UPOZORNĚNÍ!
KNIHAOBSAHUJE: násilíasmrt; smrtnezletiléosoby; sebevraždu; pokusosexuálníútok.
KAPITOLA PRVNÍ
Mrázjekrutý,nenívšakživý.Můževáspohltit,trápit apřesvědčitvásknevýslovnýmskutkům.Dokážeproměnitvašenepřátelevtělesnéteploavašepřátelevkabátyzkůžejejichzad.Mrázneníživý,alenelzesejej zbavit.
Dawsynudeřírukamavteplýchrukavicíchdonejbližšíhokmeneapřimějeprsty,abyněcocítily.Podnos simumlásvoumantru.Kdykolijivynechá,zimajípřipadájakoživoucítvor.
Mrázneníživý. Střezsechladu.
HlídejsiPropast.
Jetotichýhlas,kterývnížije.Dennodennímodlitba.Kdysitobylajendětskáříkanka,teďsevšakzměnilavkodex,kterýjiudržujemeziživýminamístě,kde vládnesmrt.
Zvednezesněhusekeru.Mohutněserozmáchne apaksúpornourozhodnostíudeříarozštípnekmen
vedví.Celoudobuseknívkrádámráz,hledásicestičky polesnípůdě,pronikájídíramivšatech.Zamumlási svoumantru,abyjejzahnala.
„Shoz!Užjetady!“
Světremknídoléhajíhlasy.Okamžitěseotočí,zastrčísekeruzaopasekazanechápráce.Rozběhnese, nutínohy,abynezapadlydozávějí.Vynořísezborovéhoháje.Kolemníspěchajídesítkynohou,rojíseve středuvesnicejakohmyzkolemmršiny,namístě,kde dojdekeShozu.
Dawsynpohlédneknebiaspatříje.Bílákřídlatřepotajícísepodbouřkovýmmrakem;zpařátůpodnimi visívelkádřevěnábedna.
Rozběhneserychleji,odbotjíodletujesníh.Slyší zaseboukroky,kteréjidohánějí.Pokudnebuderychlá, nezbudevbedněnic,cobysimohlaodnést.
OkřídlenítvorovéupustíbřemenoaDawsynsleduje,jakpadámezilidinazemi,dřevoseshlučným praskotemtříští.Bednaserozlomíavysypesvůjobsah nasníh.Alidé...sekníhrnou.
Dawsyndorazíkhaldětřísekpouhýokamžikpojejímdopadu,přestoužjejichpřednípřílišmnoho.Lidí, kterýmisebudemusetprodrat.Jenrychlíasilnízískají podílnachatrnézásobějídla,látekanástrojů,kterými jebednanapěchovaná.
Vrhnesenazádamuži,kterýsehrbí,abyposbíral rozházenéovoce,apustísedoboje.
Čísiloketjizasáhnedočelistiapošlenazem.Bolestísezajíkne.Někdosejipokusíodtáhnoutzakabát, aleodkopneho.Chňapnepokouskupazourku,který zahlédnepodzmětí,jenabyjizazápěstípopadlaseschláruka.Patříženě.
Nepřemýšlí,nezkoumá,kdotoje.Všísiloustrčído jejímajitelky.Jestlijekřehká,vyhladovělánebosnad nemocná,natomnezáleží.Slabýmneustoupí.
Obsahbednysevytrácí,zbývajídrobnostiamezi vítěziaporaženýmivypuknourvačky.Tosedějevždycky.Neníneobvyklé,žepoShozunásledujesmrt.Římsa neodměňujepokorné.
Dawsynodcházíodprázdnýchtrosekavracíseke stromůmjensmalýmpazourkemaněkolikakousky látky.Žádnéjídlo,žádnédalšínástroje,aleaspoňněco. Schováúlovekdokapes,pomalusipromneotekloučelistazpostrojenazádechvylovísekeru.
ZesvýchčtyřiadvacetiletjichDawsyndvacetstrávilasekánímdřeva.Narukoumáznatelnémozoly.Už jetodávno,cosejíudělaly.Někdysevšakpraskliny mezinimiotevřouakrvácejí,aleonajepoddrsnou kůží,kterájírucepokrývá,necítí.
