Andele v bilych plastich 1_Hvezdna hodina_001 az 003.qxp_Sestava 1 11.12.2023 8:24 Stránka 3
ANDELE 01_Hvezdna hodina.indd 3
11.12.23 11:38
Corina Bomann DIE SCHWESTERN VOM WALDFRIEDE Leuchtfeuer Copyright © 2021 by Penguin Verlag, a division of Penguin Random House Verlagsgruppe GmbH, München, Germany Alle Rechte vorbehalten Jacket design © bürosüd GmbH Jacket illustrations © Trevillion Images, buerosued.de Translation © 2024 by Zuzana Soukupová ISBN 978-80-249-5248-2
ANDELE 01_Hvezdna hodina.indd 4
11.12.23 11:38
Autorka se v tomto románu opírala o skutečné události, které se odehrály v určitém místě i čase. Řada detailů jejich průběhu i postavy byly pozměněny, doplněny a často literárně přepracovány. Tento román je tedy dílem fantazie, v němž fakta a fikce, skutečné i vymyšlené události, vytvářejí nedílný umělecky přetvořený příběh.
ANDELE 01_Hvezdna hodina.indd 7
11.12.23 11:38
prolog Byl to jeden z nejteplejších letních dnů roku 1916, když si vyjeli na jezero. Vzduch se chvěl horkem a nad vodou se třepotaly vážky v honu za kořistí. Martin vesloval klidnými, silnými záběry, zatímco Hanna ležela na zádi člunu a levou rukou čeřila vlny. Konečky prstů se opatrně dotýkala vodní hladiny a její pohled se ztrácel v jemných, třpytivých liniích vln, které se za lodí spojovaly do jednoho proudu. Z dálky k nim dolehlo volání kukačky. Jak to vždycky Hanně říkávala babička? Ráno věští kukačka starosti, v poledne smutek a večer radost. Poledne už dávno minulo, ale do večera bylo ještě daleko. To, co v tom okamžiku cítila, však nebyl smutek. Nejradši by tu zůstala navěky, spolu s mužem, kterého miluje víc než vlastní život. Po chvíli Martin odložil vesla a člun se zastavil. Jen se jemně pohupoval na hladině. Hanna se zahleděla na svého snoubence. Jako pokaždé, když se mu zadívala do tváře, prostupoval jí hřejivý pocit bezpečí. Se svými rusými vlasy protkanými dozlatova zbarvenými prameny vypadal jako princ z pohádky. Hleděl na ni smaragdově zelenýma očima a jeho smyslně vykrojené rty se usmívaly. V bílé u krku rozepnuté košili s vyhrnutými rukávy vysoko nad svalnaté předloktí ve slunečních paprscích úplně zářil. „Nepojedeme dál?“ zeptala se a posunula se k němu blíž. „Ne,“ odpověděl a v očích mu zasvítily nezbedné jiskřičky. „Tady tě mám konečně jen pro sebe.“ Objal ji a políbil. Když si mu položila hlavu na prsa, cítila, jak silně mu buší srdce. Obklopilo ji jeho teplo a jako 9
ANDELE 01_Hvezdna hodina.indd 9
11.12.23 11:38
vždycky, když byla s ním, dokázala zapomenout na svou těžkou práci a na utrpení pacientů, s nímž se musela každý den vyrovnávat. Práce v sanatoriu Friedensau byla její poslání, ale někdy snila o tom, že by trávila dny jen s Martinem někde na osamělém ostrově nebo jako právě teď v malém člunu. Chvíli se jen mlčky objímali, naslouchali větru, který šelestil stromovím na břehu, a vdechovali letní vzduch naplněný vůní sena a květů. Když slunce zakryl mrak, dopadl na malý člun stín. Možná to přece jen volala smutná kukačka, pomyslela si Hanna. „Kdy musíš odjet?“ zeptala se tiše. Podívala se na něho a rukou sklouzla za okraj rozepnuté košile, aby mohla hladit jeho kůži a zarostlou hruď. Povolávací rozkaz mu přišel už před několika týdny. Martin jako adventista odmítal službu se zbraní v ruce z morálních důvodů, ale to mu nepomohlo. Dopis s přesným termínem odjezdu dostal včera večer. „V pondělí.