Zákon 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích
4.1.1 Vymezení základních pojmů
4.1.3 Jízda po pozemních komunikacích
4.1.4 Jízda ve zvláštních případech
4.1.5 Zvláštní ustanovení pro provoz vozidel
4.1.6 Přeprava osob a nákladu
4.1.7 Zvláštní ustanovení pro chůzi a jízdu nemotorových vozidel
4.1.8 Úprava provozu na pozemních komunikacích
4.1.9 Řidičské oprávnění a řidičský průkaz
4.1.10 Registr řidičů a porušení povinností stanovených zákonem
4.2 Související předpisy
4.2.1 Zákon 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích
4.2.2 Vyhláška č. 82/2012 Sb. o provádění kontrol technického stavu vozidel a jízdních souprav v provozu na pozemních komunikacích (vyhláška o technických silničních kontrolách) . .
4.2.3 Vyhláška 343/2014 Sb. o registraci vozidel 123
4.2.4 Zákon 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla . . . . 123
4.3 Dopravní značky (vyhláška 294/2015 Sb.) 124
Zkušební testové otázky
Pravidla provozu (otázky 1.1–1.447)
V testu je 10 otázek za 2 body, maximálně 20 bodů
Zásady bezpečné jízdy a ovládání vozidla (otázky 2.1–2.151) .
V testu jsou 4 otázky za 2 body, maximálně 8 bodů
Dopravní značky (otázky 3.1–3.223) 266
V testu jsou 3 otázky za 1 bod, maximálně 3 body
Dopravní situace (otázky 4.1–4.156)
V testu jsou 3 otázky za 4 body, maximálně 12 bodů
Podmínky provozu vozidel (otázky 5.1–5.46) 355
V testu jsou 2 otázky za 1 bod, maximálně 2 body
Související předpisy (otázky 6.1–6.93)
V testu jsou 2 otázky za 2 body, maximálně 4 body
Zdravotnická příprava (otázky 7.1–7.35)
V testu je 1 otázka za 1 bod, maximálně 1 bod
Nezařazená otázka (otázka 8.1)
V testu může být tato otázka za 1 bod, maximálně 1 bod
Ukázka zkušebního testu pro skupinu B
Test obsahuje celkem 25 otázek, maximálně 50 bodů. Pro úspěšné absolvování zkoušky je nutné dosáhnout minimálně 43 bodů.
Ukázka záznamu o dopravní nehodě
375
Úvod
Kniha, kterou držíte v ruce, si klade za cíl co nejefektivnějším způsobem shrnout znalosti nezbytné pro získání řidičského oprávnění skupiny B a pro bezpečnou jízdu. Letošní vydání bylo přepracováno tak, aby bylo dosaženo přehlednější formy a informace obsažené v učebnici byly snadněji zapamatovatelné.
Kniha obsahuje veškeré informace, které potřebujete k získání řidičského oprávnění, v maximálně stručné a srozumitelné formě, doplněné názornými barevnými ilustracemi. Výklad míří přímo k věci, nic důležitého a podstatného vám neunikne. Cílem této knihy je především pomoci čtenářům, aby se rychle naučili vše, co potřebují nejen k získání řidičského oprávnění, ale především k tomu, aby mohli celý život jezdit po silnicích bezpečně a spolehlivě.
V první kapitole se seznámíme s vozidlem jako takovým a podíváme se pod jeho kapotu. Pomohou nám při tom přehledné ilustrace. Kapitola nás provede základní údržbou vozidla a naučí nás zvládnout ty nejzákladnější poruchy, které jsme schopni vyřešit svépomocí. V druhé kapitole poznáme všechny ovládací prvky běžně vybaveného vozidla, zvládneme správný posed, seřízení volantu a zpětných zrcátek, rozjezd a jízdu. Třetí kapitola nás pak provede zásadami bezpečné jízdy. Naučíme se, jaké vlivy ovlivňují bezpečnost naší jízdy (a tím i bezpečnost ostatních účastníků provozu), pochopíme specifika různých prostředí a situací, do kterých se budeme s vozidlem dostávat. Najdeme zde i části věnované jízdě na skútru.
Ve čtvrté kapitole probereme všechna pravidla provozu na pozemních komunikacích, jak vyplývají z příslušných zákonných norem. Kapitola je rozdělena do čtyř částí, první je věnována ustanovením zákona 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, další pak ostatním předpisům, třetí dopravním značkám a čtvrtá pak tomu, jak řešit průjezd křižovatkami různého typu.
