B OY D ~ b e t h
moRrisoNOVi
ZEMĚ
BEZPRÁVÍ
Zeme_bezpravi_vstupy.indd ZEME BEZPRAVI.indd 3 3
02.08.202311:34:44 08.12.2023 10:32:39
EvRoPA 1351 S
Londýn Dover Calais Amiens Rouen
Paříž
Saint-Malo
Remeš
Orléans
Limoges
Clermont-Ferrand Lyon
Bordeaux
Turín Avignon
Janov
Marseille
míle
ZEME BEZPRAVI.indd 5
08.12.2023 11:34:44
CAnTERBURY S
Londýn Oakhurst Ravenswood Tonbridge
Canterbury Sandwich
Charing Ashford
Dover
Calais
míle
ZEME BEZPRAVI.indd 7
08.12.2023 11:34:44
1 Červenec 1351 AnG l IE
Kůň Gerarda Foxe zaslechl blížící se nebezpečí jako první. Během jízdy po opuštěné lesní cestě Kentem si Fox prozpěvoval francouzské pijácké balady, aby se necítil úplně sám. Byl právě uprostřed necudné písně o chlípném pirátovi a chytré děvečce z krčmy, když Zephyr zastřihal ušima. Fox zmlkl a také zaslechl ten zvuk. Bylo to zlověstné dunění kopyt, které se k nim rychle blížilo. Fox byl zvyklý dávat si pozor. Na cestách řádili lupiči, kteří obírali poutníky i vyčerpané rodiny prchající z vesnic zdecimovaných morem. Ta nemoc zabila za poslední čtyři roky v Evropě spousty lidí. Většina lapků byla tak chudá, že si nemohla dovolit koně a při loupežích spoléhala na obyčejné nože. Při setkání s nimi Fox zjistil, že ho obvykle nechají na pokoji, když vidí mohutného muže s mečem na válečném koni, pokud jich ale není dost na to, aby si mysleli, že ho přemohou. V těch několika málo případech ovšem rychle zjistili, že měli naslouchat instinktu a nechat ho být. Nikdy se nesetkal s lupiči na koních, ale tou dobou si člověk nemohl být ničím jistý. Podle zvuku se zdálo, že koně jsou čtyři, což na problém úplně stačilo. Fox je za zákrutem cesty neviděl, usoudil však, že opatrnosti není nikdy dost. Zavedl Zephyra do lesa, schoval se za ostružiníkové křoví, takže mu vykukovala jen hlava. Z opatrnosti natáhl kuši, krátkou, jakou používali ve Svaté zemi, vytvořenou přímo pro jezdce na koni. „Tace, Zephyre,“ zašeptal a poplácal koně po hřbetu. „Tiše.“ Na zvíře mluvil vždycky latinsky. Byl to nádherný stříbrný grošák, arabský
ZEME BEZPRAVI.indd 9
08.12.2023 11:34:44
10
boy d a be t h mor r isonov i
válečný kůň s černou hřívou a ocasem a výraznou bílou skvrnou na čele. Zvíře okamžitě ztuhlo. Ženoucí se koně už byli téměř na dohled. Teď se k dunění kopyt přidalo ještě rachocení kol, vrzání dřeva a řinčení řetězů. Fox si přes hlavu přehodil kapuci pláště. Dlouhé hnědé vlasy by mezi stromy zanikly, ale nebyl si jistý, jestli by nebyl vidět zbytek tváře. Už týdny neviděl svůj obraz ani na vodní hladině, takže nevěděl, jak právě vypadá. Vousy si zkracoval ostrou dýkou a kdykoli to bylo možné, vydrhl se v potoce. I když měl tvář ošlehanou větrem dohněda, mohla by být přesto vidět, a tak se přikrčil a nad keři mu vykukovaly jen oči. Co může působit takový hluk a kdo by se hnal náročným terénem tak riskantně? V představách se ale skutečnosti ani nepřiblížil. V ohybu cesty se objevil okázalý kočár tažený čtyřmi bělouši, kterým se námahou tvořila pěna u huby. Občas vídal na evropském kontinentu šlechtu, jak se projíždí v podobném kočáře taženém za sebou zapřaženými koňmi. Tento kočár měl červenou klenutou střechu s bílými okraji, okénka zakrývaly černé hedvábné záclony. Dveře vzadu byly otevřené dokořán a s každou nerovností na cestě bouchaly o kočár. Ale nebyl to přímo kočár, co Foxe zarazilo. Byl to kočí. Kočár řídila žena. Ze sedla koně v čele, kde by normálně seděl vozka, práskala opratěmi elegantní dáma. Měla jasně modrý kabát, který musel stát celé jmění. Šaty i halenku z jemného plátna měla na rameni roztržené, odhalovaly neposkvrněnou alabastrovou pleť. Blonďaté kadeře se vymanily z copů a divoce povlávaly ve větru. Jemné rysy ve tváři prozrazovaly odhodlání i strach. Kočí spadl z koně. Byl mrtvý, spřežení ho vláčelo po zemi, protože zůstal nohou zachycený ve třmenu. Z hrudi mu trčel šíp z kuše. Další byl zabodnutý do kočáru. Bylo jasné, že kočár je pod kontrolou. Ta žena se snažila spřežení ovládnout a zoufale se pokoušela uniknout před někým, kdo ji pronásledoval. Občas se ohlédla. Její pronásledovatelé byli nejspíš ti, kdo zabili kočího. Žádní bandité. Lupiči navíc kuše nepoužívali.
