Prolog
V malé vísce na jih od civilizace, na východ od divokých hor a na západ od Černého moře připravovala jednoho teplého letního večera krásná mladá žena jménem Isabelle svatbu své kamarádky Cici a svého bratra Romana Lazara. Vařila, pekla, a když vyzdobila i svůj dům, začala krášlit sebe. Oblékla si červené šaty a na krk zavěsila pět řad těžkých mořských korálů. Do vlasů si zapletla růžové, oranžové a žluté hedvábné stuhy, uvila věnec z květů ibišku a magnolií a posadila si ho na hřívu zlatých vlasů barvy karabašské klisny. Celá velká rodina se dlouho lopotila, dřela od úsvitu, a teď byla práce hotova a zanedlouho nastane čas na zaslouženou hostinu. Stoly se prohýbaly pod svátečními pokrmy nachystanými na církevní svátek. Tohle léto sice nebyla dobrá úroda, ale to nevadilo, protože na ničem se přece nešetří, když dvojice vstupuje do posvátného svazku manželského. Ženich Roman, úchvatný v ultramarínově modré košili a černých sametových kalhotách, přijel na Bojkovi, svém milovaném hřebci barvy palomino. Vysadil do sedla svou zářící nevěstu Cici ve vyšívaných bílých šatech, ozdobenou pivoňkami a růžemi, a třikrát s ní objel vesnický kostel, než se stanou manželi. Korovai byl upečený, samohonka gorilka připravená z velkého množství medu a papriček. Makový koláč, pampluški, kutija, šiškebaby a plněné zelné listy byly na stole rozloženy jako obětiny. Isabellin manžel hrál na housle, její mladší bratr ho doprovázel na tahací harmoniku a její matka hrála na balalajku. Isabellin nejmladší bratr