Pátá kapitola nás velice názorně seznamuje s postupem při dopravní nehodě a se základy první pomoci. Poslední, šestá kapitola pak obsahuje kompletní testové otázky, které vám pomohou připravit se na závěrečnou zkoušku pro získání řidičského oprávnění.
Nedílnou součást učebnice představují i soubory ke stažení, které dostanete k dispozici zdarma na webové stránce nakladatelství Grada, www.grada.cz (do pole pro vyhledávání zadejte „Autoškola 2026“, na stránce této knihy se pak podívejte do sekce „Ke stažení“.) Najdete zde kompletní znění zákona 361/2000 Sb. a dalších souvisejících předpisů v elektronické podobě. Dalším bonusem pak jsou v těchto souborech obsažené odkazy na instruktážní videa a animace, které názorně vysvětlují a doplňují klíčová témata pravidel provozu na pozemních komunikacích. Poskytly je Samostatné oddělení BESIP Ministerstva dopravy ČR (www.ibesip.cz), dopravní portál Zákruta (www.zakruta.cz) a Bezpečnost práce BOZP (www.BOZP.cz) ve spolupráci s www.driving.cz a profikomiks.cz.
Jak pracovat s knihou
První část knihy je věnována výkladu všech relevantních témat a slouží k průběžnému studiu. V druhé části knihy najdete kompletní sadu aktuálně platných testových otázek, jejichž znalost je nutná k získání řidičského oprávnění pro všechny skupiny (A, B, C, D, E, T). Pokud otázky nejsou označeny příslušnou skupinou, platí vždy pro skupinu B, případně v kombinaci s některými dalšími skupinami. Pokud je u číselného kódu uvedena skupina, případně skupiny, platí otázka jenom pro ně. Nemusíte se učit zbytečně otázky navíc.
Každá otázka uveřejněná ministerstvem dopravy ve Věstníku dopravy je podle vyhlášky č. 167/2002 Sb. zařazena do dané skupiny otázek s odpovídajícím počtem bodů za její správné zod-
povězení. Ve Věstníku dopravy ale roztřídění podle bodové hodnoty provedeno není. Pro přehlednost jsme je zde seřadili do příslušných skupin a rozlišili bodovou hodnotu otázek barevným hmatníkem. Bez ohledu na bodové hodnocení je ale důležité naučit se všechny otázky správně zodpovědět. Závěrečná zkouška z předmětu Předpisy o provozu na pozemních komunikacích a zdravotnická příprava se od 1. července 2006 provádí výhradně formou elektronického testu (e-test). Vyplývá to z vyhlášky č. 298/2006 Sb., kterou se mění vyhláška č. 167/2002 Sb., kterou se provádí zákon č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, ve znění zákona č. 478/2001 Sb. Tato vyhláška nabyla účinnosti dne 1. července 2006.
Testy obsahují pouze schválené zkušební otázky, které jsou zveřejněny ve Věstníku dopravy. Případné nově schvalované otázky budou v souladu se zákonem s předstihem zveřejňovány ve Věstníku dopravy. Elektronické testy představují moderní způsob zkoušení žadatelů o řidičská oprávnění. Po odborné stránce testy odpovídají náročnosti současného silničního provozu, přitom jsou uživatelsky srozumitelné, neobsahují dříve obávané „chytáky“ a „slovíčkaření“.
Závěrečná zkouška se skládá z 25 otázek, každá otázka má pouze jednu správnou odpověď (ze tří uvedených). V některých otázkách je správná odpověď jedna ze dvou možností: „ANO – NE“. Jednotlivým otázkám je přiřazena konkrétní bodová hodnota. Maximální dosažitelný počet bodů je 50. Závěrečnou zkoušku pro získání řidičského oprávnění pro kteroukoli skupinu a podskupinu úspěšně absolvujete, pokud získáte minimálně 43 bodů.
10 otázek za 2 body Pravidla provozu (zákon č. 361/2000 Sb. v § 1 až § 79)*
4 otázky za 2 body Zásady bezpečné jízdy a ovládání vozidla
3 otázky za 1 bod Dopravní značky (vyhláška č. 294/2015 Sb.)
