Issuu

DeTeKTiVové již pátrali v těchto knížkách: DeTeKTiVové DeTeKTiVové a zachráněné peníze DeTeKTiVové a podivné krádeže

Upozornění pro čtenáře a uživatele této knihy Všechna práva vyhrazena. Žádná část této tištěné či elektronické knihy nesmí být reprodukována ani šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu nakladatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.

Mgr. Zuzana Pospíšilová

DeTeKTiVové a falešní stěhováci Vydala Grada Publishing, a.s. U Průhonu 22, 170 00 Praha 7 tel.: +420 234 264 401, fax: +420 234 264 400 www.grada.cz jako svou 5819. publikaci Ilustrace Markéta Vydrová Odpovědná redaktorka Helena Varšavská Sazba a zlom Antonín Plicka Návrh a zpracování obálky Markéta Vydrová Počet stran 80 Vydání 1., 2015 Vytiskla tiskárna FINIDR s.r.o. Český Těšín © Grada Publishing, a.s., 2015 ISBN 978-80-247-4583-1 (pro tištěnou publikaci) ISBN 978-80-247-9051-0 (ve formátu PDF) ISBN 978-80-247-9052-7 (ve formátu EPUB)

7 9 12 15 18 21 24 27 31 34 38 41 44 47 50 53 56 59 63 67 74 75 76 77 78

Dan, Tadeáš, Kuba, Tomáš a Vašek je pětice chlapců, kteří mají svou partu. Říkají si DeTeKTiVové. Proč jsou některá písmena ve slově velká? Je to proto, že jsou zdůrazněna počáteční písmena jmen všech pěti chlapců. Kluci spolu zažívají nevšední dobrodružství při pátrání po detektivních záhadách, které se jim vždy podaří rozluštit. Nadstrážmistr M rázek si kluků velmi cení a bere je jako opravdové detektivní pomocníky. Počítá s tím, že by kluci mohli jednou nastoupit do policejního sboru. Kluci už vyřešili záhadu zmizelého obrazu, našli ztracené peníze z jedné loupeže a svým důvtipem přivedli policisty na stopu pachatele série podivných krádeží. Kluci s sebou vždy nosí batůžky nebo brašny s detektivním náčiním. Chtějí být neustále připraveni, kdyby na ně čekalo nějaké další detektivní pátrání. Určitě se jim to vyplatí, protože i v příběhu, který na vás čeká v této knížce, kluci na další detektivní příběh opravdu narazí. Budou na stopě falešným stěhovákům. Bleskově je vypátrají, překazí jejich další plány a ještě za to budou odměněni vrchním nadstrážmistrem. (Stačí si postupně přečíst zvýrazněná písmena.)

Konečně začaly vytoužené a dlouho očekávané prázdniny. Kluci ve škole sklidili na vysvědčení samé jedničky a teď touží jen po jednom. Chtějí se opět pustit do nějakého detektivního pátrání. Ven chodí zásadně jen s plným detektivním vybavením, které nosí v batůžku nebo v tašce přes rameno. „Myslíte, že i o prázdninách můžeme narazit na další detektivní případ?“ zeptal se Kuba, když se všichni kluci zase jednou sešli na lavičce v parku. „A proč ne?“ ozval se Tadeáš. „No, třeba si i zloději berou o prázdninách dovolenou,“ rozumoval Kuba. „Jo, a za to, co nakradli, si teď válejí šunky u moře, ne?“ zasmál se Dan. „Třeba,“ prohlásil vážně Kuba. „Kluci, to je děsná nuda, když se nic neděje,“ dodal zkroušeně. „Tak se trochu porozhlídneme po městě. Třeba na něco narazíme,“ navrhl Tom. Kluci se tedy vydali na procházku městem. Nikde však neviděli žádného lupiče, ani neslyšeli, že by někdo volal o pomoc. „Zloději jsou asi fakt u vody,“ konstatoval Kuba a ostatní kluci mu tentokrát museli dát za pravdu. Když míjeli policejní stanici, napadlo je, že by se mohli zeptat, jestli policisté nepotřebují pomoct při řešení nějakého případu, ale nakonec to vzdali.

„Víte, jak to dopadlo, když tam zrovna nebyl nadstrážmistr Mrázek!“ připomněl jim Tadeáš. „Radši si najdeme něco sami,“ souhlasil Tomáš. „A kde?“ chtěl vědět Dan. „Nevím, prostě někde!“ odbyl ho Tomáš a opět rázně vykročil kupředu.

„Jé, hele, teta Helenka se asi stěhuje. A že mi o tom mamka nic neřekla?“ divil se Tadeáš. „Před týdnem u nás byla na návštěvě,“ přemítal nahlas, ale ostatní kluci tomu nevěnovali žádnou pozornost. Stěhování není přece žádný zločin. To, co nemá nic společného s krádeží, loupeží, podvodem, nebo dokonce s vraždou, kluky momentálně nezajímalo. Dan, Tadeáš, Kuba, Tomáš a Vašek společně prošli město křížem krážem, ale na zločince toho dne opravdu nenarazili. Když přišel večer, zklamaně se rozešli do svých domovů.

