9788024952659

Kolebky rise_001 az 003.qxp_Sestava 1 18.10.2023 14:11 Stránka 3

KOLEBKY RISE.indd 3

20.10.23 17:22

Přeložila Zdeňka Zvěřinová

CRADLES OF THE REICH Copyright © 2022 by Jennifer Coburn Originally published in the United States by Sourcebooks, LLC. www.sourcebooks.com All rights reserved. Translation © Zdeňka Zvěřinová, 2023 ISBN 978-80-249-5265-9

KOLEBKY RISE.indd 4

20.10.23 17:22

„V případě rodin důstojníků SS, které měly tu ‚smůlu‘, že nebyly schopny přivést na svět dostatečný počet vlastních dětí, by se mělo stát uznávaným zvykem, aby si vzaly nemanželské nebo osiřelé děti s dobrou krví a vychovaly je.“ Peter Longerich cituje z oběžníku z roku 1936 od Reichsführera Heinricha Himmlera, Heinrich Himmler: Úplná biografie říšského vůdce

KOLEBKY RISE.indd 7

20.10.23 17:22

1

Gundi Berlín Duben 1939

P

okud si Gundi Schillerová dnes ráno myslela, že je jí špatně od žaludku, nebylo to nic ve srovnání s pocitem na zvracení, který se jí zmocnil, když přišla do ordinace doktora Vogela pro výsledky svého těhotenského testu a zjistila, že na židli sedí její matka, jejíž pletací jehlice cinkají jedna o druhou. Elsbeth zvedla hlavu a usmála se na dceru, aniž jí uteklo jediné oko. Silná hnědá vlna v jejím klíně se měnila v deku. Ačkoliv matčina přítomnost v čekárně byla nevítaná a rušivá, zároveň nic v Gundi nevyvolávalo větší pocit bezpečí než její blízkost. Od nástupu na univerzitu před dvěma lety se přistihla, že k matce cítí směs protichůdných emocí. „Není ti dobře, Mutti?“ zeptala se v naději, že je to jen zvláštní shoda náhod. Možná že Elsbeth přišla k doktoru Vogelovi kvůli ztuhlému rameni. Byl to koneckonců rodinný lékař. Možná že po­ žádal Gundi, aby se dostavila osobně, protože jí nechtěl sdělovat ­výsledky testu po telefonu a chystal se ji odradit od předmanželského sexu. Možná jí chtěl pohrozit prstem a varovat ji, že příště by nemusela mít takové štěstí. Kéž je to tak, prosím, Bože. „Cítím se skvěle, Liebchen,“ odpověděla matka a pletací jehlice se konečně přestaly pohybovat. Její úsměv připomněl Gundi sladkou housku s máslem a malé zakulacené tělo ten dojem ještě podpořilo. Elsbeth povytáhla obočí. „Důležitější otázkou je, jak se cítíš ty?“ 9