3 otázky za 4 body Dopravní situace (vyhláška č. 294/2015 Sb.)
2 otázky za 1 bod Podmínky provozu vozidel (zákon č. 56/2001 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky, např. č. 341/2014 Sb.)
2 otázky za 2 body Související předpisy (zákon č. 361/2000 Sb.*, § 80 a výše; další zákony související s provozem na pozemních komunikacích, např. v zákoně č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích nebo zákon č. 30/2024 Sb. o pojištění odpovědnosti)
1 otázka za 1 bod Zdravotnická příprava
25 otázek za 50 bodů Závěrečný zkušební test celkem, nutné je získat minimálně 43 bodů *) Ve znění pozdějších předpisů.
Každý e-test je jedinečný. Neexistuje tedy třeba test č. 10, který by byl vždy stejný. Pokaždé se jedná o soubor otázek, náhodně vygenerovaných počítačem, při zachování výše uvedené struktury testu. Navíc může být správná odpověď uvedena pod jiným písmenem. Nelze tedy použít mnemotechniky typu „u této konkrétní otázky je správná odpověď pod písmenem b)“, příště může být správná odpověď pod jiným písmenem.
Může nastat situace, že na některé otázky při zkušebních testech nenarazíte, prostě vám je počítač do žádného nezařadí. Podle zákona schválnosti se s nimi setkáte až v závěrečném testu u zkoušek. Předejít této situaci můžete postupným pročtením a vyzkoušením všech testových otázek, které právě držíte v ruce.
Testové otázky jsou při změnách zákona vyřazovány a nahrazovány jinými. Asi dvakrát ročně se v rámci aktualizace část otázek mění. Nové otázky a seznam těch vyřazených najdete ve Věstníku dopravy na stránkách Ministerstva dopravy ČR (www.mdcr.cz, resp. https://etesty2.mdcr.cz/Vestnik).
Testové otázky jsou aktualizovány k 5. 1. 2026.
Další nové testové otázky pro rok 2026, které budou průběžně zveřejňovány ministerstvem dopravy, naleznete na stránkách nakladatelství Grada (www.grada.cz, do vyhledávání zadejte „Autoškola 2026“ a na stránce knihy se podívejte do sekce „Ke stažení“).
Nejvýznamnější novinky v silničním zákonu
Novinky od 1. 1. 2026
Zákon zavádí pravidla pro provoz automatizovaných vozidel.
Věková hranice pro povinné zdravotní prohlídky řidičů se posouvá na 70 let. Řidiči nemusí mít doklad o zdravotní způsobilosti s sebou ve vozidlu.
Řidiči mohou začít řídit ihned po zapsání řidičského oprávnění do registru řidičů. Není tedy nutné čekat na fyzické vydání průkazu.
Novinky od 1. 7. 2025
Zpřísnění postihu za ohrožení jiného řidiče při odbočování na křižovatce nebo na místo ležící mimo pozemní komunikaci. Přestupek je zařazen do kategorie 4 trestných bodů v bodovém systému a trestán pokutou až 10 000 Kč ve správním řízení.
Hranice škody, při které je nutné ohlásit dopravní nehodu policii se navyšuje ze 100 000 Kč na 200 000 Kč.
Záznam o dopravní nehodě je možné společně vyplnit jen elektronicky prostřednictvím webové aplikace České kanceláře pojistitelů.
Při objednávání nového řidičského průkazu je možné si jej objednat do výdejního boxu nebo výdejního místa bez nutnosti navštívit úřad.
Je prodloužena platnost evidenční kontroly na dobu platnosti STK vozidla. Není tak nutné při prodeji vozidla řešit evidenční kontrolu zvlášť.
Vzniká nový správní orgán Inspekce silniční dopravy (INSID). Inspekce se zaměřuje především na kontrolu dodržování předpisů u nákladní dopravy. Inspektoři jsou však oprávněni zastavovat i osobní vozidla, např. při podezření na špatný technický stav automobilu apod.
1 Kontrola a údržba vozidla
1.1 Detailní kontrola vozidla
1.1.1 Vozidlo
Osvětlení vozidla
Kontrolujeme:
Správnou funkci všech světel.
Čistotu a neporušenost ploch osvětlení vozu.