„Mami, víš, že se teta Helenka stěhuje?“ zeptal se Tadeáš u večeře. „A kdy jako? A kam?“ zeptala se nechápavě maminka. „Dneska u nich byl stěhovací vůz,“ oznámil Tadeáš a usrkl teplou polívku. „To je nesmysl. Helenka dnes jela do Prahy na koncert. Sama mi ukazovala lístky, které někde vyhrála.“ „To je teda divný. Že by se teda stěhoval strejda?“ přemýšlel nahlas. Maminka se rozesmála: „To teda těžko, protože strejda Pavel je na koncertě s ní!“ Dál už o tom nemluvili, ale Tadeáš z toho měl těžkou hlavu. Bylo mu jasné, že to musí ráno říct klukům, protože je to přinejmenším podezřelé. Určitě se tam půjdou ráno podívat. Nakonec Tadeáš usnul, ale nad ránem už byl opět čilý jako rybička. Vstal opravdu brzy. Možná ještě dřív, než kdyby vstával do školy. Napsal na tři listy papíru stejný vzkaz.

Pak ještě připsal do malého bloku na lednici vzkaz pro rodiče.

Vzal si z pokladničky penízky a vyrazil. Než zavítal do pekárny, jak sliboval rodičům, zastavil se ještě u Kuby s Tomášem a vzkaz jim přilepil na okno jejich pokojíku. Dan bydlí v druhém patře, tak vzkaz podstrčil pode dveřmi a Vaškovi ho připíchl na plot. Potom skutečně zaběhl do pekárny. Koupil čerstvé křupavé housky a navrch k tomu ještě marmeládové koblížky. „Co tak brzy, chlapče?“ usmíval se pekař. „Snad netrpíš nespavostí? Jiní hoši v tvém věku vyspávají do desíti!“ Tadeáš se jen usmál. Nevěděl, jak na to má odpovědět. Doma vybalil nákup z pekařství a nachystal snídani. Schválně nahlas cinkal hrníčky. Chtěl rodiče co nejdříve vzbudit, aby se společně nasnídali a on mohl vyrazit ven.

„Teda Tedíku, ty jsi šikula,“ pochválila ho maminka a zmizela ve dveřích koupelny. Tatínek vstal hned vzápětí a maminku vystřídal. Konečně se sešli u stolu. „Můžu dneska ven už brzo?“ zeptal se Tadeáš. „Jak moc brzo máš na mysli?“ zajímal se tatínek. „Nevím, třeba hned!“ odpověděl Tadeáš a šibalsky se na rodiče usmál. „Vždyť ještě není ani sedm!“ vykulil oči táta. „Co tam budeš dělat?“ „Však on už si poradí,“ zastala se Tadeáše maminka a hezky na tatínka mrkla.

Kluci se na hřišti sešli skoro hned. Popoháněla je vidina nového dobrodružství. „Tak co máš?“ zeptal se Vašek. Tváře mu hořely zvědavostí. „Víte, jak jsme včera viděli ten stěhovací vůz? Tak teta Helenka se vůbec nestěhovala. Vůbec prý ten den nebyla doma, protože jeli se strejdou do Prahy na koncert.“ „Tak co tam dělali stěhováci?“ divil se Kuba. „No, to je právě to, co mi nejde do hlavy. Musíme se tam jít znovu podívat,“ navrhl Tadeáš. Kluci se tedy vydali na cestu. Nešli, ale rovnou běželi. Nechtěli ztrácet čas. Kdyby se z toho náhodou vyklubal detektivní případ, je potřeba jednat rychle. „Podívejte, tady se taky někdo stěhuje,“ všiml si Tom a ukázal směrem k panelákům, kde byl zaparkovaný stěhovací vůz. „To je úplně to stejný auto,“ zarazil se Tadeáš. Kluci se zastavili. Najednou nevěděli, jestli mají běžet za tetou Helenkou, nebo se zblízka podívat na stěhováky. „Dům tety Helenky neuteče, ale stěhováci by mohli odjet,“ rozhodl nakonec Tadeáš. Kluci přiběhli blíž. Nenápadně si zapsali značku stěhovacího vozu a pak přišli ještě blíž. „Kdo se stěhuje?“ zeptal se Dan jednoho ze stěhováků. „Co je ti do toho?“ odbyl ho svalnatý muž s holou hlavou. „Tady se nikdo nestěhuje!“ zkusil to Kuba. Bylo to od něho odvážné tvrzení, ale aspoň uvidí, jak muži zareagují. Oba svalovci se na sebe podívali, naložili do auta kožené křeslo, které zrovna nesli po schodech dolů, a naskočili do kabiny vozu.