–– Jedna –– Georgia
„Co vám můžu nabídnout?“ Barman přede mě položil ubrousek. „No… mám tu s někým schůzku, takže bych asi ještě po čkala.“ Poklepal prsty o barový pult. „Chápu. Budu dávat pozor, a až uvidím, že se k vám někdo připojí, hned jsem tu.“ Než však stačil odejít, rozmyslela jsem si to. „Vlastně, po čkejte, prosím!“ Zvedla jsem ruku jako poslušná žákyně. S úsměvem se otočil a povytáhl obočí. „Změna plánu?“ Přikývla jsem. „Víte, mám rande naslepo, takže jsem chtěla ze zdvořilosti počkat, ale popravdě by se mi něco na uvolnění hodilo.“ „To zní rozumně. Co si dáte k pití?“ „Rulandské šedé by bylo skvělé. Děkuju.“ O pár minut později se vrátil s plnou sklenkou a opřel se loktem o bar. „Takže rande naslepo říkáte?“ Napila jsem se vína, povzdechla si a přikývla. „Dovolila jsem matčině čtyřiasedmdesátileté kamarádce Frannie, aby mi tu domluvila rande se svým prasynovcem. Chtěla jsem mámě udělat radost. Popisovala ho jako trochu tuctového, ale milého chlapíka. Máme se tady sejít v půl šesté a já přišla o pár minut dřív.“ „Nikdy předtím vám rande nikdo nedomlouval?“ „Vlastně jednou už jo. Stalo se to před sedmi lety. A právě takhle dlouho mi trvalo, než jsem se z toho vzpamatovala, jestli chápete, co mám na mysli.“ 7