Všem neotřesitelným primadonám světa
1 BRIAR
„Nedramatizuj to, zlatíčko,“ prohodí moje PR manažerka a prohlíží si přitom nehty. „Ten chlap se tě přece nepokoušel zabít.“ Zavřu oči a promnu si spánky. Jsou přesně čtyři ráno a mně se pořád ještě točí hlava z růžového vína, co jsem pila včera večer. Oknem do mé malé, do růžova laděné kuchyně probleskují červená a modrá světla policejního vozu zaparkovaného na příjezdové cestě. Nad hlavou slyším těžké kroky a tiché hlasy policistů, kteří ještě vyšetřují nahoře v patře. Jsem unavená. „Po zdi mého domu se vyškrábal cizí chlap, rozbil okno v ložnici a vyhonil si ho v mojí posteli,“ opáčím pomalu. „Nedramatizuju to.“ Julie u mramorového barového pultu pokrčí rameny a vyloví ze své značkové kabelky pudřenku. „Ani se tě nedotkl, zlato,“ zamumlá a přepudruje si špičatý nos. „Nevidím důvod, abys kvůli tomu vyhodila chudáka Rodrigueze.“ Sjedu pohledem na Rodrigueze, strážce, co mi má hlídat dům. Odmítá se na mě podívat, sedí vedle Julie a ošívá se. Vlasy má rozcuchané, košili a poklopec rozepnuté. Po celém krku má otisky Juliiny červené rtěnky. Není až tak těžké domyslet si, jak se vetřelci podařilo proniknout přes bránu.
10
LILY GOLD
„Já ano,“ řeknu na rovinu. „Já ten důvod vidím. Rodriguezi, zapni si kalhoty a jdi.“ Vytřeští oči. „Ale madam –“ „Žádné madam. Už pro mě nepracuješ.“ Mávnu směrem ke vchodovým dveřím. „Jdi.“ Postaví se a vypne hruď. „Madam, to vážně není fér –“ „Jistěže je to fér,“ odseknu. „Šukal jsi s mým personálem, místo aby sis všiml, že se mi do ložnice vloupal cizí chlap. Dávám ti šestimístný plat, a ani tak nezvládneš odpracovat osmihodinovou směnu, aniž bys potřeboval někoho opíchat. Máš padáka. A teď vypadni z mého domu, než zavolám tvojí ženě a řeknu jí, proč už nemáš práci.“ Otočím se na podpatku a odcházím z kuchyně, mumlání „mrcho“ za svými zády ignoruju. Jistě. To je přesně ono. Já nejsem ta, kdo v pracovní době podváděl svou těhotnou manželku, ale jako obvykle jsem já ta mrcha. Většina lidí by s ním pochopitelně souhlasila. Jsem vyhlášená potvora. Mám dokonce i tituly: máte tu čest s hrdou trojnásobnou držitelkou ceny časopisu Goss „Největší primadona mezi celebritami“. Před několika týdny mě jeden z hlavních britských deníků korunoval na „největší mrchu Británie“. Nejspíš to vlastně nemají být ocenění, ale já to tak beru. Řekla bych, že je to tak trochu moje chyba. Když vyjdu na chodbu, zahlédnu se v zrcadle posetém diamanty. Vlasy odbarvené na blond. Vybělené zuby. Umělé nehty. Jsem přesně ten typ ženy, kterou lidé s oblibou nazývají mrcha. Slyším kroky na schodišti. Podívám se tím směrem a vidím, jak po něm sestupuje policista s průhledným sáčkem na důkazní materiál. „Máte vzorek?“ zeptám se a ztěžka se opřu o zeď.
