MILENA ŠTRÁFELDOVÁ
Friedrich
řečený
Bedřich
K222 Friedrich vn 08.indd 3
24.01.2024 5:34
Velryba v rybníce. Tak po premiéře opery Dalibor ohodnotil Bedřicha Smetanu jeden z jeho protivníků. Vlastně to měla být pochvala, protože Smetana se v českém rybníce 19. století skutečně vyjímal jako mimořádný zjev.
K222 Friedrich vn 08.indd 5
24.01.2024 5:34
K222 Friedrich vn 08.indd 6
24.01.2024 5:34
Proč? // místo předmluvy // „Co teď píšeš/píšete?“ ptali se mě v posledních dvou letech známí i neznámí lidé a já už pomalu váhala s odpovědí. Kdykoliv jsem totiž řekla, že knihu o Smetanovi, narážela jsem skoro pokaždé na stejnou reakci: „Proboha proč?“ Někdo měl tu otázku jen v očích, jiný se rovnou užasle zeptal. A byli i tací, kteří se trochu ušklíbli. Nadšených z mé odpovědi mnoho nebylo, převládl jakýsi zdvořilý údiv. Svým způsobem to chápu. Tato reakce má totiž řadu důvodů. Jedním z nich může být skutečnost, že o Bedřichu Smetanovi bylo napsáno už tolik knih, že vydají za slušně zaplněnou knihovnu. Počínaje jeho současníky Eliškou Krásnohorskou, V. V. Zeleným, Josefem Srbem-Debrnovem nebo Otakarem Hostinským, kteří o něm psali „z první ruky“, přes obří, byť nedokončené dílo Zdeňka Nejedlého, knihy Vladimíra Helferta, Václava Holzknechta, Přemysla Pražáka, Hany Séquardtové nebo Marty Ottlové až po populární Nekamenujte proroky Zdeňka Mahlera je to téměř nekonečná řada titulů. V posledních letech k nim navíc jako výsledek mnohaletého bádání Olgy Mojžíšové z Muzea Bedřicha Smetany v Praze přibývají i monumentální svazky jeho deníků a korespondence. A to nemluvím o stovkách odborných studií a tisících popularizačních článků a reportáží, o filmech, televizních dokumentech či rozhlasových pořadech. Díky tomu se podařilo zachytit Smetanův život a dílo do neuvěřitelných podrobností. Má smysl k nim vůbec přidávat další knihu? Proč?! Například proto, že každá doba a každá generace si k autorovi Mé vlasti nebo Prodané nevěsty hledá svůj vlastní vztah. Dnes máme docela jiný pohled na svět a preferujeme jiné hodnoty nežli Smetanovi současníci. Jinak ho přijímala vlastenecká společnost 7
K222 Friedrich vn 08.indd 7
24.01.2024 5:34
// Friedrich řečený Bedřich //
19. století, a zase jinak první republika. Za protektorátu se Má vlast stala symbolem odporu proti nacistické okupaci, zatímco po roce 1948 Smetanu díky Zdeňku Nejedlému zneužila komunistická propaganda. Chtělo by se říct, že dnes máme konečně šanci skladatele odpolitizovat a ocenit jen jeho dílo. Protože o to tu přece jde především, ne? Není ale snadné setřít všechny ty ideologické a propagandistické nánosy, které se na jeho osobnosti dosud navršily. Stal se jakousi nedotknutelnou národní ikonou, pomníkem sebe sama, mýtem. A každý pokus ho „odpomníkovat“ naráží u konzervativnější části společnosti na odpor. Absurdně se to projevuje i v otázce, co bylo příčinou jeho choromyslnosti a smrti. Čistě odborný medicínský problém se proměnil ve střet dvou táborů, který má zřetelné ideologické pozadí. Jako by se otázka, zda se národní velikán mohl nakazit syfilis, stala testem našeho vlastenectví… Pro nemalou část našich současníků však Smetana představuje jen jakousi zaprášenou, dávno mrtvou veličinu. Ve škole se museli nadrtit jména jeho oper, při Mé vlasti ale zívají nudou. Národní obrození bylo jen otravnou otázkou u maturity. To, co si student ve svatém týdnu nasoukal do hlavy, vzápětí zase co nejrychleji zapomněl. A rád, tohle se nás přece už vůbec netýká! Nejspíš jsem si to myslela taky. Měla