CHARLIE
Kde ksakru vězíš? Mike je na válečným tažení.
Proti tobě, jen abys věděla.
Dík, Stevie.
Hodím mobil zpátky do kabelky a nasupeně projdu skleněnými dveřmi do Dunley Tech, nasáklá parfémem londýnského metra.
Naše milovaná recepční Jackie vzhlédne od instagramu nějaké influencerky, kterou se snaží napodobit tento týden. Na obličeji má tolik pudru, že vypadá jako pocukrovaný koláč.
Odměřeně na ni kývnu. „Dobré ráno.“ „Wow.“ Odtrhne oči od displeje. „Tvoje pleť je dnes fakt…“
Zdvihnu obočí a čekám, co přijde.
„Šedá.“ Zašklebí se. „Včera jsi pařila?“
„Dík, Jackie,“ řeknu a lovím v kabelce přístupovou kartu. „To je skoro tak milé, jako když ses zeptala, jestli jsem si umyla vlasy kondicionérem. Když tě to tak zajímá, byla jsem vzhůru do tří ráno a snažila se vyřešit výpadek serveru.“
„Fascinující.“ Jackie se očima vrátí k instagramu. „Začali bez tebe. Mike zuří. Říká, že takové zpoždění omlouvá jen nemoc nebo smrt.“ Sakra.
Podívám se na hodinky. Je 10:20.
Mike Chambers je vedoucí IT oddělení už deset let – tedy od doby, kdy firma vznikla. V práci je naprostý dinosaurus. Nesnáší změny a nápady, které nejsou jeho. Je umaštěný, upjatý a zoufale by potřeboval, aby mu nějaká dala. Myslíme si, že je v padesáti ještě panic.
Zhluboka se nadechnu a otevřu dveře zasedačky. Probíhá pravidelná schůzka managementu, kde každý týden sledujeme, jak si Mike honí ego, zatímco mu v pozadí běží powerpointová prezentace. Celou hodinu dupe a nadává a my ostatní jen čekáme, až se jeho předvádění nachýlí ke konci.
Všichni se strategicky posadili co nejdál od Mikea. Na mě zbylo místo vedle něj. „Promiň, Mikeu, jdu pozdě.“
Nakloní se a dýchne mi přímo do tváře. Ještě kousek a začnu se dávit. „To jsem si všiml. Zrovna probíráme, proč byla včera v noci indická kancelář dvě a půl hodiny offline. Třicet zaměstnanců nemohlo pracovat. Nikdo nenapsal ani jediný řádek kódu!“
„Chápu tvé rozčarování, Mikeu –“ začnu se omlouvat.
„To je mi k hovnu, Charlie.“ Praští pěstí do stolu, až sebou všichni v místnosti trhnou. „Můžeš mi vysvětlit, co se stalo?
Můžeš vysvětlit radě, proč naše extrémně klíčová nová verze nevyjde včas?“ Málem mi zapíchne prst až do obličeje a nakloní se přes stůl. „Můžeš mi vysvětlit, co se ksakru podělalo?“
Prudce se nadechnu a spolknu všechny nadávky, které se mi derou ven. „Byl to opět problém sítě. Jakmile jsme ho identifikovali, nahlásila jsem to jako nejvyšší prioritu. Rychleji to vyřešit nemohli.“
„Nemohli?“ ušklíbne se. „Nebuď směšná. Kdo za to může?
CHCI TO VĚDĚT.“
S každým slovem zapíchne prst do stolu. Rád dělá tohle gesto pro zdůraznění – podezříváme ho, že se to dočetl v příručkách typu Management pro blbečky a Jak ukázat podřízeným, kdo je tu pánem.
„Oficiálně mají na tyhle typy problémů až dvacet čtyři hodin. Je to ve smlouvě.“
Zuřivě zamrká. „Jak zajistíš, aby se to už neopakovalo?“
„Nijak,“ procedím skrz zaťaté zuby. „Dokud mi nedovolíš přesunout nás na cloud, nebudeme tak odolní, jak by sis představoval.“
„Nikdy!“ zavyje. „Žádný debilní cloud si tvořit nebudeme, Charlie!“
Otevřu pusu a zase ji zavřu. Nakreslila jsem Mikeovi jednoduché schéma, ale nepochopil ho. „My si ho vytvářet nemusíme,“ řeknu pomalu. „Amazon to udělal za nás.“
Mike je sice vedoucí IT oddělení, ale IT vůbec nerozumí. Myslí si, že firemní software a hardware se spouští stisknutím velkého zeleného tlačítka. Nechápe, proč to tlačítko někdy nefunguje, a pak má kvůli tomu záchvat vzteku.
