Italska dcera_001 az 003.qxp_Sestava 1 14.09.2023 8:23 Stránka 3
Italska dcera_001-320.indd 3
10.10.2023 10:02
Přeložila Štěpánka Svobodová
THE ITALIAN DAUGHTER Copyright © Soraya Lane, 2022 First published in Great Britain in 2022 by Storyfire Ltd trading as Bookouture. All rights reserved. Translation © Štěpánka Svobodová, 2023 ISBN 978-80-249-5238-3
Italska dcera_001-320.indd 4
10.10.2023 10:02
PROLOG JEZERO COMO, 1946
ESTÉE Felix sáhl do kapsy saka a Estée zatajila dech. „Estée, koupil jsem tenhle prsten hned den poté, co jsem tě viděl tehdy před lety na scéně v divadle La Scala,“ řekl. V ruce držel malou červenou sametovou krabičku. „Jsi jediná žena, kterou jsem kdy miloval.“ Estée prsten tolik toužila spatřit, chtěla se očima vpíjet do briliantu, který pro ni vybral. Místo toho ho ale vzala za ruku a jemně mu zavřela krabičku v dlani. Je přece stále zasnoubený s jinou ženou. „Ne,“ zašeptala. „Teď není vhodná doba. Chci, abys mě požádal o ruku, teprve až budeš skutečně volný a budeš to smět udělat.“ Felix zastrčil krabičku zpátky do kapsy, ale po celou dobu jeho oči ani na okamžik neopustily její. „Můžu se tě na něco zeptat?“ Estée přikývla. „Jistě.“ „Kdybych se tě zeptal jako první, řekla bys ano?“ Slzy, které se doteď nedostavily, jí najednou vhrkly do očí. „Ano, Felixi. Tisíckrát ano. Vždycky jsem chtěla jenom tebe.“ 7
Italska dcera_001-320.indd 7
10.10.2023 10:02
1 LONDÝN, SOUČASNOST
Lily strčila do dveří a vešla do bytu. Namáhavě za sebou táhla kufr a velkou cestovní tašku. „Haló,“ zavolala, zavřela dveře nohou a zavazadla nechala ležet na zemi. Když jí nikdo neodpovídal, popošla ještě několik kroků, rozhlížela se kolem a uvědomila si, že se tady za ty čtyři roky, co byla pryč z domova, nic nezměnilo. Ani světlounce smetanové stěny, naducané polštáře na pohovce, ani zlaté zrcadlo visící nad krbem, které trochu mírnilo efekt změti spousty rámečků s fotografiemi namačkaných na krbové římse. Lily se zastavila, aby se na ně podívala. Z většiny se na ni usmívala její vlastní tvář. Vztáhla ruku a dotkla se jedné fotky s tatínkem a přejela mu prsty po obličeji. Pak se přesunula k fotografii mámy a uvědomila si, jak moc se jí po ní celou dobu stýskalo. Přešla do kuchyně a instinktivně vycítila, aniž by pátrala dál, že máma doma není. Pak uviděla lísteček na lavici, sáhla po něm, opřela se zády o kuchyňskou linku a očima přejela těch pár slov.