“ Pondělí. Takže jim zbývá už jen tohle odpoledne a zítřejší neděle. Moc málo času. „Musíš skutečně odjet?“ Hanna cítila, jak se jí strach zaťal do h rudi jako drápy netvora toužícího po kořisti. „A co kdyby ses neukázal na nádraží…“ „Tak by mě postavili před válečný soud a nejspíš zastřelili.“ Martin si zhluboka povzdechl. Věděla, že i on se bojí, i když před ní hraje statečného. „Mám sloužit u sanitářů. Ti se do bojů nedostávají.“ Jenže Hanna o tom pochybovala. Ani polní lazarety nebyly ušetřeny útoků, které byly sice považovány za zavrženíhodné, ale ve válce, která už zuřila dva roky, se stalo tolik strašných věcí, že se to nedalo vyloučit. Na frontě žádná jistota neexistuje. „Musíš mi slíbit, že na sebe budeš dávat pozor,“ podívala se mu naléhavě do očí. „Jestli se ti něco stane, tak to nepřežiju.“ Přitáhl ji k sobě a políbil. „To ti slibuju. A ty dávej pozor na sebe. Ne aby sis tu zatím našla někoho jiného.“ Hanna ho bouchla pěstí do prsou. „Ty víš, že nemůžu milovat nikoho jiného. Miluju jen tebe, Martine Bergaue, jen tebe!“ „A já miluju tebe!“ Martin se usmál a znovu ji políbil, tentokrát mnohem vášnivěji. V Hanně se zvedla vlna dosud nepoznané touhy. 10
ANDELE 01_Hvezdna hodina.indd 10
11.12.23 11:38
Když byla s Martinem, cítila ji často, ale nikdy se jí nepoddali, protože jim jejich víra předepisovala, že musí počkat na svatební noc. „Uteče to jako voda,“ poznamenal, když uvolnil své objetí. „Třeba bude za pár měsíců po válce.“ Cítila, jak jí do očí stoupají slzy. „Přála bych si, aby už bylo po všem. Pak bychom se mohli konečně vzít a…“ Umlčel ji dalším polibkem a konečky prstů něžně hladil její tvář. „Až se vrátím, půjdeme za pastorem Schubertem. Hned. Ten nás jistě oddá.“ Věděla, že by na to měla něco říct, ale najednou si připadala jako ochromená, ztuhla a nedokázala ze sebe vypravit jediné slovo. „Slyšelas, Hanno?“ zeptal se. Jeho oči se rozšířily, jako kdyby uviděl něco děsivého. „Hanno!“ popadl ji a zatřásl s ní. „Hanno!“ „Hanno!“ Martina, jezero a sluneční svit pohltila temnota. Zůstal jen hlas, ale nebyl Martinův. Sen, pomyslela si Hanna. Byl to jen sen. V příštím okamžiku pocítila, že někdo silně třese jejími rameny. „Hanno, probuď se!“ pronikl k ní hlas, který patřil nějaké ženě. Přinutila se otevřít oči. Pořád ještě byla tma, až na jeden světlý bod, který se pohyboval nad její tváří. „Co se děje?“ zeptala se rozespalým hlasem a pokusila se setřást olověnou tíhu ze svých víček. „Přivezli Martina!“ Vyslovení jeho jména okamžitě zaplašilo spánek. „Martina?“ vyhrkla nevěřícně. „Ano. Právě dorazil transport se zraněnými. Martin je mezi nimi.“ Zranění? Rázem se vztyčila. Martin byl zraněn? To snad ne! Okamžitě vyskočila z postele. Teď si uvědomila, že to byla sestra Christel, kdo ji vzbudil. Přes stejnokroj měla přehozený vlněný šál. Hanna si uvědomila, že má noční službu. Od té doby, co byla válka pořád horší a fronta se přesunula do Belgie, vozili k nim pacienty často i v noci, vojáky zraněné v bojích. Prvního ošetření se jim přirozeně dostávalo už v polních nemocnicích, ale jakmile byli schopni transportu, odváželi je na doléčení jinam. 11
ANDELE 01_Hvezdna hodina.indd 11
11.12.23 11:38