Pořádný.
Jestli se v operačním systému najde bug – můžu za to já. Jestli je chyba v nejnovější verzi výplatního softwaru, můžu za to taky já. Mikeovi dochází papír v tiskárně –moje chyba, kamarád mu pošle zavirovaný e-mail – moje chyba, firemní firewall mu blokuje porno – za všechno můžu já.
Ačkoli ten poslední příklad mám na svědomí doopravdy. Mikea tady nikdo nebere vážně, ale musíme to předstírat.
Po pěti letech věrnosti a dřiny jsem dosáhla závratného úspěchu a prorazila do nižšího managementu.
Těkám očima kolem stolu a hledám oporu. Dana pokrčí rameny. Tim se nenápadně dloube v nose a přitom předstírá, že si z tváře oprašuje smítko. Všichni ostatní civí buď do mobilu, nebo z okna.
Pohlédnu na Stevieho. Vyplázne na mě jazyk.
Polib si, naznačím mu bezhlesně. Tahle kancelář tedy fakt táhne za jeden provaz.
„Můžeme probrat tu akvizici, Mikeu?“ vloží se do naší patové situace Tim.
Všichni se zvědavě napřímí.
Mike se zavrtí a sykne, jako by Tim řekl sprosté slovo.
„Pořád nám neřekli, kdo firmu kupuje?“ pokračuje Tim. „Prý to bude jeden z těch technologických gigantů.“
Mikeovy oči těkají po místnosti. Je nervózní. „Předpokládám, že se nás nedotknou žádné změny.“ Překlad: Nemám sebemenší tušení.
„Budeme mít stejný plat?“
„Stejnou pracovní náplň?“
„Pořád dostaneme slevu v Costa Coffee?“
„Bude se propouštět?“
Propouštění. A sakra.
V uplynulých týdnech jsem akvizici firmy nevěnovala pozornost. Musím se na to zeptat Stevieho.
Mike zdvihne ruku, aby nás utišil. „Pokud jde o nás, pojedeme, jak jsme zvyklí. Nic se nezmění.“
Ozve se nespokojené mumlání.
„Za den nebo dva bude rozesláno firemní oznámení,“ prohlásí rázně.
Oznámení. Nesnáším tohle slovo. Oznámení, vize, strategie, strategické vize – Mike si při takových výrazech přímo olizuje rty. „Bude rozesláno oznámení“ říká ve chvílích, kdy ve skutečnosti nemá páru, co bude.
Záplavu našich otázek přeruší zaťukání na dveře.
„Pardon, Mikeu.“ Jackie se falešně usměje. „Mám důležitou zprávu pro Charlie.“ Vypadá úchvatně – ale to jen díky tomu, že využívá recepci jako kosmetický salon.
Mike na ni kývne, ať pokračuje.
„Volá tvá sestra. Tvrdí, že je to naléhavé.“
Ale ne. Zvedne se mi žaludek.
Tohle zní špatně.
Někdo umřel.
Táta umřel.
Volali z Irska, že měl infarkt… Nebo se konečně otrávil alkoholem?
Ne, umřela máma. Někdo do ní naboural, protože řídila moc pomalu.
Oba jsou mrtví.
„V pořádku.“ Mike mávne rukou a propustí mě.
Roztřeseně vstanu. Buď silná, Charlie. Musíš být silná kvůli Callie.
Ale jak to, že to Callie ví dřív než já? Špatné zprávy má přece oznamovat starší sourozenec. Proč nevolá Tristan? Že by se něco stalo Tristanovi?
Jdu za Jackie na recepci a vytáhnu mobil. Samozřejmě mám deset zmeškaných hovorů od Callie. Do háje!
„Řekla, proč volá? Je to kvůli tátovi?“ zeptám se sevřeným hlasem.