ZEME BEZPRAVI.indd 10
08.12.2023 11:34:44
ze mě be zpr áv í
11
Fox zaslechl další dunění blížících se kopyt. Odhadoval to minimálně na čtyři koně. Přemohla ho zvědavost a natahoval krk, aby přes křoví lépe viděl. Chyba. Ta žena zahlédla jeho tvář. Na okamžik se zadívali jeden druhému do očí. V těch jejích nebyl strach, pohled měla spíš prosebný. Pomoc. Foxe neznala, ale očividně byla přesvědčená, že nemůže být horší než její pronásledovatelé. Kočár se mihl kolem a vzápětí mu zmizel z dohledu. V tu chvíli se v zatáčce objevili její pronásledovatelé, hnali se šílenou rychlostí. Nebyli to lupiči, ale ozbrojenci, vojáci ve službách nějakého šlechtice. Nebyli čtyři, bylo jich pět. Měli sice štíty, ale nikdo z nich neměl drátěnou košili, jejich kabátce byly ve stejných barvách jako ten kočár. Erb na znaku na rameni i na štítech tvořil kříž sestavený z mečů na červeno-bílém pozadí. Dva z vojáků měli připravené kuše, zbývající třímali meče. Tváře měli zkřivené vztekem. Bylo zřejmé, že až tu ženu dostihnou, nebudou s ní mít slitování. Možná ten kočár ukradla, ale vyděšený výraz v jejím obličeji spíš naznačoval, že měla dobrý důvod v něm prchat. Ta žena nebyla obyčejná zlodějka, alespoň podle oblečení ne. Vojáci byli tak soustředění na svoji kořist, že se prohnali kolem a Foxovým směrem se ani nepodívali. Nikdo by se nikdy nedozvěděl, že Fox nepodnikl nic, aby jí pomohl. Pět na jednoho, to nebyl rovnocenný boj. Nech to být, vybízel se v duchu. Jenomže instinkt mu říkal, aby se za ní rozjel, že si ta žena nezaslouží tak hrozný osud, jaký ji potká, až ji dostihnou. Věděl, že jeho bratr James by mu citoval z Bible, jak to často dělával, z knihy přísloví. Neodpírej dobrodiní těm, kdo je potřebují, když je v tvé moci něco učinit. Fox si povzdechl. V jeho silách bylo něco učinit. Myslí se mu mihl vyděšený výraz té ženy i barbarská krutost vojáků. Pokud jí nepomůže, bude o tom vědět on a ona, a to úplně stačí. Když nezasáhne, nebude umírat tak, jak se na rytíře sluší.
ZEME BEZPRAVI.indd 11
08.12.2023 11:34:44
12
boy d a be t h mor r isonov i
S kuší v ruce pobídl koně. „Oppugna, Zephyre!“ Do útoku! Kůň se bez váhání vzepjal a tryskem vyrazil. Věděl, že je čas pustit se do bitvy.
ZEME BEZPRAVI.indd 12
08.12.2023 11:34:44
2 Vystavit se mučednické smrti bojem s pěti ozbrojenými muži najednou by jistě bylo ušlechtilé, ale Foxe momentálně zásady rytířskosti nezajímaly. Sestřelí je jednoho po druhém. Když Zephyr vyrazil na cestu, Foxovi se svezla kapuce a spolu s pláštěm vlála za ním. Řídil koně nohama a pokřižoval se tak, jak ho to kdysi naučili: Helma, koule, štít a meč. Přestože jeho víra nebyla moc pevná, to gesto si zachoval jako rituál před bojem. Vojáci před ním měli možná dvacet koňských délek náskok, ale jejich koně byli pomalejší než Zephyr. Dokáže je dostihnout. Otázkou bylo, jestli se mu to podaří dřív, než oni dostihnou ten kočár. Ještě stále si ho nevšimli. Jeho jedinou výhodou byl moment překvapení. Největší obavy měl ze střelců z kuše. Tato zbraň se snadno používala za jízdy, ale některé nebylo možné na koni znovu nabít bez napínáku, který natáhl tětivu dozadu. Žádné napínáky ale neviděl, takže každý může vypálit jen jednu ránu. Fox rozvázal stahovací šňůru na toulci, vytáhl z kožených přihrádek tři šípy, zasunul si je mezi prsty ruky, jíž zbraň natahuje. Když se přiblížil asi na sedm koňských délek, vojáci už byli těsně za kočárem. Foxovi bylo jasné, že i v tom hluku si zanedlouho všimnou, že je někdo pronásleduje. Zasunul první šíp za tětivu, zbývající dál držel mezi prsty, a palcem natáhl. Byl to způsob, který jeho předkové přivezli z křížových výprav do Svaté země. Tato technika umožňovala daleko rychlejší střelbu. Zapřel se do třmenů, zamířil na posledního z jezdců a vystřelil. Šíp vyletěl a zabodl se vojákovi do zad. Kuše mu vypadla z ruky, ale ještě chvíli zůstal sedět vzpřímeně na koni. Začal padat ve chvíli, kdy Fox znovu nabil a vystřelil.