jsem ale štěstí, že mi dlouholetá práce v Českém rozhlase dala šanci se naší historii věnovat víc, než kdybych pracovala třeba na poště. A postupně jsem zjišťovala, že to nudné a šedivé 19. století, postrach všech maturantů, je ve skutečnosti doba velmi zajímavá a barvitá. A že neskončila rokem 1900, její důsledky žijeme i dnes. Mnohem víc, než si mnozí z nás uvědomují. Víte, že o odsunu Němců z českých zemí snili už naši chrabří mladočeši? Jednou z osobností, které naše 19. století spoluvytvářely a která se také stala jeho obětí, je právě Bedřich Smetana. Bůhví, zda o to stál, ale v něm se vlastně koncentrovalo všechno, čím tehdejší společnost žila, a to v dobrém i v tom horším slova smyslu. Život malého Fricínka, Fricka, Frice, Friedricha, Bedřicha i Mistra Smetany je vlastně jakýmsi klíčem či cestovní mapou, která by nám mohla 8
K222 Friedrich vn 08.indd 8
24.01.2024 5:34
// Proč? //
pomoct jeho dobu přiblížit a trochu lépe pochopit. A tím snad víc porozumět i naší vlastní době. Sobě samým. Tak proto vznikla i tahle knížka… Milena Štráfeldová Praha, říjen 2023
9
K222 Friedrich vn 08.indd 9
24.01.2024 5:34
I. Litomyšl Mý méno je Barbara Smetana, geb. Lynek, aus Miletin. Ano, ta Barbora, o které se jednou bude říkat, že i poslední noc před slehnutím protancovala. To je ale úplná hloupost! Jak bych mohla? Ve skutečnosti jsem tak tak stačila zadělat na koblihy. Je totiž masopustní úterý a to u nás koblihy nesmějí chybět. Nejsme přece žádní hej nebo počkej, můj muž je sládek na panskym pivováře. A sládci mívají mlsný jazyk, to ví každý. Na koblihy mám recept, co se v naší rodině aus Miletin dědí po generace. Je tajný, ale snad se moje prabáby nebudou zlobit, když ho tu prozradím. Že se mouka musí pořádně přesít, ví snad každá začátečnice. Máma mě ale naučila, že se musí přesít nejmíň třikrát po sobě. Zbavíte se tak nejen všech brouků, červů, jejich vajíček, křídel, hovínek a bůhvíjaké další nečistoty, ale mouka se tím hezky nadejchá. A nadejchaný pak budou i ty vaše koblihy. A nešetřete vejci! Já si na masopustní koblihy každý rok střádám ta nejlepší. Je dobře, když už mají slepice po zimě aspoň trochu zelenýho. Letos to ale byla bída. Masopust sice vyšel pěkně, outerek připadl na 2. března, zima však byla dlouhá a nikde zatím není ani travičky. Tak ani ty koblihy nebudou tak žluťoučké jako v jiných letech. A máslo! Vybírejte jen to nejčerstvější. Jestli nemáte vlastní krávu a nestloukáte si je samy, kupujte je u pořádného kupce. Nejdřív je ochutnejte, a když bude zatouchat, bude hořké nebo přesolené, neberte je. Od takového šizuňka rychle pryč. Já mám štěstí, v Leitomischl jsou kupci slušní. Hlavně ten Šimek na rynku. Beru od něj máslo od doby, co jsme se sem s mým Franzem přistěhovali. Můj Franz... Správně bych tedy měla říkat Herr Franz, jak ho oslovuje pivovarská čeleď. Pro panstvo ze zámku nebo lidi ve městě je to ale Herr 11
K222 Friedrich vn 08.indd 11
24.01.2024 5:34
// Friedrich řečený Bedřich //
Smetana. Všichni si ho tu váží, vědí, že je poctivý člověk. A náramně pracovitý! Poznali jsme se, když měl v nájmu knížecí pivovár v Novém Městě nad Metují. Byl už v letech, bylo mu třiačtyřicet. Ke všemu dvojnásobný vdovec s kupou dcer. Ani já jsem ale nebyla nejmladší, táhlo mi na třicítku. Málem to vypadalo, že zůstanu na ocet. Když se mi tedy začal po smrti své druhé ženy dvořit, nenechala jsem se prosit. Za dva měsíce po jejím pohřbu jsme v Hořicích slavili svatbu. Dne 20. Novembru roku 1820 sem mnela kopŭlaci v