voze. Jinak bychom si tu klukovinu nedovolili.“
Dívka na mne pohlédla. „Ale proã by ne?“ odvûtila klidnû pfiekvapivû hlubok˘m hlasem. „Tak ‰patné to pfiece nebylo.“
„·patné ne, ale slu‰né také ne. Tenhle vÛz udûlá klidnû dvû stû.“
Lehce se pfiedklonila astrãila si ruce do kapes plá‰tû. „Dvû stû?“
„Pfiesnû sto osmdesát devût cel˘ch dvû, úfiednû stopnuto,“ prohlásil Lenz hrdû, jako kdyÏ vystfielí zpistole.
Zasmála se. „Amy jsme si mysleli, Ïe to vytáhne nanejv˘‰ tak na ‰edesát, sedmdesát.“
„Ov‰em – to jste pfiece nemohli vûdût.“
„Ne, to jsme opravdu nemohli vûdût. Mysleli jsme, Ïe buick bude dvakrát rychlej‰í neÏ vበvÛz.“
„Ano –“ odkopl jsem ulomenou vûtev, „ale my jsme byli vpfiíli‰ velké v˘hodû. Pan Binding na nás mûl urãitû vztek.“
Zasmála se. „Chvíli urãitû. Ale ãlovûk musí umût taky prohrávat. Jinak by nemohl Ïít.“
„Ov‰em –“
Nastalo ticho. Pohlédl jsem na Lenze. Poslední romantik se jen ‰klebil, krãil nos anechal mû na holiãkách. Bfiízy ‰umûly. Za domem zakokrhal kohout.
„Podivuhodné poãasí,“ prohodil jsem posléze, abych pfieru‰il mlãení.
„Ano, nádherné,“ pfiisvûdãila dívka.
„Takové mírné,“ poznamenal Lenz.
„Dokonce nezvykle mírné,“ dodal jsem.
Znovu bylo ticho. To dûvãe nás urãitû povaÏovalo za pitomce. Ale pfii nejlep‰í vÛli mû nic lep‰ího nenapadlo. Lenz zavûtfiil.
„Opékaná jablka,“ poznamenal procítûnû, „vypadá to, Ïe kjátrÛm budou ijablka. To bude lahÛdka.“
„Urãitû,“ souhlasil jsem aproklínal nás oba. ❖ 13
Köster aBinding se vrátili. ZBindinga se bûhem nûkolika minut stal jin˘ ãlovûk. Byl zfiejmû jedním zonûch automobilov˘ch fandÛ, ktefií jsou blaÏení, najdou-li nûkde odborníka, snímÏ si mohou poklábosit.
„Poveãefiíme spoleãnû?“ zeptal se.
„Samozfiejmû,“ pfiik˘vl Lenz.
Ve‰li jsme do hostince. Lenz na mne mezi dvefimi zamÏoural aukázal smûrem k dûvãeti. „Posly‰, ta vynahradí tu starou tancující bábu zdne‰ního rána desateronásobnû.“
Pokrãil jsem rameny. „MoÏná – ale proã jsi mû nechal koktat samotného?“
Zasmál se. „Taky se to jednou musí‰ nauãit, chlapeãku!“
„Nemám opravdu nejmen‰í chuÈ se nûãemu uãit,“ odsekl jsem.
·li jsme za ostatními. Sedûli uÏ ustolu. Hostinská právû pfiinesla játra sopeãen˘mi bramborami. Pfiedtím uÏ postavila na stÛl velkou láhev Ïitné. Ukázalo se, Ïe kdyÏ Binding zaãne fieãnit, je jako vodopád. Bylo podivuhodné, co v‰echno vûdûl oautomobilech. KdyÏ sly‰el, Ïe Otto jezdí také závodnû, byla jeho náklonnost k nûmu uÏ bezmezná.
Prohlédl jsem si ho dÛkladnûji. Byl to velk˘ muÏ shuÀat˘m oboãím nad rud˘m obliãejem, trochu chvástav˘, trochu hfimotn˘ apravdûpodobnû dobromysln˘ jako lidé, ktefií mají vÏivotû úspûch. Dovedl jsem si pfiedstavit, jak se veãer pfied spaním váÏnû, dÛstojnû auctivû pozoruje vzrcadle.