9
Italska dcera_001-320.indd 9
10.10.2023 10:02
Soraya M. Lane
Už se nemůžu dočkat, až tě uvidím, zlatíčko, ale rozhodla jsem se, že strávím několik následujících týdnů v Itálii, když je teď tak krásné počasí. Sejdeme se tam? S láskou máma
Lily se rozesmála a lísteček upustila. Tak já se těšila na dlou ho očekávané shledání a ona si odjede do Itálie! Nemohla jí to ale mít za zlé. Máma si musela zařídit vlastní život bez své jediné dcery, když Lily odjela do ciziny. A Lily byla ráda, že je maminka šťastná. U toustovače uviděla haldu neotevřených obálek a sáhla po nich v domnění, že budou pro ni. Pár jich bylo adresovaných mámě, ale jedna až skoro dole upoutala její pozornost. Pozůstalým po Patricii Rhodesové. Lily převracela obálku v ruce a lámala si hlavu, proč by máma neotevřela dopis adresovaný pozůstalým po babičce. Všimla si kulatého razítka advokátní kanceláře a zajela pod něj nehtem. Rozhodla se, že se podívá dovnitř. Přitom zívla na celé kolo. Porucha biorytmu po dvaadvacetihodinovém letu se začala projevovat velkou únavou. Tam, kde dosud žila, už musela být téměř půlnoc. Nebylo tedy divu, že byla tak utahaná. Osobě obmyšlené v souvislosti s pozůstalostí Patricie Rhodesové. Žádáme Vás laskavě o Vaši přítomnost v kanceláři právnické firmy Williamson, Clark & Duncan, Paddington, Londýn, v pátek 26. srpna v 9 hodin za účelem převzetí předmětu za hrnutého do pozůstalosti. Spojte se, prosím, s naší kanceláří a potvrďte přijetí tohoto dopisu. S pozdravem John Williamson 10
Italska dcera_001-320.indd 10
10.10.2023 10:02
Italská dcera
Lily si protřela oči a znovu si dopis přečetla. Babička zemřela, když byla Lily dospívající dívka, už víc než před deseti lety, ale pohled na její jméno vyvolával zvláštní neznámé rozechvění. Lily babičku zbožňovala. Byla to jedna z nejláskyplnějších žen, jaké poznala. A teď si provinile uvědomila, jak už je to dlouho, co si na ni vzpomněla, ve srovnání s tím, jak často myslela na tátu. Usmála se, když si vybavila, jak k babičce chodívala, jak spolu často sedávaly na sluníčku a popíjely čaj a jak se jí Lily coby puberťačka svěřovala se svými problémy. Sáhla po mobilu a rychle z něj poslala právníkovi e-mail, v němž žádala o další informace. Musí to být omyl, obrátili se na špatnou osobu. Přece bych musela vědět, kdyby v babiččině pozůstalosti zbylo ještě něco nevyřešeného, ne?
11
Italska dcera_001-320.indd 11
10.10.2023 10:02
2
Lily otevřela oči. Chvíli jí trvalo, než jí došlo, kde je. Vysoký bílý strop, na který se upřeně dívala, jí přišel v první chvíli neznámý, než se nadzvedla na loktech. Konečně shodila nohy z postele, prohrábla si vlasy a pokusila se je rozmotat. V pokoji bylo šero. Trochu světla sem vnikalo jen z chodby, kde očividně nechala rozsvíceno. Podívala se na budík u postele a zjistila, že musela spát celé hodiny. Byly skoro čtyři ráno. To znamenalo, že prospala většinu dne i noci. Přesto se ale necítila nijak dobře. Naopak. Hlavu měla ještě těžší, než když si šla lehnout. Dovlekla se do koupelny, opláchla si obličej studenou vodou a zadívala se na svůj odraz v kulatém zrcadle nad umyvadlem. Viděla, že bez make-upu má na kořeni nosu a na tvářích drobné pihy, důsledek ostrého slunce na Novém Zélandu, kde žila a pracovala. Dotkla se konečky prstů kůže a usmála se. Její nový opálený vzhled se jí zamlouval. V kombinaci s dlouhými, tmavými, rozcuchanými kadeřemi vypadala spíš jako dívka, která tráví svůj čas na pláži než ve velkoměstě, což se jí taky líbilo. Byla to její uvolněnější podoba. Nová verze, trvalo léta, než ji našla, a nechtěla se teď té dívky vzdát jen proto, že se vrátila zpátky domů do Londýna. 12
Italska dcera_001-320.indd 12
10.10.2023 10:02
Italská dcera
Lily si vyčesala dlouhé tmavé vlasy a stočila je do uzlu na temeni. Cupitala po kuchyni, hledala mobil, a nakonec ho našla na lince, kde ho nechala. Zběžně zkontrolovala e-maily a všimla si jednoho od bývalé kolegyně, s fotografií vinice, kde pracovala, s hrozny zakrytými sítí a s travou bílou od jinovatky. Usmála se. Představila si tam znovu sebe, jak si dává svou každodenní kávu, jakmile restaurace otevřela, a dívá se ven na řady a řady keřů vinné révy, které se rozprostírají, kam až oko dohlédne. Povzdechla si. Možná měla spíš zůstat na Novém Zélandu než vzít to sezónní místo v létě v Itálii. Odjakživa ale měla za to, že musí získat co nejvíc zkušeností z různých oblastí, než se někde usadí. Vrátila se v mobilu k došlé poště, aby se podívala, jestli tam není ještě něco zajímavého, a zjistila, že jí přišla odpověď z té advokátní kanceláře. Vážená paní Mackenzieová, děkuji Vám, že jste se nám ozvala. Jsme si vědomi, že způsob naší komunikace s Vámi se patrně může jevit trochu záhadným, ale domníváme se, že by bylo nejlepší tuto záležitost probrat osobně, s Vámi nebo jiným členem Vaší rodiny. Potvrďte prosím, že se budete moci dostavit na páteční schůzku. Pokud to není ve Vašich silách, nabídneme Vám jiný termín setkání. S úctou John Williamson vykonavatel pozůstalosti Hope Berensonové
Hope Berensonové? Lily svraštila čelo. Snažila se rozpomenout, jestli už to jméno někdy slyšela. Nic jí neříkalo a moc 13
Italska dcera_001-320.indd 13
10.10.2023 10:02
Soraya M. Lane
si teď přála, aby máma byla doma a ona se jí mohla zeptat. Třeba to byl někdo z babiččiny minulosti. Možná jí někdo něco odkázal v poslední vůli a neuvědomil si, že je to už tak dlouho, co babička zemřela. Lily jen doufala, že to nebude nějaký starý krám, který by musela po schůzce vláčet domů. Odložila mobil a rozhodla se, že si udělá kávu. Zoufale potřebovala na úplné probuzení trochu kofeinu.