Hořiciich. Pan dekan Handl nas kopŭlirowal s Fratiſſkem Smetannou sladkem na Nowim Mnėste, zapsala jsem si do deníčku. Jsme svoji čtvrtý rok a nedávno jsme se přestěhovali sem, do Leitomischl. Zdejší valdštejnský pivovár je vyhlášený, i lidé jsou tu dobří. A Franze si váží, to už jsem přece říkala. Abych ale neodbíhala od těch koblih! O mouce, vejcích a másle jsem vám už pověděla. Tak teď kvasnice. Berte jenom čerstvé, ať vám těsto pěkně nakyne. Já si pro ně posílám do pekárny v Umrlčí uličce. A musíte je opravdu důkladně hníst, myslím to těsto. To se zkrátka nesmí ošidit. Nakonec tam opatrně přidejte velkou štamprli rumu. Nebo radši dvě. V tom je ten fígl, koblihy pak při smažení nevypijí tolik sádla. Já jsem těsto zadělávala v noci, aby mi co nejdřív vykynulo. Teď, v požehnaném stavu, jsem totiž nevěděla dne ani hodiny. Jenže usmažit jsem je už nestihla. Ještě za tmy to na mě přišlo a bolestí sotva popadám dech. Bolí to strašně! Kdyby to aspoň tentokrát byl chlapec! Franz by měl radost. Konečně taky dorazila porodní bába, už to prý bude každou chvíli…
„Milospane,“ vyběhla Bětka z přízemního bytu v litomyšlském zámeckém pivovaře, ve kterém se svou rodinou bydlel sládek Smetana. Na kostele právě odbila desátá dopoledne. 12
K222 Friedrich vn 08.indd 12
24.01.2024 5:34
// I. Litomyšl //
Bětka slouží u Smetanů už třetím rokem. Nastoupila k nim, ještě jí nebylo dvanáct. Doma jich byla hromada dětí a rok co rok přibývaly další, tak se ty starší musely o sebe nějak postarat. A u Smetanů se má dobře. Pán je uznalý, na čeleď neřve, a ani nikoho netluče. I paní je spravedlivá. Všechno sice musí být tip ťop, běda, aby někde bylo třeba jen smítko, když se ale Bětka přičiní, má klid. A dobré zacházení je pro služku kolikrát důležitější než bůhvíjaký plat. Občas slýchá od jiných služebných děvčat, jaké mají se svými pány trápení, ty svoje si ale nemůže vynachválit. „Milospane,“ běhá teď však Bětka splašeně po dvoře a snaží se pana sládka rychle najít. Má pro něj totiž novinku za tisíc zlatých! Kde jenom může být?! Herr Franz před chvílí ochutnal lok piva z nové várky a spokojeně si olízl rty. Bude dobré, jen se musí ještě uležet. A zrovna byl na cestě do sklepa, aby pro pivovarskou chasu vybral soudek piva na dnešní masopustní veselí, když ho zarazil jeden z učedníků. „Herr Franz, vaše Bětka vás všude shání,“ vyrazil kluk ze sebe s očima navrch hlavy. Že by už? pomyslel si sládek, a co mu jeho poněkud tělnatá postava dovolovala, spěchal zpátky na dvůr. Schody bral po dvou, nahoře sotva popadal dech. Nevěděl přitom: má se radovat, nebo to bude zase děvče? Ne že by svoje dcery neměl rád, to ne! Kdyby se tak ale konečně dočkal syna! Měl by aspoň jednou komu předat živnost. A všechny svoje zkušenosti, a že jich po světě něco nasbíral. Svého chlapce by naučil vařit pivo, po kterém by se oblízl i císař pán… Vtom se však lekl, jestli ho Bětka neshání kvůli tomu, že se Barboře přitížilo. Však už taky není mladice, je jí třiatřicet. Přitom i mladé ženské kolikrát svou těžkou hodinku nepřežijí. A Barbora navíc není žádná děvečka od krav, co porodí i na mezi. Pochází z nóbl rodiny, její tatík byl panský písař, o svátcích jedli doma na stříbře. Sám mohl být rád, že jeho nabídku k sňatku neodmítla. Neodpustil by si, kdyby ji mělo potkat něco zlého. Konečně Bětku uviděl, běžela mu naproti. „Je to kluk,“ volala už zdálky. „Máte syna!!“ 13
K222 Friedrich vn 08.indd 13
24.01.2024 5:34
// Friedrich řečený Bedřich //
