U BŘÍZY PŮDORYS
PŘÍZEMÍ
CHODBA
VSTUPNÍ HALA
A
PRIYIN BYT
B
NIALLŮV BYT
PRVNÍ PATRO
CHODBA
2A
DIANIN BYT
2B
SHANEŮV BYT
LUČNÍ KOPEC
BY TOVÝ K O M PLEX
Lasky z kampusu 2_Pravidlo.indd 5
19.08.25 10:00
1. K APITOL A DIANA
Satan opět útočí ČERVENEC Na zrcadle se utvoří dvě kapky vody a pomalu začnou závodit, která po lesklé ploše sklouzne až úplně dolů jako první. Vsadím se sama se sebou, že zvítězí kapka číslo dvě, protože je mnohem větší. Když už, tak pořádně, ne? Jenže ačkoli ta větší nabírá rychlost, velice brzy se stočí doleva. Kapka číslo jedna se drží původního směru, až spadne na umyvadlovou skříňku. A právě proto se nikdy s nikým nesázím. Ručníkem setřu ze zrcadla opar a odhalím svůj odraz. Zrůžovělá pokožka na hrudi a ramenou prozrazuje, že jsem se právě osprchovala skoro vařící vodou. Sprcha mi nefunguje, jak má, ale na instalatéra nemám peníze a táta říkal, že do toho mého zapadákova by měl čas přijet až koncem týdne. Což znamená, že ještě pár dní musím přežít se sprchou o teplotě lávy. Pokud mi tedy dřív neodpadá kůže z těla. Třeba až táta opraví sprchu, zvládl by srovnat do latě i zásuvku v kuchyni, která se najednou odmítá otevřít. A pak zjistit,
Lasky z kampusu 2_Pravidlo.indd 7
19.08.25 10:00
8
E L L E K E NN E DY
proč mi z kdoví jakého důvodu přestal fungovat výrobník ledu v lednici. Být majitelkou nemovitosti je vyčerpávající. Zvlášť když jste naprosto neschopní. Už jsem se zmínila, že původní problém s mou sprchovou hlavicí tkvěl v tom, že z ní pořád kapala voda? Snažila jsem se ji opravit podle návodu na internetu, a tak se ze sprchové hlavice stala sopka. Se samodomo opravami nejsem zrovna nejlepší kamarádka. Odvrátím se od zrcadla, zavěsím huňatý růžový ručník na háček u dveří a vyjdu z koupelny plné páry na chodbu, kde se zhluboka nadechnu normálního vzduchu a ovážu si kolem sebe osušku. „Málem jsem tam umřela,“ oznámím Ploutvičkovi, když vstoupím do obýváku. Podívám se přes vzdušnou, prostornou místnost na pětasedmdesátilitrové akvárium u protější zdi. Tlustá zlatá rybka mi pohled suše oplatí. „Nelíbí se mi, že neumíš mrkat,“ postěžuju si. „K smrti mě to děsí.“ Jen se na mě dál dívá. Po chvíli mávne ploutvemi a odplave na opačný konec akvária, kde se nepříliš nenápadně schová za zlatou truhlu s pokladem. Když jsem chlápkovi v akvaristice ukázala fotku Ploutvičky, pověděl mi, že v životě neviděl tak tlustou zlatou rybku. Podle všeho je moje ryba obézní. Navíc je příliš tichá na to, aby mě to uklidňovalo. Nevěřím zvířatům, která nevydávají zvuky. „Víš co, Ploutvičko? Jednoho dne tě něco naštve, a místo abych tě vyslechla a utěšila, taky odplavu pryč. Takže si to klidně strč do té svojí pitomé pirátské truhly a třeba se tím udus.“ Nesnáším ryby. Kdybych měla na vybranou, nikdy bych si žádnou nepořídila. Tenhle strašlivý úděl na mě přichysta la moje mrtvá teta, která mi svoji jedinečnou, ale naprosto neužitečnou zlatou rybku odkázala v závěti. Vykonavatel její poslední vůle měl co dělat, aby se nerozesmál, když ten
Lasky z kampusu 2_Pravidlo.indd 8
19.08.25 10:00
L ÁS K Y Z KA M P US U : P R AV ID LO
9
odstavec předčítal celé naší rodině. Můj mladší bratr Thomas se s dodržováním dekora neobtěžoval – vybuchl smíchy, až ho táta zpražil pohledem. Na druhou stranu jsem ale spolu s rybou dostala po tetě Jennifer i byt, čímž se ze mě v mých jednadvaceti letech stala majitelka nemovitosti. Člověk holt něco ztratí, ale i něco získá. Sprcha byla tak horká, že jsem po ní dostala žízeň. Nejradši bych vypila celou láhev vody, než se začnu převlékat. Bosá dojdu k lednici, ale zarazím se, když se na žulovém ostrůvku najednou rozezní můj mobil a vyleká mě. Otočím se k němu, mrknu na displej a potlačím zasténání. Píše mi můj ex. PERCY:
Čau, co se večer sejít a popovídat? Po 20h mám volno.