„Zlatíčko. Ani nevíš, jak je báječné slyšet tvůj hlas!“ Lily se rozesmála, tiskla si telefon k uchu a snažila se lépe slyšet mámin chraplavý hlas. „Nemůžu uvěřit, že ses prostě zrovna teď rozhodla odjet do Itálie,“ stěžovala si Lily. „Tak napůl jsem čekala velký uvítací večírek.“ Snažila se, aby to nevyznělo příliš zklamaně z toho, že se vrátila do prázdného bytu – pokud byla máma šťastná, byla šťastná i ona. Zatím se ještě s máminým partnerem neměla možnost seznámit, ale bylo jí jasné, že se spolu mají opravdu báječně. „Zlatíčko, ty přece nesnášíš být středem pozornosti. Těžko jsem ti mohla uspořádat večírek na uvítanou.“ Máma měla pravdu. Lily to nesnášela, zatímco její máma se v oslavách vyžívala. Lily si vždycky říkala, jestli extravagance její mámy nezpůsobily, že sama je tak plachá, že má tak introvertní povahu. „A kdy sem dorazíš? Přijedeš k jezeru Como?“ „Přijedu za pár týdnů. A moc se těším, že se tam uvidíme, i když to možná bude jen na den nebo dva.“ „Super! Promiň, zlatíčko, ale už musím jít. Akorát nastupujeme na takovou rozkošnou jachtu, čeká nás plavba na celý den. Ale opravdu bys nemohla přiletět o trochu dřív a strávit s námi víc času?“ 14
Italska dcera_001-320.indd 14
10.10.2023 10:02
Italská dcera
Lily zavrtěla hlavou, i když ji máma nemohla vidět. Na cestování po Itálii už se moc těšila. Vždycky se tam chtěla podívat, ale ne v zástupech turistů. Už se nemohla dočkat, až bude nasávat tamní kulturu, kráčet vinohrady, dýchat čerstvý vzduch a seznamovat se s lidmi zodpovědnými za sklizeň a výrobu vína. Těšila se, jak bude objevovat malé restaurace, povídat si s místními, potulovat se po malebných trzích, aniž by se přidala k davům fanynek u jezera Como, co se snaží alespoň zahlédnout George Clooneyho. Bylo to legrační, ale tohle bylo přesně to, po čem toužila její máma. „Musím tady v Londýně zařídit pár věcí, které se nedají přeložit, ale taky už se nemůžu dočkat, až se uvidíme,“ vysvětlovala Lily. „Jo, a než se rozloučíme, říká ti něco jméno Hope Berensonová?“ „Ne, proč?“ „No, to jen, že ti sem přišel dopis od právníka, adresovaný pozůstalým po babičce.“ „Ale zlatíčko, víš, jak jsem na tom s poštou. Určitě jsem to zapomněla otevřít.“ „To je v pohodě. Zjistím, o co jde, a dám ti vědět.“ „Ciao, bella! “ zacvrlikala máma do telefonu a zavěsila. Lily držela ještě chvíli mobil v ruce a představovala si mámu v jednom z těch křiklavých kaftanů, ověšenou šperky, jak nastupuje na nádhernou loď. Měla z ní opravdu velkou radost. Byla vždycky úžasný rodič, jako dítě Lily ve všem upřednostňovala, a když zemřel táta, všechno s ní řešila. Zaměřila se na ně dvě jako na malou rodinu a trvalo to do té doby, než Lily odešla studovat na univerzitu. A Lily pak byla vděčná za to, že si máma někoho našla. Přestože byla docela nervózní při pomyšlení, že se seznámí s prvním mužem, který si získal mámino srdce po tátově smrti. 15
Italska dcera_001-320.indd 15
10.10.2023 10:02
Soraya M. Lane
„Užij si to,“ houkla ještě do hluchého telefonu, než ho položila. Rozhodla se, že si dá sprchu. Otočila ve sprše kohoutkem a čekala, až bude voda dostatečně horká a pára naplní celou koupelnu. Přitom se jí pořád honilo hlavou jméno Hope Berensonová, a to i když zavřela oči a nechala vodu téct po obličeji i celém těle. Měla před sebou dva dny čekání, než dojde k oné schůzce, a byla tak zvědavá, až měla pocit, že to snad nevydrží.