ZEME BEZPRAVI.indd 13
08.12.2023 11:34:44
14
boy d a be t h mor r isonov i
Předposlední jezdec si všiml, že jeho kolega padl mrtvý k zemi. Ohlédl se a natočil tělo tak, že ho šíp zasáhl místo do hrudi do ramene. Vykřikl bolestí, zbývající vojáci se ohlédli a všimli si Foxe. Moment překvapení pominul. Fox zaklel tak bezbožně, že by se z toho dobrý křesťan měl jít okamžitě vyzpovídat. Raněný voják zpomalil a stočil koně z cesty mezi stromy. Fox za ním vystřelil třetí šíp a zasáhl ho do nohy. Ty rány zřejmě nebudou smrtelné, ale budou velmi bolestivé a vyřadí ho z boje. To Fox znal z vlastní zkušenosti. Zbývali tři ozbrojení muži. Teď už byl boj rovnocennější. Zatímco Fox sahal po dalším šípu, druhý voják s kuší zpomalil, aby se otočil a mohl na něj zamířit. Vystřelil ve chvíli, kdy stál kůň bokem. Fox přiměl Zephyra uhnout ke straně, šíp mu prosvištěl těsně u ruky a provrtal mu díru v plášti. Měl by být šťastný, že ho nezasáhl, ale spíš ho štvalo, že bude muset později najít nějaký způsob, jak si oblíbený kus oděvu spravit. Vypálil na střelce dřív, než stačil tasit meč. Zasáhl ho do oka a on se svezl k zemi jako pytel se zrním. Teď už byl Fox necelých pět délek za posledními dvěma muži. Jeden z vojáků byl vedle kočáru a hnal se kupředu, aby zastavil spřežení. Druhý držel tempo s kočárem a zavěsil si štít na záda, aby ho chránil před dalšími Foxovými šípy. Fox odložil kuši a tasil meč. Stabilita už nebyla tak důležitá, proto stiskem nohou pobídl koně, aby zrychlil. Žena, která řídila kočár, vykřikla. Fox viděl, jak se pere s vojákem, který se jí snažil vytrhnout opratě. Když se mu to nepovedlo, vrhl se na ni a oba letěli do rozbahněného potoka vedle cesty. Kočár v tu chvíli nikdo neřídil, a tak se stočil ke straně a kola sjela do potoka. Naklonil se a narazil do stromu. Spřežení ještě chvíli táhlo, ale potom se zastavilo. Voják, který se ocitl mezi Foxem a převrženým kočárem, se otočil, meč držel stejně jako Fox v pravé ruce. „Vzdej se, nebo uteč,“ vybídl ho Fox a zastavil koně. „Nebudu bojovat zblízka.“ „Jsi zbabělec, který bez varování útočí zezadu,“ odsekl voják. „Teď stojím proti tobě a varoval jsem tě, hlupáku.“
ZEME BEZPRAVI.indd 14
08.12.2023 11:34:44
ze mě be zpr áv í
15
Foxova narážka zafungovala. Voják se rozčílil, pobídl koně a rozjel se proti Foxovi, meč měl připravený k útoku. Fox pobídl Zephyra patami a kůň vyrazil. Až se budou míjet, každý bude mít jen jedno švihnutí mečem. Voják měl na rameni znak se stříbrným lemováním, takže byl velitelem skupiny. Zřejmě byl mezi nimi i nejzkušenější v boji s mečem. Aby ho Fox zneškodnil jedinou ranou, musel by mít veliké štěstí. Raději chodil štěstí naproti. V poslední chvíli dloubl koně, aby se stočil doprava, takže protivníka míjel z druhé strany. Rychle si přehodil meč do levé ruky. Voják byl tak zaskočený, že neměl čas zareagovat, uhnout nebo si strhnout štít ze zad, meč měl v tu chvíli na špatné straně, takže se nemohl krýt. Když ho Fox míjel, sekl ho do krku. Ohlédl se přes rameno, aby se ujistil, že rána měla patřičný účinek. Kapitán se chvíli kymácel, chytil se za krk, z něhož se mu valila krev, potom přepadl dozadu a mrtvý se svalil na zem. Fox vyrazil ke kočáru. Žena i voják přežili dopad do potoka, prali se a oba kuckali vodu, které se nalokali. Žena se snažila dostat se na nohy, ale voják ji zezadu chytil za kotník a stáhl dolů. „Pojďte sem, lady Isabel,“ zavrčel. „Ještě jsem s vámi neskončil.