KOLEBKY RISE.indd 9

20.10.23 17:22

Ví to. Gundi se rozbušilo srdce a kolem měkkých světlých chomáčků vlasů na čele jí vyrazil studený pot. Jak to zjistila? Stále se držela slabé naděje, že to byla jen nevinná otázka. „Nejspíš mi nesedl oběd. Nic víc,“ odpověděla s chabým úsměvem. Dveře ordinace otevřela zdravotní sestra s hladkým drdolem na zátylku. „Gundi Schillerová,“ oznámila melodickým hlasem, který jejímu upjatému zevnějšku příliš neodpovídal. Když se jejich oči setkaly, nasadila výraz, na který byla Gundi zvyklá – okamžitý souhlas. Zjevně stačilo, aby se lidé podívali do Gundina andělského obličeje, a zjistili všechno, co potřebovali. Dokonce i její jediná nedokonalost, mezírka mezi předními zuby, byla zřejmě okouzlujícím způsobem přitažlivá. Když začala dozrávat v ženu, užívala si tu pozornost, ale teď, ve dvaceti letech, si začínala uvědomovat, že jí krása nepropůj­čuje skutečnou moc, nýbrž jen její iluzi. Poslední dobou se stále míň lidí zajímalo o to, co jim chtěla říct. Usmívali se, přikyvovali, když mluvila, a přitom si tuto krásnou dívku přetvářeli do takové podoby, v jaké ji chtěli mít. Gundi v duchu poprosila Boha, aby potvrdil, že ve skutečnosti není těhotná. Přesto skoro jistě nosila dítě muže, kterého už dva měsíce neviděla. Byla si však jistá, že bez ní by Leo z Německa neodjel. Jenže kde tedy byl? Na chvíli zavřela oči a vybavila si jeho hlas, když na ni naléhal, aby s ním utekla do Paříže. Už nikdy by nemuseli vidět žádného nacistu. Sliboval, že z bezpečné vzdálenosti bude jejich práce pro odboj ještě účinnější. Měla ho poslechnout. Po všech členech Edelweiss Piraten jako by se slehla zem. Jediní lidé, na které se mohla spolehnout, že jí poskytnou informace, se pravděpodobně ukrývali, nebo ještě hůř, byli zatčeni. „Doktor vás přijme, Fräulein Schillerová,“ pokračovala sestra trochu netrpělivě. Elsbeth vstala ze židle, vzala dceřin obličej do dlaní a laskavě se na ni usmála. „Doktor Vogel mi dnes ráno zavolal. Máme plán.“ 10

KOLEBKY RISE.indd 10

20.10.23 17:22

Gundi vhrkly slzy do očí. Přesně taková slova potřebovala slyšet, jenže ne od matky. Když šly po chodbě, Elsbeth na každý Gundin dlouhý krok udělala dva malé. Vstoupily do ordinace, ve které byli dva muži v bílých pláštích. „Gundi, paní Schillerová, rád vás obě vidím,“ přivítal je doktor Vogel a pokynul Gundi, aby si sedla na vyšetřovací stůl a Elsbeth se posadila na stoličku v rohu. „Požádal jsem doktora Gregora Ebnera, aby se k nám dnes připojil.“ Doktor Ebner nebyl vyšší než doktor Vogel, ale z nějakého důvodu zaujímal víc prostoru. S kulatými brýlemi, které mu spočívaly na zaoblených tvářích, vypadal jako sova. Vystrčil bradu, s rukama za zády kroužil po ordinaci kolem Gundi a hodnotil ji chladným pohledem. Viděla na jeho klopě jehlici s černou svastikou. Zlaté lemování znamenalo, že je jedním z prvních členů Národní socialistické strany, jejich zatvrzelý zastánce. Mnozí Němci naskočili na palubu Hitlerova hnutí, až když se stal vůdcem, ale lidé, kteří přísahali věrnost této frakci Národní socialistické strany, se od nich lišili. Gundi odvrátila hlavu od doktora Ebnera a pohlédla na nástěnné hodiny nade dveřmi. Bylo za deset minut půl páté. Seděla na polstrovaném vyšetřovacím stole a představovala si, že je místo toho na dřevěné židli v přední části přednáškového sálu na Humboldtově univerzitě, kde profesor Hirsch dokončuje přednášku z ekonomie a začíná odpovídat na dotazy studentů. Moc si přála, aby tam byla, necelý ­kilometr odsud, a přesto v úplně jiném vesmíru. Za patnáct let, co byla v péči doktora Vogela, se v jeho ordinaci nic nezměnilo. Kromě kostry vedle zrakové tabule pověšené na bílé stěně a váhy na zemi byla místnost skoro prázdná. Na kovovém pojízdném vozíku u vyšetřovacího stolu se nacházely vatové tampony, skleněné lahvičky a něco, co vypadalo jako rýsovací kružítko, které používala na gymnáziu při geometrii. Zmocnil se jí chlad a promnula si obnažené paže. 11