Sládek se na chvilku zarazil, jako by té novině v první chvíli ani nemohl uvěřit. Pak ale Bětku popadl a zatočil se s ní samou radostí dokola. Tak přece! To největší životní přání se mu konečně vyplnilo. Až po chvíli ho napadlo: „A co paní? Je v pořádku?“ „Ano,“ uklidnila ho Bětka. „Jen je hodně unavená, chlapeček jí dal pořádně zabrat.“ Z pana sládka najednou spadla tíha, že by snad mohl začít létat. Letošní masopust si s ním všichni jaksepatří užijí. „Pán Bůh požehnej,“ vypravil ze sebe, když se konečně mohl naklonit nad kolíbkou, ve které se vrtěl jeho synek. První kluk po devíti dcerách! Když tedy nepočítá toho maličkého, Františka, co zemřel, sotva se narodil. Dojetí nad novorozeňátkem přitom pyšnému otci sevřelo krk, že sotva mohl promluvit, a do očí se mu hrnuly slzy. Chlapeček byl z té námahy, se kterou se právě prodral na svět, ještě celý rudý a pomačkaný. Křičel však na všechny kolem: „Jsem tady!!“ A pan sládek si do rodinné bible napsal: Dne 2. Martzi 1824 auterij 10 hodin Rano Narodilse Sinacek. Meno danobillo Fridrig jeho pani kmotřij pan doktor dostal a babička. Je ovšem otázkou, proč nechal svého synka pokřtít ještě v den jeho narození. To nebylo zcela obvyklé. Bál se snad, že nepřežije? Těžkému porodu by možná nasvědčovalo i to, že mu byl zřejmě přítomen i vrchnostenský lékař Dostál, který se vzápětí stal jedním z kmotrů. U křtu chlapeček dostane jméno Friedrich. Doma mu však budou říkat Fricínek. Na oslavu pak nechal pan sládek vyvalit ze sklepa sud toho nejlepšího ležáku.
To první kritické období, kdy umírala až polovina nemluvňat, Fricínek naštěstí zdárně přežil a pan sládek si oddychl. A slíbil si, že udělá všechno, aby se jeho synkovi dařilo co nejlépe. Sám si totiž bídy užil až dost. Byl z chudé rodiny, nejmladší z deseti dětí, navíc 14
K222 Friedrich vn 08.indd 14
24.01.2024 5:34
// I. Litomyšl //
brzy osiřel. Jako malý chlapec chytal po lesích ptáky, aby měl na obživu. Na studia doma nebylo, takže když šel ve třinácti do pivovaru do učení, neuměl ani pořádně číst a psát. Ostatní se mu smáli, on, chudák, se za to styděl. Všechno ale svou pílí dohnal, dokonce i hrát na housle se naučil. A jakmile se stal sladovnickým tovaryšem, vyrazil do světa. Pár let pak sbíral zkušenosti, jak se kde vaří pivo. Vydal se dokonce až do Slezska. Ve Slezské Nise poznal napoleonské vojáky, kamarádil s nimi. A šetřil! Našetřil tolik, že si mohl sám pronajmout pivovar ve Chvalkovicích. Vydělal tam prý pak celých sto tisíc zlatých. Sto tisíc! – Jenže potom zase o všechno přišel. Musel začít znovu, tentokrát v Novém Městě nad Metují. Mezitím se oženil, jednou, podruhé, narodily se mu děti, byly to ale samé holky. Nakonec mu i druhá žena umřela, zbylo po ní pět dcer. A pak potkal Barboru! Co na tom, že první dopis pro ni opsal ze sbírky milostných psaní, i s chybami? Svůj slib, co si dal při Fricínkově narození, řádně splnil. U Smetanů se žije dobře. Bětka by mohla vyprávět! Nezastaví se od rána do večera. „Podej milostpánovi kapku smetany do kafe!“ nařizuje jí po ránu paní Barbora. „Po snídani zaběhneš ke kupci pro cukr. Ať ti ho ale odsekne svrchu homole, ne zespoda. Tam je nejsladší. A vezmi taky libru másla. Toho žlutého!“ „Koberce vyklepej pořádně! Ne jako posledně. A nezapomeň vyleštit i ty dva stříbrné svícny z parádního pokoje!!“ A Bětka celý den běhá, uklízí, pere, pomáhá paní v kuchyni, až je z toho večer dočista schvácená. I tak si ale ráda aspoň chvilku pohraje s Fricínkem. Chlapeček se už pomalu staví na nohy, co nevidět začne běhat. Taky si pořád něco brouká, nikdo mu ale pořádně nerozumí. Všichni čekají, jaké bude jeho první slovo. Paní Barbora by samozřejmě chtěla, kdyby synek řekl máma, Bětka ale ví svoje! Zrovna včera se k ní Fricínek tak hezky přitulil, to on umí. A řekl něco 15
