001-003 S dablem v raji.qxp_Sestava 1 13.02.2024 13:34 Stránka 3
ELIZABETH O’ROARK
S ĎÁBLEM v ráji S dablem v raji_001-376.indd 3
15.02.2024 10:29
•
1
DREW
M
ilostný příběh je jako jízda autobusem. Můžete to vzít expresem – jízda krátká a přímo do cíle, ne tak vzrušující, ale dostane vás, kam chcete. Nebo si z toho můžete udělat road trip se spoustou přestupů a zastávek, kdy se necháváte vést slepou nadějí, že zažijete něco neobyčejného. Nic neobyčejného nepotřebuju a ve slepou naději nevěřím, ovšem třináctihodinový let, který se chystám podstoupit, jen abych se viděla se svým bývalým přítelem, se také nedá považovat za expres. Za okénkem spatřím Honolulu – rozšklebené svahy vyhaslé sopky Diamond Head, bílé písčité pláže a ta nejmodřejší voda, jakou jste kdy viděli. Přileť na Havaj, přemlouval mě Six po incidentu, který mě ne zrovna pozitivně proslavil. Ať to tvůj agent svalí na vyčerpání. Můj bývalý umí být velice přesvědčivý. Moje nejlepší kamarádka Tali by ho popsala slovem prospěchář. Přesněji řečeno právě tohle slovo použila. Má však od mužů mnohem vyšší očekávání než já. A tak nevyspalá vyklopýtám z letadla do jasného slunečního světla a dusného vzduchu, připravená dát Sixovi další šanci. Přitom se snažím nebrat na vědomí, že celá tahle věc 9
S dablem v raji_001-376.indd 9
15.02.2024 10:29
ELIZABETH O’ROARK
má háček, který mi prozradil, až když jsem nemohla vycouvat: jede sem i jeho rodina. „Tady ji máme!“ vykřikne ženský hlas. Najednou se davem prodere Sixova máma Beth a obejme mě, jako bych byla její dlouho ztracená dcera, a ne bývalá přítelkyně jejího syna, s níž se doteď setkala jen jednou. Asi se dá říct, že je to od ní milé, nejdřív bych si ovšem ráda svlékla mikinu. Letiště buď nemá klimatizaci, nebo považuje třicet stupňů za příjemnou teplotu. „Přistáli jsme před delší chvílí,“ vysvětlí, zatímco mě ještě pořád objímá, „a napadlo nás, proč prostě nepočkáme na Drew?“ „Vtipné,“ ozve se hluboký hlas, který bych poznala kdekoli. Hlas, z něhož se mi svírá žaludek, jako by mi ho někdo zevnitř sešil do uzlíku. „Vybavuju si to jinak.“ Vzhlédnu k Joshuovi Baileymu, Sixovu bratrovi, který postává za svou matkou jako metr pětadevadesát vysoký nasupený stín samotné smrti. Zadívá se mi do očí a oba se na sebe zamračíme. Jeho pohled je částečně nenávistný, částečně zadumaný. Takhle se na člověka díváte, když přemýšlíte, jestli dokážete zařídit, aby jeho smrt vypadala jako nehoda. „Potíš se,“ podotkne Joshua a prohrábne si světle hnědé vlasy. Podle jeho tónu to působí, jako by považoval lidskou schopnost ochladit se při přehřátí organismu za osobnostní vadu. „A ty zas vypadáš, jako by ses chystal na sjezd developerů,“ odpovím a významně se zadívám na jeho plátěné kalhoty a nažehlenou košili. Je to hňup. I když sexy hňup. Kdyby karma existovala, Josh by byl ohyzdný chlap, jenže po pravdě má oči, v nichž by se žena slabší než já mohla ztratit: tak světlounce modré a rámované tmavými řasami, že působí skoro nepřirozeně. Doplňuje je dokonalá stavba kostí 10
S dablem v raji_001-376.indd 10
15.02.2024 10:29
S ĎÁBLEM V RÁJI