Hanna se denně modlila, aby už konečně přišla vytoužená zpráva o konci války a Martin se vrátil. Že by ji Bůh konečně vyslyšel? Spěšně vklouzla do svých modro-bílých pruhovaných šatů a natáhla si boty. V hlavě jí vířily myšlenky jako splašené. Martin je zraněný… Co se stalo? Zasáhla ho kulka? Nebo něco horšího? Nenasadila si ani čepeček a vyrazila z místnosti. Christel za ní. Ubytovna sester stála nedaleko sanatoria. Venku jí padl pohled na náklaďák, který se tam jako nějaké temné monstrum tyčil ve světle oken sanatoria. Muži pomáhali svým kamarádům dolů z korby. Srdce se jí rozbušilo. Radostná vyhlídka, že zase uvidí Martina, se mísila s obavou, co se mu stalo. Třeba kvůli tomu zranění už nebude muset zpátky na frontu. A kdyby mu zůstaly nějaké jizvy, co na tom? Ona ho bude vždycky milovat! Když se zastavila, aby se jednoho z vojáků zeptala na Martina, uslyšela, jak na ni Christel volá: „On už je uvnitř!“ Hanna sebou trhla. Úplně zapomněla, že její kolegyně běží za ní. Podkasala si sukni a vyběhla po schodech nahoru. Letmo přelétla očima tváře mužů, kteří seděli v hale. Někteří s ovázanou hlavou, jiní měli amputované ruce nebo nohy. Jeden voják přišel o oko, jiný se díval do prázdna. Martin mezi nimi nebyl. „Pojď se mnou!“ Sestra ji popadla za ruku a táhla k nemocničním pokojům. „Je to špatné?“ udýchaně ze sebe vyrazila. „Hned uvidíš,“ odpověděla Christel. Pohled, který na ni přitom vrhla, nevěstil nic dobrého. Stiskla Hanně ruku a pospíchala dál. Dveře pokoje byly otevřené. Doktor Meyer, vedoucí lékař, a ošetřovatel stáli u jedné postele. Ležel na ní muž, který přišel o levou ruku a taky o levou nohu. Pahýly měl ovázané silnou vrstvou gázy. Pacientova tvář byla stažená bolestí, oči měl zavřené. Ne, to přece není její rusovlasý princ se silnýma rukama a nádherným úsměvem! Hanně se sevřelo hrdlo a ztuhla na prahu pokoje. Pak se pohled zraněného stočil na ni. Jeho oči se rozzářily a ústa, která teď vypadala úplně jinak, se roztáhla v úsměvu. 12
ANDELE 01_Hvezdna hodina.indd 12
11.12.23 11:38
„Hanno!“ vypravil ze sebe ochraptěle. „Moje Hanno!“ Alespoň hlas mu zůstal. Slzy jí vytryskly z očí. Nevěděla, co má dělat, jen poznala, že je to skutečně Martin, kdo to tu před ní leží. Stáhl se jí žaludek, v ústech pocítila hořkost. Martin k ní natáhl pravou ruku. Vypadala, že ta je celá, ale i ji měl ovázanou. „Hanno, pojď ke mně, ať se na tebe pořádně podívám.“ Vší silou potlačila nevolnost a zděšení a udělala krok dopředu. Ošetřovatel, který mu právě upravoval lůžko, ustoupil stranou a také doktor Meyer pokývl a odvrátil se. Když se na svého snoubence podívala zblízka, zalapala vyděšeně po vzduchu. Očividně nebyl zraněný poprvé. Vedle čerstvých ran si všimla ještě jiných, které se mu už zajizvily. Jeho spodní ret rozbrázdilo několik řezných ran, které dodávaly jeho ústům groteskní výraz. Rozechvěle k němu natáhla ruku, Martin ji uchopil a s nečekanou silou si ji přitáhl ke rtům. „Tolik jsi mi scházela, miláčku,“ zašeptal. Hanně přeběhl mráz po zádech. Martina milovala, to ano, ale vidět ho takhle, to překonalo její nejhorší obavy. Po tváři se jí skutálela slza. „Ty mně taky,“ vypravila ze sebe. „Proboha, co se ti stalo?“ „Při odnášení raněných došlo k dalšímu útoku,“ vysvětlil jí doktor Meyer tiše. „Granáty zasáhly sanitáře, střepiny mu roztrhaly nohu a ruku natolik, že musely být amputovány.“ Martin unaveně přikývl. Jeho pohled přejel po pahýlech. „Vzpomínám si jen na jasný záblesk. Když jsem zase přišel k sobě, zbyla ze mě jen polovina.