Popis světel v přední a zadní části vozu
Vpředu:
1 Kombinované světlo potkávací a dálkové (lesklá plocha vpravo je pouze designový prvek).
2 Směrové světlo.
3 Kombinované světlo denního svícení a obrysového světla.
4 Mlhové světlo.
Vzadu:
1 Brzdové světlo (červené).
2 Koncové světlo (červené).
3 Směrové světlo (oranžové).
4 Zadní mlhové světlo (červené).
5 Couvací světlo (bílé světlo).
Každé vozidlo má uspořádání světlometů řešené jinak, včetně designových kombinací svítících elementů apod. – uveden je konkrétní příklad předních světlometů Bi-xenonových s LED a zadní skupinové svítilny s LED. Funkce jednotlivých prvků osvětlení je vysvětlena v kapitole Ovládací prvky vozidla.
Stěrače a ostřikovací kapalina
Kontrolujeme:
Neporušenost ramínek a gumiček předních i zadního stěrače a jejich správné přilnutí k ploše skla.
Hladký pohyb stěračů při stírání.
Neporušenost, správnou funkci a čistotu trysek ostřikovačů.
Kontrolujeme:
1 Celkovou neporušenost karoserie. Hledáme případné deformace karoserie. Některé deformace se mohou zdát nevýznamné, ale například při střetu s chodcem mu takto poškozené vozidlo způsobí mnohem výraznější poranění.
2 Neporušenost a čistotu skel a zpětných zrcátek. Zejména čistota prosklení a zpětných zrcátek je významným prvkem aktivní bezpečnosti.
3 Upevnění registračních značek a termín STK. Na zadní registrační značce najdeme známku osvědčující technickou kontrolu vozidla. Děrování na známce uvádí rok a měsíc, kdy bude nutné vůz přistavit na Stanici technické kontroly (STK) a na měření emisí. Od února 2017 je do spodního kruhového prolisu registrační značky vlepen ochranný prvek – holografická autodestruktivní samolepka.
Povinná výbava
Ve vozidle nesmí chybět:
Lékárnička odpovídající legislativě.
Výstražný trojúhelník.
Rezervní kolo, zvedák, klíč na matice či šrouby správného rozměru. Neplatí pro vozidla, která jsou vybavena sadou pro nouzovou bezdemontážní opravu pneumatiky, vozidla se sjednanou nepřetržitou asistenční službou nebo vozidla vybavená pneumatikami, které umožňují nouzové dojetí i s poškozenou pneumatikou, a zároveň jsou vybavená indikací defektu.
Reflexní vesta. Musí být povinně uložena v dosahu z místa řidiče!
K povinné výbavě je doporučeno přidat: nehodový formulář pro pojišťovnu, startovací kabely, tažné lano, ochranné rukavice, láhev destilované vody, kapalinu do ostřikovačů, sadu náhradních žárovek a pojistek, láhev odpovídajícího motorového oleje, škrabku na led, smetáček, běžné nářadí, textilii pro různé účely, vlhčené ubrousky.
Pneumatiky
Kontrolujeme:
Správnou hloubku drážek dezénu. Minimální hodnoty jsou 1,6 mm pro letní vzorek, 4 mm pro zimní vzorek.
K rychlému určení slouží indikátory (TWI) na dně drážky, jež svou výškou určují minimální přijatelnou hloubku vzorku.
Zda na pneumatice nejsou boule a jiné deformace.
Správný tlak vzduchu/směsi v pneumatikách. Na štítku na dveřích, sloupku karoserie či na vnitřní straně krytu víčka nádrže zjistíme hodnoty správného tlaku huštění pneumatik. Na studených, jízdou nezahřátých pneumatikách, ověříme tlakoměrem (případně na kompresoru u čerpací stanice) tlak vzduchu v nich, a eventuálně podle potřeby upravíme na předepsanou hodnotu.
Disky
Kontrolujeme:
Zda nechybí vyvažovací závaží. Na disku bývá viditelná čistá plocha po odpadnutém závaží.
Zda není disk zdeformovaný a nemá viditelné trhliny. Přehlédnuté poškození disku může mít za následek porušení vyváženosti kola, vibrace v řízení, vysoké namáhání částí podvozku, porušení směrové stability vozidla a v krajním případě selhání disku.
Zda na disku neulpěly velmi hrubé nečistoty. Bláto, zmrzlý sníh apod.