a odzbrojující plný spodní ret – pokud na tyhle věci letíte. A také je neskutečně vysoký, svalnatý a se širokými rameny. Je to ten typ, který by vám, kdybyste se ocitly pod ním, připadal jako mocná síla přírody. Opakuju… pokud na tyhle věci letíte. Otočí se k sošné blondýně za sebou. „Sloane, jistě si pamatuješ Drew,“ vyplivne moje jméno, jako bych snad otrávila místní studnu… nebo chtěla šlohnout stříbrné příbory, jak se očividně domnívá. Jak to, že jsou vůbec ještě pár? Byli spolu v Somálsku, ale Sloane se loni v létě přestěhovala do Atlanty a na sex po telefonu je až příliš upjatá. Vsadím se, že mu místo hanbatých fotek posílá kresby svých vejcovodů. Se škrobeným úsměvem ke mně natáhne pěstěnou ruku. Všimnu si, že ani po letu, který musel být stejně dlouhý jako můj, nemá její nažehlená halenka jediný záhyb a její pokožka je na dotek naprosto suchá, ne lepkavá potem. Asi protože je to napůl had, a tak si udržuje nízkou tělesnou teplotu. „Moc mě mrzí, co se stalo Joelovi,“ poví mi. Zůstanu na ni zírat. Zaprvé protože jsem úplně zapomněla, že Sixova rodina ho ještě pořád oslovuje jeho nenáviděným jménem. Zadruhé protože kde je sakra ten chlap, co mi teprve před několika dny přísahal, že se změnil? Pokusím se přes ně nakouknout. Mám metr šedesát sedm, ovšem všichni jsou tak zatraceně vysocí, že vůbec nic nevidím. „Cože?“ Pohlédnou na sebe, mlčky si něco sdělí a mně klesne žaludek. „Psala jsem ti,“ vyhrkne Beth. „Asi ti to nedorazilo. Kruciš. Na letištích často vypadává signál.“ Zamračí se a začne se vrtat v telefonu. Asi doufá, že se jí podaří poslat mi tu textovku. Teď už je to ale očividně jedno. 11
S dablem v raji_001-376.indd 11
15.02.2024 10:29
ELIZABETH O’ROARK
„Je ve vězení,“ oznámí Josh beze špetky emocí. Překvapeně se zasměju. Protože to vypadá, že jsem právě přeletěla půlku světa, abych strávila dovolenou se Sixovou rodinou, ovšem bez Sixe, což je natolik absurdní představa, že to prostě nemůže být pravda. „Cože?“ „Je to celé jen jedno velké nedorozumění,“ ujistí mě Beth. Joshua obrátí oči v sloup. „Kapelu na tokijském letišti prohledali. Jeden z členů měl v kufru špetku marihuany, a tak všechny zatkli. Jeho právník ale tvrdí, že ho zítra propustí na kauci a do tří dnů se celá tahle záležitost vyřeší.“ Zůstanu na ni zírat. Doufám, že to chápu špatně, protože to vypadá, jako by mi tvrdila, že mě čeká dovolená s postarším párem, s nímž jsem se viděla jedinkrát, a k tomu s dvěma lidmi, jimiž opovrhuju – přičemž jeden z nich navrhl své matce, když se domníval, že jsem z doslechu, aby do mého odjezdu schovala stříbrné příbory. Nikdo se však nesměje a Beth sebou škube. Kdyby to opravdu myslela jako vtip, netvářila by se takhle ustaraně. Ohlédnu se za sebe, jako by snad bylo možné vrátit se do letadla a před moment, kdy si mě Baileyovi všimli, jenže na to bych potřebovala cestovat časem. Toto umění jsem ovšem zatím neovládla. Zablesknou se fotoaparáty a Josh střelí tím směrem očima. Lidé se za námi otáčejí a shlukují se. To ty zatracené vlasy. Mám typicky východoevropský obličej, jaké vídáte po celém New Yorku – s vysokými lícními kostmi a plnými rty. Dlouhé platinově blond vlasy ke mně však upoutávají pozornost. Nasadím si kapuci, ale je už pozdě… Jakmile kdokoli zjistí, že jste na letišti, máte smůlu. „Měli bychom jít,“ oznámí Josh, který se mračí na něco za mnou. „Někdo by měl držet Drew za ruku, aby ji neušlapali normálně vysocí lidé.“ 12
