Někdy chytneme příležitost za pačesy, někdy chytne ona nás.
–Gregg Levoy
1
Summer
„Je to pěkně vzteklej zmetek, Eatone.“
Pohledný kovboj sedící na obrovském býkovi si přehodí v ruce lano a ušklíbne se. I skrze mřížku ochranné helmy jsou patrné jeho ostré rysy a dá se poznat, že tmavé oči se mu potměšile třpytí. „Čím víc vzdorujou, tím lepší.“
Sotva je slyším přes řev davu a hudbu nesoucí se rozlehlou arénou, ale titulky na spodní straně obrazovky mi zprostředkují všechno, co by mi z rozhovoru mohlo uniknout.
Mladík nakloněný přes ohradu se zasměje a zavrtí hlavou. „Musí to být vším tím mlíkem, co piješ. Světoznámý Rhett Eaton si nezlomí ani kůstku.“
Lehce rozpoznatelný kovboj se zašklebí, a i skrz mřížku černé helmy se viditelně zablesknou bílé zuby a mrknutí jantarově zbarveného oka. Ten okouzlující úsměv dobře znám, protože jsem zíráním na lesklou nehybnou verzi tohohle chlápka strávila dlouhé hodiny.
„Nech toho, Theo. Víš, jak kurevsky nesnáším mlíko.“
Na Theových rtech se objeví posměšný úšklebek. „V reklamách vypadáš s tím knírem od mlíka tak roztomile. Teda roztomile na takovýho starouše.“
Mladší muž mrkne a oba se přátelsky rozesmějí, zatímco Rhett soustředěně tře lano v rukou.
„Radši bych se každej den nechal shodit z bejka, než abych se napil toho svinstva.“
Pořád slyším ozvěnu jejich smíchu, když táta stopne video na velkoplošné obrazovce, a postřehnu, jak mu postupně rudne krk i obličej.
„Fajn…“ prohodím opatrně a snažím se přijít na to, proč zrovna tahle slovní přestřelka v televizi vyžaduje naléhavé setkání dvou nejnovějších zaměstnanců společnosti Hamilton Elite.
„Ne, tohle rozhodně není fajn. Tenhle chlap je tváří profesionálního býčího rodea a namíchnul svoje největší sponzory.
A je to ještě horší. Jen se podívej.“
Stiskne tlačítko přehrát tak silně, jako by si na něm chtěl vybít svou frustraci, a na obrazovce se objeví jiná scéna. Rhett vychází z arény a se sportovní taškou přehozenou přes rameno si to štráduje přes parkoviště. Helmu vyměnil za kovbojský klobouk a za ním pospíchá štíhlý muž ve volném tmavém oblečení s kameramanem v patách.
Mám dojem, že paparazzi většinou nechávají profesionální jezdce býčího rodea na pokoji, ale z Rhetta Eatona se během uplynulých let stala vcelku hvězda. V žádném případě ho nikomu nemůžete dávat za vzor, nicméně je doslova prototypem všech drsných a mužných venkovských týpků.
Reportér popoběhne, aby se dostal ke svému cíli dostatečně blízko, a strčí mu mikrofon do obličeje.
„Rhette, můžete se vyjádřit k tomu videu, co se dostalo ven o víkendu? Chtěl byste se veřejně omluvit?“
Kovboj stiskne rty a snaží se skrýt obličej pod krempou klobouku. Čelist má zaťatou, svalnaté tělo křečovitě ztuhlé a jeho končetiny se chvějí napětím.
„Bez komentáře,“ procedí.
„No tak, chlape, něco k tomu musíte říct.“ Štíhlý reportér natáhne ruku a vrazí mikrofon Rhettovi přímo před pusu. Snaží se z něj vymáčknout aspoň nějakou reakci, přestože se s ním
Eaton očividně odmítá bavit. „Vaši fanoušci si zaslouží nějaké vysvětlení,“ naléhá.
„Ne, nezaslouží,“ zamumlá Rhett a pokouší se mezi sebou a všetečným novinářem vytvořit odstup.
Proč si tihle lidé myslí, že jim člověk dluží odpověď, když ho přepadnou ze zálohy, zatímco si hledí svého?
„A co takhle omluvu?“ nedá se odradit reportér.
