Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 1
28.08.23 18:10
Věnováno mé dceři Emily, synovi Andrewovi a rozkošnému vnukovi Archiemu v naději, že ocení Yorkshire tak jako jeho děda. PETER WRIGHT
Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 2
28.08.23 18:10
Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 3
28.08.23 18:10
OBSAH Předmluva
Velká yorkshirská výstava
7
Kapitola 1
Narozeninová oslava
23
Kapitola 2
Jako za starých časů
35
Kapitola 3
Jídlo, to skvělé jídlo
47
Kapitola 4
Jíst, pít a radovat se
59
Kapitola 5
Pohled na život ze Sutton Bank
74
Kapitola 6
Cesta do Whitby
101
Kapitola 7
Letmé setkání
115
Kapitola 8
Záchrana Yorkshiru
129
Kapitola 9
Ovčáčtí psi a bicykly
151
Kapitola 10
Trhy
177
Kapitola 11
Světlé a stinné stránky Yorku
199
Kapitola 12
Pozůstatky Olivera Cromwella
223
Kapitola 13
Bernie, Bernie, ukaž nám svůj *****!
245
Doslov
Zpátky na začátek
273
Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 5
1
1
28.08.23 18:10
S Georgey Spanswickovou z BBC Radio York na Velké yorkshirské výstavě.
Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 6
28.08.23 18:10
PŘEDMLUVA
Velká yorkshirská výstava „Dělej, Petere! Sundej sako a kravatu!“ V mém věku už není běžné, aby mi nějaká žena říkala, ať se svléknu, zvláště když se dívá moje manželka Lin. Ale rozkazy se musí poslouchat, a tak mi nezbylo, než udělat, co říká. Impozantní až mírně děsivá dáma mě peskovala, jako bych byl malý zlobivý kluk. Lin měla na tváři úsměv od ucha k uchu a totálně si moje rozpaky užívala, zatímco já tam pokorně stál v košili a kalhotách a nestačil se divit, do čeho jsem se to namočil a co přijde dál. Ale už bylo pozdě z toho vycouvat. Musel jsem se smířit se svým osudem. Když jsem se svlékl do košile, světoznámá šéfkuchařka a televizní osobnost Rosemary Shragerová mi podala dlouhou krémovou zástěru. Zhluboka jsem se nadechl a v duchu se uklidňoval
7
Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 7
28.08.23 18:10
Všechny velké i malé bytosti mého života
tím, že to utrpení před živým publikem – bylo tam minimálně 250 lidí – brzy skončí. Proti Rosemary samozřejmě nic nemám – ba naopak. Potkali jsme se na udělování cen pro místní hrdiny o pár týdnů dříve. Padli jsme si do noty a já jí řekl, jak jsem ohromen jejími kulinářskými dovednostmi a praktickým přístupem k životu. Také jsem jí řekl, že bych se rád naučil vařit. V kuchyni nedokážu vykouzlit zhola nic, pokud se nepočítají vajíčka s hranolky a fazole na toustu. V naší kuchyni pochopitelně kraluje Lin. Když se pohádáme a jsem v nemilosti, takže jsem nucen uvařit si sám, neumím pomalu ani zapnout plotnu. Lin naštěstí většinou stačí jediný pohled na mou bezmocnost, aby se jí mě zželelo. Rosemary věděla, že jsem v kuchyni mimo svou komfortní zónu, takže když mě pozvala, ať s ní vařím na Velké yorkshirské výstavě v Harrogate, čekala, že ji odmítnu. Tato třídenní výstava se koná v červenci a patří už více než 150 let k největším událostem v britském zemědělském kalendáři. Tento rok se tam točil dvoudílný televizní speciál s názvem Today at the Great Yorkshire Show od Daisybeck Studios, tvůrců Veterináře z Yorkshiru. Rosemary a já jsme byli mezi několika televizními osobnostmi vybranými do tohoto pořadu. Paul Stead, ředitel Daisybeck, mě přesvědčil, abych na kameru udělal pár výstupů, včetně vaření. Zjevně si myslel, že fanoušky Veterináře z Yorkshiru pobaví, až mě uvidí s kuchyňským náčiním a jehněčím ramínkem v ruce namísto
8
Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 8