TROJITÁ OCHRANKA
11
Přikývne. „To ovšem nezaručuje, že toho chlapa najdeme. Pokud to není recidivista z Velké Británie, nebudeme mít k dispozici DNA, se kterou bychom ho mohli porovnat.“ „Nemáte nějaké databáze? Nemocniční záznamy nebo něco takového?“ Protočí oči. „Ty bychom mohli použít v nějakém závažnějším případu, madam. Ne na takovou maličkost, jako je vloupání.“ Vytáhne ze zadní kapsy kalhot mobil a zvedne mohutné černé obočí. „Mimochodem, moje dcera byla velká fanynka toho seriálu, ve kterém jste kdysi hrála. Nevadilo by vám, kdybych si rychle udělal fotečku?“ Podívám se na sebe. Mám na sobě flekaté pyžamo s myškou Minnie. Kolem očí rozmazaný make-up ze včerejšího večera a oči červené od pláče. Protože jsem se právě stala obětí vloupání. „Ano,“ odpovím a snažím se ovládnout svůj hněv. „To by mi tedy vadilo.“ Tvář mu ztuhne. Otočí se ke dveřím a pak se zastaví, jako by si na něco vzpomněl. „Jo, myslím, že tohle je vaše.“ Podává mi ten průhledný plastový sáček. Zamračím se a vezmu si ho. Uvnitř je polaroidová fotka. „Co je to?“ „Byla pod vaším polštářem. Velmi dramatické.“ Sevře rty. „Přemýšlím, jak přesně se někomu podařilo zvednout váš polštář a něco pod něj dát, když jste spala. Pokud ten vetřelec nebyl zoubková víla, nezdá se to moc pravděpodobné, že?“ Neodpovídám a vytáhnu fotku. Jsem na ní já, jak spím. Rozvaluju se na prostěradle, ústa otevřená, ruce rozhozené. Najednou se mi sevře hruď. „Ten vzkaz byl milý,“ dodá muž a vezme si z mého věšáku bundu.
12
LILY GOLD
„Vzkaz?“ opakuju otupěle. Prstem naznačí, ať fotku obrátím. Na zadní straně je ozdobným písmem napsáno:
Vypadáš nádherně, když spíš, můj andílku. A brzo budeme spát vedle sebe navždy. X „Panebože,“ zašeptám. Nemůžu dýchat. „Panebože. Prosím, jen –“ Snažím se podat fotografii zpátky policistovi, ale ten ustupuje a zvedá ruce. „To je vaše.“ Zamračím se. „Nemusíte si ji vzít?“ Pokrčí rameny. „Nevím, v čem by nám to mohlo pomoct, madam.“ „Jak to myslíte?“ Trvám na svém. „Je to důkaz!“ Tlumeně se zasměje. „Jistě. Víte, jaký je trest za mrhání časem policie, slečno Saintová?“ „Cože? Nemrhala jsem vaším časem, tohle je sakra vaše práce!“ Nehezky se na mě podívá. „A ti paparazzi, co fotili, jak na váš pozemek ve čtyři ráno přijíždějí naše auta, se jistě před vaším domem potloukali v úterý ve čtyři ráno jen tak náhodou, že?“ Jsem v šoku. „Nejspíš! Nemůžu za to, že se živí narušováním mého soukromí! Pokud jsem to všechno narafičila já, jak přesně jsem dostala do svojí postele tu hromadu semene?!“ Pokrčí rameny. „Přemluvila jste k tomu svého přítele? Nevím, madam, ale vím, že mým policistům se nelíbí, když je využíváte pro svoje reklamní triky.“ Zírám na něj. Slyším za zády nějaký povyk. Rodriguez s Julií vycházejí z kuchyně a něco si šuškají. Beze slova jim ukážu směrem
TROJITÁ OCHRANKA
13