“ Přitiskla si druhou ruku na ústa. Dusila se vzlyky, ale za každou cenu se snažila před Martinem zachovat klid. Je tady, zase doma. Na ničem jiném nezáleží. „Asi bychom vás měli nechat chvíli o samotě,“ usoudil doktor Meyer a pokývl na ošetřovatele, aby šel s ním. „Kdyby něco, jsme hned vedle.“ Hanna byla v pokušení požádat lékaře, aby zůstal, tak moc ji vyděsil Martinův stav. „Už jsem si myslel, že se tohohle dne nikdy nedočkám,“ pronesl Martin, když už byli oba muži pryč. I v jeho očích se teď třpytily slzy. 13
ANDELE 01_Hvezdna hodina.indd 13
11.12.23 11:38
„Tvoje dopisy byly to jediné, k čemu jsem se upínal. Tolik jsem doufal, že se konečně vrátím domů.“ „A teď jsi tady,“ vymáčkla ze sebe Hanna a polkla slzy. Pořád netušila, co má dělat. Kdyby měl jen nějaký obvaz nebo berli, byla by šťastná a políbila by ho. Teď se o ni ale pokoušela nevolnost a měla strach, že se Martin roztříští jako sklo, kdyby se ho dotkla. „Konečně se můžeme vzít!“ Cítila, jak se jí sevřelo srdce. „Nejdřív se musíš pořádně uzdravit,“ namítla opatrně. „Myslím, že by tě pastor nerad viděl před oltářem v tomhle stavu.“ „To je mi jedno. Přece by zraněnému vojákovi neodmítl splnit přání spojit se konečně se svou milovanou?“ Nedokázala mu odpovědět. Jejího Martina, mírumilovného člověka, který nikdy nechtěl vzít do ruky zbraň, granáty roztrhaly tak, že už z něho nikdy nebude ten mladík, jakého znala. Poslední, na co teď měla myšlenky, byla svatba. „Chceš mě ještě, nebo ne?“ Ve tváři se mu objevil prosebný výraz. „Samozřejmě že tě chci!“ vyhrkla a zastyděla se. Špatné svědomí ji nakonec přimělo, aby se nad něho sklonila a políbila ho. Když zavřela oči, bylo to jako dřív. Jeho rty byly sice trochu rozpraskané, ale pořád z nich sálalo teplo. Jakmile znovu otevřela oči a podívala se na něho, vrátila se do reality. „Půjdu se zeptat pastora,“ slíbila. „Nejdřív se ale musíš trochu zotavit. Já už se postarám, aby…“ Zarazila se, když si uvědomila, jaká slova se chystala vyslovit. Aby ses zase postavil na nohy. To ale nedokáže, nikdy už se na nohy nepostaví. V nejlepším případě ho čeká kolečkové křeslo. Už nedokázala zadržovat slzy. „U tebe se rychle uzdravím,“ ujišťoval ji a ovázanou rukou jí opatrně otíral tváře. Hanna si v duchu kladla otázku, jestli jí umí číst myšlenky. „Jenom v dílně mi asi budeš muset pomáhat.“ „To jsem přece dělala vždycky,“ namítla a popotáhla nosem. „To mi nikdy nevadilo, vždyť víš.“ Martin přikývl a přejel si jazykem rty. „Byla by z tebe dobrá správcová, máš technické nadání. Vždycky jsem říkal…“ Náhle mu tělem proběhla křeč. Chytil se za krk a celý se vzepjal. „Co je to s tebou?“ vyhrkla poplašeně Hanna a chytla ho za ruku. 14
ANDELE 01_Hvezdna hodina.indd 14
11.12.23 11:38
Vytřeštil na ni oči a křečovitě zalapal po dechu. „Doktore Meyere!“ zaječela, „doktore Meyere, rychle, pojďte sem!“ Lékař přiběhl s ošetřovatelem v patách. Obvykle se choval klidně, ale teď měl ve tváři napjatý výraz. „Nemůže se nadechnout!“ vyrhrkla Hanna vyděšeně. „Plicní embolie!“ uslyšela, jak říká doktor. Pak se otočil na Hannu. „Prosím, opusťte pokoj!“ „Ale já bych s ním chtěla zůstat! Já u něho musím být!“ Rozvzlykala se, ale to už ucítila na ramenou silné ruce ošetřovatele, který ji odváděl na chodbu. „Pusť mě!“ vykřikla a pokusila se proniknout zpátky do pokoje. „Musím k němu! Musím k němu!