Ne. Nemám zájem. Jenže to mu takhle na rovinu říct nemůžu. Sice bývám náladová, ale neurvalá jen v nutných případech. Musím vymyslet diplomatičtější způsob, jak ho odmítnout. Není to poprvé, co mi navrhl, abychom „popovídali“. Asi si za to můžu sama, protože jsem mu po našem rozchodu řekla, že můžeme zůstat přáteli. Dám vám jednu radu: Nikdy bývalým nenabízejte přátelství, pokud o to doopravdy nestojíte. Jen si tím říkáte o problémy. Nechám telefon ležet a z lednice vytáhnu láhev vody. Percymu odpovím, až se převleču. Prázdnou láhev vyhodím do koše pod dřezem, právě když ke mně z chodby dolehne povědomé mňoukání. Tenké zdi bytu netlumí hluk za dveřmi. Slyším každý krok, a to i Lucyiných droboučkých tlapek. Navíc má na obojku ten pitomý zvonek, který ohlašuje jakýkoli její pohyb. Potlačím zaklení, když pochopím, že nemám na vybranou. Mám Priyu, svoji sousedku zezdola, ráda, ale její kočka, která
Lasky z kampusu 2_Pravidlo.indd 9
19.08.25 10:00
10
E L L E K E NN E DY
jí každou chvíli uteče, mě dohání k šílenství. Aspoň jednou týdně se Lucy podaří nepozorovaně vyklouznout z bytu. Otevřu dveře a do předsíně zavane studený vzduch. Promnu si paže, abych uhladila husí kůži, která mi na nich naskočila, a vyjdu na hladkou dlažbu před svým bytem. „Lucy?“ zvolám zpěvavě. Moc dobře vím, že si nesmím dovolit dát ve svém hlasu najevo sebemenší náznak podráždění, když volám její jméno. Už jen při náznaku vzteku se ta šedá koule chlupů rozletí do přízemí jako meteor řítící se přímo na Zemi. Náš bytový komplex Luční kopec není jako ostatní budovy. Není to žádná padesátipatrová obluda plná stovek bytečků. Architekt ho navrhl tak, aby připomínal plážový rezort, takže komplex tvoří patnáct dvoupodlažních budov, každá po čtyřech bytech. Všechny domy spojují křivolaké pěšiny a byty nabízejí výhled na udržovaný trávník, tenisové kurty a bazén. Když se Lucy posledně vyplížila z domu, můj druhý soused v přízemí Niall se právě vracel z práce. Lucy využila toho, že otevřel vchodové dveře, a proletěla kolem něj na tolik žádoucí svobodu. „Lucy?“ zvolám znovu. Na schodech zacinká zvoneček a šedá pruhovaná kočka se posléze s chraplavým zamňoukáním objeví na nejvyšším schodu. Způsobně se posadí a vzdorovitě se na mě zadívá. Ano, jsem tu, vysmívá se mi. Co s tím chceš dělat, mrcho? Pomalu si kleknu, abychom si lépe viděly do očí. „Jsi satanášova kočka,“ oznámím jí. Chvíli se na mě dívá, poté zvedne jednu packu, ostýchavě si ji olízne a opět ji postaví na zem. „Myslím to vážně. Přišla jsi sem z pekla a osobně tě doručil sám satan. Řekni pravdu – poslal tě sem nahoru, abys mě mučila?“ „Mňau,“ odpoví namyšleně. A bez mrknutí. Zůstanu na ni zírat. Ta potvora mi to právě potvrdila!