K222 Friedrich vn 08.indd 15
24.01.2024 5:34
// Friedrich řečený Bedřich //
jako beka. Alespoň se jí to zdálo. Pochlubit se tím samozřejmě nemůže, milostpaní by to mrzelo. Fricínkovi za to ale tajně dala kousíček cukrkandlu…
I Herr Smetana ale může být spokojený. Má vymodleného syna a v roce 1825 se navíc jeho jméno objevuje pod kupní smlouvou na dům. Jde o honosné panské stavení přímo na litomyšlském rynku, se znakem Valdštejnů na fasádě. Vrchnost mu je prodala i s právem zadního východu (!) a taky tu smí pálit kořalku. Pan sládek za dům „se všemi spravedlnostmi“ zaplatil 4400 zlatých. Jestlipak si přitom vzpomněl na ten strašlivý státní bankrot před čtrnácti lety, který ho připravil o všechen majetek? Ne, na to ráno 15. března roku 1811 zapomenout nelze. V devět hodin se jako požár rozšířila zpráva, že podle nařízení z Vídně rakouská měna s okamžitou platností ztrácí čtyři pětiny své hodnoty. Z každých pěti zlatých tak lidem zůstala jediná ubohá zlatka! Přišli tím o celoživotní úspory. Platy a penze, které stát vyplácel svým úředníkům, byly rázem o osmdesát procent nižší. Různé poplatky, daně a dluhy však zůstaly ve stejné výši jako dřív. Došlo k naprostému zbídačení většiny obyvatelstva mocnářství. A jako vždy, doplatili na to zejména ti chudší… „Já to ale tušil,“ říkal si tehdy Herr Smetana. Ne nadarmo měl v sobě od dětství podnikavého ducha a uměl počítat. „Tohle nemohlo jinak dopadnout!“ Státní bankrot zavinily války, které rakouské císařství vedlo už za Marie Terezie, ale především ta s Napoleonem v roce 1809. Válka je drahá záležitost a dvorská kancelář ji financovala tím, že nechala tisknout papírové peníze. Do oběhu se jich v krátké době dostalo neuvěřitelných 729 milionů! Mezi lidmi se šířil vtip, že nejdůležitější zbraní mocnářství je tiskařský lis. Lidé těmto bankocetlím nevěřili, vyhýbali se jim, směňovali je za dobrou minci, která však už dávno dobrá nebyla. Šmelilo se, rostla neúměrná drahota i korupce, roztočila se inflace. 16
K222 Friedrich vn 08.indd 16
24.01.2024 5:34
// I. Litomyšl //
Bylo jasné, že situace je neudržitelná. V předvečer státního bankrotu dostaly radnice a úřady po celém císařství zalepenou obálku, kterou úředníci směli otevřít až druhý den v devět hodin ráno. Je s podivem, že všichni tento příkaz uposlechli, protože se skutečně nic předčasně neprozradilo. O to horší pak to ale musela být pro poddané rána! Jaké naříkání, jaký škytlavý přehořký pláč, ano, i zoufanlivost způsobena, to není k vyslovení, zapsal dobový kronikář. Z mnoha lidí se doslova přes noc stali žebráci, došlo i k sebevraždám. Byla to taková katastrofa, že se na ni bude vzpomínat ještě celé století. Jak je však patrné, pan sládek se z této pohromy vzpamatoval celkem rychle. A po zkušenostech z roku 1811 nejspíš usoudil, že nežli schovávat těžce vydělané peníze do štrozoku, je lepší za ně koupit dům. Sicher ist einfach sicher! S hrabětem Antonínem z Valdštejna, majitelem litomyšlského zámku a panství, se o koupi domu na rynku jednalo velmi příjemně. Byl to vzdělaný a kultivovaný pán, který se nad nikoho nepovyšoval. S Herr Smetanou navíc měli společnou vášeň – oba milovali střílení a lov. Časem se spřátelí, Jeho Milost věnuje rodině Smetanových na památku hodiny do parádního pokoje.