Doklady k provozu vozidla
Kontrolujeme platnost dokladů a správnost údajů v nich uvedených:
Osvědčení o registraci vozidla (malý tech nický průkaz).
Při řízení není nutné mít osvědčení o registraci vozidla u sebe za podmínky, že jsou údaje o vozidle evidovány v registru silničních vozidel ČR. Při silniční kontrole postačí prokázat svoji totožnost, např. občanským průkazem, či pasem.
Mezinárodní pojišťovací karta (zelená karta).
U vozidel registrovaných v ČR není nutné mít zelenou kartu při jízdě na českém území u sebe (ani ve fyzické, ani v digitální podobě).
1.1.2 Motorový prostor
Tahem za páku na levé stěně pod palubní deskou odemkneme kapotu. Odemčená kapota se nadzdvihne, je však zajištěna bezpečnostní pojistkou. Ve vzniklé mezeře mezi karoserií a kapotou nahmatáme zhruba uprostřed šířky víka páčku pojistky a kapotu odjistíme a zdvihneme. Vzpěrou pak celé víko bezpečně zajistíme v otevřené poloze (některé vozy jsou vybaveny plynovou vzpěrou, která celý postup zjednodušuje).
1 – měrka pro kontrolu množství oleje v motoru, 2 – akumulátor, 3 – expanzní nádoba pro kontrolu množství chladicí kapaliny, 4 – víčko zásobníku ostřikovací kapaliny, 5 – vyrovnávací nádržka brzdové kapaliny
Většina automobilů nás sama upozorní na termín pravidelné výměny motorového oleje a nutnost pravidelné servisní prohlídky. Pokud vozidlo není takto vybaveno, zjistíme informace v uživatelské příručce k vozidlu.
Intervaly výměny provozních kapalin a komponent se odvozují od toho, kolik kilometrů vozidlo najelo nebo kolik času uplynulo od poslední výměny.
V odborném autoservisu nám případně doporučí, jaké úkony je třeba provést vzhledem k danému kilometrovému nájezdu či době, jež uplynula od poslední kontroly.
Intervaly výměny provozních kapalin a komponent jsou stanovené zejména u motorového oleje, náplně automatické převodovky, chladicí kapaliny, brzdové kapaliny, zapalovacích svíček, komponent rozvodů, filtrů (kabinový, vzduchový…) apod.
Motorový olej
Hladinu oleje kontrolujeme u vozidla stojícího na rovině, se studeným motorem.
Pokud potřebujeme provést kontrolu v průběhu jízdy, pak necháme stát vozidlo na rovině a přibližně půl hodiny počkáme, než olej steče do olejové vany a je možné provést nezkreslené měření (v případě rychlé kontroly při jízdě stačí pět až patnáct minut).
Vytáhneme měrku oleje.
Otřeme její spodní část do sucha.
Měrku opět zcela zasuneme do příslušného otvoru.
Po vytažení odečteme hodnotu hladiny, která by se měla pohybovat mezi ryskami MIN a MAX.
Pokud je hladina nedostatečná, zjistíme v návodu k automobilu správný typ oleje (např. 5W-40) a doplníme do nádržky, na jejímž víčku je symbol olejničky. Olej a olejový filtr měníme podle typu vozidla po 10 až 15 000 a více ujetých kilometrech, podle doporučení výrobce vozu, nejlépe v odborném autoservisu.
Akumulátor
Kontrolujeme neporušenost upevnění, čistotu a správnou konzervaci svorek a čistotu akumulátoru celkově.
Chladicí kapalina
Na expanzní průsvitné nádobě kontrolujeme úroveň hladiny chladicí kapaliny Úroveň chladicí kapaliny má být mezi ryskami
MIN a MAX V žádném případě nepřekračujeme rysku MAX. Při hodnotách nad ryskou by mohl v soustavě vzniknout neúměrně vysoký tlak.
Neotevíráme víčko expanzní nádobky, pokud je motor zahřátý!
Jeli motor zahřátý na provozní teplotu, pohybuje se kapalina v chladicím systému motoru pod tlakem. Neopatrné otevření víčka expanzní nádobky způsobí prudký únik horkého média a může nám způsobit vážné popáleniny. Při malém poklesu hladiny chladicí kapaliny doléváme do systému destilovanou vodu.
S každým dolitím destilovanou vodou však chladicí kapalinu ředíme v neprospěch mrazuvzdorné složky.