Lasky z kampusu 2_Pravidlo.indd 10
19.08.25 10:00
L ÁS K Y Z KA M P US U : P R AV ID LO
11
Po kolenou se k ní přisunu o něco blíž. Při tom si přidržuju osušku u těla. Už jsem kousek od ní, když se v přízemí bez varování ozvou hlasy a na schodech zaduní kroky. Lucy se rozběhne a doslova mi skočí přes rameno, jako by závodila v běhu přes překážky na kočičí olympiádě. Vletí do mých pootevřených dveří a překvapí mě tím natolik, až klopýtnu. Instinktivně se zapřu dlaněmi o podlahu, abych se na ní nerozvalila, jenže tím pádem musím pustit osušku. Spadne ze mě na zem, právě když se na mě snese stín. Vyjeknu překvapením a zvednu hlavu. Zírají na mě tři hokejisti. A já jsem nahá. Jsem nahá, protože na sobě nic nemám. Už jsem se zmínila, že jsem nahá? „Všechno v pořádku, Dixonová?“ zeptá se výsměšný hluboký hlas. Rukama se rychle pokusím zakrýt svou nahotu, jenže mám jen dvě paže a moc ráda bych před jejich zraky ukryla tři tělesné partie. Musím klukům ovšem nechat, že odvrátí zrak. Vyskočím na nohy a rychle si osušku omotám kolem těla. Ze všech lidí, kteří mě mohli přistihnout v takové situaci, to musel být zrovna Shane Lindley se svými kamarády. A co tu vůbec dělají – Náhle pochopím. To ne. Při pohledu do Shaneových pobavených tmavých očí se mě zmocní zlá předtucha. „Ne! To je dneska?“ Zazubí se na mě a ukáže mi tak svoje dokonale bílé zuby. „Ano, to je dneska.“ Satan opět útočí. Shane se sem stěhuje. Naštěstí ne ke mně. Protože to by bylo echt děsivé. Nikdy bych nemohla bydlet s tak namyšleným kreténem. Stačí, že s ním musím sdílet podlaží. Shaneovi rodiče – protože jsou bohatí a podle všeho věří, že přehnaným rozmazlováním svých
Lasky z kampusu 2_Pravidlo.indd 11
19.08.25 10:00
12
E L L E K E NN E DY
dětí z nich vychovají skromné dospělé – koupili svému ne zrovna skromnému synovi byt vedle mého. Byl prázdný od doby, co šla moje dřívější sousedka Chandra do důchodu a odstěhovala se do Maine, aby byla blíž svojí rodině. Moje nejlepší kamarádka Gigi se vdala za Shaneova nejlepšího kamaráda Rydera a varovala mě, že právě k tomuto někdy tento týden dojde. Byla bych jí ovšem neskutečně vděčná, kdyby byla ohledně dne a hodiny o něco konkrétnější. Nebo kdyby mi dala aspoň vědět den předem. Mohla bych se připravit a nevylézat na chodbu jenom v ručníku. Rozhodně ji kvůli tomu dneska při večeři seřvu. „Neboj, nic jsme neviděli.“ To mě ujistí Will Larsen s tváří kluka odvedle. „Já jsem viděl kozy a půlku zadku,“ přizná Beckett Dunne. Nevím, jestli se mám smát, nebo sténat. S dokonalým obličejem, slabým australským přízvukem a vlnitými blonďatými vlasy je Beckett až příliš sexy. Cokoli mu vypadne z pusy, působí sympaticky, zatímco kdokoli jiný by byl za stejná slova za úchyláka. „Tak si je vymaž z paměti,“ přikážu mu. „To nejde,“ odpoví a mrkne na mě. Podívám se na Shanea a pobavení mě opustí. „Ještě pořád to můžeš prodat,“ navrhnu mu. Vím