Dívka sedûla mezi Lenzem amnou. Svlékla si plá‰È, pod nímÏ mûla ‰ed˘ anglick˘ kost˘m. Kolem krku mûla uvázan˘ bíl˘ ‰átek, kter˘ vypadal jako jezdecká vázanka. Její hnûdé hedvábné vlasy se leskly ve svûtle lampy jako jantar. Ramena mûla rovná, ale lehce nach˘lená, ruce ‰tíhlé, velmi dlouhé, aspí‰ ponûkud kostnaté neÏ jemné. Její obliãej byl úzk˘ abled˘, av‰ak velké oãi propÛjãovaly jejímu v˘razu témûfi vá‰nivou sílu. Je moc hezká –pomyslel jsem si – ale tím to pro mne haslo.
Lenz naopak hofiel nad‰ením. Proti dfiívûj‰ku byl úplnû zmûnûn˘. Jeho Ïlutá k‰tice záfiila jako chocholka dudka obecného. Sr‰el ohÀostrojem nápadÛ asBindingem
ovládali zábavu. Já jen sedûl amoc jsem na sebe neupozorÀoval; nanejv˘‰ jsem podal jídlo anebo nabídl cigaretu. Apfiipil si sBindingem. To jsem dûlal ãasto.
Lenz se náhle plácl do ãela: „Rum! Robby, pfiines nበrum knarozeninám.“
„Knarozeninám? Kdopak tu má narozeniny?“ zeptala se dívka.
„Já,“ pfiiznal jsem se. „Pronásleduje mû to uÏ cel˘ den.“ „Pronásleduje? Pak si ov‰em nejspí‰ nepfiejete, aby se vám blahopfiálo?“
„Ale ano, blahopfiát je nûco jiného.“
„Tak tedy v‰echno nejlep‰í!“
PodrÏel jsem na okamÏik její ruku ve své aucítil tepl˘, such˘ stisk. Potom jsem ‰el pro rum.
Venku vládla vzne‰ená, tichá noc. KoÏená sedadla na‰eho vozu byla vlhká. Zastavil jsem se apohlédl k obzoru, kde se na obloze odráÏela narudlá záfi mûsta. Rád bych se chvíli zdrÏel, ale sly‰el jsem, Ïe na mû Lenz volá.
Binding nesná‰el rum. UÏ po druhé sklence to bylo znát. Vypotácel se do zahrady. Vstal jsem a‰el sLenzem kpultu. PoÏádal oláhev ginu. „Bájeãné dûvãe, co?“ nadhodil.
„Nevím, Gottfriede,“ odvûtil jsem lhostejnû. „Ani jsem si nev‰iml.“
Pozoroval mû chvíli sv˘ma duhovû modr˘ma oãima a pak potfiásl plápolající k‰ticí. „Posly‰, chlapeãku, proã vlastnû Ïije‰?“
„To bych uÏ dávno sám rád vûdûl.“
Zasmál se. „To by se ti tak hodilo. Tak snadné to zas ãlovûk pfiece jen nemá. Ale teì pÛjdu nejdfiív vypátrat, v jakém vztahu je to dûvãe ktomu tlust˘mu automobilov˘mu katalogu.“
Ode‰el za Bindingem do zahrady. Za chvíli se oba vrátili kpultu. Informace byly zfiejmû dobré, neboÈ Gottfried, kter˘ pravdûpodobnû vidûl cestu volnou, se sbezmezn˘m nad‰ením kBindingovi boufilivû pfiimkl. Pfiinesli si láhev ginu aza hodinu si uÏ tykali. KdyÏ byl Lenz vdobré náladû, mûl vsobû vÏdycky nûco úchvatného abylo mu tûÏké odolat. Ani on sám sobû neodolal. Binding
byl v jeho zajetí abrzy vyzpûvovali venku vbesídce vojenské písniãky. Na dívku pfiitom tenhle poslední romantik úplnû zapomnûl.
My tfii jsme zÛstali vlokále. Náhle bylo velmi ticho. ·varcvaldky tikaly. Hostinská sklidila ze stolu amatefisky se na nás podívala. Ukamen se protahoval hnûd˘ loveck˘ pes. Nûkolikrát ze spánku za‰tûkal, slabû, kvílivû aÏalostnû. Venku se pfiehnal kolem oken vítr. Pfiehlu‰ily ho útrÏky vojensk˘ch písní amnû bylo, jako by se lokál zvedl auná‰el nás nocí aléty kolem ãetn˘ch vzpomínek.
