Pekarky 2_Cukrove roky_001 az 003.qxp_Sestava 1 13.02.2024 11:20 Stránka 3
PEKARKY 2_Cukrove roky.indd 3
15.2.24 13:48
1. kapitola
– Bielefeld, kveten ˇ 1914 –
L
otte Fischerová křečovitě zatínala prsty na rukou a nervózně vyhlížela z okna. Na její vkus ubíhala krajina venku příliš rychle! Byla naprosto a zcela nepřipravená na to, co ji čeká v Bielefeldu. Pomyšlení na nadcházející návštěvu ji děsilo. Drobná mladá brunetka se zářivýma modrýma očima byla od přírody plachá, což se vždycky ještě vystupňovalo, když se nacházela v cizím, neznámém prostředí a musela se bavit s lidmi, které dobře neznala. Její budoucí tchán s tchyní nejenže ještě nic netušili o jejich zasnoubení, ale navíc byli strašlivě bohatí a společensky důležití, takže ze setkání s nimi byla téměř na pokraji nervového zhroucení. „Jestli budeš ty prsty stále takhle svírat a rozevírat, jednou se ti vážně zlomí, a to by byla vyloženě škoda,“ prohodil Julius, který seděl v kupé naproti ní a sledoval ji s láskyplným úšklebkem. „Beztak by bylo mnohem chytřejší, kdyby sis svůj zásnubní prstýnek sundala, dokud jim to neřekneme.“ „Ach ano, ovšem, dobře žes mi to připomněl,“ vyhrkla Lotte. Vyndala z kabelky krabičku na šperk, spěšně si stáhla prstýnek z prstu, uložila ho na lůžko z tmavomodrého sametu a pečlivě ukryla krabičku zpátky do tašky. Byl to hrozný pocit. Ačkoli nosila prstýnek sotva týden, už si na něj stačila neuvěřitelně zvyknout. Bez něj měla prsteníček podivně prázdný
7
PEKARKY 2_Cukrove roky.indd 7
15.2.24 13:48
a při pohledu na ruku měla pocit, jako by spolu s prstenem odložila veškeré bezpečí. A ačkoli souhlasila, že je Juliův návrh rozumný, přesto měla pocit, jako by ji chtěl před rodiči někam schovat. Což byl sice naprostý nesmysl, jak sama velmi dobře věděla, protože potom by ji přece nevzal s sebou do Bielefeldu, aby ji seznámil s rodiči. Julius Meister se nevracel do svého rodného města jen tak pro nic za nic. Před několika dny složil závěrečné zkoušky a jeho otec, celosvětově uznávaný podnikatel a továrník doktor Carl Meister, který za celoživotní úspěch vděčil objevu kypřicího prášku, chtěl uspořádat synovi velikou oslavu. Tam se nesejde jenom celá rodina, ne, přijde i starosta města s celou radou, stejně jako tři sta padesát dalších hostů a spolupracovníků závodů Meister-Werke. A Juliův nejlepší kamarád Richard. Potom nastoupí Julius do rodinné firmy – což znamenalo, že se natrvalo přestěhuje z Berlína do Bielefeldu. A Lotte s ním. Takže necestovala na jen tak ledajaké místo, ale do města, kde by měla prožít zbytek života. „Nekoukej tak,“ snažil se ji snoubenec povzbudit. „Ujišťuju tě, že rodiče jsou přinejmenším tak milí jako já.“ „Ale před tebou jsem se taky ze začátku hodně ostýchala,“ namítla. „No jo, nebyla jsi zrovna výřečná,“ zasmál se při té vzpomínce pobaveně. „Dlouho jsem si myslel, že mě nemůžeš vystát, což mě hrozně trápilo, protože jsem se do tebe na první pohled zamiloval.“ „A protože se mnou to bylo stejné, byla jsem ještě nejistější než normálně,“ dodala zasmušile. „To je prostě můj problém. Čím nejistěji se cítím, tím odtažitěji a nevlídněji působím. Co když si o mně tvoje rodina pomyslí, že jsem příšerná?“
8
PEKARKY 2_Cukrove roky.indd 8
15.2.24 13:48