však, že je to jen bláhový sen. Nezbavím se ho. Ne když jeho rodiče utratili za rekonstrukci toho bytu menší majlant. Celý poslední měsíc se z toho bytu neslo třískání a rány. Chudák Niall zezdola byl z toho neustálého vrtání na prášky. Je silně alergický na hluk. Zajímalo by mě, jaké změny v tom bytě Shane provede. Vsadím se, že si z něj udělá typické pánské doupě, zcela odpovídající jeho děvkařskému vkusu. A věřte mi, že o jeho vkusu něco vím. Zahrnuje (doteď, ale určitě ještě neskončil) dvě a půl mých spoluhráček z týmu
Lasky z kampusu 2_Pravidlo.indd 12
19.08.25 10:00
L ÁS K Y Z KA M P US U : P R AV ID LO
13
roztleskávaček – půl, protože s tou třetí se jenom líbal. I tak je ale ten chlap sbírá jako farmář o sklizni svoji úrodu. Gigi se mi zmínila, že mu loni nějaká zlomila srdce a že je teď poprvé po strašně dlouhé době nezadaný. Říkala, že se rozhodl vynahradit si ztracený čas. Podle mě to je ale výmluva a jsem toho názoru, že děvkaře není třeba za jejich chování omlouvat. Prostě se s tím genem narodili. „Před námi si nemusíš hrát na drsňačku,“ poví mi Shane. „Všichni vědí, že ses do mě zabouchla.“ Odfrknu si. „Jediný, kdo je tu do tebe zabouchnutý, jsi ty.“ Upřímně řečeno by mě nepřekvapilo, kdyby ten kluk trávil veškerý svůj volný čas mimo led zíráním do zrcadla. Hokejisti jsou známí svou posedlostí dvěma věcmi: hokejem a sebou. A Shane Lindley není v tomto ohledu výjimkou. Nijak na mě nepůsobí, jak je pohledný, ačkoli musím přiznat, že je to nepopiratelně nádherný muž. Vysoký a krásný. Ústa má široká a smyslná, černé vlasy střižené na ježka. K tomu připočtěte vypracované tělo sportovce a dolíčky, které se mu objeví ve tvářích, kdykoli se vás snaží svým úsměvem nalákat do spárů. Dneska odpoledne má na sobě basketbalové kraťasy a červené triko, jež podtrhuje tmavý tón jeho pleti. Když si všimnu, že si Beckett svýma šedýma očima znovu prohlíží moje tělo zahalené osuškou, zamračím se na něj. „Klidně si na mě zírej, jak chceš, ale ta osuška mi už nespadne.“ „Jestli ano, nechci si to nechat ujít.“ Zuby mu pod zářivkami na chodbě prakticky svítí, když se na mě zazubí. „To je tvůj byt?“ zeptá se Will a ukáže na dveře za mnou. „Naneštěstí.“ „Když Gigi říkala, že z vás budou sousedi, nenapadlo mě, že budete sousedi,“ podotkne a zatěká očima z mých dveří na vedlejší. „Vážně mi v tom nemusíš ráchat čumák,“ postěžuju si a k Shaneovi dodám: „Jestli čekáš oslavu na přivítanou, máš
Lasky z kampusu 2_Pravidlo.indd 13
19.08.25 10:00
14
E L L E K E NN E DY
smůlu. Můj nový cíl je vymyslet, jak dál žít svůj život, aniž bych tu na tebe v jednom kuse narážela.“ „S tím hodně štěstí.“ Shaneovy tmavě hnědé oči jiskří pobavením. „Protože můj nový cíl je, aby se z nás stali nejlepší kámoši, co spolu tráví všechen čas. Jo, hele, a teď vážně. O víkendu pořádám párty. Co ji uspořádat spolu? Otevřeme oba naše byty a –“ „Ne.“ Zabodnu ukazovák do vzduchu. „Ne. Na to zapomeň. Ale když už tě tu mám. Vy dva –“ Zamračím se na Willa a Becketta. „Počkejte u něj doma. S Lindleym musíme probrat základní pravidla.“