28.08.23 18:10
Velká yorkshirská výstava
chirurgických nástrojů a rukou zabořenou po rameno do bahnice, z níž se snažím dostat jehně, pokud mi prominete ten pokus o vtip. A tak jsem se ocitl v gurmánském pavilonu této výstavy, na speciálně postaveném kuchařském jevišti. Na klopě jsem měl připevněný malý mikrofon a přede mnou postával tříčlenný filmový štáb, což rozčilovalo ženu, která nadšeně zabrala místo v první řadě, ale skoro nic z té exhibice neviděla, protože jí výhled zakrývaly dvě kamery a obrovský huňatý mikrofon. „Určitě víš, kde se na jehněti nacházejí žebra, ale dokážeš naporcovat tohle?“ zeptala se mě Rosemary svým rázným jižním přízvukem a vítězoslavně ukázala na dva velké kusy masa s kostí ležící na pracovní ploše před námi. Řekla, že připravíme jehněčí s noky a křupavou kapustou. A celé se to pokape „ sosem“, což je jen vzletný název pro omáčku, jak všichni dobře víme. Znělo to jednoduše a pro Rosemary to taky jednoduché bylo. Jako by ani nepotřebovala pauzu na nadechnutí, pokračovala ve zdánlivě nenuceném komentování a ukazovala mi, jak nožem rozříznout jehněčí ramínko „proti kosti“. Poté předvedla, které kusy tuku mám oškrábat. Popisovala to několik minut, zatímco to demonstrovala na prvním kusu jehněčího. Soustředěně jsem ji sledoval. Nechtěl jsem se předvádět, ale hlavně jsem nechtěl Lin zavdat další důvod ke smíchu. Už tak se chechtala jak šílená – takhle dobře se
9
Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 9
28.08.23 18:10
Všechny velké i malé bytosti mého života
nebavila už spoustu let. Rosemary brzy přešla k restování prvního kousku jehněčího a tvarování noků s bylinkami a sýrem, zatímco já začal porcovat „svůj“ kus masa. „ Jde ti to dobře, Petere,“ řekla svým hřmotným hlasem. Já si jen otřel obočí. „ Jsi nějak strašně potichu,“ dodala po chvíli. „ Jsem jako jehňátko, které dělá, co se mu řekne,“ zamumlal jsem. „To by bylo poprvé!“ zakřičela Lin z davu. Nepřátelská palba na dvou frontách, pomyslel jsem si. „Ne!“ povídá Rosemary. „Takhle ne!“ Nakonec Rosemary své maso posypala strouhankou, sýrem a ančovičkami a dala ho do trouby, zatímco já dál řezal a škrábal. „Tady neoperuješ zvířata, Petere,“ dobírala si mě vesele šéfkuchařka a dodala: „Pořád to děláš špatně.“ Poznamenal jsem, že to dělám poprvé. „A hrudní koš mívám obvykle uvnitř zvířete,“ řekl jsem. Nakonec mi příprava masa zabrala tolik času, že jsem nestihl nic jiného kromě vmíchání kousku másla do „ sosu“ alias šťávy alias omáčky z červeného rybízu. Řekl jsem Rosemary, že nedokážu dělat víc věcí najednou, i když jí to rozhodně problém nedělá, a že bylo fascinující s ní vařit. Během vaření Rosemary divákům vyprávěla, jak její pradědeček bydlel v jedné vesnici v severním Yorkshiru, ale předtím pracoval jako inženýr v Číně. Dokonce si přivezl
10
Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 10
28.08.23 18:10
Velká yorkshirská výstava
i plameňáky. Notovali jsme si, když vykládala o všem od své lásky k učení a yorkshirským výrobkům přes zdejší humry až po její obavy o masný průmysl. „Musíme kvůli ochraně klimatu jíst méně masa,“ řekla najednou velice vážně. A já ji nechtěl upozorňovat na to, že zrovna vaří jehněčí. „Ale naši farmáři jsou skvělí a potřebují naši podporu,“ dodala. Naprosto jsem s ní souhlasil. „Britské hovězí, jehněčí a vepřové jsou nejlepší na světě,“ řekl jsem. Brzy přišla chvíle ochutnat náš – nebo spíš Rosemaryin – výtvor z jehněčího, překrásně upravený na talíři a odborně pokapaný šťávou. Těžko se popisuje, jak velice lahodné to