Stromy,kteréještěnedosáhlyzralosti,máoznačenévyřezanýmpísmenem S.S jako Sabar –iniciálajejíhorodovéhojména.Větvejsouzatíženévšudypřítomnýmsněhem.Borovicevtomtokonkrétnímhájibyly vysazenypřednecelýmidvěmadesetiletími.Všechny stromyvmístnímmalémlesíkujsouoznačenyrůznými rodovýmijmény.Pouzedvavšakpísmenem S.
„S jako suverénní,“ žertovalakdysijejímatka. „S jako silný.“
Dvastromynadvanáctměsícůtepla.
Tvrděoněilesíkbojovala.Kdyžsijesousedépřišlipřivlastnit,Dawsynseohánělasekerou,častovalaje sprostýmislovy,vyhrožovalajimsmrtíakdovíčímhorším.Stromyjsoujejí–aspoňprozatím.Navzdoryvyřezanému S nebudouvbezpečí,nežjepokácí,uloží
anaskládáusvéhodomu.Atakpozvednesekeru.Bude sekattakdlouho,dokudkaždýkusnebudeopravdu její.
Vítrjiřežedotváří.Tiševyjemeziúhledněnaskládanýmipolenyarozfoukávásníh,kterýsejakoduchové snášínalesnípodloží.Nanohoujištípejakokamínky.
Mrázneníživý.
Rozmáchnesesekerou,nechásestrhnoutgravitací avahousvéhotělaaznovu,znovuaznovuštípedřevo.
Jetorytmus,kterýjípřinášíklid.Bolestvramenije jípovědomá,nenívšakpřítelem.Sekeraznájejíruce apokaždésepodvolí,poslechnepříkazaudeřítam, kamjínamíří.Znovu.Znovu.
Azatímcotělovklouznedorutinníhorytmu,mysl bloudívevzpomínkách.Připomínásibabiččinypříběhy–některéjsouskutečné,většinavšakne.Vzpomíná namatkuasestruavybavujesipísničky,kterésipři prácizpívávaly.Broukásijeiteď,abyzahnalachlad, kterýsejívkrádápodrážkamidobot.
Stromyjsousicejenomdva,alepředstavujíprojedinéhočlověkatýdnypráce–jedinéhočlověka,který zrodinySabarůzůstal. S jako sirota.S jako samota.
Odtáhnoutborovicinasaníchdochatyjítrvápřes hodinu,aletáhne,ažjíramenakřičíbolestí.Odložená vesněhujírozhodněneposlouží.Nežsepředzimou schovádovnitř,vytáhnezkapesodrostky,kterépečlivě uřízlaazachránila.
Vezmedorukyprohnutoulopatuaprohrábnezávějažkezmrzlézemi.Bušídoní,dokudsepůdanezměnízšedénatmavěhnědou,apoložínanijednu zesazenic,abyjízahrabalakořeny.Druhousazeničku zasadíodesetkrokůdálapošeptájípovzbudiváslova.
Vzhlédneknebiamodlíse,abyjíjednoupřinesladřevo ateplo,pokudsetohodnedožije.
Musísipřipravitjídlo,alekdyžkonečnědorazído bezpečísvéhoskrovnéhosrubu,radějisiuklidínářadí. Dnesvečerjejítělojídloodmítá;radějibudevyřezávat. Zjednohokusuborovicevyrobístůl.Zaberejítoněkolikdní,běhemnichžjičekajídalšípráce,aletonevadí.Dovednostvyřezatstromdolibovolnéhotvarují předalotec.Stejnějakoštípánídřevamásvoupravidelnost,jenjejemnější.Spíšeplynenežpulzuje.Umožňujemysliznovusevydatpořecevzpomínekzadávno ztracenourodinou.Zatímcokrbjíneumítělozahřát úplně,vlastnínitroano.Kdysisenaučilatonejdůležitější:zahřátsetím,žeošálívlastnímysl.Atakřeže aseká,vzpomínáabojujesmrazem,protoženěkdy, kdyžjizimanabádá,abysevrhladoohně,ponořilase dovroucívody,uvelebilasemezitělymrtvých,sipřeje jiposlechnout.