S dablem v raji_001-376.indd 12
15.02.2024 10:29
S ĎÁBLEM V RÁJI
„Extrémní výška úzce souvisí s předčasnou úmrtností,“ odseknu. Musím přitom zaklonit hlavu, abych se mu mohla dívat do očí. Povytáhne obočí. „Mluvíš o Marfanově syndromu. A v tvém hlase cítím naději.“ „Jen pokud by se tím nepokazila moje dovolená.“ Všimnu si, že mu cukne koutek. Nemám z toho ovšem nijak vítězoslavný pocit. Podle mě mu jen dělá radost, když lidé mluví o smrti. • Projdeme davem k výdeji zavazadel, kde na nás čeká Sixův otec Jim Bailey. Na rozdíl od své ženy je to muž mála slov a – díky bohu – si nepotrpí na objímání. Položí mi ruku na rameno, pokývne a zeptá se, jak vypadá můj kufr. To už se k nám však nahrnou lidi. Říkala jsem si, že tu nebudu potřebovat ochranku. Jenže moje dovolená začala teprve před pěti minutami a už přemýšlím, že to byl asi špatný nápad. Míří na mě mobilní telefony, natáčejí si mě, před obličej mi cpou věci, které jim mám podepsat – letenku, titulní stránku knihy, účet z restaurace, paži. Cítím první příznaky sílící paniky: po zádech mi stéká pot, srdce mi prudce buší a mám pocit, že se dusím. „Jak moc jste byla v Amsterdamu opilá?“ zakřičí někdo a další se ptá, jestli jsem do Honolulu přiletěla na odvykačku. Snad všichni na světě viděli videonahrávku, na níž padám z pódia. Drew se do toho vrhla po hlavě! zněl titulek článku v The Daily Mail. Velice promyšlená slovní hříčka, to nemůžu říct. Během několika hodin se objevily stovky gifů, memů a videí na TikToku. Dokud se celý svět nespojí, aby si dělal legraci z vaší osobní krize, nejste dost slavní. 13
S dablem v raji_001-376.indd 13
15.02.2024 10:29
ELIZABETH O’ROARK
Couvám před davem lidí, jenže ti jdou pořád za mnou. Vzduch zhoustne, až skoro nemůžu dýchat. Zbývá jen několik málo vteřin, než dostanu záchvat paniky, když tu mě chytí za biceps čísi ruka. Josh mě vytáhne z davu, jako by mě vlekl ze silného příboje. Zcela jistě ho začnu za chvíli zas nenávidět, ovšem právě teď, zatímco mě vede celou cestu až k čekající dodávce, jsem nikoho nemilovala víc. Dveře auta se otevřou. Vrhnu se dovnitř. To už nás dav úplně obklopí a lidé si natáčejí dodávku. Jako… Kdo z nich se na ta videa kdy podívá? Už jsem ti ukázala taxi, v kterém seděla Drew Wilsonová? zeptají se později svých přátel. A ti přátelé, pokud mají kus mozku v hlavě, odpoví: Proč bych se na to měla proboha dívat? Proč sis natáčela taxík? Skončím na zadní sedačce, což není zrovna ideální, protože mi v autě bývá špatně, jenže nemám čas si přesednout. Dodávka se rozjede. Joshua se k mé noze tiskne svým mohutným stehnem v plátěných kalhotách a voní až otravně příjemně. Mýdlem a mužnou pokožkou. Očividně jsem bez sexu až příliš dlouho, jestli tohle se mnou dělá vůně Joshovy kůže. A to sem přiletěl až ze Somálska. Neměl by páchnout letadlem a potem stejně jako já? Beth nám začne předčítat ze svého průvodce po Oahu. Je možné, aby se vám zvedal žaludek jen ze zvuku něčího hlasu? Protože mně se z toho jejího dělá špatně. Navíc na mě ani nefouká ventilace. Přitisknu si obličej k oknu jako pes. „Ostrov nabízí vynikající lékařskou péči,“ oznámí Beth. „Někteří místní lékaři jsou považováni za nejlepší v zemi.“ Nechápu, proč nám o tom chce číst. Jasně, jsou mezi námi tři doktoři – Jim, Sloane a Josh –, ale informace o dostupnosti lékařské péče je pro mě asi tak zajímavá jako hele, v tomhle taxíku jela Drew Wilsonová. 14