A pak ho Rhett praští do obličeje.
Stane se to tak rychle, až zamrkám ve snaze zachytit nyní roztřesený a převrácený obraz kamerového záznamu.
A sakra.
Během pár vteřin se dotěrný paparazzi válí na zemi a tiskne si dlaně k obličeji, zatímco Rhett si protřepe ruku, kterou ho praštil, a beze slova odkráčí.
Na obrazovce se objeví moderátoři za zpravodajským pultem, a než stihnou incident, na nějž jsme se právě dívali, jakkoliv okomentovat, táta televizi vypne a frustrovaně si povzdechne.
„Nesnáším tyhle podělaný kovboje. Je nemožný je udržet pod kontrolou. Já to s ním řešit nechci. Takže naštěstí pro vás dva je tenhle džob pořád k mání.“ Soptí vzteky, ale já se
jen opřu v křesle. Můj otec rychle vybuchne, ale naštěstí taky rychle vychladne. Už jsem na jeho náhlé změny nálad zvyklá. V Hamilton Elite nikdo nevydrží dlouho, pokud nedokáže
přestát běsnění Kipa Hamiltona.
Naštěstí mám celoživotní praxi ve zvládání jeho nálad, takže jsem naprosto imunní. Někdy mě napadá, že je to vlastně součást jeho osobního kouzla, takže si to neberu osobně. Navíc on není naštvaný na mě. Je prostě jen… naštvaný.
„V uplynulejch letech jsem se málem udřel k smrti, abych mu zajistil sponzory, o jakejch se mu nikdy ani nesnilo, a když se to povede, tak co udělá? Vyhodí je do luftu takovouhle kravinou.“ Otec přejede rukou po nástěnné televizi. „Máš vůbec ponětí, kolik tihle pošuci vydělávají tím, že jsou natolik šílení, aby vylezli na zadek skoro tunovýho rozzlobenýho bejka, Summer?“
„Netuším.“ Ale mám dojem, že se to brzy dozvím. Vydržím pohled tátových tmavých očí, které mají skoro stejný odstín jako ty moje. Geoff, druhý stážista, se pokouší ztratit ve svém křesle.
„Vydělávají miliony dolarů, když jsou tak dobrý jako tenhle pitomec.“
Nikdy by mě nenapadlo, že je to až tak výnosný byznys, ale na mou obranu, zrovna tohle se na právnické fakultě neučí. Vím všechno o Rhettu Eatonovi, hvězdě býčího rodea a idolovi všech puberťaček, ale vůbec netuším, jak funguje skutečný průmysl nebo sport. Povytáhnu koutek úst při vzpomínce na to, jak jsem před deseti lety ležela v posteli a zírala na jeho fotku.
Rhett na ní sedí na břevně ohrady a přes rameno se dívá do objektivu fotoaparátu. Za ním se rozkládá širá krajina,
kterou zalévá zář zapadajícího slunce. Na rtech mu hraje okouzlující úsměv, oči má částečně zakryté krempou obnošeného kovbojského klobouku, a aby toho nebylo málo, džíny značky Wrangler mu dokonale obepínají… přesně ta správná místa.
O býčím rodeu toho moc nevím, ale zato vím, že jsem na tu fotku zírala až neslušně dlouho. Ta krajina. Teplé paprsky. Přitahovalo mě to. Nešlo jen o toho chlapa. Toužila jsem tam být, vidět ten západ slunce na vlastní oči.
„Georgi, víš, jakej balík nás stál ten sponzor mlíka, kterýho právě spláchl do hajzlu? Nemluvě o tom, kolika dalším lidem budeme muset lízt do zadku, abysme tenhle průser vyžehlili?“
Skoro si odfrknu. Georgi. Znám tátu jako své boty, takže vím, že ho oslovil špatným jménem schválně. Je to test, jestli má Geoff koule na to, aby ho opravil. Podle mých dosavadních zkušeností není spolupráce s úspěšnými sportovci a celebritami procházka růžovou zahradou. Už teď je mi jasné, že tenhle kluk s tím bude dost zápasit.