bylo. Ty chutě byly fenomenální. Kapusta byla dokonale slaná a křupavá, zatímco jehněčí se přímo rozplývalo na jazyku. Stál jsem tam a okusoval tu šťavnatou kost. Šťáva z masa mi stékala po bradě a někteří přihlížející závistivě slintali. „Jsi geniální kuchařka, Rosemary,“ pochválil jsem ji. O pár minut později jsme s Lin jeli v bugině na další schůzku. Řídil ji Joe, student univerzity v Leedsu, který tu byl na brigádě. Byl bych rád, kdyby nás tam dopravil rychleji, ale to nám nebylo přáno. Tak za prvé mě nejdřív musel odvézt na toalety. Za druhé tam byly hromady lidí a my nechtěli nikoho rychlou jízdou zabít. A nakonec ještě Lin upadl kelímek s omáčkou z krabičky s „mým“ uvařeným jídlem, které mi Rosemary zabalila na cestu. Sotva jsme vyrazili a Joe už musel zastavit, abychom ten kelímek sebrali
11
Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 11
28.08.23 18:10
Všechny velké i malé bytosti mého života
ze země. Ale naštěstí se neotevřel. Uf, pomyslel jsem si: to by byl politováníhodný konec té omáčky. Celé dopoledne jsem přejížděl sem a tam, ale nestěžoval jsem si, protože tam toho bylo hodně k vidění, a navíc si člověk užil i trochu té legrace. Jeden člen filmového štábu nás pobavil, protože se mu podařilo chytit zaběhlou ovci tak, že na ni skočil, když pelášila kolem. Vlastně to byl už můj druhý den na výstavě – den předtím jsem si vykračoval na přehlídkovém molu. Samozřejmě jsem na této výstavě zvyklý spíš na předvádění zvířat než své osoby, ale jelikož jsem se takhle promenádoval už podruhé, docela si věřím, že už umím ty správné pohyby. Jedna žena mi řekla, ať si představuji, že jsem páv. Moc mě bavilo otáčet se a rozepínat si tvídové sako v přesvědčení, že to působí velice stylově. Také se mnou natáčeli do pořadu Today at the Great Yorkshire Show. S Lin jsme kvůli tomu dokonce ochutnali několik druhů yorkshirského ginu. Přestože moje žena alkohol téměř nepije, vysloužila si docela neprávem přezdívku Gin Lin. Ale zdálo se, že jí to nikterak nevadilo. Po ochutnávce ginu jsme přespali v nedalekém hotelu, jelikož jsme museli dost brzy vstávat na další den výstavy, která každoročně přiláká tisíce lidí i zvířat. Návštěvníci sem jezdí soutěžit, bavit se a oslavovat náš skvělý kraj. Před schůzkou s Rosemary jsem měl naplánovány aktivity na několik hodin, včetně dvou rozhovorů s Georgey Spanswickovou z BBC Radio York, která z této akce vysílala živě. Znám
12
Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 12
28.08.23 18:10
Velká yorkshirská výstava
Georgey už poměrně dlouho a dokonce jsem ošetřoval i jejího psa. Naše první povídání se konalo okolo 7.45 po rozhlasovém vystoupení Geoffa Wilsona z Národní zeleninové společnosti, který žije v severním Yorkshiru. Sbíhaly se mi sliny, když popisoval svou cenami ověnčenou zeleninu, včetně květáku, hrášku a cibule. Geoff říkal, že tato společnost potřebuje víc mladých lidí. A já bych s ním rád probral, jak by se toho dalo dosáhnout. Má pravdu, že je zapotřebí, aby se mládež víc o zemědělství zajímala, pokud má tento sektor prosperovat. Bohužel nebyl čas si s Geoffem poklábosit o úchvatné rebarboře a budoucnosti farmaření. Kousek od velké arény, v níž za zvuku vážné hudby probíhala přehlídka krásně vyšlechtěných a dokonale vyhřebelcovaných koní, jsem totiž v éteru probíral Yorkshire, svou kariéru a nedostatek nových veterinářů. Bylo ještě brzy, takže začali teprve přicházet první návštěvníci. U jedné z deseti bran výstaviště hrál na dudy muž v kiltu. Výstavy se každý rok zúčastní okolo 130 000 lidí a 8 500 zvířat, od včel přes ovce a koně až po dobytek. Ona jsou těmi skutečnými hvězdami. První ročník výstavy se konal v roce 1838, ale první údaje o návštěvnosti pocházejí až z roku 1842, kdy bylo zaznamenáno velice přesné číslo: 6 044 návštěvníků. V prvních letech se výstava konala ve 30 různých městech, než bylo rozhodnuto vybudovat stálý areál výstaviště u Harrogate. S rostoucí popularitou Veterináře z Yorkshiru jsem se do Velké yorkshirské