A tam to taky nejspíš začalo! „Vítejte, pánové. – Herzlich willkommen!“ halasil pan sládek radostně, když se ve dveřích parádního pokoje objevili jeho přátelé, místní učitel a pan poštmistr. Pan lékárník se sice pro dnešek omluvil, trochu prý kašle, ale nevadí. Budou tedy hrát ve třech. Partitur pro tria má pan sládek taky dost... Pánové se takhle scházejí už od doby, co se Smetanovi do Litomyšle přistěhovali. Zahrají si spolu nejméně jednou, někdy však i dvakrát do týdne. To se ví, zprvu to byly jednodušší skladbičky, aby se sehráli. Všelijaké úpravy lidových písní, směsky melodií nebo předehry, které se hodí pro domácí muzicírování. Zkrátka co se tak dá najít pro housle, violu, violoncello nebo klavír. Časem si ale 17
K222 Friedrich vn 08.indd 17
24.01.2024 5:34
// Friedrich řečený Bedřich //
troufnou na Haydna nebo Mozarta. Občas dokonce předvedou své umění i jiným, pořád ale hrají hlavně pro sebe, jen tak pro radost. „Nejdřív něco na zahřátí,“ nabízí hned ve dveřích pan sládek každému štamprličku kořalky. Venku je totiž dnes nějak lezavo. Bětce proto už ráno nařídil, aby zatopila v kamnech. Hrát v zimě a se zkřehlými prsty se prostě nedá. A pánové si připijí rádi. „Prosit!“ Polstrované židle pro dnešní zkoušku jsou už připraveny, před každou stojí i vyřezávaný stojan na noty. Hluk v pokoji tlumí krajkové záclony i pestrobarevné koberce. Na pěkném, panském vybavení domácnosti si pan sládek zakládá. A taky na pohoštění, na to ale dojde až později. Pánové se můžou těšit na pivo ze zámeckého pivovaru a chleby se šunkou, které jim pokaždé dá po Bětce poslat paní Barbora. Sama si přitom přijde jejich muzicírování občas poslechnout. A stále častěji se tu někde po podlaze batolí i Fricínek! Paní Barbora ho sice zpočátku odnášela, aby pány při hraní nerušil, klučík se ale po chvíli zase vrátil. Jiné děti na jeho místě by nejspíš zlobily, tloukly by dřevěným koníkem o podlahu nebo se jinak dožadovaly pozornosti, Fricínek ale ne! Jen tak sedí a poslouchá, nanejvýš si něco pro sebe tiše brouká a mává ručičkou do taktu. Pan sládek nakonec ženě řekl: „A tak ho tu nech, když ho to baví…“ A Fricínka muzika skutečně bavila. Když mu, sotva čtyřletému, pořídí tatínek housličky, bude na ně vrzat od rána do večera. Až ho pan sládek bude muset vyhnat z pokoje do komory za ložnicí, aby tím škvrndáním nerušil jeho zákazníky. S těmi se totiž v pivovarské Kanzlei dveře od rána do večera netrhnou.