Lasky z kampusu 2_Pravidlo.indd 14
19.08.25 10:00
2. K APITOL A S HAN E
Shaneovo léto Pochechtávám se celou cestu až do bytu tý naštvaný bloncky. Když přejdeme z předsíně do obýváku, několikrát zamrkám překvapením, protože to tu vůbec nevypadá, jak bych čekal. Obývák je zařízenej nábytkem, co k sobě vůbec nepasuje, a vínovým kobercem, kterej absolutně neladí se světle modrým květinovým gaučem. Je to takovej ten gauč, co ho najdete v baráku svý mrtvý babičky, když to tam jdete vyklidit. Ten gauč, co ho nikdo z rodiny nebude chtít, a pohádáte se jen kvůli tomu, kdo ten krám odveze do bazaru. „Je to tu jak v baráku kočičí paní,“ poznamenám. „Mňau,“ ozve se odněkud z kuchyně. „Do prdele, ty máš fakt kočku.“ Brada mi padne k zemi, když se zpoza úzkýho ostrůvku vynoří šedá mourovatá kočka a zadívá se na mě, jako bych jí zavraždil koťata. Diana mi věnuje nemlich ten samej pohled. „To je Lucy. Ráda zdrhá, když za naší sousedkou zezdola chodí klienti na terapii.“ „Jak je?“ zeptám se kočky, a páč jsem slušně vychovanej, na pozdrav jí pokývnu.
Lasky z kampusu 2_Pravidlo.indd 15
19.08.25 10:00
16
E L L E K E NN E DY
„Neobtěžuj se. Je to démon z jam pekelných,“ prohlásí Diana, právě když ke mně Lucy dojde a otře se mi o nohu. Kočka spokojeně zavrní a protáhne svoje chlupatý tělíčko mezi mýma holeněma. Diana se na nás oba zamračí. „Proč mě nepřekvapuje, že si na první pohled rozumíte? Jdi pryč, Lucy. Tady s Lindleym si musíme promluvit.“ Lucy se mi posadí u nohou. Nepřestává vrnět. „Má skvělej vkus na lidi,“ prohlásím a dál se rozhlížím po bizarně zařízený místnosti. Je tu starožitná vitrína plná sklenic a váz a vedle ní supermoderní knihovna. Oba kusy jsou jak pěst na oko. A fakt je to… „Panebože, ty máš rybu? Kdo chová ryby? Chtělo by to trochu sebeúcty, Dixonová.“ Svýma smaragdovýma očima po mně metá blesky. Úplně cítím jejich žár. „Moji rybu z toho vynech. Není dokonalá, ale je moje.“ Potlačím smích. Neuniklo mi, že je ještě pořád jenom v tom ručníku. A… Hele, nebudu vám lhát. Vypadá zatraceně dobře. Diana je nádherná platinová blondýna s očima daleko od sebe a prořízlou pusou. Je o něco menší, než se mi u holek obvykle líbí. Má tak metr padesát. Pětapadesát, ale to jsem hodně velkorysej. Sexy holka kapesní velikosti s velkou osobností. Ačkoli ta velká osobnost se většinu času projevuje jen tím, že chce mojí maličkosti urvat koule. „Půjdu se převléknout. Nikam nechoď, musíme si promluvit.“ „Pomůžu ti s oblíkáním,“ nabídnu se bezelstně. „Fuj. To nikdy.“ Polknu smích. S Dianou balancujeme mezi láskou a nenávistí. Jakože ona mě nenávidí a já ji hrozně rád štvu. Dívám se za ní, jak míří pryč, a kochám se pohledem na to, jak se jí osuška vyhrnula o něco výš na opálených stehnech.