KOLEBKY RISE.indd 11

20.10.23 17:22

Vyhlédla z okna a všimla si, že Kirschbaum venku na ulici už kvete. Drobné růžové kvítky byly pootevřené, jako by se probouzely z hlubokého spánku. „Vidím, že jste nepřeháněl. Opravdu je to kráska.“ Doktor Ebner se krátce uchechtl a poplácal svého kolegu po zádech. Nakonec se obrátil k Elsbeth. „Doktor Vogel říkal, že jste vdova,“ pokračoval a sklonil hlavu způsobem, který působil nacvičeně. Elsbeth vážně přikývla a on pokračoval: „Aby žena vychovávala dítě sama, musí být silná. Je mi líto, že jste musela nést takové břemeno.“ Gundi si všimla matčina napjatého úsměvu a zmocnilo se jí podráždění. Lidé často předpokládají, že pokud žena vychovává dítě sama, je to velice náročné, ale Gundina matka odjakživa tvrdila, že osamělý rodič to má v životě jednodušší. Bez Waltera sice musely vystačit s méně penězi, ale zato měly klid. Hlas doktora Vogela přenesl Gundi zpátky do přítomnosti. „Dnes ráno přišly výsledky tvého testu, a ačkoliv okolnosti pochopitelně nejsou ideální, měl bych ti poblahopřát.“ Při řeči přikyvoval, jako by ji pobízel, aby s ním souhlasila. Srdce se jí vyděšeně rozběhlo. Stane se matkou. Vynechané měsíčky, nateklá ňadra a ranní nevolnosti jí už hodně napověděly. Horší načasování si neuměla představit. V Německu bylo každým dnem nebezpečněji a o tom, kde je otec dítěte, neměla ani tušení. Přesto se neubránila záchvěvu radosti. Čeká s Leem dítě. V jiném světě a v jinou dobu by se hned z doktorovy ordinace rozběhla do Leovy náruče. Co nejdřív by se vzali a žertem by se hašteřili kvůli jménům. Pověděla by mu, že to určitě bude kluk, kdežto Leo by byl přesvědčený, že čekají holčičku. Gundi věděla, že by dceru rád pojmenoval Nadja po své babičce, která nedávno zemřela. Klidně by s tím souhlasila, protože si byla jistá, že jejich syn stejně dostane jméno po jejím ­dědečku Josefovi. Než tu novou zprávu stačila vstřebat, doktor Ebner vytáhl z kapsy obálku. Otevřel ji a vylovil z ní kartičky s různými odstíny lidské kůže, od porcelánově bílé až po sytě vanilkově krémovou. Pohlédl na Gundi 12

KOLEBKY RISE.indd 12

20.10.23 17:22

a položil na pojízdný vozík tři vzorníky, které se nejvíc podobaly její barvě pleti. Pak přikládal jeden po druhém k její tváři a po chvíli ­mlčení tiše zabručel, aby dal najevo, že pro její světlou pleť našel ­dokonale odpovídající odstín. „Hellhäutig. Číslo tři,“ sdělil kolegu Vogelovi vedle sebe a pokynul mu, aby zaznamenal její hodnoty do grafu. Gundi viděla tuhle pomůcku na hodnocení rasy už před pěti lety, když židovští studenti stále mohli chodit do veřejných škol, ještě než nacisté došli k závěru, že jsou učebny příliš přeplněné dětmi, které už nejsou považovány za německé občany. Nacisté byli posedlí barvou pleti, vlasů a očí, stejně jako velikostí a umístěním obličejových rysů. Už předtím, než byli Židé vykázáni z veřejných škol, někteří Gundini učitelé ukazovali studentům, jak mají rychle odhalit typické fyzické znaky podřadných Untermenschen. Když ještě chodila do ­ ­Mittelschule, učitel Herr Richter ponížil jejího spolužáka Samuela Brause tím, že ho nechal předstoupit před třídu, aby si ho všichni mohli prohlédnout. Vzal do rukou Sammyho husté hnědé kadeře a obrátil mu hlavu na stranu tak rychle, až mu na zem spadly brýle. Ukázal studentům profil jejich židovského spolužáka a poznamenal, že podle stupnice je Sammyho nos číslo šest. To byl jen jeden ze způsobů, jak rozeznat Žida. Zatímco učitel přecházel sem a tam, šlápl na Sammyho brýle. Všichni ve třídě slyšeli, jak to křuplo. Herr Richter nebyl laskavější ani ke Gundině kamarádce Rose, kterou oslovoval jen jako „tu Židovku v poslední řadě“. Často požádal Gundi, aby se postavila vedle terče jeho posměchu a posloužila jako výrazný kontrast, příklad čisté německé krásy. Jak tak stála před třídou, zčerve­naly jí tváře, ale Herr Richter to nazval zdravým ruměncem. Také protežoval Gundina nejlepšího kamaráda Ericha Meyera, jenž kvůli ostře řezaným rysům a karamelovým vlasům vypadal jako vystřižený z nacistického propagandistického plakátu. Podobně jako Gundin učitel i doktor Ebner nyní doplnil svou prohlídku chválou. „Ty pihy jsou rozkošné. Máš ráda sluníčko, Gundi?“ zeptal se a sáhl do kapsy bílého pláště pro kartičku z tvrdého papíru 13