Dneska je ovšem u Smetanů boží dopuštění, Bětka se může ulítat. Chystá se totiž hauskoncert! Na hauskoncerty si milostpáni potrpí. Taky k nim na ně chodí snad všichni nóbl lidi z Litomyšle. Přijde i pan správce ze zámku, proto je kolem takové pozdvižení. Všechno se v parádním pokoji musí jenom blýskat! 18
K222 Friedrich vn 08.indd 18
24.01.2024 5:34
// I. Litomyšl //
V českých měšťanských salónech v době Fricínkova dětství právě „zuří“ biedermeier. I když zuří není to správné slovo, protože tento donedávna opovrhovaný sloh se vyznačoval klidem a mírem, dbal na pohodlí a rodinnou idylu a pěstoval jemné mravy a vytříbenou společenskou konverzaci. Jen žádnou romantickou rozpolcenost! Žádné rozervance! Máchův čas teprve přijde. V roce, kdy se Fricínek narodil, je Karlu Hynkovi teprve čtrnáct… Tradice českých obrozenských salónů, kde se muzicírovalo a tančilo, kde se nadšeně recitovaly vlastenecké básně a také domlouvaly výhodné obchody a sňatky, se k nám šířila – jak jinak – z Německa. Odtud také pochází vzor „lva salónů“, tedy biedermanna, hezky česky šlechetníka. Okouzlujícího muže, který je vždy dokonale upraven, dokáže vtipně pohovořit na jakékoliv téma, nikoho neurazí a celkově přispívá ke zdárnému průběhu večera. Takovým reprezentativním lvem salónů Herr Smetana při nejlepší vůli nejspíš nebyl. Byl menší, trochu při těle a vlasy mu kolem hlavy pořád nějak trčely. V litomyšlské společnosti byl však velmi oblíben. Měl dobráckou povahu a jistě nezkazil žádnou legraci. Navíc byl vynikajícím střelcem a to se v Litomyšli cenilo. Patřil dokonce do váženého spolku ostrostřelců, nechal si vymalovat vlastní terč. A měl i vyšší zájmy. Aby si rozšířil obzory a měl o čem konverzovat, předplácel si německy psané noviny Bohemia. Paní Barbora byla zase prototypem příkladné ženy, která dobře vedla svou blahobytnou domácnost. Starala se nejen o vlastní děti, ale i o dcery z předchozího manželství pana sládka. A také o další příbuzné, kteří se ke Smetanovým postupně přistěhovali. Z obrazu, kde ji později v Jindřichově Hradci zachytil malíř Antonín Machek, hledí měšťka ve svátečních sametových šatech s tylovým límcem a širokánským kloboukem. Spíš si ji ale umíme představit, jak v zástěře pobíhá po kuchyni a vaří oběd pro svou početnou rodinu. Škoda, že se tu nesetkala s nejvyhlášenější českou hospodyňkou své doby Magdalenou Dobromilou. Manželé Rettigovi se ale do Litomyšle nastěhovali až tři roky poté, co odtud Smetanovi odešli do Hradce. Ty dvě by jistě našly mnoho společného… 19
K222 Friedrich vn 08.indd 19
24.01.2024 5:34
// Friedrich řečený Bedřich //
„Co to tu šmrdláš?“ zeptal se zvědavě pan učitel, když si jednou při domácím muzicírování u Smetanů potřeboval odskočit a z komory přitom zaslechl hru na housle. Uvnitř byla skoro tma, a tak mu chvíli trvalo, než v šeru rozeznal Fricínkovu drobnou postavičku. Chlapci bylo sotva pět, na housličky už ale vrzal docela obstojně. Pana učitele to u tak malého kluka hodně překvapilo. „Zkus to ještě jednou,“ požádal Fricínka a zaposlouchal se do melodie písně, kterou si posledně zahráli v kvartetu. Kluk si ji musel zapamatovat, protože noty ještě neznal. A ani by na ně v té tmě neviděl. „Umíš ještě nějakou jinou písničku?“ vybídl Fricínka. A ten se nedal pobízet. Předvedl panu učiteli odrhovačku Pověz mi, Andulko, pověz, kterou si při mytí podlah ráda zpívala Bětka. „Výborně!“ pochválil ho pan učitel. „Víš co? Mám takový nápad, bude to ale naše tajemství…“ A už za pár dní se u pana sládka ozve hudební dostaveníčko. Pan sládek zrovna slaví jmeniny, a tak mu jeho přátelé přišli povinšovat. První housle v tomto improvizovaném kvartetu hraje – Fricínek! Jde mu to tak dobře, až svého tatínka dojetím rozpláče. „Kluk sakramentská,“ mumlá si pro sebe pan sládek a tajně si utírá oči. „Kde se to v něm vzalo?“ A rozhodne se, že Fricínkovi pořídí klavír! Učit se bude u místního učitele hudby pana Chmelíka… „Já už tam nechci,“ vzpouzí se však brzy Fricínek. „Proč?“ diví se pan sládek. Až dosud přece muzika Fricínka bavila. Fricínek to ve svých pěti letech ještě neumí pořádně vysvětlit, ale způsob, jak ho pan Chmelík učí hrát, se mu z duše příčí. K čemu to je, pořád jen brnkat cé dé é? On si přece chce zahrát nějakou písničku! Navíc má ještě dětské prstíky, na klávesy ani pořádně nedosáhne. Přísný učitel mu však při každé chybě vlepí pohlavek. „Au!“ „Příště si aspoň budeš dávat lepší pozor,“ zlobí se pan Chmelík. 20
K222 Friedrich vn 08.indd 20
24.01.2024 5:34