Byla to podivuhodná nálada. âas jako by neexistoval –pfiestal b˘t proudem, kter˘ pr˘‰tí ztemna avtemno se opût navrací – byl mofiem, vnûmÏ se nûmû zrcadlí Ïivot. DrÏel jsem vruce sklenku. Rum se tfipytil. Myslel jsem na lístek, kter˘ jsem psal dnes ráno vdílnû. To jsem byl je‰tû smutn˘. Teì uÏ ne. V‰echno je vlastnû v pohodû –dokud ãlovûk Ïije. Pohlédl jsem na Köstera. Sly‰el jsem, jak hovofií sdívkou. Ale sotva jsem vnímal. Cítil jsem lehk˘ opar zaãínající opilosti, kter˘ zahfiívá krev akter˘ jsem miloval, neboÈ ‰ífiil nad neznámem záfii. Venku zpívali Lenz aBinding píseÀ oArgonském lese. Vedle mû hovofiila neznámá dívka – mluvila ti‰e azvolna temn˘m, vzru‰ujícím, ponûkud drsn˘m hlasem. Vyprázdnil jsem skleniãku.
Lenz aBinding se vrátili do místnosti. Na ãerstvém vzduchu trochu vystfiízlivûli. Zvedli jsme se. Pomohl jsem dívce do plá‰tû. Stála tûsnû umne, vláãnû se protahujíc vramenou, hlavu ponûkud zaklonûnou, na lehce pootevfien˘ch rtech úsmûv, kter˘ nikomu nepatfiil. Na okamÏik jsem nechal plá‰È klesnout. Kde jsem mûl po celou tu dobu oãi? Spal jsem? Náhle jsem pochopil Lenzovo nad‰ení.
Tázavû se pootoãila. Spû‰nû jsem opût pozvedl plá‰È a pohlédl na Bindinga, kter˘ stál ustolu ãerven˘ jak tfie‰eÀ, slehce skeln˘m pohledem. „Myslíte, Ïe jste schopen fiídít?“ zeptal jsem se.
„Snad ano –“
Je‰tû stále jsem se na ni díval. „Jestli si není dost jist˘, mÛÏe jet nûkdo znás.“
Vytáhla pudfienku aotevfiela ji. „V‰ak to pÛjde,“ fiekla. „¤ídí líp, kdyÏ se napije.“
„Líp apravdûpodobnû neopatrnûji.“
Podívala se na mne pfies okraj svého malého zrcátka.
„Doufejme, Ïe to dobfie dopadne.“ Trochu jsem pfiehánûl, neboÈ Binding stál na nohou docela obstojnû. Ale chtûl jsem udûlat nûco, aby jen tak neode‰la. „Mohu vám zítra zavolat azeptat se, jak to dopadlo?“ zeptal jsem se.
Neodpovûdûla hned. „Taky jsme ktomu popíjení pfiispûli, zvlá‰È já stím sv˘m narozeninov˘m rumem,“ pokraãoval jsem, „takÏe odpovûdnost je ina nás.“
Zasmála se. „Tak dobfie, kdyÏ chcete. – Západ 2796.“ Venku jsem si ãíslo hned poznamenal. Dívali jsme se, jak Binding odjel, apotom jsme vypili poslední sklenku. Pak jsme nastartovali Karla. Uhánûl lehkou bfieznovou mlhou, rychle jsme d˘chali, mûsto se blíÏilo, ohnivé a mihotající se vparách, znichÏ se pak jako osvûtlená pestrá loì vynofiil Fredyho bar. Zakotvili jsme sKarlem. KoÀak tekl jako zlato, dÏin záfiil jako akvamarín arum byl sám Ïivot. Jako pfiikovaní jsme sedûli na barov˘ch Ïidliãkách, hudba ‰umûla, Ïivot byl jasn˘ asiln˘; rozpaloval nás, bezútû‰nost nevlídn˘ch nájemních pokojÛ, jeÏ nás oãekávaly, azoufalství bytí byly zapomenuty, barov˘ pult se promûnil ve velitelsk˘ mÛstek Ïivota amy jsme boufilivû vyplouvali do budoucnosti.