Alenednes.Dneszůstávávchladu.Mrázneníživý.
KAPITOLA DRUHÁ
SvítáaDawsyndosudneusnula.
Vyřezávalaavyřezávala,ažjímozolykrvácely.Teď vjejímsrubustojímalýkuchyňskýstolek,zcelahotový.Zamíříkekrbuauchopílitinovoumísu,kteráse zahřívánaohni.Ponořídoníroztřesenéruce,vodaje horká,alenepříliš.
Pozoruje,jakvodazakalenákrvívířívespirálkách, aúlevouvydechne.Zkušenýmiprstyvytahujetřísky jednupodruhé.Jetojejírituál.Tišesiprosebezpívá píseň,kteroumělarádajejíbabička.
Svoudušisistřežachraň, kostisizlam,pakuzdravitjenech, nebopustí-litěvlastnídech, užnezaplatíšžádnoudaň.
Očititěžknou,senpřichází, rtynehýbouse,mlčí;
smutekztrácísetizočí, adušetvárájvsmrtinachází.
Morbidnípíseň,přestolepšínežticho.Srub,který jíteďpatří,bývalkdysiplnýživotaazvuků,ažjítovadívalo.Teďjívšaktenlomozchybí.Poznalamocticha, ježbývápředzvěstístrachu.Značínepřítomnostspolečnosti.Jetookamžikpředtím,nežvásnetvoruchopí dospárů.Nesnášíticho.
AjaktichájednesŘímsa.Zadveřmineslyšížádné hlasy.Domovjejívězením,ježnepotřebujevysokézdi ařetězy.Bylybytuzbytečné.Dawsynsenarodilana tétohoře,naŘímse,takblízkooblohy,ženikdynespatřilazem.
Římsanenínicvícnežsráz,plochývýběžeknaúbočíhory.Rukojmí,kteřítamžijí,jinikdyneopouštějí, protožesecelánacházínaokrajihlubokéPropasti,kteráhorurozdělujenadvěčásti.Propastjenatolikhluboká,ženenímožnéspatřitdno.Jejíokrajejsoustejně smrtonosnéjakohlubinasamotná.JejíkamarádKlaus sejednousehnulprospadlouvětevasklouzlněkolik metrůkústíPropasti...apaksezřítildolů. Hlídejsi Propast. Nestálblízkookraje;tenjevšakpokrytýledemapředstavujepastprokaždého,kdoseodvážíke srázupřiblížit.
LidézŘímsytvrdí,žePropastjeprokletá.
Dawsyntvrdí,žeto lidé jsouprokletí.
VesničanéseodPropastidržíconejdál,tovšakoničemnevypovídá.Kolemosadynenínicnežsvisláhorskástěna.Obsidiánováskálasamaosoběpředstavuje nepřekonatelnoustěnu.Zbývajícíprostortvoříněkolik hektarů,kteréživínevelkýhájborovicajedlí.Dostpro
přežitídrobnézvěře.Dostnato,abysivesničanépostavilipřístřeškyzestromů,kterépokácejí.Druhkdysi rozšířenýpocelémsvětěsednessmrsklnadrobnýbod namapě,kterýnedokážeopustit.Apřestojetotalepší alternativa.Lepšíbýtuvězněnýjakokrysatady,naledovémšelfu,nežabyjepohltilaPropast–čiještěhůř... abybyliuneseninadruhoustranu.
Dawsynsiznovuzašněrujebotyapřesrozedřené rucesinavléknestálevlhkérukavice.Přitáhnesiplášť, odnesesaněkedveřímavyrazíven.Popadnesvůjnově vytesanýstůlapřetáhnehopřespráh.Odnesehodo srubuokousekdálpodélskalnístěny,kdehovděčně přijmou.