Jackie pokrčí rameny. „Nemám v popisu práce se na takové věci ptát.“
Mrcha.
Popadnu telefon. „Callie?“ zajíknu se. „Co se děje?“
„Charlie!“ zakřičí, aby přehlušila dopravu. Zní to, jako by stála na rušné silnici.
Měla jsem pravdu – mámě se stala nehoda. „Ano?“ vypísknu. „Copak? Co se stalo?“
„Díky bohu.“ Ztěžka vydechne. „Jsem v tak prekérní situaci. Stojím před Selfridges s milionem tašek a nemůžu se odsud hnout! Musíš sem přijít a pomoct mi s nimi na vlak.“
„Cože?“ syknu tiše, aby mě Jackie neslyšela. „Vytáhla jsi mě ze schůze jen proto, že máš moc těžkej nákup? Tohle je ta naléhavá situace?“
„Jo!“ prohlásí. „Uvízla jsem tu a máma chce, abych byla za hodinu doma! Koupila jsem si tři páry kozaček a teprve pak mi došlo, že to všechno nedokážu pobrat! Musela jsem zavolat sekuriťáka. Pomohl mi to odnést k východu, ale vzhledem k tomu, kolik jsem tam utratila, si tedy mohl odpustit ty poznámky. Pořád si stěžoval, že to nemá v popisu práce –“
„Callie,“ přeruším ji. Zuřím. „Uvědomuješ si, že jsem v práci? Nemůžeš mě kvůli svojí nákupní krizi jen tak vytáhnout ze schůze! Je pondělí, půl jedenácté dopoledne. Proč sakra nejsi ve škole?“
„Uklidni se, vždyť nemáš zas tak důležitou práci, jako třeba Tristan.“ Zívne. „Jak dlouho ti to tedy potrvá?“
„Radši se modli, abych za tebou nešla, Callie. Protože jestli přijdu, budeš mít v zadku jehlovej podpatek. A teď mi dej pokoj!“
Naštvaně típnu hovor. Neuvěřitelné.
Jackie si za mnou odkašle.
Prudce se k ní otočím čelem.
„To zní jako skutečný problém,“ zavrní. „Chudinka sestra.“
Zpražím ji pohledem. „Nemáš v popisu práce poslouchat soukromé hovory.“
„A ty nemáš v popisu práce je brát,“ odsekne.
„Vrať se ke svým hashtagům, Jackie.“
Obrátí oči v sloup. „Pochybuju, že vůbec víš, co to slovo znamená.“
„Významu jsem si velice dobře vědoma.“ Vezmu z jejího stolu kus papíru a začnu na něj zuřivě škrábat. „Copak jsi zapomněla, že jsem vedoucí IT podpory?“
Položím jí papírek na klávesnici. „Tagni si tohle, Jackie.“
#POLIBSIPRDEL
CHARLIE
„Ahoj?“ zavolám z chodby a skopnu tenisky. Je pondělí půl osmé večer a já se už teď nemůžu dočkat víkendu.
S Cat, Julií a Suze už pátým rokem sdílíme byt v Kentish Townu v severním Londýně. Bylo by fajn, kdyby se sem současně s námi nenastěhovaly i myši, ale však víte, co se říká o Londýnu – co metr, to krysa.
Cat učí dramatickou výchovu na škole v Highgate. Děti tam prý mají vlastní řidiče a škola je tak nóbl, že si ji nemohou dovolit ani doktoři.
Julie dělá právničku pro vydavatelství na Liverpool Street, kde se jí díky jejím sociopatickým sklonům výborně daří. Jednou jsme ji přemluvili, aby si udělala test osobnosti, a řekněme, že podle výsledků s ní chceme být zadobře.
V Suzině případě nikdo pořádně netuší, co vlastně dělá. Něco s logistikou?
Byt patří Julii, což všem neustále připomíná. Je schopná to vybalit hned na prvním rande. Čím se živíš? Jsem právnička a pronajímám byt.
Nikdy jsme nezjistily, jak je možné, že se svým platem vlastní čtyřpokojový byt v severním Londýně, jakkoli je nemoderní a prolezlý hlodavci. Na takové cihly potřebujete rodinné jmění. Když jsme se s Julií seznámily, oslnila nás přívětivým šarmem. Posaďte se, holky, jako doma. S nádobím si nedělej starosti,
Cat, já to udělám. To nevadí, že jsi vylila čaj na koberec, Charlie, hned to uklidím.