S dablem v raji_001-376.indd 14
15.02.2024 10:29
S ĎÁBLEM V RÁJI
„Budeš zvracet?“ zeptá se mě Josh. Zní přitom dost zděšeně na to, že je údajně lékař. Docela o tom pochybuju: připadá mi spíš jako chlap, kterého si zaplatíte, aby dronem sejmul skupinu civilistů. Krátce se nadechnu nosem. „Snad ne.“ Zadívám se na jeho brašnu na notebook. „Pro všechny případy ji ale otevři.“ V tu chvíli se zatváří ještě pohrdavěji, než jsem doteď považovala za možné. „V autě se ti dělá zle,“ prohlásí. „Proč jsi nic neřekla?“ „Nevím,“ zamumlám. „Asi protože mě honilo hejno puberťaček.“ „Je stejná jako ty, Joshi,“ podotkne Beth, která se na svého syna zářivě usměje, jako by ta slova snad kdokoli z nás dvou bral jako kompliment. „Dělá, co je potřeba.“ Josh se na mě znechuceně ušklíbne. „To jsme skoro dvojčata,“ podotkne a nakrčí přitom nos. A tiše dodá: „Akorát já se neživím vrtěním zadkem.“ „A já se nechovám hnusně k lidem, které jsem právě poznala,“ zasyčím. „V tom případě,“ odvětí, „si asi moc dobře nepamatuješ ten den, kdy jsme se poznali.“ Zatnu zuby. Já jsem se ho neptala, jestli dokončil střední školu. Já jsem svoji matku nevarovala, že by nám mohl ukradnout stříbro. „Dej si hlavu mezi nohy,“ poradí mi. „A hlavně mi nepozvracej kalhoty.“ Ohnu se a dám si hlavu mezi kolena, přesně jak doktůrek navrhl. Prozatím mě Havaj vyčerpává víc než můj skutečný život.
15
S dablem v raji_001-376.indd 15
15.02.2024 10:29
•
2 JOSH
P
onaučení, které jsem si měl vzít z televizních pořadů pro děti: každá lež, byť i jen polopravda, dokonce i milosrdná lež, která má někoho ušetřit bolesti, se vám nakonec vymstí. Jen mě nikdy nenapadlo, že se mi všechny vymstí najednou. Před několika málo hodinami jsem měl za sebou velice dlouhý let a těšil se, že se svou rodinou strávím dovolenou na Havaji. No, přesněji, že strávím čas se svojí matkou. Čekal jsem, že bude už zdravá – že bude mít za sebou poslední kolo chemoterapie – a že po svém boku bude mít mého otce, který bude předstírat, že je slušný člověk, zatímco se můj bratr zas zlije pod obraz a bude se chovat jako sobec, kterým taky je. Prozatím mým očekáváním dostál jen táta. Mámě rozhodně není dobře a bratr se ani neobtěžoval ukázat. Začínám si přát, abych z toho letadla býval nevylezl. Taxi konečně dojede k hotelu. Nějakým malým zázrakem se ta primadona, co s ní můj bratr chodí, zvládla nepozvracet, stejně však vystoupím co nejdřív a hned zamířím do vzdušné vstupní haly hotelu Halekulani. Tohle místo svým světlým kamenem a nenápadnou elegancí vyzařuje klid a mír. Je to ten typ hotelu, kde nikdo nemluví příliš hlasitě a připadáte si tu, jako byste byli jediným hostem. 16
S dablem v raji_001-376.indd 16
15.02.2024 10:29