KAPITOLA PRVNÍ VRACÍ SE K TAJEMSTVÍ STARÉMU DESET LET
UŽ PODESÁTÉ oslavoval boleslavský rychtář Arnošt Zlatník narozeniny syna Františka. Zatímco dříve nepochyboval, tentokrát se v mysli zdráhal uvažovat o něm jako o svém. Když je chlapci deset, tak nejenže dostává podobu, jakou si uchová takřka celý život, ale už se výrazně projevují i jeho důležité osobní vlastnosti. Obojí však Zlatníka mátlo. Pokud pátral ve Františkově tváři, nacházel v ní pár náznaků společných s Máří, ale převažovaly rysy jemu zcela neznámé. Oči měl sice posazené podobně jako jeho žena, ale byly černé a vyzařovala z nich nepokojná touha a vzdor. Nos, ano, nos musel svým bambulovitým tvarem upoutat každého na první pohled, ale nic podobného se ve Zlatníkově rodině nevyskytlo snad celé generace; vždycky tady byly nosy štíhlé a rovné. Chlapec se neuměl usmívat, pouze se nějak divně zatvářil, takže se z toho nedalo určit, zda se usmívá nebo posměvačně šklebí. A jeho povaha? Byl příliš vznětlivý, vzpurný, a jak si sousedé Zlatníkovi často stěžovali, nikdy neměl daleko k surovým klukovským šarvátkám, které jak mu tvrdili, pokaždé vyprovokoval jen on sám. Jak rád by Františka obhájil, ale neměl ani jeden jediný důkaz, že se mladý Zlatník třeba pouze bránil. Jako by se všichni proti tomu chlapci spikli. Ale možná si to zasloužil… 9
Vaclav IV_Na zarmutek nezbyl cas.indd 9
28.01.2026 16:37:18