Období zamilovanosti vydrželo pět dní. Pak začaly létat talíře, křik byl na denním pořádku a v Catině posteli prokopla díru, protože se Cat sprchovala déle než šest minut.
Žádná se neodstěhujeme, protože se bojíme dát Julii výpověď. Ze stejného důvodu ještě nikdy nedostala kopačky od chlapa.
Suze se rozvaluje na gauči a dívá se na kuchařskou show. „Čau,“ pozdravím ji a plácnu sebou do křesla. „Myslela jsem, že máš dnes večer jógu.“
„To jo, ale nechtěla jsem se přepínat,“ odpoví s pusou plnou koláčku se smetanovým krémem. „Zítra jdu na spinning, proto jsem to s tou jógou nechtěla přehnat.“ Ukáže mi koláček. „A tenhle koláč je keto, takže člověku neuškodí!“
„Ale kvůli dnešní józe jsi včera nešla na pilates,“ zamračím se zmateně.
Mávne nad tím rukou. „Jako by mi natřásání v legínách a hledání vnitřní krásy bylo k něčemu dobrý. Copak jsi neslyšela? Zítra jdu na spinning! Za hodinu spálím tak šest set kalorií! Potřebuju energii.“
Vrhnu na ni prázdný pohled. „Jasně.“
„Ahoj, Charlie.“ Cat se vynoří ze svého pokoje s výrazem postkoitálního štěstí a Steviem v patách. Začali spolu spát, když se Cat vetřela na naši poslední pracovní party. Dělají to dost nahlas. Cat je teď v posteli mnohem dobrodružnější. Mají tak moderní udělátka, že k nim potřebujete manuál.
Zdvihnu obočí. „Není trochu brzy?“
Cat pokrčí rameny. „Jindy na sebe nemáme čas.“
„I když je doma Suze?“
„Kdyby nám to mělo zabránit užít si intimní chvilku, žili bychom v celibátu,“ namítne Stevie.
To je fakt. Suze se sice pořád hlásí na různá cvičení, ale nakonec nikdy nevyjde z domu.
Cat si mě zamyšleně změří. „Vypadáš vystresovaně.“
Naliju si plnou sklenku vína z lahve, kterou Suze otevřela. „Ne, to nejsem.“ Vzdychnu. „V životě jsem nebyla víc v pohodě.“
„Takže… Už jsi přemýšlela o těch narozeninách?“ zeptá se Cat nadšeně.
„Jak jsem řekla, na tohle téma se nebude diskutovat.“
Suze se na mě zadívá. „Dvacet devět let… skoro třicet… To je děsivý. Čtyřicítka na krku.“
Vrhnu na ni vražedný pohled. „Ano, Suze. Moc dobře si uvědomuju, že stárnu. Můžeš mi prosím konečně přestat posílat ten obrázek se smečkou koček, které čekají u dveří s tím, že se doslechly o jedné neprovdané čtyřicátnici?“
„Vždyť je vtipnej. Letos máš alespoň nějakou známost, což je lepší než loni.“ Nakloní hlavu ke straně a zkoumavě se na mě zadívá. „I když tebe u sexu nikdy neslýchám.“
„Suze,“ procedím skrz zuby, „přestaň poslouchat, co se děje v mý ložnici.“
„Právě že se tam nic neděje.“
Prudce se nadechnu. Má pravdu.
„Není snadné najít si čas. Jsem pořád v práci,“ odseknu podrážděně. „Za nějakou dobu prostě sex ztratí prioritu, ne, Cat?“
Cat se zamračí. „Pro mě tedy ne. Vy dva jste ještě pořád v té zamilované fázi, ne? Jste spolu asi osm měsíců, viď?“
Všichni tři se na mě z gauče zkoumavě zadívají.
„No, Charlie, jak často to s Benem děláte?“ zeptá se Cat.
Ta otázka je deprimující. „No, však víte, jak jen to jde…“ zamyslím se. Snažím se vzpomenout si, kdy to bylo posledně.