„To se nestane,“ ujistil ji. „Kromě toho jsem teď přece s tebou já. Napřed tě seznámím s oběma sestrami. Jsou tak hrozně upovídané, že si nikdo ani nevšimne, že se držíš trochu zpátky.“ „A seš si jistý, že na mě nebudou ani ony koukat svrchu, jako že nejsem stejně bohatá?“ trápila se snad už posté. A on ji posté uklidnil: „Naprosto jistý. Moji rodiče jsou sice hrdí na svůj úspěch a bohatství, ale nikdy neposuzují člověka podle svého stavu. Navíc táta se rozhodně nenarodil ve stavovsky odpovídající rodině. Máma si dokonce myslí, že by to nikdy nedotáhl takhle daleko, kdyby byl stavovsky na její úrovni.“ Překvapeně se na něj podívala. „A proč ne?“ „No, tátu hrozně štvalo, že máma pochází z bohaté rodiny a že ze začátku potřebovali, aby jim babička finančně pomáhala. Připadal si jako ubožák.“ „A tím byl ještě ctižádostivější, aby jí dokázal, že za něco stojí a že zvládne nabídnout své ženě stejně pohodlný život, na jaký byla zvyklá,“ pochopila Lotte. „Naprosto přesně. Kromě toho je tvůj táta známý vědec, dokonce nositel Nobelovy ceny. Spíš si myslím, že na tebe bude táta moc hrdý. Obdivuje chytré lidi a on sám velmi rád tráví čas ve své laboratoři.“ Lotte přikývla. Opravdu byla hrdá na práci svého otce. Navíc mu vděčila i za to, že poznala Julia. Pracoval u jejího táty jako vědecká síla a o jednom z jeho pokusů oba muži tak zapáleně debatovali, až se velice připozdilo. Když Juliův žaludek nakonec velice táhle zaprotestoval, pozval profesor mla díka po krátkém rozmýšlení k sobě domů. Otec a dcera žili spolu s kuchařkou a hospodyní ve velikém bytě na Joachimst halerské ulici – Lottina maminka zemřela již před deseti lety – a táta si domů vodil hosty jen velmi zřídka. Když před
9
PEKARKY 2_Cukrove roky.indd 9
15.2.24 13:48
ní tedy neohlášená návštěva stanula, byla Lotte nesmírně zaskočená, ale zároveň se okamžitě do urostlého vysokého plavovlasého mladíka zamilovala. Naštěstí pro ni byli oba muži natolik zaujati řešením pracovního problému, že jim vůbec nebylo nápadné, když v podstatě vůbec nemluvila. Do centra pozornosti se dostala jen na chvíli, když otec hrdě zmínil její virtuózní hru na klavír. „Tak jsme tady, miláčku,“ vytrhl ji Juliův hlas ze zasnění a v tu chvíli už vjížděl vlak na bielefeldské nádraží. „Vsadím se, že na nás bude čekat Jacob.“ „Jacob?“ podivila se Lotte. „Náš kočí, Jacob Braunwarth. Sloužil už u mojí babičky, mezitím se oženil s naší kuchařkou a zestárl. Ale neumíme si tady nikdo představit život bez Jacoba. Stejně jako bez jeho manželky, kuchařky Ursuly. Peče a vaří tak, že je to úplná báseň.“ Julius vystoupil se zavazadly jako první a potom jí galantně pomohl vyskočit na peron. „Jestli tohle teda není náš mladý pán!“ zaburácel v tu chvíli za nimi radostný hlas. Lotte se obrátila a uviděla vysokého, velmi laskavě se tvářícího hubeného muže s dlouhými vlasy, kterému jistě už bylo sedmdesát let a ze kterého přímo sálala životní energie. „Pane Braunwarthe!“ zvolal Julius a zcela prostě sluhu objal. „Moc jsem doufal, že nás vyzvednete zrovna vy.“ „To bych si nenechal ujít ani za nic,“ prohlásil Jacob a smekl klobouk, který se trochu zdeformoval srdečným přivítáním. „A už vůbec ne, když si mladý pán veze domů dámu svého srdce.“ S uctivou úklonou se obrátil k Lotte, která s lehce za rdělými líčky tváří v tvář srdečnému pozdravu ztratila kus plachosti.