“ Jeho meč nebyl nikde v dohledu, nejspíš ležel na dně potoka. I když ječela a kopala, muž ji k sobě přitáhl a z pochvy tasil dýku. Čepel se zlověstně zaleskla na slunci. Fox dorazil na břeh potoka a přímo z koně seskočil do vody a brodil se k nim. Žena se otočila k vojákovi, v ruce svírala klacek, který nahmatala někde ve vodě. „Pusťte mě!“ vykřikla a praštila ho do obličeje. Muž zařval a dlaní si zakryl zraněnou tvář. „Za to zemřeš!“ vykřikl. Zaklonil se, připravený zabodnout jí nůž do hrudi, ale netušil, že Fox se dostal až těsně k němu. Jedním švihnutím meče oddělil vojákovi hlavu od těla a to se svezlo na ženu, která se ponořila pod hladinu. Fox odhodil tělo stranou a pomohl ženě z vody. Lapala po dechu a několikrát ho udeřila, znovu se snažila uniknout. Fox obdivoval její odhodlání a bojovnost. „To je v pořádku,“ řekl a přitáhl ji blíž k sobě, aby ho neohrožovala. „Neublížím vám. Jste v bezpečí.“
ZEME BEZPRAVI.indd 15
08.12.2023 11:34:44
16
boy d a be t h mor r isonov i
Odhrnula si mokré vlasy z očí a konečně uviděla, do koho buší. Přestala se bránit a Foxe odstrčila. Ztěžka oddechovala, stále vypadala v šoku a ostražitě si ho prohlížela od hlavy k patě. „Vy jste ten muž, co byl v lese.“ „A vy jste ta žena, která se tím lesem prohnala.“ „Kdo jste?“ „Gerard Fox. A koho jsem měl to potěšení zachránit?“ Po chvilce váhání řekla: „Lady Isabel z Kentworthu.“ Pokusila se upravit si šaty, původně jistě přepychové, ale bylo marné se snažit s tou zmáčenou záplavou látky něco udělat. Živůtek měla roztržený a potřísněný od vojákovy krve, sukni pokrývalo bahno z potoka. „Lady?“ Kývl hlavou směrem ke zničenému kočáru, který ležel na boku. „Proč by dáma jako vy kradla kočár?“ „Co si to dovolujete! Neukradla jsem ho. Dostala jsem ho darem.“ „Hluboce se omlouvám, lady Isabel z Kentworthu. Člověk často nevidí šlechtičnu, jak řídí kočár a uniká před vojáky, kteří mají stejné barvy jako její údajný majetek.“ Zdálo se, že se chystá k delšímu vyprávění, ale nakonec jen řekla: „To je složité.“ „Záměr těch mužů nijak složitě nevypadal,“ namítl Fox. „Chtěli vás buď zajmout, nebo zabít. Víte, kdo by jim mohl dát takový úkol?“ Přikývla. V tu chvíli na ni dolehl šok ze situace, v níž se ocitla. Skelný pohled upírala do neurčita a rty se jí chvěly. „Byl to můj snoubenec. Zítra jsme se měli brát.“
ZEME BEZPRAVI.indd 16
08.12.2023 11:34:44
3 Fox prohledával les, aby našel osamělého zraněného vojáka, ale koňské stopy ukazovaly, že muž utekl. Fox vytáhl z obou mužů, které zasáhl, cenné šipky a otřel jejich hroty o kabátce. Koně bez jezdců přivedl zpátky k převrženému kočáru. Lady Isabel našel sedět vedle dalšího těla. Byla to žena, téměř tak krásná jako Isabel, měla stejně hezký nos a vysoko posazené lícní kosti, ale hranatější bradu a na ní malý dolíček. Husté světlé vlasy měla složitě zapletené a na sobě hnědé šaty, které teď byly potřísněné zaschlou krví. Šíp z kuše prošel oknem kočáru a zasáhl ji do srdce. Isabel něžně hladila ženu po vlasech. Vzhlédla k Foxovi a otřela si slzy, které jí stékaly po tváři. „To je Willa, moje služebná,“ řekla zlomeným hlasem a polykala slzy. „Ona… Vždycky na mě byla tak hodná. Tak oddaná…“ „Musela za váš útěk zaplatit vysokou cenu,“ poznamenal Fox. Isabel přikývla, políbila ženu na čelo a zakryla jí tvář. Trochu se vzpamatovala, slezla dolů a vzala za rukojeť dřevěného kufru, snažila se ho vytáhnout z kočáru. „Nechcete s tím pomoct?