13
Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 13
28.08.23 18:10
Všechny velké i malé bytosti mého života
výstavy začal čím dál víc zapojovat. Často mě natáčeli, jak probírám vystavovaná zvířata, ale také naděje a očekávání jejich majitelů, mezi nimiž byli i mí přátelé. Zatímco jsem čekal na další rozhovor, jedna žena z BBC mi řekla, jak je zklamaná, že letos na výstavě nevidí prasata, protože je miluje. To byla rozhodně škoda, ale oba jsme věděli, že na poslední chvíli se objevilo podezření na dyzenterii prasat u zvířete na jiné výstavě, a proto bylo moudře rozhodnuto nepovolit účast prasat na výstavě v Harrogate. V tu chvíli ke mně přistoupil elegantně oblečený muž a představil se mi. Byl to farmář vlastnící pozemky ve Skotsku a v Devonu, který na výstavě pracoval také jako hodnotitel koní. Mluvili jsme o tom, že jeho ovce plemene Texel by mohly mít sennou rýmu. Kýchaly a teklo jim z nosu. Ještě nikdy jsem se nesetkal s případem senné rýmy u ovcí, a tak mě napadlo, jestli to není lehká virová pneumonie. Pak se tam objevila Amanda Owenová, která napsala sérii knih o farmaření a péči o ovce a přezdívá se jí Yorkshirská ovčačka. Tato vysoká a okouzlující žena vypadala dost uvolněně na to, že farmaří v horách – na jedné z nejvýše položených farem v Anglii – a má devět dětí. Pomyslel jsem si, že návštěva této výstavy je pro ni příjemná změna. Rád jsem ji zase viděl a už ani nevím proč, ale krátce jsme si povídali o tom, jak u sebe nikdy nemáte dalekohled, když ho potřebujete. Řekla mi, že se často vydává ke vzdáleným obrysům, které považuje za ovce, ale když přijede blíž, zjistí,
14
Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 14
28.08.23 18:10
Velká yorkshirská výstava
že jsou to jen kameny. A konstatovala, že dalekohled by jí ušetřil spoustu času. Odpověděl jsem jí, že také pořád žádný nemám. Snažím se nějaký sehnat už deset let, ale nemůžu si vybrat takový, který by nabízel slušnou kvalitu za dobrou cenu. Na výstavě však bylo zjevně dost fanoušků Veterináře z York shiru, kteří dalekohled nepotřebovali. Všude mě zastavovali lidé, kteří si se mnou chtěli povídat. Bylo to dojemné. „ Japa se máme, Petere?“ houkl na mě jeden muž středního věku. „Ujde to,“ řekl jsem, zatímco Joe vezl Lin a mě v bugině k našemu dalšímu cíli, co nejpomaleji to šlo. „Šetřím podrážky,“ zavtipkoval jsem a cítil se malinko trapně, že se necháváme takhle převážet. Za koho jsem se měl? „ Jste jako Mojžíš, před nímž se rozestoupilo Rudé moře,“ podotkla jedna žena, zatímco jsme se ploužili mezi davy lidí, kteří se rozestupovali, aby nás nechali projet. „ Jsem jako jehně, které vezou na porážku,“ zakřenil jsem se. Lidé mě často žádali, aby si mě mohli vyfotografovat – a já jsem jim moc rád vyhověl. Jedno focení bylo obzvláště výjimečné. Devítiletá Summer Aliová z Bradfordu byla na výstavě se svým tátou Paulem a jeho partnerkou Sadie úplně poprvé. Summer mě požádala, ať se s ní vyfotím. Vždycky se rád potkávám s fanoušky Veterináře z Yorkshiru, ale ještě výjimečnější je, když si můžu povídat s dětmi, kterým se líbí.