ke dveřím. „Vy dva. Ven. Pošlu vám odstupné. Užijte si nezaměstnanost.“ Julie si prohrábne platinové kudrny. „No tak, Briar,“ škem rá. „Bylo to jenom nedopatření. Jak jsem měla vědět, že se sem dneska večer pokusí vloupat jeden z tvých úchylných fanoušků?“ Probodnu ji pohledem. Julie byla moje PR manažerka posledních osm let. Je to typické bohaté děvče z Chelsea: blondýna, vždy nalíčená a věčně zahalená v kožichu. Za tu dobu, co pro mě pracuje, jsem ji chtěla vyhodit už nejmíň padesátkrát, ale vždycky se jí nějak podařilo vrátit se zpátky do mého života. Mé mlčení jí pravděpodobně dává jistou naději. Chytí mě za ruku. „Poslyš, odpustíš mi, když ti seženu novou ochranku?“ Rodriguez se zatváří ublíženě. „Ne,“ opáčím. „Ale –“ „Tuhle ochranku jsi mi sehnala ty,“ podotknu. „A pak ses s ní vyspala. Takže ne, nenechám tě, abys mi vybrala novou.“ Vytrhnu se jí. „Máš padáka, tak padej.“ Trucovitě našpulí rty. „Ale –“ Ztratím poslední zbytky sebekontroly. „Probůh, vypadněte už všichni z mého domu!“ zařvu. Třesu se. Fotka mi vypadne z ruky a slétne na koberec. Pár vteřin je ticho, pak se vchodové dveře otevřou a všichni se začnou trousit ven. Ztěžka polknu a cítím, jak mi po tváři stékají slzy. Zvednu ruku, abych je otřela. Náhle se mi před očima zableskne. Vzhlédnu a vidím, jak policista ve dveřích naproti mně drží mobil a pořizuje si pěknou dokumentaci mého zhroucení. Věnuje mi lišácký úšklebek. „Díky, Briar Saintová.“
14
LILY GOLD
Udělám krok vpřed, abych mu mobil vytrhla z ruky, ale zabouchne za sebou dveře. Chvíli na ně zírám a ztěžka dýchám. Pak ze mě vyprchá veškerá energie, svezu se na zem a rukama si obejmu kolena. Polaroidový snímek leží na podlaze u mého lokte. Vzkaz na zadní straně na mě přímo křičí.
A brzo budeme spát vedle sebe navždy. Zabořím tvář do dlaní. Jsem totálně v hajzlu.
2 MATT
Opřu se do židle a zadívám se na spis před sebou. „Ne. Ani za nic. Nepřichází v úvahu. Už nikdy nebudu pracovat na žádném případu celebrity.“ Naše nadřízená, drobná blondýnka jménem Colette, na mě vrhne přísný pohled. „Vždyť ses s tou holkou ještě ani nesetkal,“ poznamená. „Ani nemusím,“ opáčím prostě. „Tohle dělat nebudu.“ Můj kolega Kenta posune přes stůl svůj šálek kávy. „Vypij to a přestaň si stěžovat,“ zamumlá a sáhne po konvici, aby si nalil nový hrnek. Vypadá dost rozespale, bílou košili má pomačkanou a dlouhé tmavé vlasy mu padají do obličeje. Sleduju ho, jak uvolněné prameny stahuje zpět do úhledného culíku. Spolknu neomalenou poznámku a zvednu šálek. Upřímně řečeno, kofein vážně potřebuju. Je pět hodin ráno a zbytek londýnské centrály Angel Security je tichý a prázdný. Měl bych být ještě v posteli, ale místo toho nás naše šílená šéfová svolala na mimořádnou schůzku. Přes rameno se mi natáhne obrovská ruka a uchopí můj šálek těsně předtím, než ho stačím přiložit ke rtům. Můj druhý parťák Glen svalí své mohutné tělo na židli vedle mě. Měří dva metry a nohy se mu sotva vejdou pod stůl. Colette po něm střelí pohledem. „Jdeš pozdě.“
16
LILY GOLD