“ Ošetřovatel ji odtáhl chodbou a posadil na lavici v čekárně před oddělením. „Hanno!“ řekl důrazně a podíval se jí naléhavě do očí. „Teď u něho nemůžeš být!“ „Někdo ale musí doktoru Meyerovi asistovat!“ „To udělám já. Nech doktora dělat jeho práci a uklidni se. Já ti řeknu, až za ním zase budeš moct jít.“ Všechno v ní křičelo, že se mu má vytrhnout a vrhnout se k Martinovi, ale ošetřovatel měl samozřejmě pravdu. Jestli má doktor Meyer odvést dobrou práci, nepotřebuje vedle sebe plačící sestru. Přikývla tedy a zhroutila se na lavici. Ošetřovatel spěchal zpátky do nemocničního pokoje. Celou dobu nemohla dělat nic jiného než upírat prázdný pohled na protější zeď. Tikání staničních hodin přehlušovaly jiné zvuky, ale Hanna bezustání sledovala, jak se jejich ručička neúprosně posouvá. Uplynuly tři minuty, pět, pak deset. Kolem ní pospíchaly sestry, pacienti po chodbě kulhali s berlemi, jiné převáželi ošetřovatelé na lůžkách. Tu a tam se otevřely staniční dveře, ale Hanna neměla ani sílu vzhlédnout. Žaludek i hruď jí svíral strach. Plicní embolie, řekl doktor Meyer. Věděla, že to znamená ohrožení života, když se krevní sraženina dostane do plicních arterií. Ale to se nemohlo stát. Martin byl vždycky tak zdravý… Když se ručičky hodin přiblížily k jedné, znovu se otevřely staniční dveře a objevil se doktor Meyer. Vypadal zničeně a kráčel k ní se svěšenými rameny. Na plášti měl zřetelné žlutočervené skvrny. 15
ANDELE 01_Hvezdna hodina.indd 15
11.12.23 11:38
Hanna vyskočila. „Můžu za ním? Už je mu líp?“ Doktor Meyer smutně sklopil hlavu. Bylo zřejmé, že jen těžko hledá správná slova. „Je mi to skutečně líto, já… už jsem pro něho nemohl nic udělat.“ Vnímala jeho slova jako kapky deště, které před ni padají na zem, zatímco ona stojí pod přístřeškem. Ve skutečnosti se k ní nedostaly, i když věděla, že tu jsou. Nevěřícně zavrtěla hlavou. „To není možné. Já… já jsem ho viděla, zdálo se, že se uzdravuje!“ „To je pravda, ale v případě trombů to tak bývá. Dlouho ležel a také transport nebyl právě pohodlný…“ „Chci ho vidět!“ vpadla mu do řeči a sevřela odhodlaně ruce v pěst. Doktor Meyer jí sice nikdy nelhal, ale teď mu nevěřila ani slovo. Lékař sklopil hlavu a ustoupil. Hanna se vrhla do staničních dveří a pádila do Martinova pokoje. Ležel natažený na posteli, nemocniční košili měl na prsou strženou dolů. Teď viděla, že i na zbytku těla má zranění a jizvy. „Martine!“ vykřikla, ale on se nepohnul. Na bradě a na zmodralých rtech mu ulpěla stopa krvavé pěny. Jeho zelené oči zíraly bez života na strop, vybledlé jako uschlé lístky. „Sestro Hanno, to byste neměla,“ řekl za jejími zády doktor Meyer. Ale už bylo pozdě. Ten pohled se jí vpálil nesmazatelně do paměti. Najednou cítila na hrudi nesmírnou tíhu. Vyrazila ze sebe naříkavý tón. Spěšně si dlaní zakryla ústa, aby ho zadusila. Kolena se jí podlamovala, zatímco zbytek těla strnul v křeči. Jako tonoucí zalapala po dechu. „Sestro Hanno?“ slyšela ustaraný hlas doktora Meyera, ale jí se zdálo, že všechno kolem ní je najednou daleko. Její obzor se začal zužovat a svět na okrajích ztrácel kontury. Srdce jí bušilo jako splašené a celé tělo se jí rozechvělo. Cítila, jak jí nohy vypovídají službu. Teď umřu, blesklo jí hlavou, a pak se jí zatmělo před očima.
ANDELE 01_Hvezdna hodina.indd 16
11.12.23 11:38