15
Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 15
28.08.23 18:10
Všechny velké i malé bytosti mého života
Ten pořad se jí líbil tak moc, že na něj dokonce večer před výstavou složila úžasnou básničku. Přečetla mi ji a musím říct, že to pro mě byla nejlepší část dne. Jmenovala se Peter Wright a tady ji uvádím: Peter Wright je veterinář, jak se sluší, patří! Psy a taky žáby vždycky rád ošetří. Poradil si s rozzlobenou kočkou, co po něm sekla packou. A pomohl králíčkovi, co měl špatný zvyk, olízal si pacičku, pak ji otřel na zadečku. Pana a paní Greenovy pokaždé rozveselí. A když vám onemocní ovce nebo poníka chřipka trápí, veterinář Peter Wright je pro vás ten pravý. Dokonce jsem měl to štěstí, že jsem si mohl areál výstaviště prohlédnout z helikoptéry. Byla to velkolepá podívaná: prosperující prozatímní městečko ve venkovské krajině severního Yorkshiru, obklopené přepravníky na koně a karavany. Když jsem se vrátil zpátky na zem, měl jsem možnost zhlédnout hrstku z mnoha aktivit, které tam probíhaly. V Lesním informačním středisku, kde Lesnická agentura upozornila na oslavu stého výročí své existence, nějaký muž vyřezával obličej z kusu dřeva, zatímco o kousek dál se
16
Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 16
28.08.23 18:10
Velká yorkshirská výstava
návštěvníci dočetli o nutnosti sázet víc stromů. O pár metrů dál se konala výstava, kde na vás ze zdi shlížela tvář usmívajícího se prasete, vedle obrazu s pecnem chleba a malé štukové sošky ovce. V místnosti Ženského institutu bývalá učitelka pletla úžasné košíky z vrbového proutí, zatímco návštěvníci zůstávali pohroužení do svého čaje se smetanou. „Myslete globálně, jednejte lokálně,“ stálo na plakátu vedle výstavky výrobků z jednorázových plastů, které se hodnotily v rámci soutěže. Vítězným výtvorem se stala plastická a velice roztomilá fialová hortenzie. Někde dál si lidé prohlíželi spousty krásných a nadouvajících se holubů, zatímco kousek vedle se návštěvníci prali o bezplatné vzorky krekrů, čatní a drobivých kostiček sýra Wensleydale. Malé děti si hrály, smály se a pokřikovaly na pískovišti pod mamutí fotografií pláže v Bridlingtonu. Nechyběly stánky s jídlem a moře zmrzliny. Letmo jsem zhlédl nablýskané zemědělské stroje všeho druhu. Ale byla tam k vidění řada dalších věcí, které jsem neměl možnost si prohlédnout, protože areál výstaviště o rozloze přes sto hektarů bylo téměř nemožné projít celý. Nemohl jsem stihnout všechno, ale byl jsem odhodlaný vidět co nejvíce zvířat. Úmyslně jsem zamířil rovnou k oslům, jelikož jsem se toho roku stal prvním ambasadorem charity Oslího útulku, který právě slavil 50 let od svého založení. Dobře vím, jak důležité je pečovat o tato úžasná stvoření. Často se o ně staráme příliš ledabyle, jak v Británii, tak i jinde ve světě.
17
Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 17
28.08.23 18:10
Všechny velké i malé bytosti mého života
Většina oslů účastnících se soutěží na Velké yorkshirské výstavě pochopitelně žádnou charitu nepotřebovala, i když někteří zachránění osli později úspěšně soutěží. To je vzhledem k jejich minulosti úžasný výkon. Přesunul jsem se do míst, kde postávalo několik oslíků, kteří měli být hodnoceni. Všichni se zdáli být dokonale zdraví. Upoutala mě trojice miniaturních středozemních oslíků, tak jsem se dal do řeči s jejich majiteli, Johnem a Lorraine Raeovými z Northumberlandu. Oba na sobě měli elegantní výstavní obleky a klobouky bez poskvrnky. Lorraine držela v rukou otěže oslíka se vznosným jménem Frontier Legends Diplomat, nebo zkráceně jen Diplomat, kterému bylo šest let a měřil na výšku necelých 74 centimetrů. Narodil se v Texasu a vypadal jako krotké, ale okouzlující zvíře; byl přátelský a mazlivý. Vyhrál už řadu cen na různých přehlídkách a zdálo se, že má báječný život, prohání se ve svém výběhu, nebo se hodiny pase. Byl otcem osmitýdenního oslíka jménem Rhinestone Cowboy a brzy se měl narodit další jeho potomek. Sehnul jsem se, abych poplácal Diplomatovy kamarády, Daisy Bouquet a Wind in the Willow, zatímco jejich majitel John jim dával lékořicové bonbony. „Mají rádi i zázvorové sušenky a banány,“ řekl mi. Bohužel jsem se nemohl zdržet déle, ale potěšilo mě, když jsem se dozvěděl, že malý Diplomat později skončil ve své kategorii první. Pak jsem se šel podívat na dobytek. Vyrůstal jsem na farmě, a tak jsem byl od dětství obklopen krávami,