“ Chvíli si Foxe prohlížela, potom řekla: „To by od vás bylo velice laskavé.“ Vytáhl kufr z kočáru a snažil se při tom vyhnout tělu. „Ti váleční koně jsou pro vás příliš velcí. Nemám je vypřáhnout z kočáru, než odjedu? Vedoucí kůň je o něco menší, než je obvyklé, má téměř velikost jezdeckého koně, na něm byste nevypadala nepatřičně.“ „Než odjedete?“ „Mám v úmyslu pokračovat v cestě. Pokud byste chtěla, můžete se ke mně připojit.“ „Připojit se k vám? Cestovat s mužem bez doprovodu je velmi nevhodné.“
ZEME BEZPRAVI.indd 17
08.12.2023 11:34:44
18
boy d a be t h mor r isonov i
Fox si ji pobaveně prohlížel. Ve vlasech měla zaschlé bláto, ruce poškrábané a její oblečení bylo potrhané a špinavé, ale zajímalo ji, jak to vypadá. „V tom případě můžete pokračovat sama,“ řekl. „Nebo tady můžete počkat, dokud nepřijede větší skupina.“ Zamračila se na něho. „Možná bychom mohli narovnat ten kočár.“ Fox ukázal na rozlámané kolo. „Pokud nedokážete opravit tohle, nepůjde to.“ „Vy to neumíte?“ Rozesmál se. „Já nejsem kolář.“ „Nemůžete mě tady přece nechat. To by nebylo dvorné. Jste rytíř, ne?“ Ačkoli byl prostě oblečený a nepředstavil se s titulem, jeho skvělý kůň a zbraně prozrazovali, že je urozeného původu. „Jsem rytíř,“ přiznal. „A svůj denní příděl dvorného chování jsem už vyčerpal. Zabil jsem čtyři vojáky, kteří vám chtěli ublížit, a vážně zranil pátého. Nestačí vám to snad, má paní?“ Zatvářila se vyděšeně. „Chcete říct, že jeden z nich zmizel?“ „Odjel i se dvěma šípy, které jsem po něm vypálil. Nebyl ve stavu, aby mohl dál bojovat.“ „Ale to potom může varovat lorda Tonbridge, že jsme utekli.“ Fox na ni zůstal překvapeně zírat. „Váš snoubenec se jmenuje Tonbridge?“ Přikývla a její tvář zbledla jako stěna. „Sir Conrad Harrington, vévoda z Tonbridge.“ Právě na hrad Tonbridge měl Fox namířeno a právě lorda Tonbridge měl v úmyslu navštívit. Tou návštěvou chtěl ukončit letité úsilí dosáhnout spravedlnosti, očistit rodinné jméno a požadovat zpátky půdu, kterou mu ukradli. Teď si uvědomil, že tuto možnost před chvíli zahodil, když zabil čtyři vévodovy vojáky. Tonbridgeova snoubenka byla příliš zabraná do vlastních problémů, aby si Foxova vyděšeného výrazu všimla. Rychle se vzpamatoval. „Co jste měli za roztržku, pokud se mohu zeptat, lady Isabel?“ Otevřela kufr a vytáhla čisté šaty a cestovní plášť. „Lord Tonbridge je nečestný a nepoctivý muž. Měla jsem se stát jeho druhou manželkou. Jeho první žena a tři děti zemřely na mor, stejně jako moji rodiče. Můj opatrovník domluvil sňatek,
ZEME BEZPRAVI.indd 18
08.12.2023 11:34:44
ze mě be zpr áv í
19
abych mohla vévodovi přivést na svět nového dědice. Teprve během posledních dvou týdnů jsem si uvědomila, jak krutý a nelítostný ve skutečnosti je.“ „A tak jste utekla.“ „Pokud bych se teď vrátila, nechal by mě zabít ve chvíli, kdy by mě uviděl.“ „Zavraždil by svoji nevěstu? To snad ne.“ „Neznáte ho. A doufám, že takovou smůlu ani mít nebudete.