Lasky z kampusu 2_Pravidlo.indd 16
19.08.25 10:00
L ÁS K Y Z KA M P US U : P R AV ID LO
17
Přísahám, že jsem dokonce zahlídl i spodní část jejího zadku. Je dotmava opálená. Prozrazuje to, že tráví hodně času venku u bazénu. Do prdele, já mám bazén. Tenhle bejvák je boží! Je mi jedno, že do mě kámoši a spoluhráči rejou, že mi můj „zazobanej taťulda“ koupil byt. Jasně, moje rodina má prachy, ale nejsem žádnej rozmazlenej, namyšlenej vůl. Nechtěl jsem po tátovi, aby mi koupil byt. Pro něj je to investice – až odpromuju na Briarově univerzitě a zamířím do Chicaga hrát v NHL, tak to tu pronajme, jako to dělá s hromadou dalších nemovitostí ve Vermontu a severním Massachusetts. A já si po třech letech spolubydlení s Ryderem a Beckettem aspoň konečně užiju vlastní prostor. Dva z těch tří let jsme strávili v Eastwoodu na naší bývalý vysoký. Potom, co se mužský hokejový týmy Eastwoodský a Briaru spojily, jsme se přestěhovali do Hastingsu, maloměsta kousek od kampusu Briarovy univerzity. Diana se vrátí v ustřižených šortkách a pytlovitým triku. Nemá podprsenku a oči mi bezděčně zabloudí na její ztuhlý bradavky, který jí nadzvedávají tenký triko. „Přestaň mi zírat na prsa.“ Ani se nesnažím popřít, co dělám. Pokrčím rameny, zvednu zrak a rozmáchle ukážu na prostornej byt. „Když pominu dost mizerný zařízení, je to tu moc pěkný. A odhadem i větší než můj byt. Kolik platíš nájem?“ „Neplatím nájem. A neřeknu ti, kolik platím hypotéku. Nějakej vlezlej, nemyslíš?“ Obočí mi vyletí do vlasů. „Tobě to tu patří? To je skvělý.“ Zarazí se, jako by se mnou ani nechtěla mluvit, ale pak vysvětlí: „Teta mi tenhle byt odkázala v závěti. Bydlela tu jen rok, než umřela.“ Rozhlídnu se. Nechci se ptát, ale… „Panebože, neumřela v téhle místnosti. Dostala infarkt ve své kanceláři v Bostonu.“
Lasky z kampusu 2_Pravidlo.indd 17
19.08.25 10:00
18
E L L E K E NN E DY
„Sakra. To je na hovno. Mrzí mě to.“ „Dík. A teď k věci. Pravidla.“ Diana si složí paže na hrudi. „To, že teď bydlíš v Lučním kopci, neznamená, že si tu můžeš dělat, co se ti zachce.“ „Přesně to to ale znamená.“ Pobaveně napodobím její postoj a taky si založím paže. „Bydlím tu.“ „Ne. Bydlíš tam.“ Ukáže na stěnu za sebou, tedy na můj byt za ní. „Nebydlíš tady.“ Mávne kolem sebe. „Takže mi tu nemůžeš nabízet, že budeš v mém domově pořádat večírky.“ „Nenabídl jsem to. Jenom jsem to navrhl.“ Moji odpověď ignoruje. „Protože s tebou nebudu spolupořádat žádné večírky. Můj byt je moje svatyně. Nevím, co ti o mně Gigi napovídala –“ „Že jsi hrozně otravná.“ Diana zalapá po dechu. „To teda neřekla!“ „A prej taky dost náročná.“ „Ani to o mně neřekla.“ „Po pravdě, přesně to o tobě řekla.