Pfií‰tí den byla nedûle. Spal jsem dlouho aprobudil se, aÏ kdyÏ mi slunce svítilo na postel. Rychle jsem vyskoãil aotevfiel okno dokofián. Venku byl jasn˘, svûÏí den. Postavil jsem na lavici lihov˘ vafiiã ahledal plechovku skávou. Moje bytná, paní Zalewská, mi totiÏ dovolila, abych si vafiil vpokoji svoji kávu. Její byla pfiíli‰ slabá. Zvlá‰È kdyÏ ãlovûk veãer pfiedtím pil.
Bydlel jsem vpenzionu paní Zalewské uÏ dva roky. Okolí se mi líbilo. Pofiád se tu nûco dûlo, neboÈ odboráfisk˘ dÛm, Café International a místnost Armády spásy byly tûsnû vedle sebe. Pfied domem byl také je‰tû star˘ hfibitov, kde se v‰ak uÏ dávno nepohfibívalo. Byly tam stromy jako vparku, akdyÏ zavládlo vnoci ticho, ãlovûk si pfiipadal jako na venkovû. Ale ten klid tu nastával aÏ pozdû veãer, protoÏe na prostranství vedle hfibitova stály kolotoãe ahoupaãky.
Pro paní Zalewskou znamenal hfibitov velk˘ pfiínos. Poukazovala na dobr˘ vzduch avoln˘ v˘hled, aproto mohla poÏadovat vy‰‰í ceny. Její ustálené rãení pfii námitkách vÏdycky bylo: Ale va‰nosti, uvaÏte pfiece – ta poloha!
Oblékal jsem se velice pomalu. Dávalo mi to pocit nedûle. Umyl jsem se, poflakoval se chvíli po pokoji, ãetl noviny, slil kávu, postál uokna adíval se, jak kropí ulici, sly‰el jsem zpívat ptáky ve vysok˘ch stromech na hfibitovû – zpívali jako malé stfiíbrné flétny milého pánaboha k tichému, sladkému bzuãení melancholick˘ch kolovrátkÛ, které zaznívalo od kolotoãÛ – pak jsem si vybíral mezi sv˘mi nûkolika ko‰ilemi aponoÏkami, jako kdybych jich mûl dvakrát tolik, apohvizduje si vyprazdÀoval kapsy; drobné mince, nÛÏ, klíã, cigarety – alístek ze vãerej‰ka sjménem dívky atelefonním ãíslem. Patricie
Hollmannová. Zvlá‰tní kfiestní jméno – Patricie. PoloÏil jsem lístek na stÛl. Stalo se to skuteãnû teprve vãera? Jak uÏ to bylo zase pryã – témûfi zapomenuté vperleÈovém oparu alkoholu. To bylo právû to úÏasné pfii pití – rychle sbliÏovalo lidi – ale zase naopak oddûlovalo veãer od jitra, jako by to byly roky.
Zastrãil jsem lístek pod kupu knih. Zavolat? Snad –a moÏná také ne. Ve dne je vÏdycky v‰echno jiné neÏ veãer. Byl jsem vlastnû docela rád, Ïe mám klid. Bylo dost ruchu vposledních letech. Jen si nic nepfiipou‰tût – fiíkal Köster. Co si ãlovûk pfiipustí, to si chce udrÏet. AudrÏet si nemÛÏe nic –
V té chvíli vypukl ve vedlej‰ím pokoji obvykl˘ nedûlní dopolední randál. Hledal jsem klobouk, kter˘ jsem vãera veãer nechal nûkde leÏet, achvíli poslouchal. ¤ádili tam manÏelé Hassovi. Bydleli tu vmalém pokojíku uÏ pût let. Nebyli to zlí lidé. Kdyby mûli tfiípokojov˘ byt skuchyní pro Ïenu, anavíc je‰tû dítû, bylo by jejich manÏelství pravdûpodobnû vpofiádku. Ale byt stojí peníze adítû v tûchto nejist˘ch pomûrech – kdo si je mÛÏe dovolit?
Tak tu Ïili pfiíli‰ stísnûni, Ïena podléhala hysterii amuÏ mûl neustále strach, Ïe pfiijde osvé bezv˘znamné místeãko. To by pak byl konec. Bylo mu pûtaãtyfiicet. Jakmile by ztratil práci, nikdo by ho uÏ nepfiijal. To je ta bída –dfiív kdyÏ ãlovûk pomalu klesal ke dnu, vÏdycky je‰tû byla moÏnost se vy‰vihnout – ale dnes se za kaÏdou v˘povûdí ‰klebila propast vûãné nezamûstnanosti.