KOLEBKY RISE.indd 13

20.10.23 17:22

s řadou modrých, zelených a světle hnědých knoflíčků. Každá barva měla vlastní číslo. „Myslím si, že její oči jsou pětka,“ sdělil doktoru Vogelovi s profesorskou autoritou. Přidržel jí vzorník s barvami duhovek hned vedle pravého oka a přimhouřil oči, aby je ještě jednou porovnal. „Mám pravdu,“ hrdě zvlnil rty. „Jsou to pěkné modré oči.“ Znovu ožil, když našel vzorek vlasů, které přesně odpovídaly Gundiným pískově světlým kadeřím. Gundi se obrátila k matce a svraštila čelo, aby jí mlčky dala najevo zmatek a znepokojení. Ale Elsbeth vypadala, že se jí ulevilo. Vydechla a při doktorově chvále přikyvovala. Gundi se posadila na kraj vyšetřovacího stolu a rozhlédla se po místnosti. Co se tu děje? Zhluboka se nadechla a zadívala se na kostru v rohu. Proč doktor Vogel mlčí? Proč Mutti vypadá tak souhlasně? Doktor Ebner jí zvedl bradu, otevřel posuvné měřidlo, aby jí změřil lebku, nos a čelo, a po každém měření uznale zabručel. Pak se obrátil k Elsbeth a zeptal se jí, jestli nezapomněla přinést dokumentaci jejich rodinného původu. Sáhla do kabelky pro silné desky a s nadějným úsměvem mu je podala. Položil je vedle Gundi a ta ho pozorovala, jak listuje nejen papíry o jejím křtu, rodným listem a zdravotnickými záznamy, ale i týmiž dokumenty jejích rodičů a prarodičů. Se svraštělým obočím pohlédla na starodávnou svatební fotografii prarodičů z otcovy strany. Neviděla je od otcova pohřbu. Co mají s jejím dítětem společného? Doktor Ebner zvedl hlavu a obrátil se k Elsbeth, sedící v rohu. „Frau Schillerová, budu muset vaši dceru vyšetřit. Počkejte prosím venku.“ „Samozřejmě, pane doktore,“ přisvědčila Elsbeth až příliš rychle, než aby to Gundi uklidnilo. Když se dveře zavřely, doktor se obrátil ke Gundi, povytáhl ­obočí a prohlédl si ji od hlavy až k patě. „Tak na co čekáš? Tady ­nejsi u zubaře.“ „Nechápu,“ zajíkla se. Kolikrát si už nacvičovala, aby její hlas zněl klidně i tváří v tvář nebezpečí? Zřejmě ne dostatečně často. Soustředila 14