„Jednou za týden?“
„Přijde na to. Poslední dobou jsem hodně vyčerpaná z práce a tak.“
Zírá na mě. „Fajn, tak kdy to tedy bylo naposled?“
Polknu. „Možná před čtyřmi týdny?“
„Před čtyřmi týdny.“ Stevie se zasměje a potřese hlavou.
„Tak to si Ben rozhodně užívá jinde.“
„To tedy ne,“ bráním se. I když… alespoň bych se pak nemusela přemáhat, když jsem unavená.
Co to plácám?
„Poslední dobou se mi moc nechtělo,“ přiznám.
„Taková škoda péra!“ odfrkne si Suze. „Ben je fakt pěknej. Když nechceš ty, vezmu to za tebe!“
„Tobě se nechtělo?“ vypískne Cat. „Charlie, se svým přítelem přece musíš spát. To je rozdíl mezi přítelem a kamarádem.“
„Já vím!“ zakvílím a zabořím se do křesla. „Prostě se mi už nechce. Ráda bych. Dřív se mi dařilo předstírat, že se mi to líbí, a dělali jsme to minimálně jednou týdně. Někdy i dvakrát, když jsem byla dost opilá. Ale poslední dobou to nějak nedokážu.“ Pořádně si loknu vína.
„Ale proč se ti to nelíbí?“ zeptá se Cat.
Chvilku o tom přemýšlím. „Myšlenky mi lítají kolem a začnu se nudit. Teď mi to přijde jako povinnost. Něco jako vysávání.“
„Nudit?“ zopakuje Cat otřeseně. „Vysávání?“
„Copak tobě při sexu nikdy neulítnou myšlenky?“ zeptám se.
„Ne. Vždycky myslím jen na to, co dělám.“ Zaculí se na Stevieho a já se zašklebím. „Na co myslíš ty?“
Pokouším se si vzpomenout. „Když jsme to dělali posledně, kancelář v Seattlu měla nevyřešený problém, s kterým jsem si nevěděla rady, takže jsem –“
„Ty při tom myslíš na práci?“ skočí mi Stevie do řeči a vyprskne smíchy. „Chudák chlap. Musí si připadat, jako by šukal krabici.“
Přimhouřím na něj oči.
„Charlie,“ zeptá se váhavě Cat, „je to sexem, nebo… Benem?“
„Co tím myslíš?“ Zavrtím hlavou. „Samozřejmě Bena miluju, takže s ním to nemá co dělat. Je to mnou.“
„Jo, ale když to tak vezmeš, miluješ i Barneyho.“
Nemůžu uvěřit, že mého přítele právě přirovnala k našemu
starému psovi. „Cat, tohle je to nejhorší srovnání, jaké jsem kdy v životě slyšela. Vím, že se Steviem hodně experimentujete, ale –“
„Jak jsi na to přišla?“ odsekne.
Neřekla jsem jí, že když jsem si jednou šla do její ložnice půjčit růžový top, našla jsem tam bič. „Prostě působíš dobrodružně.“
„Ani bych neřekla!“ odpoví podezřele rychle.
„Ben má přijít dnes večer.“ Sotva na to pomyslím, znovu si pořádně loknu vína. Jestli budu dost pod parou, třeba se dostanu do nálady.
„Možná to stačí jen trošičku okořenit,“ zamyslí se Cat. „Máš pravdu – pár nemůže dělat pořád dokola to samé a myslet si, že se nezačne nudit.“
„Ale jak?“
„Proč mu třeba nezačneš říkat sprosťárny?“
Jsem jedno ucho. Na Bena jsem při tom nikdy moc nemluvila – jen trocha „aaach“ a „oooch“, aby se neřeklo. Natáhnu se pro mobil. Google bude vědět.
N
Ozve se zaťukání a Cat jde otevřít. Vymyslely jsme lstivý plán, jak Bena svedu. Ležím na posteli v růžovém spodním prádle posetém chmýřím, které jsem si koupila ve slevě v Erotic City. Slyším Bena u dveří svého pokoje a stáhnu si podprsenku tak, aby mi z ní vykoukly bradavky.
Ben zaklepe. „Charlie?“
„Dále,“ odpovím sexy hlasem.