“ Přimhouří oči a v tu chvíli vím, že ještě dneska Gigi napíše, aby si to ověřila. Manželka mýho nejlepšího kámoše – kristepane, pořád je divný to říct nahlas – mě před Dianou varovala a radila mi, abych nechal její nejlepší kámošku na pokoji, pokud nestojím o každodenní urážky. Jenže to nemám v povaze. Někteří lidi se bojí konfrontací. Některým se těžko usíná z vědomí, že je někdo třeba nemá rád – a já vím jistě, že mě Diana nemá ráda. Jenže konfrontace se nebojím – a kdoví proč, když teď vím, že mě nemá ráda, chce se mi ji otravovat o to víc. Holt jsem v některých ohledech jak předškolák. Čas od času se všichni chlapi chovaj jako malý kluci. „Posloucháš mě vůbec?“ zabručí. Zvednu hlavu. Aha, pořád mi tu dělá přednášku. Úplně jsem ji přestal poslouchat. „Jasně. Žádný párty v tvým bytě.“ „A žádný párty u bazénu.“
Lasky z kampusu 2_Pravidlo.indd 18
19.08.25 10:00
L ÁS K Y Z KA M P US U : P R AV ID LO
19
Povytáhnu obočí. „To mluvíš za celej barák?“ „Ne. Barák mluví za celej barák. Copak jsi nečetl brožuru pro vlastníky jednotek?“ „Kotě, teď jsem dorazil.“ „Neříkej mi kotě.“ „Ani jsem nestihl dojít ke svýmu bytu, když jsi mě sem odtáhla.“ „No, tak si přečti brožuru od asociace majitelů nemovitostí. Tyhle věci bereme dost vážně, jasné? Členové asociace se scházejí dvakrát měsíčně vždycky v neděli dopoledne.“ „Jo, tak na to kašlu.“ „Nic jiného jsem od tebe ani nečekala. A po pravdě tě tam stejně nechci. Dobře –“ Tleskne, jako by vedla trénink svýho týmu. Diana je kapitánka briarských roztleskávaček. „Shrneme si pravidla. Klidni to s večírky. V posilovně otři přístroje po každém použití a zákaz sexu v bazénu.“ „A co kuřba v bazénu?“ „Podívej, je mi jedno, koho chceš vykouřit, Lindley. Jenom to nedělej v bazénu.“ Zazubím se na ni. „Myslel jsem tím, že to já bych si nechal vykouřit.“ „Jo tys to myslel takhle?“ Diana se přesladce usměje. „Nejdůležitější věc, kterou si musíš pamatovat, je, že nejsme přátelé.“ „A co milenci?“ Mrknu na ni. „Nejsme ani přátelé, ani milenci. Jsme sousedi. Jsme tiší a uctiví obyvatelé bytů v domě U Břízy na Lučním kopci. Nebudeme se navzájem štvát –“ „No, po pravdě mě teď trochu štveš.“ „Nebudeme dělat problémy, a pokud by to bylo možné, tak spolu ani nebudeme mluvit.“ „A tohle není mluvení?“ „Ne. Tohle je konverzace, která má předejít budoucím konverzacím, které nikdy nepovedeme. Ve stručnosti: nejsme
Lasky z kampusu 2_Pravidlo.indd 19
19.08.25 10:00
20
E L L E K E NN E DY
přátelé. Nedělej žádné blbosti. Jo, a přestaň spát s členkami mého týmu.“ Tak o tohle tu celou dobu jde. Pořád je nakrknutá, že jsem si o minulým semestru užil s několika roztleskávačkami. Jedna z nich, Audrey, se do mě zabouchla a byla z toho tak mimo, že při tréninku spadla z pyramidy a podvrtla si kotník. Proč mi to ale dává za vinu? Když jsem na ledě, nemyslím na nic jinýho než na hokej. Vyženu z hlavy všechno ostatní a soustředím se jenom na svůj sport. Když Audrey nedokázala chvíli nemyslet na týpka, se kterým se jednou vyspala, je to podle mě jenom její problém. „Fajn,“ odpovím netrpělivě. „Jsou tu ještě nějaký další pravidla Dixonový, co mám dodržovat, nebo mě konečně omluvíš? Můj nábytek se sám neposkládá.