10
PEKARKY 2_Cukrove roky.indd 10
15.2.24 13:48
„Moje lepší polovička z toho byla celý týden úplně špatná,“ svěřil jim Jacob, zatímco mávl na chlapce, který postával na peronu a číhal, až bude někdo potřebovat odnést za drobný peníz zavazadla ven do kočáru. „Ale proč, co jí je?“ lekl se Julius. „Snad není nemocná?“ Jacob s úsměvem potřásl hlavou. „Ale kde, znáte přece moji Ursulu,“ usmál se. „Nikdy nemarodí. Ne, jen si moc láme hlavu kvůli tady mladé slečně.“ „Kvůli mně?“ vykulila Lotte nevěřícně oči a hned strašně znervózněla. „Naprosto přesně,“ potvrdil Jacob. „Samozřejmě se v posledních dnech snažila přichystat všechno, co má mladý pán rád k jídlu. Ale vůbec netuší, jestli to bude chutnat i vám.“ Julius se rozesmál. „To je typická paní Braunwarthová,“ vyložil své snoubence. „Bez obav,“ dodal potom, když se zase obrátil ke kočímu. „Lotte si kuchyni vaší paní zamiluje.“ *** Julius pevně držel Lottinu ruku ve své. Kočár projel velkou kovanou železnou bránou a pokračoval po dlouhé cestě vysypané štěrkem k bílé vile, která se vyhřívala na slunci uprostřed nádherného parku. Hortenzie a vlčí máky kvetly a zářily ve vší své kráse. Před vchodem tryskala voda ve fontáně a vedle ní netrpělivě poskakovala z jedné nohy na druhou asi desetiletá holčička s tmavými kudrnatými vlásky, oblečená v květovaných letních šatech po kolena. „Máte to tady nádherné,“ špitla Lotte. „Mnohem krásnější, než jsem si představovala.“ V tu chvíli kočár zastavil před domem. Jacob seskočil z kozlíku, otevřel dveře a galantně podal Lotte ruku. Sotva se
11
PEKARKY 2_Cukrove roky.indd 11
15.2.24 13:48
její nohy dotkly země, holčička se rozběhla ke kočáru. Prosvištěla kolem Lotte a vrhla se kolem krku Juliovi, který seskočil z kočáru za ní. „Konečně jsi zase tady!“ volala nadšeně. „Zahraješ si se mnou badminton?“ Julius zdvihl sestru do výšky a zatočil se s ní dokolečka za holčičího nadšeného pištění, jako by jí nebylo deset, ale sotva tři roky. Potom ji postavil přímo před rozesmátou Lotte na zem. „Dej mi chvilku, sotva jsem přijel,“ odvětil něžně. „A chci ti představit svoji milovanou přítelkyni Lotte. Lotte, Marie. Marie, Lotte.“ Tmavé, téměř černé oči si Lotte pozorně měřily z něžné dívčí tvářičky, lemované lokýnkami hustých černých vlasů. Dívčí obličej byl ještě zarudlý po nadšeném přivítání. Ta je úžasná, pomyslela si Lotte uchváceně. „Jsi zamilovaná do mého bratra?