Tady,takblízkoTváře–ténekonečnéstěnyčerné skály,kteráčníkoblakůmaještědál–,jísníhnohy nepohltí.OdstěnysetáhneŘímsa,pomalusesvažuje apakprudcespadádoprůrvynapříčsvětem,jakoobr naklánějícísitalířkústům.
Vteplejšíchměsících,kdysníhponěkudroztaje, seTvářměnívzrcadlo.Ledový,třpytivývodopád.Odrazhlubinpropasti.Jestlimátahlebohemzapomenutá horanějakývrchol,Dawsynhonikdynespatřila.Někdy přemítá,jakvysokoseŘímsanachází.Vpoloviněhory?
Vetřetině?Níž?Nejspíštonikdonevíashoranikdy nepadánicnežsníhabřečka.Žádnékameny,žádné laviny,žádnénápovědy.
Ročníobdobíjimstálenepřeje,atakTvářzůstává zastřená.Cesta,jížsevydává,jeprázdná–tojevzácnost.Jetonejbezpečnějšícestamezisruby,nejvzdálenějšímístoodPropasti,prototudychodílidénejčastěji.Kvílenívětruvšakvesničanyvarovalo.Dnešekje třebastrávitvblízkostiohně,dokudvánicenepřijde
azaseneodejde.Dawsynmyslelanajinévěci.Nenaslouchalavětru,kdyžvycházelaven.
Přesdrkotajícízubyzakleje.Dotáhnesáněkedveřímsousedníhosrubuajednoudonichudeřípěstí.Námahazkrátkécestyjírveplíce.Spatří,jakmezidřevěnýmilištamivykukujíoči.Dveřeseotevřou.
„Cotadysakraděláš,Dawsyn?“
Zamračíse,alecelásetřeseahněvivývýrazneudrží dlouho.„Chystámsenapiknik.Přidášse?“
„Pojďdovnitř,“zabručíHector.Teprvepaksivšimnestolu,kterýtáhne.„Tosvyrobilaty?“
Dawsynsevodpověďprotlačíkolemnějahrnese kjehokrbu.„Můžešsihopřinéstsám.“
Poslechnejianasunestůlbokemdveřmidosrubu, kdehozasesrovná.
DawsynsiHectoraprohlíží,zatímcosistahujerukavice.Vypadápohuble–nebospíšhubenějinežobvykle.NaŘímsenenínikdo,kdobyvypadaldobřeživený.Špinavéblonďatévlasy,neuměleostříhané,mu schlíplevisí.HectorjeskorostejněstarýjakoDawsyn, plusminusrok.Chatapatříjemuajehomatce,kterou alenikdenevidí.
„Mámaonemocněla?“zeptáseopatrně.
Nenínijakneobvyklé,žejedendentučlenrodiny jeadruhýne.
„Ne,vedesejídobře,“opáčíHectorarukoupohladí povrchstolu.„VčeravečerbylananávštěvěuRothovýchamuselatamzůstat,kdyžpřišlavánice.Tentokráttobylonečekané.Obávámse,žebudemusetzůstatještěden.“Skutečněvypadá,žeseoniobává.Jeho očiprozrazují,žesetrápí,aznovuaznovutěkajíke dveřímchaty.
Dawsynví,žesenebojíomatčinoblaho–uRothů seonipostarají–,alezajejichpohostinnost,zajídlo, kteréjídopřejí,zateplozjejichdřeva,budemusetzaplatit,aHectornemánic,čímbyjeuspokojil.Přišel onároknasvouboroviciveprospěchznámýchnásilníkůzŘímsyaismatkouseposledníměsícpohybovalinatenkéhranicimezihlademaodhalením.Hector spáliljejichposlednístůl.Dawsyntuší,žebudemuset spálititenhlenový.
„Můžešsenaměpřestatdívattaksoucitně,“ušklíbnesenaDawsynaposadísevedleníkekrbu.„Uzavřel jsemdohodusPolsonovýmiapříštísezonujimodevzdámčtvrtinunašehodřeva.“
Čtvrtinu?Tojemoc.Přestojimusíodevzdat.