„Jo,“ přisvědčí, v klidu si lokne a mlaskne. „Jdu.“ Prohrábne si husté vlasy rukou s výraznými klouby a protáhne se. Růžové světlo úsvitu pronikající dovnitř velkými okny ozáří jeho obličej a zdůrazní ošklivou jizvu na jeho tváři. Colette si povzdechne a vytáhne černou složku se zlatě vyraženým firemním logem Angel Security. Otevře ji a všem nám ukáže fotografii formátu A4. Je to paparazzi snímek ženy vystupující z auta. Glen vedle mě ztuhne. „Tohle je Briar Saintová,“ řekne Colette. „Je jí osmadvacet let. Bývalá dětská hvězda, proslavila se, když jí bylo třináct, to hrála v televizním sitcomu Hollywood House. Teď hraje ve filmových trhácích.“ Kenta se nakloní dopředu a prohlíží si fotku. „Je mi povědomá.“ Přikývnu. Jsem na tom stejně. Přísahal bych, že jsem ji už někde viděl, ale nedovedu si vybavit kde. Pochybuju, že bych na tuhle tvář zapomněl. Je nádherná. Medové vlasy, hebké, pevné tělo, opálená pleť. Na fotografii má ledově bílé šaty s kožešinou jako Cruella De Vil a rty natřené výraznou červenou rtěnkou. Špulí rty do objektivu jako modelka. „Nejspíš jste ji už někdy viděli,“ řekne Colette. „Má velmi působivý profil na IMDb. Hrála v reklamách, hudebních klipech, vystupuje v televizních pořadech. Navíc jsou všude v metru vylepené plakáty na její nový film.“ Otočí stránku a ukáže nám detailní snímek tváře. Prohlížím si její výrazné lícní kosti a dokonale tvarované rty. Má ty nejvýraznější oči, jaké jsem kdy viděl, jasně tyrkysové, orámované dlouhými, hustými řasami. Ten obrázek musel být upravený ve photoshopu. Pochybuju, že takhle skvěle vypadá i v reálu. Tak dokonale nevypadá nikdo.
TROJITÁ OCHRANKA
17
Glen si fotku přitáhne blíž k sobě. „Co je s tou holkou?“ zeptá se. Když je unavený, jeho skotský přízvuk je výraznější. „Někdo ji vobtěžuje?“ Colette pokrčí rameny a sáhne do kabelky pro pudřenku. „Před hodinou mi volala její PR manažerka a prosila, abychom její klientku přijeli chránit. Říkala, že jde o stav nouze.“ Otevře zrcátko a zkontroluje si rtěnku. I když teprve svítá, naše šéfová je dokonale nalíčená a na sobě má světle růžové šaty, které jí ladí s lakem na nehtech. Při pohledu na ni byste rozhodně nehádali, že tahle krásná žena, drobná jako panenka, strávila polovinu života zneškodňováním nášlapných min v Mosambiku. „Jaký typ stavu nouze?“ zeptá se Kenta, když nepokračuje dál. Colette si povzdechne a zaklapne zrcátko. „To neupřesnila. Říkala, že je to ‚důvěrná informace‘. Chce se s vámi sejít, nechat vás podepsat mlčenlivost a říct vám to osobně.“ Zaúpím. Nesnáším celebrity. Myslí si snad, že její soukromé údaje poskytneme tisku? Jsme bezpečnostní agentura, probůh. Colette našpulí rty. „Řekla bych, že si slečna Saintová někoho znepřátelila. Chová se poněkud… kontroverzně.“ Zamračím se. „Co tím myslíš?“ Colette přejde k dalšímu listu, plnému výstřižků z médií. Při pročítání titulků vytřeštím oči. Briar Saintová opouští v polovině natáčení štáb filmu Emma a nazývá režiséra „naprostým sráčem“ Herečka Briar Saintová poslala nadšeného fanouška do pr*ele Protivná sprostá holka: Bývalý přítel Briar Saintovou popisuje jako „reinkarnaci Reginy Georgeové“
18
LILY GOLD
Bývalý manažer Briar Saintové drzou primadonu označuje za „nevděčnou, hrubou a namyšlenou“
