Oličův dům v ulici U Riegerových sadů (dnes Chopinova) 14 na fotografii z meziválečné doby.
farnosti a obě Aničky spolu chodily do rodinné školy. Na počátku roku
1905 se Eva Šulcová přestěhovala do Sadové ulice č. 2 v Karlíně.26 Na současných mapách už ji nenajdeme – byla na místě dnešní severo-jižní magistrály (ulice Wilsonova).27 Sem byl Evě Šulcové adresován jeden dochovaný dopis a dvě pohlednice z února 1904 až ledna 1906, avšak orientační číslo na nich není 2, ale 3.28 Do Oličova domu v ulici U Riegerových sadů 14 se Eva Šulcová nemohla přestěhovat dříve než v druhé polovině roku
1908, protože teprve v listopadu 1907 byla povolena jeho výstavba, která
K Benešovým „developerským aktivitám“, řečeno dnešními slovy, existuje jen velmi malé množství pramenů. Povolení Městského úřadu ve Vršovicích vystavět na části pozemku č. k. 299/1 na Ruské třídě
čtyřpatrový činžovní dům dostali manželé Benešovi 21. dubna 1910. Jak to v té době bylo obvyklé, byl dům postaven velmi rychle. Stavitel Karel Lehovec jej dokončil 10. listopadu téhož roku a o čtyři dny později mu bylo během kolaudace přiděleno číslo popisné 566. Na konci prosince Hana Benešová v letech 1914/1915.
celá jeho tíha. Ve stísněné atmosféře první mobilizace proběhla v květnu o ciální návštěva Tábora, města, k němuž měli oba osobní vztah.
Zahradní slavnost v Černínském paláci ve prospěch pomocné akce pro Rudohoří a Podkarpatskou Rus. Zleva Jaroslava Smutná, Hana Benešová ministr zahraničí Kamil Krofta a primátor Prahy Petr Zenkl (14. června 1938).
Odpočinek na Benešovy nečekal ani v létě. Původně spolu měli srpen trávit v Sezimově Ústí, nakonec tam ale odjela jen Hana a po dvou týdnech se vrátila do Prahy. Sudetská krize se vyhrocovala každým dnem a prezident si žádnou dovolenou nemohl dovolit. Před letním vedrem, které toho roku zvláště sužovalo metropoli, oba unikali aspoň na noc do Lán.250
V Hanině diáři najdeme mezi 19. zářím a 5. říjnem, kdy Edvard Beneš abdikoval, pouze dva lakonické zápisy. V úterý 27. září si zapsala, že odjeli s Edvardem na doporučení vlády do Braníka, kde měl prezident pro případ náletu, jenž se očekával každým okamžikem, připraven azyl v jedné z vil. Druhý zápis je čistě informativní o tom, že se 29. září