„Akoliktidalinaoplátku?“
„Dost,“ušklíbnese.„Děkujuzatenstůl.Matcese uleví.“
Zazkřivenýmirty,vruměnci,kterýmustoupápo krku,sezračíupřímnávděčnost.
Nalévájídohrnkuvroucívodu,zatímcovenkuse bouřezhoršuje.Vícužneřeknou.Jakodětisipořádjen povídali.Dawsynhádá,žeužjimdošlařeč.Čispíšveselátémata.Vočíchsejimužnetřpytídětskýúžas. Doba,kdyvsoběnavzájemdokázalivyvolatzvědavost, coležípodniminebosetyčínahoře,jeuždávnopryč. Celéhodinysedokázalitrumfovatnápady,představovalisivíly,kteréstřežílesy,čarodějnice,kterézesvých sněhovýchnorsesílajíkouzla.Studnicepředstavivosti, znížpili,kdyždebatovaliopodobáchPropastiaotvorechnadruhéstraně,uždávnovyschla.Teďjevšak tady,skloněnápředjehokrbem,vyhřívásevjehoteple, vychutnávásijehospolečnost.Aťužmluví,nebone,
vyplňujetichouprázdnotu,kterouvposledníchletech trpěla.Prolomítímledy.
KdyžseHectorpodívánaDawsyn,vidívníspojence,člověka,kteréhoznáakterémurozumílépenež komukolijinémunaŘímse.Jekamarádkou,kterápro nějdotáhnevlastnoručněvyrobenýstůlnapokrajisněhovébouře,anižbyzatocokoližádala.Onajejeho přítelkyníaonjejejímpřítelem;opřátelejenaŘímse nouze.
Aomilenceještěvětší,aDawsynaniHectornejsou vůčitouzeimunní.
„Dnesbudešmusetzůstatnanoc.VánicebytěshodiladoPropasti,jestliteďvyjdešven,“připomenejí.
„Jávím,“přikývneDawsyn.
„Mámpodezření,žesistotaknaplánovala.“
Možnátomutakbylo.Možnávtěchnejosamělejšíchnočníchhodinách,kdyžvyřezávala,podvědomě spřádalaplány.Navzdorytomu,jakouspolečnostbyjí Hectormohlnabídnout,byjízatožádnávánicenestála.Alemezeramezidneškemaposlednímkontaktemsjinýmčlověkembylapřílišdlouhá,zanechalavní prázdnotu.
Ještěněkolikokamžikůobabezeslovasedí,zatímcoDawsynusrkávázesvéhopoháru,pakvstane,vyzuje sibotyaodložíkabát.
Bezprůtahůmuusednedoklína.
Ví,žejičekal,čekal nani. Chytnejikolempasu apolíbíse.
Hectornikdysničímneotálel.Jazykemjíkloužepo spodnímrtu,zatímcorukamanadzvedáválemyvrstev jejíhooblečení.Vyhrnejíjenadhlavu,odhodíaihned serukamavrátíkjejímutělu.
Dawsynhozataházašňůrkukalhotauvolníje,zatímcojínoříústameziňadra.Obavstanou.Hectorji opřeolůžko,strhnezbyléoblečení,pakseknípřitisknetělemavniknedoní.
DawsynaHectornikdynepoznaliláskujinaknež vespěchu.Vždyckyexistovalapovinnost,kteroumuselisplnit;člověk,kterýjemohlvyrušit.Dnes,kdyjim sníhavítrbušídodveří,všaknenínutnépospíchat, přestospěchají.Jejichspojeníjevícvýsledkempotřeby nežskutečnétouhyčipřání.Zmírňujebolest.
HectorznovuaznovupronikádoDawsyninanejteplejšíhonitra.Sykne,kdykolicítí,jaksekolemnějjejí tělosvírá,asladísnímpřírazy.Zvedáboky,abysesrovnalasjehorytmem,apaksemupoddá.Rtyjíklouže pohrdleaDawsynsténá,tepsejízrychlujeabřicho zahřívá.Vnitrujívzplanejiskra.Zatímcoonzrychluje, onaseměnívplamen,kterýnáhleajasněvzplaneapak stejněrychlezhasne.Přicházíazasemizí.