Nevěřícně na Colette pohlédnu. „Ty chceš, abychom pracovali s ní? To zní jako noční můra.“ „Kdo je Regina Georgeová?“ zeptá se Glen. „Někdo slavnej?“ Colette protočí oči. Prolistuju ostatní výstřižky z tisku a prohlédnu si fotografie, na kterých se Briar mračí do objektivu. Ano, je možná krásná, ale na většině těch snímků se šklebí, jako by právě ucítila něco zkaženého. Myslím, že jsem ještě nikdy neviděl nikoho, kdo by se tvářil tak nepokrytě snobsky. Zběžně si pročtu další článek. „Vida, tady je jeden o její předešlé ochrance. Před pár dny prý vyhodila svého osobního strážce za to, že si během směny odskočil na záchod,“ čtu. „Páni, to zní přímo skvěle.“ Colette na mě úkosem pohlédne a přitáhne si složku zpátky k sobě. „Matte, tohle je bulvární brak. Nejspíš je to všechno jen výmysl, aby na té dívce časopisy vydělaly.“ „A jestli její ochranka prodala informace bulvárnímu plátku, je jasné, že svou práci zrovna dvakrát dobře neodváděla,“ poznamená Kenta. Zavrtím hlavou. „Na tom nesejde. Jak už jsem řekl. Nebudu pracovat pro další celebritu. Zvlášť ne pro takovou, co má pověst rozmazleného děcka.“ Náš poslední případ s celebritou byl naprostá noční můra. Šlo o sedmnáctiletou influencerku ze sociálních sítí, která celý den šňupala drogy a snažila se mi strkat ruce do kalhot. Když jsme ji nakonec nechali odvézt na odvykačku, zapřísahal jsem se, že už nikdy žádnou práci s celebritou nevezmu. Nevím, proč tím Colette marní náš čas.
TROJITÁ OCHRANKA
19
Glen, Kenta a já máme nejlepší výcvik ze všech lidí ve firmě. Pracujeme tu už pět let, od doby, co jsme byli propuštěni ze speciálních jednotek britské armády SAS. Minulý měsíc se nám podařilo osvobodit dceru britského miliardáře unesenou kvůli výkupnému. Měsíc předtím jsme chránili americkou prezidentskou kandidátku poté, co ji postřelili na mítinku. Naše práce nespočívá v odrážení dotěrných paparazzi a vláčení nákupních tašek rozmazleným celebritám. „Myslím, že bychom se tam měli alespoň podívat,“ řekne Kenta. „Ať jsme fér.“ „Souhlas,“ přidá se Glen. „Odmítnout chránit někoho v nebezpečí jen kvůli jeho pověsti je sráčský.“ Zamračím se. „Ale –“ „No tak,“ houkne Glen. „Jen předběžnou schůzku. Dlužíš mi to.“ Vrhne po mně křivý úsměv. Silná jizva protínající jeho tvář se protáhne a mě jako blesk zasáhne pocit viny. Aniž bych si to uvědomoval, sjedu pohledem k jeho rukám a prohlížím si podobné jizvy na jeho zápěstích. Jsou tlusté několik centimetrů, vystouplé a zarudlé. I když jsme z aktivní služby odešli už před pěti lety, nikdy se pořádně nezahojily. Tohle mají na svědomí měsíce strávené v poutech. Kenta po mém druhém boku se posune na židli a mně se proti mé vůli vybaví jizvy vyryté na jeho zádech. Pevně zatnu nehty do dřevěné desky stolu, jak mě zaplavují vzpomínky. „Matte. Matte.“ Glen mi položí ruku na rameno. Zamrkám a vyškubnu se mu. Ani si neuvědomím, že těžce dýchám, dokud mi Colette se soucitným pohledem nepodá láhev vody. Vezmu ji do rukou a zírám na ni. „Tak jsem to nemyslel, kámo,“ namítne Glen drsným hlasem. „Jenom jsem chtěl říct, že jsi mě poslal třikrát po sobě na noční směnu. Ne to, že…“ Odmlčí se a po krku se mu
20
LILY GOLD