KOLEBKY RISE.indd 14

20.10.23 17:22

se na tikání hodin, zhluboka dýchala a snažila se podle jejich pravidelného rytmu zpomalit tlukot srdce. Ale hrdelní smích doktora Ebnera ji vytrhl ze soustředění. „Tyhle vysokoškolačky,“ ušklíbl se a s pokrčením ramen se obrátil k doktoru Vogelovi. „Vědí, jak si lehnout na záda a roztáhnout nohy jako děvky, ale když je má doktor prohlédnout, najednou tomu nerozumí.“ Zalétla očima k doktoru Vogelovi. Byla si jistá, že se proti takové necitlivé poznámce ohradí. Ale jen se rozpačitě zasmál a sklopil oči ke skvrnitému linoleu na podlaze. Znal Gundi od dětství, odmalička povzbuzoval její zvědavost a odpovídal na její nekonečné otázky ohledně toho, proč má pupínky na jazyku a maz v uších. Teď se však tento důvěryhodný rodinný lékař stáhl do zadní části vlastní ordinace, náhle fascinovaný policí se seřazenými skleněnými lékovkami, vatovými kuličkami a tampony. Gundi zatnula zuby. Jeho slabost jí připadala odporná. Co kdyby prostě utekla? Kdyby se odmítla nechat vyšetřit, zkoumal by doktor Ebner hlouběji její osobní život? Jak dlouho by mu trvalo, než by zjistil, že je její přítel Žid? Kdy by se dozvěděl o těch protinacistických letácích, které s přáteli roznášela, nebo o schůzích odbojového hnutí, na které chodila? Nesměla se však zachovat tak impulzivně, a proto si začala rozvazovat černé boty, zakoupené, když nastoupila na univerzitu. Dívka, jíž tehdy byla, jí připadala úplně jiná než současná Gundi, ačkoliv ještě neuplynuly ani dva roky od chvíle, kdy ji Mutti vzala na nákupy elegantního oblečení, ve kterém měla chodit na vyučování. Ten den byly obě opojené nadějí. Gundi potřebovala podzimní bundu, ale rozhodně si nemusela pořizovat tu s červenými klopami ve tvaru dvou polovin srdce. Nebyla to zrovna nejpraktičtější volba, Elsbeth se k tomu však vyjádřila: „Všichni na univerzitě tě budou znát jako dívku s krásným srdcem.“ Gundina matka na vysokou nechodila a posledních deset let pracovala na říšském kancléřství jako archivářka, takže na Gundino zahájení univerzity obě čekaly se stejně rozechvívajícím vzrušením. Nyní, zatímco doktor Ebner stál a čekal, si Gundi rozepnula 15

KOLEBKY RISE.indd 15

20.10.23 17:22

plátěnou sukni a nechala ji spadnout na podlahu. Rozpačitě si klekla, aby ji roztřesenýma rukama zvedla a složila na stoličku, na které předtím seděla její matka. Ta skládaná sukně byla její oblíbená: se žlutými až žlutě narůžovělými záhyby. Doktor Ebner se opíral o zeď a se založenými pažemi ji pozoroval, jak si rozepíná bílou halenku s krátkými rukávy. Když zůstala ve spodním prádle, sebrala odvahu a požádala o župan, aby se zakryla. „To není nutné,“ zavrtěl doktor Ebner hlavou. „Už pojď. Sundej si i ten zbytek.“ „Myslím, že…“ začala. „Ne, nemyslíš.“ Uchechtl se. „Právě proto ses do téhle situace dostala.“ Gundi pocítila nutkání projít místností ve spodním prádle a kopnout doktora Ebnera do rozkroku. Místo toho zmlkla, protože jí ­začalo docházet, jak je její ošidná situace zahanbující. Odjakživa si myslela, že je chytrá, ale zjevně to nestačilo na to, aby jako svobodná těhotná žena nezůstala zavřená v ordinaci s nacistou, který jí měří hlavu. Zhluboka vydechla a smířila se s tím, že ponižující vyšetření snese, a jakmile to bude možné, odejde. O něco později stála před doktorem Ebnerem nahá. Díval se na ni, jako by byla socha v muzeu, a pomalu si ji prohlížel z mnoha úhlů a od hlavy až k patě. Když se před ní konečně zastavil a zadíval se jí do očí, všimla si, že jsou stejně vysocí. Zřejmě to postřehl také, narovnal se a sundal jí z hlavy hřebínek, aby jí uvolnil copy. Potom jí vlasy rozpletl a rozprostřel přes ramena. „Jsi dokonalá, drahoušku,“ sdělil jí. „Na dívku s tvými rysy čekám od chvíle, kdy jsme před čtyřmi lety ten program zahájili.“ „Jaký program?“ zeptala se zvýšeným hlasem v naději, že si jí doktor Vogel opět začne všímat. Kypěla vzteky, zrazená lékařem, kterému věřila od svých pěti let. Pomozte mi, ubohý zbabělče! Když se doktor Vogel konečně obrátil, připomínal jí vyděšené zvíře. S vytřeštěnýma očima zacouval až do rohu místnosti, jako by se snažil zmizet. „Nemusíš se stydět, Gundi,“ zamumlal. „Doktor Ebner 16