“ zeptala se Marie přísně. „Ach, to…,“ vykoktala Lotte. „Marie, takhle se nemůžeš ptát,“ ozval se v tu chvíli za nimi ženský hlas. Patřil asi dvacetileté mladé ženě, která byla sice napohled naprostý Mariin opak, ale Lotte připadalo, že je přinejmenším stejně nádherná. Friederika Meisterová byla sice drobná, ale působila dojmem, že je vysoká jako její bratr, a měla i stejně plavé vlasy a modré oči jako on. Prostá sukně zdůrazňovala její štíhlý pás a fialkově modrá blůzka podtrhovala bezchybnou pleť. „Friederiko,“ pozdravil ji Julius srdečně a přitáhl si sestru do náruče. „Jsi den ode dne krásnější.“ „A ty jsi jako vždycky velmi galantní,“ odvětila sestra a nato zaměřila svou pozornost na rozpačitou Lotte. „Vítej u nás,“ usmála se na ni srdečně, uchopila ji za ramena a políbila na obě tváře. „Všichni jsme tady vzrušením
12
PEKARKY 2_Cukrove roky.indd 12
15.2.24 13:48
úplně bez sebe. Můj bratr si ještě nikdy nepřivedl domů žádnou dívku.“ „Ach, jistě nejste tak nervózní jako já,“ vyhrkla Lotte. Friederika na ni soucitně mrkla. „Musíte se cítit příšerně,“ pokývla. „Aspoň mě by tak bylo, kdyby mě můj milý vzal poprvé ke své rodině – teda ne že bych nějakého měla,“ dodala s veselým úšklebkem a zavěsila se do Lotte. „Ale vůbec si nemusíte dělat starosti. Všichni jsme hrozně milí. A teď si vás odvedeme rychle nahoru. Určitě máte velký hlad.“
13
PEKARKY 2_Cukrove roky.indd 13
15.2.24 13:48
2. kapitola
– Bielefeld, kveten ˇ 1914 –
U
kážu vám váš pokoj,“ oznámila Lotte Friederika, jakmile „ vešli do domu. „Kdepak, já ji tam zavedu sám,“ namítl Julius, ale jeho sestra se zatvářila odmítavě. „To by ovšem matka rozhodně neschvalovala,“ oznámila mu. „A ty si to s ní přece nechceš rozházet.“ Julius pokrčil rameny. „Proti ženám v naší rodině jsem bezmocný,“ přiznal s úšklebkem. „Doufám, že je to v pořádku?“ Tázavě pohlédl na Lotte. Ta přikývla, ale Friederika jí nedala ani čas, aby se cítila nejistě. „Hermanne, přineste prosím kufry z kočáru,“ obrátila se na nedaleko stojícího sluhu. „Slečna Fischerová se jistě bude chtít po dlouhé cestě převléknout.“ „Zajisté, milostivá slečno,“ odvětil sluha, baculatý chlapec se slámově žlutými vlasy, kterému mohlo být podle Lottina odhadu tak šestnáct nebo sedmnáct let. „Tak pojď,“ nabídla ji Friederika. „Budu ti raději tykat, souhlasíš?“ „Ovšem,“ přitakala Lotte s úlevou, vděčná za srdečné chování Juliovy sestry. Její milý měl pravdu. Před temperamentem a bezprostředností obou sester tála její nejistota jako sníh na slunci.