rozlévá červeň. „Víš přece, že ti nevyčítám to, co se stalo.“ Neurčitě si ukáže na obličej. „Ani jeden z nás.“ Pokrčím rameny a promnu si oči. Má pravdu. Dlužím jemu i Kentovi. Oběma jim dlužím mnohem víc než jen tohle. Jestli se s tou holkou chtějí setkat, setkáme se s ní. „Dobře,“ zamumlám. „Ale ať sakra má nějaký skutečný problém.“
3 BRIAR
Zrovna jsem uprostřed schůzky ohledně designu mojí chystané řady laků na nehty, když do místnosti vtrhne zadýchaná Julie. „Víčka s texturou mohou při výběru opravdu pomoct,“ vysvětluje mi produktová designérka. „Když použijeme lesklá plastová víčka pro běžné laky a matná pro matné, zrakově postižení je od sebe lépe rozliší.“ „Výborně. Tak to tak uděláme,“ zabručím a otáčím nehty pod světlem. Odstín, který na nich právě teď mám, se jmenuje Britská mrcha. Je to krvavě rudá barva plná karmínových třpytek. Protože výrobek stále ještě testujeme, je na každém nehtu odstín trochu jiný. „To přece nedává smysl,“ poznamená hlasitě Julie. „Proč by si slepci lakovali nehty?“ „Neměli by náhodou lidé z PR být politicky korektní?“ zeptám se, když vpluje do místnosti. Odfrkne si. „Mám tě udržet v titulcích, zlato. O tom to celé je.“ Přehodí kožich přes opěradlo židle a posadí se naproti mně. Probodnu ji pohledem. „Copak jsi mě neslyšela? Máš padáka.“ „Ach, to jsi nemyslela vážně.“ Natáhne se přes stůl a zvedne lahvičku Stiletta. Je to černý lak, lesklý jako lakovaná kůže.
22
LILY GOLD
„Zlato, procházíš gotickou fází? Víš přece, že tvoje typická barva je růžová.“ Jsem velká fanynka růžové. Co k tomu říct? Inspiraci pro svůj styl čerpám od tří největších světových módních ikon: Paris Hilton, Sharpay Evans a Elle Woods. Když se rozhlédnu po své kanceláři, vidím stojánky s propiskami ozdobenými růžovými bambulkami, podlahu z růžového mramoru a nad hlavou mi visí růžový křišťálový lustr. Můj dům je jako pitomý Barbiin domeček snů. Nikdo ale nechce být pořád jen roztomilý a holčičí. I Barbie se určitě někdy chtěla obléknout jako vražedkyně chystající se někoho zabít. „Co chceš, Julie?“ Prohrábne kabelku od Gucciho a položí na stůl tenkou složku. Okamžitě ji poznávám. Je to složka s informacemi o vloupání, které jsem dala dohromady. Není toho moc: pár snímků rozbitého okna, policejní hlášení a ta děsivá polaroidová fotka. Srdce mi začne bušit rychleji. „Proč to máš u sebe?“ Jsem si jistá, že jsem ji nechala v ložnici. „Vyřešila jsem tvůj problém s ochrankou,“ oznámí vítězoslavně. Zatnu zuby. „Říkala jsem ti, že si novou ochranku najdu sama. Já –“ Přes stěnu kanceláře najednou pronikne mužský hlas. Ztuhnu a naslouchám. Z obývacího pokoje vedle se ozývají kroky a klepání na zeď. Zaplaví mě vlna strachu. Najednou jako by se zdi místnosti k sobě začaly přibližovat. Nemůžu se nadechnout. „Kdo je sakra v mém domě?“ zašeptám. „Přísahám, že jsou dobří,“ dušuje se Julie. „Jsou to bývalí vojáci SAS. Líp vycvičené muže neseženeš. Slyšela jsem,
TROJITÁ OCHRANKA
23