16
Italska dcera_001-320.indd 16
10.10.2023 10:02
3
Lily seděla v čekárně advokátní kanceláře Williamson, Clark & Duncan s časopisem na klíně a předstírala čtení. Zvedla hlavu, když vešla dovnitř mladá žena, a sledovala ji, jak se zastavila v recepci a tlumeným hlasem se bavila s recepční. Než se žena otočila, sklopila Lily rychle oči zpátky k časopisu. Nechtěla být přistižená, jak na nově příchozí civí. Bylo to ale podivné. Čekal tam jenom jediný muž, ostatní byly ženy v přibližně stejném věku. Seděly mlčky a vesměs listovaly časopisy. Lily se podívala na hodinky, zavrtěla se na židli, a právě v tu chvíli upoutal její pozornost čísi hlas. „Promiňte mi vespolek a omluvte mě, že vás oslovuji všechny najednou jako skupinu, ale mohly by mě následovat Lily, Georgia, Claudia, Ella, Blake a Rose, prosím?“ Lily si vyměnila pohledy s ostatními ženami. Marně si lámala hlavu, o co asi půjde. „Tušíte, čeho se to týká?“ zašeptala hezké blondýnce, která s ní právě srovnala krok. Blondýnka zavrtěla hlavou. „Nic mě nenapadá. Zrovna si začínám říkat, proč jsem sem vůbec chodila.“ 17
Italska dcera_001-320.indd 17
10.10.2023 10:02
Soraya M. Lane
„Na to, abychom nepřišly, jsme asi příliš zvědavé,“ prohodila jiná žena, a Lily se usmála, když zachytila její pohled. „Možná jsme tady kvůli dědictví miliónů, nebo se nás chystají unést. Ať je to, jak chce, já jsem v hloubi duše přesvědčená, že je to nějaký podvod.“ Lily se rozesmála. Byla si dost jistá, že tady, v právnické firmě s proskleným průčelím s kancelářemi v Paddingtonu, na ně nečeká žádná hrůza, ale rozhodně sdílela jistou nedůvěru ostatních žen. Když konečně vešly do prostorné zasedací místnosti, byly vyzvány, aby se posadily. V čele dlouhého stolu seděl muž v dokonalém šedém obleku, po jeho levici pak žena ve věku asi pětatřiceti let. I její oblečení působilo velice elegantně. Měla na sobě hedvábnou halenku a černé kalhoty s vysokým pasem, vlasy měla stažené do ohonu, ale i přes svůj nažehlený vzhled působila nervózně a v očích se jí zračil trochu vyděšený výraz. Lily se posadila a sledovala, jak jim asistentka, která je předtím uvedla dovnitř, rozdává listy papíru. Koláčků a kávy uprostřed stolu se zatím nikdo nedotkl, přestože jim je asistentka nabídla. „Rád bych vás tu všechny přivítal a poděkoval vám, že jste přišly,“ začal muž v čele stolu, který se postavil a usmál se na přítomné. Šedé vlasy měl o tón světlejší než oblek, a když se k nim obrátil, působil najednou mladším dojmem. „Jak jste si možná už všimly, je vás tu dnes šest, a přestože vím, že je velmi nezvyklé být pozván na skupinové setkání, má v tomto případě smysl mít vás tu všechny pohromadě.“ Lily si ho bedlivě prohlížela. Stále však nebyla o nic moudřejší, co se tu bude dít. Odkašlala si. Měla chuť prostě vstát a odejít, ale zvědavost v ní opět zvítězila. 18
Italska dcera_001-320.indd 18
10.10.2023 10:02
Italská dcera