14
PEKARKY 2_Cukrove roky.indd 14
15.2.24 13:48
„Dali jsme ti modrý pokoj,“ oznámila Friederika, zatímco otvírala jedny dveře. „To je nádherné,“ vydechla Lotte poté, co vešla dovnitř. „Ještě nikdy jsem neviděla krásnější pokoj.“ Uprostřed velkoryse prostorné místnosti s krásnou štukovou výzdobou stála široká postel, přes kterou ležel nebesky modrý přehoz, stěny byly laděné v modré a zlaté barvě a také bohatě nazdobený nábytek byl krémový, bleděmodrý a zlatý. Pod oknem stál nádherný psací stůl, který se stylem hodil k toa letnímu stolku na druhé straně místnosti. Nejlepší ale byly skleněné křídlové dveře s dělenými ozdobnými příčkami, vedoucí ven na balkon. Byl rozlehlý, stálo na něm lehátko a kolem kulatého stolku několik židlí. „Tady se můžeš opalovat,“ ukázala Friederika a otevřela dveře. „A především mě můžeš navštěvovat. Mám pokoj hned vedle a balkon obě místnosti spojuje.“ „To je fantastický výhled,“ obdivovala Lotte a nadšeně se rozhlížela. Na upravených záhonech kvetly květiny všech barev a téměř se předháněly ve své kráse. Jemná vůně jí vnikla do nosu. Zahrada byla rozlehlá a dobře udržovaná a vzadu přecházela v les. „Náš park je matčina pýcha,“ podotkla Friederika. „Ale sotva si najde čas, aby se o ni starala. Je moc svázaná s firmou.“ „Julius mi vyprávěl, že vede reklamní oddělení a že to byla ona, kdo vymyslel základní hesla,“ poznamenala Lotte s obdivem. „Znám je z časopisů, všimla jsem si jich rozhodně mnohem dřív, než jsem poznala Julia.“ „Ano, to chápu,“ potvrdila Friederika. „Ale k tomu se poslední dobou skoro nedostane. Od chvíle, kdy nedávno zemřel náš strýc Emil, musela převzít ke všemu ještě část jeho povinností.“ „To s vaším strýcem mě moc mrzí,“ zamumlala Lotte a její stará plachost byla zpátky.
15
PEKARKY 2_Cukrove roky.indd 15
15.2.24 13:48
„Bylo to pro nás všechny opravdu velmi tvrdé,“ vzdychla Friederika. „Hlavně ale pro Martu, jeho ženu, je to moc těžké. A pro jejich dcery, je jim třináct. Bydlí nad lékárnou, kde vlastně moji rodiče kdysi začínali.“ Najednou se zachvěla. „Půjdeme zase dolů,“ vyzvala Lotte. Ta přikývla. „Samozřejmě.“ Zatímco Friederika vedla návštěvnici dolů do přízemí, v duchu si nadávala do bláznů. Proč jen musela hned začínat se smrtí strýce Emila! Bylo víc než jasné, jak je mladá žena hrozně nejistá a vyplašená, a ona ji ještě vystrašila. „Že ti máma připravila modrý pokoj, je velká čest,“ pokusila se o lehčí tón hlasu. „Tady bydlí opravdu výjimeční hosté.“ „Snad ji nezklamu,“ zamumlala Lotte. „Ach, s tím si vůbec nelam hlavu,“ zvolala Friederika a spontánně vzala Lottiny ruce do svých. „Určitě se jí budeš zamlouvat, dokonce moc. Znám naši mámu. A i když jsou rodiče příšerně bohatí a důležití, tak ve skutečnosti jsou vlastně moc milí a laskaví.“ „To říkal i Julius,“ kývla Lotte. „No tak vidíš,“ usmála se Friederika spokojeně. „A kdyby se ti táta zdál zrovna v tu chvíli odtažitý, nevztahuj si to na sebe. Prostě je stále moc smutný kvůli strýci Emilovi.“ „Což naprosto chápu,“ ujistila ji Lotte. „A co se teď bude dít?“ „No, teď se s mámou u čaje seznámíte. Paní Braunwarthová napekla hromadu různých koláčů, a jestli jí chceš udělat radost, potom všechny vyzkoušíš.“ „Ach,“ rozesmála se Lotte. „To se bojím, že se na konci pobytu ani nevejdu do šatů.“ „Z toho si hlavu dělat nemusíš,“ prorokovala Friederika
16
PEKARKY 2_Cukrove roky.indd 16
15.2.24 13:48