Interval výměny chladicí kapaliny je 2–3 roky.
Pokud dojde k přehřátí motoru, zastavíme, zapneme topení a ventilátor na maximum a necháme motor ve volnoběžných otáčkách vychladnout.
Kapalina do ostřikovačů
Kapalinu do ostřikovačů doplňujeme podle potřeby. Kontrolka u většiny automobilů nás upozorní na docházející kapalinu.
S určitým předstihem před zimním obdobím začneme do systému dolévat zimní ostřikovací směs.
Brzdová kapalina
Hladinu brzdové kapaliny v nádržce udr žujeme mezi ryskami MIN a MAX. Malý pokles hladiny v průběhu používání vozidla je normální, neboť kapalina vyrovnává prostor v potrubí způsobený úbytkem tloušťky brzdového obložení. V případě malých úbytků doplňujeme do systému typ brzdové kapaliny určený výrobcem (uvedený v návodu k vozidlu či na víčku nádržky). Velký úbytek signalizuje netěsnost soustavy a je nezbytné přistavit vůz na kontrolu.
Po dvou letech necháme brzdovou kapalinu v odborném servisu vyměnit
Brzdová kapalina váže vzdušnou vlhkost, s jejímž nárůstem v systému klesá hodnota bodu varu kapaliny.
Nízká hladina brzdové kapaliny je signalizována nejčastěji blikáním sdružené kontrolky závady brzdového systému a zatažené ruční brzdy.
U vozidel, která jsou vybavena hydraulickým posilovačem řízení, či jejich konstrukce umožňuje kontrolu řemenu, přidáme i kontrolu kapaliny posilovače řízení a klínového řemene.
Kapalina posilovače řízení
U některých typů vozidel kontrolujeme příležitostně i hladinu v nádržce kapaliny pro hydraulický posilovač řízení („servo“). V případě velkého úbytku kapaliny dochází k snížení účinku posilovače, v krajním případě i k jeho selhání.
Klínový řemen
Ve vozidlech se používají různé řemeny (např. klínový, drážkový, ozubený), slouží k přenášení točivého pohybu klikové hřídele na čerpadlo chladicího systému vozidla, alternátor a další příslušenství (např. kompresor). Aby řemen správně pracoval, musí být dobře napnutý. Při zatlačení na řemen mezi kladkami by měl vykazovat vůli max. 1 cm. V případě, že je vůle větší, nebo řemen po nastartování píská, po jeho obvodu se objevují praskliny, musíme řemen nechat vyměnit.
1.2
Rychlá
kontrola vozidla před každou jízdou
Návyk rychlé prohlídky vozu před každou jízdou snižuje problémy při jízdě, či riziko nehody, způsobené možnou nesprávnou funkcí komponent vozu či jejich úplným selháním. Vůz stačí jen obejít, celá kontrola zabere pouze vteřiny.
Při letmé prohlídce se soustředíme na:
Pneumatiky. Na pneumatikách nesmí být boule či jiné mechanické poškození.
Prosklení vozu a zpětná zrcátka. Kontrolujeme neporušenost a čistotu.
Karoserii. Kontrolujeme neporušenost (během doby, kdy byl vůz zaparkován, mohl být nabourán jiným vozem).
Osvětlení. Kontrolujeme správnou funkci a čistotu osvětlení.
Prostor pod vozem. Pohledem pod vůz zjistíme případný únik provozních kapalin, uvolnění plastových krytů z podvozku apod.
V určitých intervalech provedeme detailní prohlídku i u vlastního (nám známého) vozu. Neignorujeme neznámé a podezřelé projevy vozu, jako jsou např. změna zvuku, bezdůvodné zvýšení spotřeby apod. U každého automobilu dochází stárnutím k zhoršování jeho vlastností. Vzhledem k pomalému tempu těchto změn si na zhoršování nevědomě zvykáme. Jde o tzv. plíživé změny. Není proto chybou se občas zeptat na názor řidiče (známého, příbuzného), který naše auto nezná, a tak snáze než my rozpozná např. zhoršené chování tlumičů, brzd apod.
1.3 Řešení běžných problémů
1.3.1 Výměna poškozeného kola
Rozpoznání defektu za jízdy
Při pomalém úniku vzduchu z pneumatiky se postupně zhoršují jízdní projevy vozidla:
Vůz „táhne“ ke straně s poškozenou pneumatikou (zejména při brzdění, či akceleraci).
