1. KAPITOLA KAI
DÉŠŤ BYL JAKO NOC. Ve tmě i pod mraky jste mohli být někým jiným. Nevím, čím to bylo. Možná nedostatkem slunečního světla, který vám bystří smysly a jako háv vše skrývá před zvědavými zraky. Některé věci je vhodné dělat jen v určitých časech. Svléknout sako a vyhrnout rukávy. Nalít si drink a pohodlně se opřít. Smát se s přáteli a řvát na basketbalisty v televizi. Vydat se na toalety za dívkou, kterou v hospodě už hodinu ojíždíte pohledem, a vidět, jak na vás kamarádi uznale pokývnou, když se zas vynoříte ze dveří. Zkuste si to ve dne v práci se stážistkou. Ne že bych toužil si užívat cokoli kdykoli. Věci jsou výjimečné, když jsou vzácné. Ovšem každé ráno za rozbřesku se drát kolem mého žaludku utáhl očekáváním o něco víc. Brzy opět nastane noc. S maskou, která mi visela z ruky u mého boku, jsem stál na vrcholu schodiště v patře a pozoroval Riku, sedící ve svém autě. Se skloněnou hlavou a obličejem ozářeným rozsvíceným displejem něco psala, zatímco jí na čelní sklo bušil liják. Zakroutil jsem hlavou a zatnul zuby. Vůbec neposlouchá. Díval jsem se, jak snoubenka mého nejlepšího kamaráda dopsala zprávu a displej jejího telefonu pohasnul. Otevřela dveře,
Dablova noc 2_Temna touha.indd 13
16.10.25 16:22