“ Její slova vnímal palčivě. Teď, když jeden z vojáků jede zpátky, aby podal hlášení o Foxově útoku, se s vévodou nebude moct setkat. Byl prostě ve špatnou chvíli na špatné cestě. Kdyby vrátil Tonbrigeovi jeho snoubenku, vévoda by ho možná i přes ten útok přijal, ale stejně tak snadno by mohl nechat Foxe okamžitě popravit za vraždu. Nezdálo se, že lord Tonbridge odpouští snadno, jenže Fox ani neměl v úmyslu pokoušet se vykoupit. Impulsivně se rozhodl a teď musí žít s následky, ať budou jakékoli. Isabel vytáhla z kočáru velký vak. „Pokud by vám to nevadilo, ráda bych si umyla vlasy a převlékla se z těch mokrých šatů.“ „Samozřejmě.“ Fox pohlédl na nepraktický měch, který držela v rukách. „Oplachovat si sama vlasy by mohlo být obtížné.“ Isabel si ho nevšímala a došla k potoku. Vylila z vaku pivo a naplnila ho čistou vodou. Zvedla si ho nad hlavu, ale většina vody jí vytekla na obličej. Kuckala a plivala vodu. I když se ocitl v situaci, která v něm vyvolávala frustraci, musel dusit smích. „Nechcete pomoct?“ Na chvíli zaváhala. Bylo mu jasné, že představa cizího muže, jak něco takového dělá, jí připadala naprosto nepřijatelná. Ale neměla v tu chvíli jinou možnost. Podala mu vak. Zaklonila hlavu a zavřela oči. Fox jí bez řečí lil vodu na vlasy. Probíral se jimi prsty, aby vyčesal listy a další nečistoty. Dokončit práci trvalo několik minut, a když byl hotový, vymačkal jí z vlasů přebytečnou vodu. Vzala si od něho vak zpátky a stydlivě poděkovala. „Bylo mi potěšením.“ Dívka si zkušeně spletla vlasy do dvou copů a hbitě si je ovinula kolem hlavy. Fox se zájmem sledoval složité zaplétání. Všimla si, jak si ji prohlíží: „Potřebuju trochu soukromí.“
ZEME BEZPRAVI.indd 19
08.12.2023 11:34:44
20
boy d a be t h mor r isonov i
Obešla z boku kočár a převlékla se do čistých šatů, aniž by ji viděl. Když se znovu objevila, Fox byl ohromený její svěží krásou. Nebylo divu, že ji vévoda chce tak dychtivě získat zpátky. „Takže, přidáte se ke mně, nebo si půjdete vlastní cestou?“ zeptal se. Na hrad Tonbridge už se vydat nemohl, ale když odjede na pár týdnů do Londýna, možná by mohl Tonbridge navštívit později, až si jeho zraněný voják už nebude přesně vybavovat jeho tvář. „Ani jedno z toho,“ namítla Isabel. „Ráda bych si najala vaše služby, můj pane.“ „Mé služby?“ „Je zřejmé, že jste velmi schopný bojovník, byla bych ráda, kdybyste mi pomohl dojet do cíle mé cesty.“ „A kam by to bylo?“ „Na panství mé sestřenice Claire v Paříži.“ Od srdce se zasmál. „Vy se chcete dostat přes Doverskou úžinu a dojet až do Paříže v době, kdy je Anglie s Francií ve válce?“ „Existují způsoby, jak tu cestu zvládnout, když má člověk peníze. Mohu zaplatit.“ Vrátit se na pevninský kontinent neměl Fox v úmyslu. „Mohu vás doprovodit do nejbližšího města. Potom pojedu do Londýna.“ „Nemohu zůstat sama v nějakém hostinci, když nemám ani služebnou.“ „Tak na nejbližší panství?“ Často na cestách pobýval u jiných šlechticů, mezi šlechtou to nebylo nic výjimečného. Isabel zavrtěla hlavou. „Lord Tonbridge má tady kolem hodně přátel. Nevím, komu mohu věřit.“ „V tom případě bych navrhoval ubytovat se v klášteře.“ Zamračila se. „Kolik chcete, abyste mě do nějakého doprovodil?“ Fox zvažoval její otázku. Už jednou přerušil cestu, aby jí pomohl. Ale dělat někomu ozbrojený doprovod bylo teď poměrně vzácné, peníze by se mu hodily. Navíc věděl o správném místě, kde by se mohla ukrýt. „V Canterbury je několik klášterů a je to na cestě do přístavu v Doveru, kde byste mohla úžinu přeplout. Do Canterbury je to dva dny cesty. Dorazíme tam v době, kdy se koná slavnost přemístění ostatků svatého Thomase Becketa, ve městě bude spousta poutníků.