18
Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 18
28.08.23 18:10
Velká yorkshirská výstava
ale v poslední době už s nimi nepřijdu tolik do styku. Jen malá část mých klientů teď farmaří, jelikož malé farmy pomalu, ale jistě vymírají. Na Velké yorkshirské výstavě stále můžete vidět všechna možná plemena hovězího dobytka v celé jeho slávě, zblízka a osobně. Nakoukl jsem do jedné haly a zahlédl několik velkých červenobílých kusů dlouhorohého skotu. Jejich dlouhé zahnuté rohy jim možná dodávají agresivní vzhled, ale obvykle bývají docela přátelští. Tihle vypadali klidně, zatímco přežvykovali svou píci. Když jsem ta zvířata pozoroval, jak leží a dělají, co je jim vlastní, měl jsem pocit, jako by bylo všechno na světě v pořádku, jako to bývalo kdysi. „Působí tak ikonicky,“ poznamenal jejich majitel, farmář z Northumberlandu. Sedl jsem si na balík slámy a v krátkosti jsme probrali pokrokového chovatele skotu z 18. století, Roberta Bake wella, který jako první prováděl systematický selektivní chov. Umožňoval pouze cílené a specifické připouštění. Dnes nám to už přijde normální, ale tehdy to byla revoluční věc. Mnohé Bakewellovy metody se používají dodnes a tento muž má na svědomí také současný vzhled dlouhorohého skotu. Ty velké rohy působí impozantně, ale toto plemeno bylo ve skutečnosti chováno kvůli maximální produkci masa, které bylo zapotřebí k nakrmení lidí stěhujících se v době prů myslové revoluce do měst. To je připomínka faktu, že krávy tu nejsou jen na koukání. Velmi mne potěšilo, že jsem tu potkal své přátele Nicholsonovy, farmáře z Barnsley. Předváděli na výstavě Fern svou
19
Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 19
28.08.23 18:10
Všechny velké i malé bytosti mého života
klidnou, chundelatou skotskou krávu se zrzavou srstí, a její nezbedné telátko Teda, který rád utíkal a působil chaos. Několik měsíců před výstavou jsem byl na dobytčí dražbě ve Skotsku s Rogerem, kterému je přes 70 let a který tam chtěl Fern koupit. Byl to zajímavý výlet dvou starých, šetřivých Yorkshiřanů, kteří se snažili se Skotem usmlouvat lepší cenu. K té koupi nakonec došlo a my si odvezli krásné zvíře. Roger vlastní farmu Cannon Hall Farm, což je fungující farma i turistická atrakce, a soutěžil na mnoha zemědělských výstavách, stejně jako jeho zesnulý otec Charlie. Ale jeho dva synové David a Robert to všechno zažívali poprvé. Týdny usilovně pracovali na tom, aby Fern a Teda připravili na tuto prestižní yorkshirskou událost. Bylo geniální sledovat, jak David překonal svou nervozitu a hrdě ta dvě zvířata předváděl. Třešničkou na dortu bylo, když Fern vyhrála první cenu v kategorii starších krav. Na Davidův obličej byla úžasná podívaná, když mu předávali červenou stužku a on si uvědomil, jak se jeho tvrdá dřina pro rodinu vyplatila. „Vlastně je to jako udílení Oscarů pro zemědělce,“ povídá mi. A já byl rád, že nás ušetřil děkovné oscarové řeči. Slunce zapadalo, a já si uvědomil, jaké mám štěstí. Dělám veterináře bezmála 40 let a učil jsem se od těch nejlepších, Alfa Wighta a Donalda Sinclaira. Alf je známý spíše jako spisovatel James Herriot, zatímco Donald byl Siegfried Farnon v jeho knihách a následných televizních seriálech a filmech. Alf dokázal dokonale zachytit život venkovského
20
Zverolekarem v Yorkshiru_2.dil_OK.indd 20
28.08.23 18:10