Průjezd zatáčkou je nejistý; může dojít i k náhlému smyku.
Zvýšená hlučnost pneumatiky, zejména při zatáčení.
Rozsvícení varovné kontrolky.
U nejčastěji používaného systému detekce defektu pneumatik umí řídicí jednotka odhalit z rozdílu otáček kol defekt dříve, než je zaznamenatelný okem. Bohužel se stává, že jde jen o nesprávné vyhodnocení údajů řídicí jednotkou a indikovaný defekt je planý. Nicméně vždy po varování systémem rozpoznání defektu zkontrolujeme správný tlak v pneumatice tlakoměrem a systém případně resetujeme.
Je dobré vytvořit si návyk a kontrolovat pneumatiky průběžně pohledem při různých příležitostech během jízdy, např. během zastávek pro doplnění pohonných hmot. Úbytek tlaku v pneumatice můžeme zpozorovat včas a předejít nehodě či úplnému zničení bočnic pneumatiky a disku.
Najdeme nejbližší vhodnou bezpečnou plochu pro zastavení. Není-li žádné vhodné místo v dosahu, najdeme v rámci možností jiný, co nejbezpečnější prostor. Místo pro výměnu poškozeného kola musí mít pevný a rovný povrch. Při pohybu kolem vozidla se chováme velmi obezřetně.
Zapneme výstražné osvětlení.
Zařadíme první převodový stupeň a zatáh neme parkovací (ruční) brzdu.
Navlékneme si reflexní vestu. Zbytek posádky vozu instruujeme, aby s ohledem na okolní provoz opustili bezpečně vůz a vozovku (v odstavném pruhu na dálnici nutně za svodidly).
Za vozidlo umístíme výstražný trojúhelník. Na dálnici a rychlostní komunikaci 100 metrů za vůz. Na ostatních silnicích mimo obec 50 metrů. V obci na vhodné místo podle situace.
Při pohybu kolem vozidla vždy dbáme na svoji bezpečnost v souvislosti s okolním provozem!
Připravíme si vše, co budeme k výměně potřebovat.
– Náhradní kolo.
– Ruční zvedák a kliku.
– Montážní klíč.
- Kleště/nástroje na vyjmutí ozdobných prvků kola.
Sejmeme z kola ozdobný kryt (pokud je nainstalován), či ozdobné kryty matic.
Pod práh vozidla, na místo určené výrobcem, vsuneme zvedák Je-li pneumatika zcela prázdná, můžeme vůz přizvednout, abychom zkrátili čas, kdy je pneumatika silně deformovaná hmotností auta. Vůz zdvihneme jen do té míry, aby poškozené kolo mělo stále pevný kontakt s povrchem a neprotáčelo se.
Částečně povolíme klíčem matice (šrouby) kola. Nepovolujeme zcela, jen do té míry, abychom pocítili, že se matice uvolnily (čtvrt až půl otáčky).
Zdvihneme vozidlo zvedákem do potřebné výšky.
Pod pomyslným obvodem „zdravé“ pneumatiky by mělo zbýt místo 2–3 cm od země (zhruba na pomyslnou (!) výšku položené dlaně). Plně nahuštěná pneumatika rezervního kola bude mít totiž o něco větší obvod než ta poškozená.
Nikdy si pod vozidlo neleháme, ani pod něj nedáváme končetiny – vždy počítáme s mož ným pádem vozu!
Povolíme a zcela vymontujeme všechny matice (šrouby) kola a odložíme je na bezpečné místo (nejlépe na čistý kus textilie). Sejmeme poškozené kolo z náboje.
Nasadíme rezervní kolo. Levou rukou přidržíme disk ve správné poloze.
Pravou rukou nasadíme a utáhneme matici (šroub). Všechny zbylé matice (šrouby) pak doplníme do kříže (nasazujeme vždy dvě naproti sobě).
Klíčem, ale pouze silou ruky, dotáhneme.
Spustíme vozidlo a vyjmeme zvedák.
Pečlivě utáhneme (opět do kříže) všechny šrouby. Pokud nemáme dost síly, můžeme si pomoci nohou. Pozor, při použití nadměrné síly může dojít k poškození matice nebo šroubu.
Nasadíme zpět ozdobný kryt.