Vejde dovnitř, plácne sebou na postel a zaboří hlavu do polštáře. „To byl zase den! Jsem úplně mrtvej.“
Super, ani si nevšiml. Mám na sobě svůj nejrajcovnější outfit a cítím se asi tak sexy jako slimák.
„Ty jo.“ Podívá se na mě a zasměje se. „Co to máš na sobě?“
Vrhnu na něj pobouřený pohled. To mu fakt musím vysvětlovat, že se ho pokouším svést?
Nevzdám to. Tohle musí vyjít. Erotické pomůcky si momentálně nemůžu dovolit. „Dlouho jsme se nemilovali, Bene.“
Vytáhnu prsa a významně se na něj usměju.
„Já vím.“ Věnuje mi temný pohled. „Měla jsi tu šílenou periodu, která trvala dva týdny, vzpomínáš?“
Fajn, maličko jsem zalhala, že mám menstruaci. Ale tohle přece dělají všechny holky, když jsou unavené, ne? Po té pečínce k večeři jsem byla úplně přecpaná. Omluvte mou vulgárnost, ale nic dalšího by se do mě už nevešlo.
„Už ji nemám.“ Zatahám mu za tričko a pokusím se mu ho strhnout tak vášnivě, jak jen to jde, ale zasekne se mu hlava a musí mi pomoct.
Jednu věc nechápu. Ben je atraktivní kluk. Vím to, protože vidím, jak se na něj ženy na ulici dívají. Přesto ve mně z nějakého důvodu uhasla jiskra. Chybí mi ten pocit vzrušení v břiše, který vás nutí zadržovat před chlapem větry. S Benem jsem začala prdět už po pár měsících randění.
„Tak dobře.“ Zakření se a najednou se začne dostávat do nálady. Rychle ze sebe strhá oblečení. Chudák, posledních pár měsíců kvůli mně sexuálně hladověl.
Lehne si a já na něj vylezu, připravená na rodeo.
On ještě tak připravený není, takže mu ho vezmu do ruky a s našpulenými rty ho začnu hladit.
Spokojeně zasténá.
Jo, ještě pořád to ve mně je.
Přesto si vzpomenu na nezaplacené účty.
Musím je zaplatit zítra. Pořád na to zapomínám. Možná bych to měla vyřídit hned po sexu. Jo, přesně to udělám. Jak tady skončím, zaplatím těch dvě stě liber, co dlužím bance.
Neměla jsem to nechat vyšplhat tak vysoko.
Ty pitomé džíny, co jsem si koupila, mi ani nejsou a na vrácení mám třicet dní. Teď už jich uběhlo kolik, dvacet šest? Musím je vrátit zítra během oběda, ale Mike svolal tu zatracenou
schůzi ohledně akvizice firmy. Kdo že nás to kupuje? Stevie má pravdu, možná bych měla dávat větší pozor. Proč nám to prostě neřeknou, k čemu ty tajnosti?
„Charlie!“ vykřikne Ben a posadí se.
Vrátím se zpátky do přítomnosti. „Ano?“
„Připadám si jako kráva, kterou někdo dojí.“ Jeho hlas zní napjatě. „Jsi jako dojička, která pospíchá, aby to všechno stihla.“
Vyzývavě se usměju. „V takových představách jsem ještě nefigurovala.“
Ben se nesměje.
Podívám se dolů.
Je úplně měkký.
Ajaj.
Odstrčí moji ruku a napřímí se na posteli. „Tohle nefunguje, Charlie.“
„Neboj, hned to napravíme,“ vábím ho a hladím ho po zádech.
„Nemluvím o svým péru,“ odsekne. „Mluvím o nás. Poslední dobou mi přijde, jako bych to dělal s krabicí.“
„Ty sis o našem sexuálním životě povídal se Steviem?“ syknu pohoršeně.
„O našem nulovým sexuálním životě.“ Natáhne se pro tričko. „Nechme to na jindy. Evidentně jsi hlavou někde jinde.“
„Bene,“ zakňourám mu do ucha, „promiň. Příště, jo? Nechám tě zabořit mi obličej do prsou a dělat vlny, jak to máš rád… i když to hrozně lechtá.“
Přikývne, přetáhne přes sebe deku a otočí se ke stěně.
Alespoň si teď můžu jít zaplatit ty účty.