1
Křest
K
dyž vyšli z kostela, zkropila je rozložitá žakaranda modrými kvítky. Byla nádherná neděle na konci května a slunce stálo ještě vysoko nad malou osadou, jejíž světle natřené domy se k sobě v úžlabině na svahu nad městečkem Santo Domingo choulily jako stádo koz. Kostel, jehož zvony právě slavnostně hlaholily, zářil oslňující bělobou, takže většina hostů na křtinách si chvatně nasazovala sluneční brýle. „Podívejte!“ vykřikla Fayna fascinovaně a zvedla jeden z malých zvonkovitých květů, které se zachytily na křticích šatičkách její dcerky. „To je ale pěkné znamení!“ Julie zhluboka nasála kořeněnou vůni stromu a šťastně se opřela o Álvarovu paži, kterou ji objal kolem ramen a jemně ji políbil na spánek. „Máš kytky ve vlasech,“ upozornil Julii třináctiletý synovec Emil a vůbec si neuvědomil, že i jeho pečlivě nagelovaná hustá kštice je plná modrých kvítků. „Vypadáš úplně jako hipísácká nevěsta.“ Julie se zasmála. „Kdes tohle slyšel?“ zeptala se a opatrně si osahávala účes. „Sám seš hipík,“ upozornil Emila jeho nejlepší kamarád El Rostro a hrábl mu do vlasů, což vedlo k menší šarvátce. Emil totiž už nějakou chvíli pečlivě dbal na svůj zevnějšek, a jak si Julie pobaveně všimla, v zadní kapse kalhot neustále nosil hřeben. 9
03_Hvezdy nad solnou zahradou.indd 9
08.01.26 11:36