„Jsem John Williamson a toto je moje klientka, Mia Jonesová. Byl to její nápad, abych vás tu dnes shromáždil. Plní tím přání svojí tety, Hope Berensonové. Tu naše firma též před mnoha lety zastupovala.“ Lily sáhla po listu papíru, který před ní ležel, a jak poslouchala, prsty mimoděk ohýbala růžky. „Mio, ujala byste se prosím slova a vysvětlila, o co tu běží?“ Žena přikývla a vstala. Bylo na ní vidět, jak je nervózní. Lily se pohodlně opřela, aby se mohla dobře soustředit. „Já bych vám rovněž ráda poděkovala za to, že jste všechny dnes přišly, a současně se omluvila, že se tak červenám. Nejsem vůbec zvyklá mluvit před tolika lidmi.“ Plaše a trochu vyděšeně se pousmála. „Musím se přiznat, že jsem od rána pěkně nervózní.“ Lily se usmála. Bylo to, jako kdyby najednou všichni kolektivně vydechli. Po tom přiznání zavládla najednou v místnosti mnohem uvolněnější atmosféra. „Jak jste právě slyšely, moje teta se jmenovala Hope Berensonová a po mnoho let provozovala tady v Londýně takové útočiště, které se jmenovalo Domov Hope a sloužilo svobodným matkám a jejich dětem. Byla vyhlášená svou diskrétností stejně jako vlídností bez ohledu na okolnosti.“ Mia se nervózně zasmála a pohledem přejela místnost. „Jistě jste zvědavé, proč vám to všechno vykládám, ale věřte mi, už brzy to začne dávat smysl.“ Lily se trochu předklonila. Co jen mohla mít její babička společného s tímhle Domovem Hope? Pokud věděla, měla babička jen jedno dítě – Lilyina otce. Bylo snad kdesi ve světě ještě další dítě z doby, kdy byla babička mladší? Nebo to celé sahá ještě dál do minulosti? „Dům, kde se Domov Hope nacházel, už je celá léta zanedbaný a v hodně špatném stavu a mají ho v nejbližší době 19
Italska dcera_001-320.indd 19
10.10.2023 10:02
Soraya M. Lane
zbourat. Bude se tam stavět nový bytový komplex. Vrátila jsem se tam tedy, abych se po domě ještě naposled porozhlédla, než objekt strhnou.“ Lily se podívala po ostatních ženách kolem stolu. Všechny upíraly svůj zrak na Miu, většinou se svraštělým čelem nebo povytaženým obočím, jak se stejně jako ona snažily v duchu přijít na propojení své rodiny s domovem, o němž Mia mluvila. „Co přesně má ten starý dům společného s námi?“ ozvala se mladá žena s kaštanovými vlasy, která seděla naproti Lily. „Promiňte. S tím jsem měla začít,“ vyhrkla Mia. Bylo jí očividně trapně. Vstala ze židle a přešla přes zasedací místnost. „Moje teta tam měla velikánskou kancelář, kde uchovávala veškeré záznamy a jiné důležité věci, a já si vzpomněla, jak moje maminka milovala koberec právě v této místnosti. Tak jsem se rozhodla ho srolovat a zvážit, jestli bych ho nemohla někde využít, místo aby se vyhodil. Jakmile jsem ho nadzvedla, uviděla jsem něco mezi dvěma palubkami. A jak už jsem prostě taková, no, musela jsem se tam vrátit s nějakým páčidlem, abych se podívala, co to tam je.“ Lily se zachvěla a polkla v očekávání, že uslyší celý příběh. Sledovala, jak Mia vzala vzadu v místnosti ze stolu malou krabičku. „Když jsem nadzvedla první prkno, uviděla jsem dvě zaprášené krabičky, a když jsem zvedla druhé, bylo jich tam víc, všechny hezky vyrovnané v řadě a u každé byla rukou napsaná cedulka. Netušila jsem, co jsem to objevila, ale jakmile jsem zjistila, že na každé krabičce je jméno, okamžitě jsem pochopila, že není na mně, abych je zotevírala, bez ohledu na to, jak moc jsem chtěla vědět, co je uvnitř.“ Usmála se, zvedla hlavu a zadívala se na každou z žen, než pokračovala. „Přinesla jsem dnes ty krabičky s sebou, abych 20
Italska dcera_001-320.indd 20
10.10.2023 10:02