„Kolem…“ Zalistuje v šanonu položeném na stole v zasedačce, zatímco já se dívám z oken, která sahají od podlahy až ke stropu. Z těch, která nabízejí dokonalý výhled na prérie provincie Alberta. Výhled na Calgary ze třicátého patra tohohle baráku nemá konkurenci. Sněhové čepice na vrcholcích
Skalistých hor v dálce jsou jako umění – nikdy se neomrzí.
„Odpověď je, že desítky milionů, Gregu.“
Kousnu se zevnitř do tváře, abych se nerozesmála. Mám Geoffa ráda a táta se dokáže chovat jako prvotřídní zmetek, nicméně je zábavné sledovat, jak někoho dusí, tak jako v minulosti mnohokrát mě.
Bůh ví, že moje sestra Winter to nikdy nezažila. Má s otcem jiný vztah než já. Se mnou je hravý a bezprostřední. K ní se chová bezmála profesionálně. Mám ale podezření, že jí to tak vyhovuje.
Geoff se na mě podívá s napjatým úsměvem.
Tenhle výraz vídám na tvářích kolegů každou chvíli. Jasně
říká: Musí být prima být šéfovou holčičkou. A taky: To se za tu protekci nestydíš? Ale já jsem naučená, abych na to nereagovala. Mám hroší kůži. A navíc jsem na tátovy výbuchy zvyklá.
Vím, že za čtvrt hodiny bude Kip Hamilton zase vtipkovat a usmívat se. Za chvíli znovu nahodí tu svoji dokonalou fasádu, kterou používá, když leze klientům do zadku.
Ten chlap je génius, nicméně taky liška podšitá. V tom očividně tkví tajemství toho, jak dokáže jako agent vyjednávat a uzavírat ty nejvýhodnější smlouvy.
Pokud mám být upřímná, pořád si nejsem jistá, jestli jsem připravená na to tady pracovat. Nejsem si jistá, jestli to vážně chci. Ale vždycky mi to připadalo jako správná věc. Tátovi hodně dlužím.
„Takže otázka zní, děti – jak tenhle průšvih vyžehlíme? Sponzorství od Královský mlíkárny visí doslova na vlásku.
Tím myslím, že ten podělanej jezdec sám pod sebou podříznul větev. Co farmáři? Výrobci mléčných výrobků? Říkáte si, že by jim to mělo bejt fuk, ale lidi rádi drbou. Budou ho podrobně zkoumat a nejsem si jistej, že se jim bude zamlouvat to, co najdou. Toho blbce to poškodí víc, než si myslí. A když to poškodí jeho, tak to poškodí i mě, protože tenhle pošuk nám všem vydělává balík peněz.“
„Jak se vůbec dostala ven ta první nahrávka?“ zeptám se, když se v myšlenkách vrátím k úkolu, který mám před sebou.
„Místní stanice měla puštěnou kameru.“ Táta si přejede dlaní po hladce oholené bradě. „Natočili celou tu patálii, pak k tomu přidali titulky a hned to šoupli do večerních zpráv.“
„Fajn, takže se musí omluvit,“ nadhodí Geoff.
Táta obrátí oči v sloup nad tím, že zmiňuje něco tak samozřejmého. „Bude muset udělat daleko víc než se jen omluvit. To znamená, že na zbytek sezóny potřebujeme neprůstřelnej plán. Zbývá pár měsíců do mistrovství světa ve Vegas. Před ním mu musíme doslova nasadit svatozář. Jinak mu začnou odpadávat další sponzoři.“
Poklepávám si perem na rty a přemýšlím, co by nám pomohlo tuhle prekérní situaci vyřešit. Mám zatím jen minimum profesních zkušeností, proto se držím základních otázek.
„Takže potřebujeme, aby ho veřejnost viděla jako okouzlujícího a slušného venkovského kluka?“
Táta se nahlas rozesměje, opře se o stůl naproti nám a nakloní se dopředu. Geoff sebou trhne a já obrátím oči v sloup. Geoff je slaboch.