“ „To je všechno. Přesněji je jenom jedno pravidlo Dixonové, na kterém záleží. Zákaz Shaneů.“ „Zákaz kde?“ „Všude. Kdekoli. Ale hlavně v mojí blízkosti.“ Znovu se na mě usměje, tentokrát však beze špetky pobavení. „Dobře. Teď už jsme skončili.“ Ukáže na dveře. „Můžeš jít.“ „Tak takhle to bude, jo?“ „Ano. Doslova jsem ti právě teď řekla, že to bude přesně takhle. Vítej v našem domě, Lindley.“ Poslušně vyjdu z jejího bytu a vrátím se do svýho, kde Will a Beckett právě skládaj můj novej gauč. Will nožem rozřízne plastovej obal obřích sedáků, zatímco Beckett klečí na dřevěný podlaze a snaží se zjistit, jak napojit lenošku na hlavní část pohovky. Vybral jsem si tmavě šedou barvu, protože se nejlehčeji čistí. Ne že bych to plánoval dělat – máma trvala na tom, že mi sem bude každý dva týdny posílat uklízečku. Platila mi ji i pro dům ve městě, kde jsem bydlel s klukama. Podle ní jsou a vždycky budou moje uklízecí schopnosti silně podprůměrný. Nesouhlasím s ní. Myslím, že je mám přinejmenším průměrný. Jak jde o uklízení, musíte si trochu věřit.
Lasky z kampusu 2_Pravidlo.indd 20
19.08.25 10:00
L ÁS K Y Z KA M P US U : P R AV ID LO
21
„Sorry, kluci,“ omluvím se jim. „Dixonová mě nutně potřebovala sjet na tři doby. Dává mi tak najevo, že mě bezmezně miluje.“ Will si odfrkne. Beckett se na mě zazubí. „Je mi líto, kamaráde, ale tohle je jediná kočka, kterou si těma svýma ďolíkama nezískáš.“ To má asi pravdu. „Kámo, ta tě fakt nemá ráda,“ dodá Will. Má recht. „Minulej týden jsem šel s ní a Gigi na večeři, a když na tebe přišla řeč, Diana protočila oči, až to vypadalo, že jí snad vypadnou z důlků.“ „Téda, dík. Ty víš, jak zvednout chlapovi sebevědomí.“ „Jo, jsem si jistej, že to na tvým obřím egu zanechalo citelnou ránu.“ Dojdu k Willovi, abych mu pomohl se sedákama, a pak všichni tři společnýma silama odtáhneme gauč na jeho nový místo, protože Beck rozhodl, že pod oknem být nemůže, páč tam prej bude v zimě od okna táhnout. Postavíme gauč čelem k protější stěně z obnažených červených cihel. Odstoupím, abych si výsledek prohlídl. Je to dokonalý. „Měli bysme tam zavěsit telku,“ navrhnu a ukážu na cihly. „Můžeme do toho vrtat?“ „Jo, zeď to zvládne,“ odpoví Beckett, přejde ke stěně a začne si ji prohlížet. Odhrne si několik zacuchanejch pramenů blonďatých vlasů z obličeje. „Podáš mi vrtačku, Larsene?“ „Se na tebe podívejme,“ prohlásím pobaveně. „Pan Kutil.“ Beckett na mě mrkne. „Fakt se divíš, že mám šikovný ruce?“ Pravda. Když máme gauč a televizi hotový, zajdeme do ložnice, kde smontujeme postel. Je to stošedesátka, i když by se mi sem pravděpodobně vešla i stoosmdesátka. Will rozbalí spojovací materiál a já s Beckettem rozložíme po podlaze různý kusy
Lasky z kampusu 2_Pravidlo.indd 21
19.08.25 10:00