ZEME BEZPRAVI.indd 20
08.12.2023 11:34:44
ze mě be zpr áv í
21
Budete si moci najít společníky na zbytek cesty. Myslím, že za dva dny doprovodu by deset šilinků stačilo.“ „Deset šilinků?“ vyhrkla. „To je příšerné! Rytířům se platí za den služby dva šilinky!“ Fox hvízdl a Zephyr se okamžitě objevil po jeho boku. „V tom případě vám popřeju příjemnou cestu, lady Isabel.“ Nasedl na koně. „Počkejte!“ vyhrkla. „Nejste o moc lepší než lupič, ale souhlasím s vašimi podmínkami.“ „Polovinu teď a polovinu, až tam přijedeme.“ Ušklíbla se na něho, potom vytáhla z kočáru váček a odpočítala mince. Vzal si je a řekl: „K vašim službám.“ Neobtěžoval se zdůraznit, že lupič by jí vzal všechny peníze a bez váhání ji zabil. Seskočil a vypřáhl koně z kočáru, aby mohli volně pobíhat, než je někdo najde. Zbavil všechny koně postrojů, jen toho prvního nechal osedlaného. Odstrojil i válečné koně, kteří se okamžitě odběhli popásat na nedalekou mýtinu. Když skončil, všiml si, že Isabel si sbalila nějaké oblečení do plátěného vaku, protože velkou truhlu by těžko umístila na koně. Trvala na tom, že si poveze menší bedýnku, krásnou truhličku, do které by se mohly vejít tak dva pecny chleba. Na víku byl vyřezaný bujný jednorožec, který dohlížel na sedící dámu. Fox se ji pokusil odradit, aby tak velkou věc vozila s sebou, ale trvala na tom a vyhrožovala, že pokud si ji nebude smět vzít, ruší obchod. „Co je uvnitř?“ zeptal se Fox, když truhlici uvazoval k sedlu. Měla ozdobný zámek na petlici a pevné kovové panty. „To vás nemusí zajímat,“ namítla podrážděně. „Takže je to něco cenného?“ „Pro mě ano.“ Fox byl sice zvědavý, ale nechal to být. „A co Willa a kočí?“ zeptala se. „Co je s nimi?“ opáčil Fox. „Nemůžeme je tu přece nechat nepohřbené.“ „Pokud je s takovými zraněními přivezeme do města, místní šerif bude nepochybně klást otázky, na které se ani jednomu z nás nebude chtít odpovídat. Souhlasíte?“
ZEME BEZPRAVI.indd 21
08.12.2023 11:34:44
22
boy d a be t h mor r isonov i
Isabel vypadala zděšeně. „Chcete říct, že je pohřbíme tady do nevysvěcené půdy?“ „Pokud nemáte v kočáře rýč, nemůžeme je pohřbít vůbec.“ „To je nepřijatelné,“ namítla se zkříženými pažemi. „Musíme je řádně pohřbít. S knězem.“ Fox obdivoval její loajalitu ke služebnictvu, ale zároveň ho rozčilovala její tvrdohlavost. „Lady Isabel, nemyslím si, že doceňujete vážnost situace, v níž jsme se ocitli. Vévodovi z Tonbridge se nebude líbit, co jsme dnes dopoledne udělali, nehodlám riskovat dopravu těl ke knězi. Tak, máte ještě nějaký návrh, nebo vás tady mám nechat všechny tři a sám pokračovat do Londýna?“ „Musí existovat nějaké místo, kde bychom je mohli pohřbít.“ Očividně nebyla ochotná ustoupit od svého rozhodnutí a Fox už slíbil, že ji odveze do bezpečí, a tu dohodu měl v úmyslu dodržet. Řekl si za to hodně, ale patřil k lidem, kteří drží slovo. „Existuje jedno místo, kde bychom je mohli pohřbít, aniž by nás někdo viděl,“ řekl posléze. „Mohli bychom se tam dostat dnes večer. Do městečka, které se jmenuje Ravenswood.“ Při jeho slovech vytřeštila oči. „Ravenswood?“ „Vy to místo znáte?“ „V těchto končinách je velmi dobře známé, straší tam.“ Fox pokrčil rameny. „Žádní duchové se neobjevili, když jsem tam včera přespal. A náhodou je tam několik nepoužitých vykopaných hrobů na hřbitově u kostela.“ Isabela tiše zvažovala, jestli chce to městečko duchů vidět na vlastní oči. „Nebude tam kněz,“ pokračoval Fox, „ale vaše služebnictvo bude pohřbené do vysvěcené půdy. Pokud vám tento návrh nevyhovuje, okamžitě odjíždím.“ Isabel po chvíli konečně přikývla. „Souhlasím s vašimi podmínkami. Zastavíme se v Ravenswoodu.“ Když Fox balil těla služebné a kočího do hedvábných záclon z kočáru a ukládal je na jednoho z koní ze spřežení, přemítal o zoufalství, které přiměje ženu dobrovolně cestovat do vesnice, z níž lidi vyhnal mor.