„A právě v tom je ten problém. Rhett Eaton není slušnej venkovskej kluk. Je to namyšlenej kovboj, co rád paří, a každej víkend se na něj vrhají hordy ženských. A ani toho incidentu v televizi nelituje. Dřív by to nebyl problém, ale teď na něj vyhrabou kdejakou špínu. Slítnou se na něj jako podělaný supi na mršinu.“
Zamračím se a opřu se v křesle. Rhett je dospělý chlap, a když mu vysvětlíme, co je v sázce, určitě se dovede ovládnout. Ostatně platí naši firmu za to, aby za něj podobné průšvihy řešila. „Takže se nedokáže pár měsíců chovat slušně?“
Táta sklopí hlavu s hlasitým smíchem. „Summer, on ani netuší, co to slušný chování je.“
„Děláš, jako by byl neandertálec, Kipe.“ V práci tátovi vždycky říkám křestním jménem. Je to prostě můj šéf, i když spolu odjíždíme každý večer domů. „Takže co potřebuje? Chůvu? “
V zasedačce se rozhostí ticho, zatímco táta zírá mezi svoje ruce položené na stole. Prsty poklepává o dřevo. Tohle dělává, když v duchu nad něčím usilovně přemýšlí. Je to zvyk, který jsem od něj za ty roky pochytila. Jeho skoro černé oči se upřou na mě a na tváři se mu objeví ďábelský úsměv.
„Ano, Summer, to je přesně to, co potřebuje. A já náhodou znám někoho, kdo je pro tuhle práci jako stvořenej.“
A podle toho, jak významně se na mě dívá, mi dojde, že tím myslí mě.
2
Rhett
Kip: Seš pěknej zmetek. Zvedni ten telefon.
Rhett: Myslíš, že jsem pěknej?
Kip: Myslím, že jestli sis z mojí zprávy vzal zrovna tohle, tak seš idiot.
Rhett: Ale pěknej?
Kip: Zvedni. Ten. Podělanej. Telefon.
Kip: Nebo tady buď ve dvě odpoledne, abych si to s tebou mohl vyříkat osobně.
Letadlo přistává na letišti v Calgary a já si oddechnu, že jsem konečně doma.
Obzvlášť po tom průseru před pár dny.
Chlap, kterýho jsem praštil, na mě sice nepodal žalobu, ale tuším, že mu za mlčení můj agent Kip zaplatil pořádnej balík. Ale to je fuk. Pokud někdo dokáže zařídit, aby něco zmizelo z povrchu zemskýho, tak je to právě Kip.
Snaží se mi dovolat, což mi napovídá, že pěkně vyšiluje, protože si většinou jen píšeme zprávy. Takže když si zapnu telefon dřív, než mám, nepřekvapí mě, že se na něm objeví jeho jméno.
Už zase.
Nezvedám mu to, protože nemám náladu poslouchat, jak na mě řve. Potřebuju zmizet. Potřebuju ticho. Zpěv ptáků. Horkou sprchu. A tylenol. A jedno rande se svojí pravačkou, abych se zbavil toho podělanýho napětí.
Ne nutně v tomhle pořadí.
Tohle potřebuju, abych se zase mohl vrátit do hry. Klidný odpočinek doma, než se ta bouřka přežene. Čím jsem starší, tím mi každá sezóna připadá delší, takže se v pouhých dvaatřiceti cítím starej jak Metuzalém.
Bolí mě tělo, v hlavě mi to šrotuje a jediný, co chci, je klid rodného ranče. Jasně, bráchové mě budou štvát a táta do mě bude pořád rýt, kdy už s rodeem skončím, ale pořád je to rodina. Je to domov.
Předpokládám, že my Eatonovic kluci se na ranč vracíme z nějakýho důvodu. Jsme na sobě závislí – na rozdíl od naší sestřičky. Ta se jen podívala na bandu dospělých chlapů, co spolu žijou na ranči, a vzala roha.
V duchu si připomenu, že mám Violet zavolat a zkontrolovat ji.
Opřu se hlavou o opěradlo sedadla, zatímco letadlo pomalu zastavuje na ranveji. „Vítejte v krásném Calgary v Albertě.“ Palubu letadla naplní hlas letušky a klasické cvakání, jak si cestující rozepínají bezpečnostní pásy dřív, než mají.
Následuju jejich příkladu. Nemůžu se dočkat, až se dostanu z toho mrňavýho sedadla a protáhnu si nohy.
„Pokud v Calgary bydlíte, tak vítejte doma…“