SnaÏil jsem se potichu zmizet, ale vtom uÏ umne Hasse zaklepal avpotácel se dovnitfi. Dopadl na Ïidli. „UÏ to dál nevydrÏím –“
Byl to vlastnû tich˘ muÏ, se svisl˘mi rameny amal˘m knírkem. Skromn˘, svûdomit˘ úfiedník. Ti to mûli ostatnû vÏdycky nejtûωí. Skromnost asvûdomitost b˘vají odmûÀovány jen vrománech. VÏivotû jsou vyuÏívány apak odkopnuty. Hasse zvedl ruce. „PovaÏte, zase dvû v˘povûdi vpodniku. Teì jsem na fiadû já, uvidíte, Ïe jo!“ V téhle úzkosti Ïil od prvního kprvnímu. Nalil jsem mu skleniãku ostré. Chvûl se po celém tûle. Jednoho dne se sesype, to bylo vidût. Byl uÏ na pokraji konce. „Apofiád tyhle v˘ãitky,“ ‰eptal.
Patrnû mu jeho Ïena vyãetla, jak Ïijí. Bylo jí dvaaãtyfiicet, byla ponûkud obtloustlá aodkvetlá, ale pochopitelnû je‰tû ne tak opotfiebovaná jako její muÏ. Trpûla panick˘m strachem, Ïe uÏ si nic neuÏije. Nemûlo smysl se do toho míchat. „Posly‰te, Hasse,“ fiekl jsem, „zÛstaÀte si tu, jak dlouho chcete. Já musím pryã. KoÀak je ve skfiíni, jestli ho máte rad‰i. Tady je rum. Tady noviny. Adnes odpoledne vytáhnûte Ïenu taky jednou zbaráku. Tfieba do kina. Stojí to právû tolik jako dvû hodiny vkavárnû, amáte ztoho víc. Zapomenout – je heslem dne‰ka, ane dumat!“ Poklepal jsem mu sponûkud ‰patn˘m svûdomím na rameno. Aãkoli – kino je vÏdycky dobré. Tam mÛÏe kaÏd˘ onûãem snít.
Vedle byly dvefie dokofián. Îena vzlykala, Ïe to bylo sly‰et aÏ ven. ·el jsem dál chodbou. Dal‰í dvefie byly pootevfiené. Za nimi nûkdo naslouchal. Vycházel odtamtud oblak vÛnû. Bydlela tam Erna Bönigová, osobní sekretáfika. Pfiíli‰ elegantní na svÛj plat; ale jednou t˘dnû jí její ‰éf diktoval aÏ do rána. Pfií‰tí den mívala vÏdycky velmi ‰patnou náladu. Proto chodila kaÏd˘ veãer tancovat. Kdyby pr˘ nemohla tanãit, nechtûla by uÏ ani Ïít. Mûla dva pfiátele. Jeden ji miloval anosil jí kvûtiny. Toho druhého milovala ona adávala mu peníze.
Vedle ní bydlel rytmistr hrabû Orlov, rusk˘ emigrant, placen˘ taneãník, ãí‰ník, filmov˘ statista, gigolo spro‰edivûl˘mi spánky askvûl˘ hráã na kytaru. KaÏd˘ veãer se modlil kPanence Marii KazaÀské omísto ‰éfa recepce v nûjakém men‰ím hotelu. Kdykoli byl podnapil˘, ti‰e fÀukal. Dal‰í dvefie. Paní Benderová, o‰etfiovatelka v útulku pro kojence. Padesátiletá. MuÏ padl ve válce. Dvû dûti jí zemfiely vroce 1918 na podv˘Ïivu. Mûla barevnou koãku. Víc nic.
Vedle – Müller, penzionovan˘ úãetní rada. Jednatel spolku filatelistÛ. Îivoucí sbírka známek, jinak nic. ·Èastn˘ ãlovûk.
U posledních dvefií jsem zaklepal. „Tak co, chlapãe,“ fiekl jsem, „je‰tû pofiád nic?“
Georg Block zavrtûl hlavou. Byl to student ve ãtvrtém