ZEME BEZPRAVI.indd 22
08.12.2023 11:34:44
4 Ton BR Id G E, AnG l I E Lord Tonbridge rázoval po cimbuří nad hradní branou, jeho červené roucho obšité zlatou nití se kolem něho při každém pohybu vlnilo. Sledoval cestu vedoucí k hlavní bráně, ale ta byla stále stejně pustá jako padesátkrát předtím, kdy se podíval. Vojáci, které vyslal, aby přivedli zpátky jeho snoubenku, už se měli dávno vrátit. Zanedlouho se začne stmívat a po nich nebylo zatím ani vidu ani slechu. Za zdmi pevnosti obdělávali rolníci pole s pšenicí, zelím, cibulí a mrkví. Uvnitř hradu, který zahrnoval stáje, sklady a sýpky, kasárny pro Tonbridgeovy vojáky a stráže i kapli, se na malé louce popásali koně a muži i ženy dál pokračovali v přípravách na pánovu blížící se svatbu s Isabel. Vévoda byl vzteky bez sebe, že ohrozila velkolepou oslavu i jeho dědictví. O cimbuří se kousek od něj opíral muž, který mohl být o dvacet let mladší, líně si brousil meč o brusný kámen a ušklíbl se pokaždé, když Tonbridge prošel kolem něho. Byl oděný do sytě modrého kabátce, měl široká ramena, světlé vlasy a kvůli výrazné bradě, galskému nosu a velkým modrým očím ho mnoho dam z hradu považovalo za neodolatelného hned od chvíle, kdy ten den ráno přijel. Nešlo o to, že by Tonbridge na svého hosta žárlil nebo mu záviděl, s Basquinovým vzhledem nemohl soupeřit, i kdyby chtěl. Sám byl zavalitý, měl malý zvednutý nos a prošedivělé vlasy, takže v jeho případě bylo právo prvorozeného jeho nejdůležitější předností. Ačkoli byl Basquin mladší, pohlednější a lepší v boji s mečem, nestal se zatím ani rytířem, takže jeho nemístné sebevědomí působilo otravně. A co bylo ještě horší, byl nemanželského původu.
ZEME BEZPRAVI.indd 23
08.12.2023 11:34:44
24
boy d a be t h mor r isonov i
„Kde jsou?“ zeptal se Basquin francouzsky. Nešlo o to, že to byl jazyk používaný u královského dvora, spíš si nechtěl pošpinit ústa angličtinou, pokud to nebylo naprosto nutné. Tonbridge nad drzostí toho bastarda soptil. Jako plebejec by ho měl oslovovat „Vaše lordstvo“ nebo „lorde Tonbridgei“. Jenomže vévodovi nezbývalo než to přehlédnout. „Moji muži jsou schopní,“ odpověděl francouzsky. „Věřím, že mi Isabel přivedou zpátky.“ Její zradu nedokázal pochopit. Slíbil, že ji ochrání, a zahrnoval ji dary. Jednoho dne z ní udělá královnu. A jediné, co za to žádal, byla její naprostá oddanost, stejná věrnost, které se mu dostávalo od jeho první manželky a dětí předtím, než je zahubil mor. Jejich smrt představovala konec všech pečlivě budovaných plánů na zlepšení postavení jeho rodiny. Nutnost začít znovu ho dovedla k zásnubám s Isabel. Jenomže teď mu bylo jasné, že ho oklamala a neměla v plánu své sliby dodržet. A to jí nemůže odpustit. „Měl jste mi říct dřív, že utekla,“ ozval se Basquin. „Teď už bych ji měl.“ „Nechtěl jsem vás s takovou triviálností obtěžovat.“ „Nesmysl,“ namítl Basquin s prohnaným úsměvem. „Styděl jste se, jak chytře to udělala.“ „Měl jsem ji až do svatby někam zamknout,“ zavrčel Tonbridge. „To je asi jediné, na čem se shodneme.“ Tonbridge zaslechl ze strážní věže křik a zarazil se. „Blíží se jezdec!“ Spěchal na okraj cimbuří a vykoukl na cestu. Z lesa se vynořil osamělý jezdec. Vévoda na mužově tunice rozeznal barvy svého erbu. Natahoval se, jestli nezahlédne zbytek mužů, ale nikdo další se neobjevil. Jak se voják blížil, Tonbridge uviděl, že mu z ramene a nohy trčí šíp. Oblečení měl zmáčené krví. „Zvedněte padací mříž!“ křikl. Rozběhl se ze schodů dolů na hlavní nádvoří, Basquin se hnal těsně za ním. Zařinčely řetězy, jak se kovová mříž zvedala. Kůň se vlekl branou, po dlouhé cestě byl vyčerpaný. Ale voják vypadal ještě hůř než jeho zvíře.
ZEME BEZPRAVI.indd 24
08.12.2023 11:34:44