Uklidíme všechen potřebný materiál. Ponecháme ještě zapnuté výstražné osvětlení a vrátíme se pro výstražný trojúhelník.
Po několika ujetých kilometrech zkontrolujeme dotažení šroubů a případně je ještě dotáhneme.
Vozidlo může být vybaveno dojezdovým rezervním kolem, které má menší rozměry a omezenou maximální rychlost (většinou 80 km/h), nebo opravnou sadou se sprejem. Při opravě postupujeme podle návodu na obalu sady. V zásadě je však sprej buď jednoduchý, kdy hadičku nasadíme na ventilek, nebo je k tomu vůz vybavený kompresorem. Kompresor zapojíme do zásuvky zapalovače a napojíme na ventil spreje. Druhý ventil spreje s hadičkou nasadíme na ventilek pneumatiky a spustíme kompresor, dokud nedojde k nahuštění pneumatiky. Médium ve spreji zacelí defekt a pneumatiku je možné nouzově nafouknout. Řešení slouží jen pro dojetí do opravny!
1.3.2 Výměna žárovky
Výměna žárovek je v návodu k vozidlu většinou dobře popsaná. U zadních světel je k žárovkám obvykle přístup ze zavazadlového prostoru, kdy po sejmutí krytu vyjmeme celou lištu s žárovkami. Žárovky zadní svítilny bývají uchyceny bajonetovým zámkem. Žárovku zatlačíme proti liště a otočením uvolníme. Opačným postupem nainstalujeme žárovku novou. U předních světlometů je postup o něco složitější.
Sejmeme příslušnou krytku.
U mnoha typů je krytka sdružená, způsoby otevření jsou různé: klasický závit, jednoduché plastové jištění krytky, uvolnění celého světlometu apod.
Sejmeme konektor žárovky. Sejmutí konektoru vyžaduje jistou zkušenost. Nikdy neuvolňujeme konektor tahem za vodič. Ve většině případů pomůže správné stisknutí konektoru, pak je sejmutí snadné.
Povolíme pružinovou pojistku zatlačením proti žárovce a jednoduše vyhákneme.
Žárovku opatrně vyjmeme.
Opačným postupem instalujeme žárovku novou. U halogenové žárovky důsledně dbáme na to, abychom se nedotkli skleněné plochy. Mastnota na jejím povrchu by vedla k rychlému selhání žárovky a museli bychom ji opět vyměnit.
V současnosti existuje řada řešení a zdrojů pro osvětlení vozu a jejich možných kombinací. U některých řešení je výměna světelného zdroje při poruše pro běžného uživatele nemožná. S možnostmi výměny žárovek a svítících prvků se seznámíme v návodu k obsluze vozu.
1.3.3 Výměna pojistky
Nefunguje-li náhle část elektrického vybavení, neznamená to nutně, že selhala. Jde často jen o spálenou pojistku. Umístění pojistkových skříní najdeme v návodu k vozidlu. Jedna se často nachází v kabině z boku palubní desky, ve stěně pod palubní deskou, v podlaze či za odkládací schránkou spolujezdce. Druhá pojistková skříň je umístěna obvykle v motorovém prostoru.
Víčko pojistkové skříně na sobě nese informaci o umístění pojistek pro dané obvody a jejich ampérovou hodnotu. Pro snazší orientaci jsou pojistky podle konvence barevně rozlišeny.
Pojistková skříň: U pojistkové skříně se většinou nacházejí pro snadnější vyjmutí pojistky plastové kleště. Pojistku daného obvodu zkontrolujeme po vyjmutí z konektoru pohledem, zda není spálená, případně ji vyměníme. Nikdy nepoužíváme pojistku jiné ampérové hodnoty, než jaká je pro daný obvod určená! Pokud se pojistka přepaluje opakovaně, jedná se zřejmě o závadu na daném obvodu, pak vůz dovezeme ke kontrole do odborného servisu.
1.3.4 Instalace tažného
oka
U moderních automobilů je ve většině případů nutné tažné oko namontovat. Postup nalezneme v návodu k vozidlu.
Šroubovací tažné oko najdeme většinou v přihrádce u rezervního kola.
Pomocí plochého šroubováku (v případě nouze klíčem) uvolníme krytku. Často bývá závit pro tažné oko umístěn za mřížkou na nárazníku, kterou jednoduše vyjmeme.