KOLEBKY RISE.indd 16

20.10.23 17:22

se jen potřebuje ujistit, že je tvoje dítě zdravé.“ Snažila se zachytit jeho pohled, obrátil se k ní však opět zády a znovu začal přesouvat předměty z jedné strany police na druhou. Doktor Ebner se zezadu přitiskl k jejímu nahému tělu a uchopil ji za ňadra. Napjala se odporem a do krku jí začal stoupat vulkán ­kyseliny. Zmáčkl ji a pošeptal jí do ucha: „Pro dítě budou dobrá.“ Přitiskl k ní svou erekci a pak normálním hlasem dodal: „Gundi, všechno vypadá skvěle. Jsi silná a zdravá nastávající matka.“ Poplácal na vyšetřovací stůl. „Teď se podíváme, jak tvoje dítě roste.“

17

KOLEBKY RISE.indd 17

20.10.23 17:22

2

Hilde Mnichov

N

ež Hilde Kramerová došla k hlavnímu vchodu svého domu, ucítila pronikavou vůni smažené slaniny a vroucího červeného vína a pochopila, že máma dělá svůj vyhlášený Hasenpfeffer. Tiše otevřela dveře a přešla v kuchyni přes práh s vědomím, že získá mnohem víc informací, když bude matku sledovat, než kdyby jí jen po­ kládala otázky. Johanna vařila králičí guláš několikrát za rok a stále se ho nemohli nabažit. Snaží se udělat na někoho dojem, pomyslela si Hilde, nejspíš na rodinu nějakého mladíka na ženění. Když dnes ráno odcházela do gymnázia, matka jí znovu připomněla, ať přijde domů včas, aby se připravila na veledůležitého hosta, který s nimi povečeří. Hilde, jež měla za několik měsíců maturovat, viděla, že Johannu její budoucnost znepokojuje čím dál víc. Proto nejspíš pozvala další přítelkyni, která má nikoliv náhodou syna zhruba v Hildině věku. Během vánočních svátků plynulý proud „starých kamarádek“, jejichž synové při pohledu na Hildina široká ramena a postavu koulařky povytáhli obočí, ustal. Po Novém roce tedy Johanna slevila a vodila domů samé ztracené existence, jednu horší než druhou. Mladík, který Hilde odpuzoval nejvíc, vypadal jako vejce. „Vždyť mu úplně chybí krk!“ ohradila se. Johanna jí připomněla, že dotyčný mladík studuje na inženýra a že by měla přestat být tak vybíravá. Únorovou nabídkou 18