že je při své poslední cestě do Paříže využila Kylie Jenner.“ Nakloní se ke mně a ztiší hlas. „Lidi z branže jim říkají Andělé.“ Zírám na ni. „Jsou snad nějaká chlapecká skupina?“ „Asi tím myslí anděly strážné.“ Pokrčí rameny. „Jsou v obýváku. Čekají na tebe. Tři!“ Zavřu oči. „Pozvala jsi do mého domu tři vojáky,“ pronesu pomalu, „aniž by ses mě zeptala. Poté, co se mi do ložnice vloupal cizí chlap. Ani tě nenapadlo, že by mě to mohlo nějak rozrušit.“ Vstane a obdaří mě zářivým úsměvem. „Jo. Tak pojď. Už začínají být nervózní. Myslím, že se jim moc nelíbí, když musí na někoho čekat.“ Mávne rukou směrem k mé produktové designérce. „Můžete už jít. Briar má důležitou schůzku.“ Žena překvapeně zamrká, že ji Julie tak náhle posílá pryč. S povzdechem se zvednu. Cítím se sice provinile, že schůzka končí tak brzy, ale opravdu se mi nezamlouvá pomyšlení na to, že bych ty muže nechala v domě samotné. „Stejně už jsme v podstatě skončily, že, Sarah?“ „No, nejspíš ano.“ Zamračí se. „Ještě jsme neprobraly ty reliéfy na víčku –“ Ošiju se, hlodá ve mně pocit viny. Sarah je jednou z nejlepších v oboru, přiletěla za mnou až z Paříže. „Omlouvám se. Důvěřuju vašemu úsudku. Vyberte to, co pokládáte za nejlepší, a já to schválím e-mailem. Moc děkuju, že jste vážila takovou cestu, opravdu si toho vážím.“ Pak mě něco napadne. „Jo! Nechcete jít na premiéru mého nového filmu? Je to detektivka, jmenuje se Hráči, do kin jde za pár týdnů.“ Vytáhnu mobil a hned píšu e-mail svému agentovi. „Na premiéru poletím do Los Angeles, ale velká akce bude i tady v Londýně. Mohla bych vám sehnat dva lístky.“
24
LILY GOLD
Vykulí oči. „To by bylo skvělé,“ odpoví. „Všude jsem na to viděla plakáty.“ „Prima. Můj agent je pošle obratem. Ještě jednou díky.“ Naposledy se na ni usměju, pak mě Julie drapne za ruku a táhne mě ven z místnosti. „Tak už pojď,“ zamumlá. „Nechci, aby se naštvali a odešli.“ Vyprostím se z jejího sevření a obrátím se k ní. „Julie, co to má sakra znamenat? Proč jsi to udělala? Ohrožuješ můj život. Nepřeju si, abys pro mě dál pracovala.“ Proboha, když se někdo vloupal do mého domu, nehnula pomalu ani brvou. V hnědých očích se jí zalesknou slzy. „Prosím, Briar. Dej mi ještě jednu šanci. Vážně ti to chci vynahradit.“ Znovu mě vezme za ruku a stiskne ji. „Vzpomeň si, co všechno jsme spolu prožily, zlato.“ Povzdechnu si. Je fakt, že ve svém životě moc lidí nemám. Kvůli mojí pověsti mě většina lidí od prvního pohledu nenávidí. Julie je se mnou ze všech členů mého týmu nejdéle. Chodíme spolu do posilovny. Dává mi příšerné rady ohledně chlapů, a když jsem naštvaná, nosí mi nízkokalorické víno. Není to kamarádka. Je mi jasné, že kdybych ji neplatila, už bych ji nikdy neviděla. Ale právě teď je pro mě nejbližší osobou. „Jestli to posereš, máš padáka. A myslím to smrtelně vážně.“ Přikývne, znovu se celá rozzáří jak vánoční stromeček a otevře dveře do obýváku. „Jen počkej, až je uvidíš. Padneš do mdlob.“ „Jak to myslíš?“ Jen se usměje a gesty mě pobízí, abych vešla do pokoje. Když tam vejdu, spadne mi brada. „Děláš si prdel?“ Na mé sametové pohovce sedí shrbení tři nejhezčí chlapi, jaké jsem kdy v životě viděla, a jejich obrovská kolena se mačkají ke křišťálovému konferenčnímu stolku.