KOLEBKY RISE.indd 18

20.10.23 17:22

byl univerzitní student, který zas neměl skoro nic jiného než právě krk – dlouhý, štíhlý a posetý hnědými mateřskými znaménky. Hilde se neubránila úvahám, jestli to ukazuje na matčin smysl pro humor. No co, myslela jsem si, že chceš někoho s krkem! Hilde nechápala, k čemu takový spěch. Vždyť jí nedávno bylo teprve osmnáct! Vzpomínala na dobu, kdy vůně guláše představovala vlídné pozvání do konejšivého útočiště v podobě matčiny kuchyně. Teď to spíš zavánělo zoufalstvím. Kde máma vůbec v tomhle ročním období sehnala králíka, natož tak vykrmeného, aby se dal uvařit? Asi se vyplatí být důstojníkovou man­ želkou. Pozorovala Johannu, jak přechází od skříněk ke sporáku, sahá pro koření a pak se obrací, aby na dřevěném prkénku nakrájela šalotku. Zdálo se, jako by ji v tom tanci podporovala celá kuchyň. Ve světle lustru s litinovými stínidly, který jim visel nad hlavou, bublal na sporáku největší hrnec a poklička nad vroucím obsahem se mírně chvěla. V jídelně se na háčkovaném ubrusu skvělo pěkné nádobí vytažené z vitríny. Už léta neviděla, že by byly růžové růžičky povolány do akce, dokonce ani kvůli případným nápadníkům. Tohle musí být velice ­mimořádná událost, pomyslela si. V čerstvě naleštěných stříbrných svícnech se vyjímaly vysoké hnědé svíčky. Johanna konečně vycítila dceřinu přítomnost a obrátila se ke dveřím. „Tady jsi,“ pronesla. Měla na sobě šaty se slonovinovými a světle fialovými proužky a nabranými rukávy, které vypadaly jako vystřižené ze stránek Modenschau. Obrátila se zpátky ke sporáku. „Běž nahoru a převlékni se do oblečení, které jsem ti tam připravila. Dnes večer musí být všechno dokonalé.“ Hilde pomalu vykročila nahoru po schodech a přitom se oběma rukama držela zábradlí. Kousla se do spodního rtu. Věděla, že když Johanna řekne, že všechno musí být dokonalé, ve skutečnosti tím myslí, že dokonalá musí být Hilde. Ale přestože dělala všechno, co se od ní očekávalo, zůstávala pro matku zklamáním a pro otce neviditelnou. Její starší bratr Kurt byl přesnou otcovou kopií nejen 19

KOLEBKY RISE.indd 19

20.10.23 17:22

vzhledem, ale i povahou. Byl to vážný mladík, který se hned, jakmile dospěl, připojil k wehrmachtu. Nyní, v devatenácti, si už vysloužil první medaili. Hildina mladší sestra Lisa byla věrným Johanniným obrazem, a proto se stala její oblíbenkyní. Avšak Hilde se nevyvedla ani po jednom z rodičů a často měla pocit, jako by ji čáp upustil do špatného komína. Nevynikala v ničem, na čem záleželo. Před pouhými několika měsíci se umístila druhá v šermířském turnaji svazu německých dívek Bund Deutscher Mädel. BDM byla dívčí odnož chlapecké organi­ zace Hitlerjugend, takže si byla jistá, že tím na rodiče udělá dojem. Vůdkyně jejího oddílu Jutta považovala stříbrnou medaili za obrovský úspěch. V soutěži se koneckonců utkalo pětadvacet dívek, takže i druhé místo znamenalo, že ji od nejvyšší mety dělilo jen několik krycích manévrů a výpadů. Ale Johanna převzala cenu z Hildiny napřažené ruky, a aniž si ji pořádně prohlédla, položila ji v kuchyni na stůl. „Víš, co čeká člověka, který se ve skutečném boji umístí na druhém místě?“ zeptala se. „Pohřeb.“ Při té vzpomínce se Hilde sevřel žaludek. Ale možná za to mohl jen hlad. Proč se vůbec obtěžovala pospíchat domů? Zdálo se, že matka po její blízkosti netouží. Za pozdní příchod k večeři by zaplatila ­vysokou cenu, a přesto se neubránila úvahám, že dnes odpoledne měla zůstat ztracená o něco déle.

Když Hilde uviděla jednoho ze svých spolužáků, Rudolfa Fritze, jak jede na kole po náměstí, neschovala se a neutekla. Přesto by to udě­lala ráda. Od jejich ponižujícího nedorozumění uplynul měsíc, ovšem ta bodavá bolest byla stále čerstvá. Pochopitelně ho vídala ve škole, ale neustále je obklopovali kamarádi. Věděla však, že jakmile zůstanou sami, Rudolf se jí postaví tváří v tvář. Při troše štěstí se jí omluví za nejasnou komunikaci. Jeho soucit by byl nesnesitelný. Rudolf neměl v úmyslu chovat se krutě. Pouze byl neurčitý, když 20

KOLEBKY RISE.indd 20

20.10.23 17:22