Hectorjibrzynásleduje,sténájírozkošídopokožkykrkuabokymutrnouvkřečiuvolnění.Společněse zhroutínapodlahu.
Vnásledujícímokamžikumeziniminepanuježádnáněha–nikdytamnení.Anižádnérozpaky.Svůjtanecmajískvělenacvičený.
Hectorůvnahýbokspočívávedlení,obahrudníky sepohybujívtémžerytmu.Brzyseobléknouabudou sechovat,jakobymeziniminebylonicvícnežpřátelství.
Alednesnenípotřebaspěchat.
Prohlížísijicelou,odramenepřesbokyažknohám,apakvzhlédnekestropu.Vypadá...jakobysedívaldovlastníhonitra.
„Jetorok,cootceuneslizaPropast,“pronesenakonecahlassemuzadrhne.
Dawsynsesevřežaludek.Samozřejmě.Mělojíto dojít.Prvnírokjevždyckynejtěžší.„Jemitolíto,“odpoví.
Hectorsezvedneaposbírásioblečení.„Tojevpořádku,“zamumlá.
Dawsynhoostražitěpozoruje.
„Zajímalobymě,zajakéhobláznabyměotecpovažoval,žejsemkvůlitěmpitomcůmpřišeloborovici.“
Těmipitomci míníLevisonovy,bratryajejichrodiny,smečkudivokýchvlků.Hectorjívyprávělodni, kdypřišelosvůjpřídělstromů,otom,jakmuLevisonovépřiložilinůžkekrkuaoznačilijehoborovicisvým písmenem.
Dawsynsechtělavydatkjejichsrubuazapálitjej, aleHectorstímnesouhlasil.
„Ne,nepovažovalbytězablázna.Jenblázenbypoložilživotzapárstromů,“uklidňujehoDawsyn.Myslí toupřímně.
„Apřesto,“začneHectorrozdělávatvkrbuoheň, „jsemtadyaspoléhámse,žemisousedéposkytnou dřevoanábytek.“Sklesleserozhlédneposrubuapak zavřeoči,neschopenunéstsvůjosud.
Dawsynvstane,oblečeníponechánazemiazatne rucevpěsti.Přejdekněmu.Silouhoudeřídohrudi. „Přestaňstím.Sebelítosttinijaknepomůže!“
Neodpovídá.Dawsynpozoruje,jakzírádoplamenů,očisemuzalesknouapakzvlhnou.Ukápnemu slza,kterákrátcestékádostrniště.
Natáhnekníruce.DawsynjepřijmeaHectorji obejmeapřitáhneksobě.Ňadrysemupřitisknena
hruď,Hectorjízaboříhlavudočernýchvlasů.Dásedo pláče.
Ten,kdobysedívaldovnitř,byjemohlpovažovat zamilence–nahádívkasvíráplačícíhomuže.Pravda jetaková,žejsoujendvěmaodstínytéžesamoty,přátelésespolečnýmúdělem,kteřísenavzájempodporují vbouři.
Dawsynhohladípovlasechadruhourukouhodrží kolempasu,dokudtlumenévzlykyneutichnou,dokud Hectornezvednehlavuarukousinepřejedeuplakanou tvář.
„Mělabychseobléknout,“proneseDawsynopatrně aotřemumokrýobličej.
Hectorpřikývne,očimávšakopětprázdnéaDawsynsijejistá,žestálevzpomínánasvéhootcevden, kdyhounesli.Samadobřeví,jaksevzpomínkamůže proměnitvpřízrak.
ZaPropastížijínetvoři.Titíž,kteřípředmnohaletyzahnalilidinaŘímsu.Jejichstrážci.Jejichdozorci. Vládcijejichosudu.
Glaciané.
ObrovskábělokřídlástvořeníshazujínaŘímsuzásoby,skromnépříděly.Tovšakneníjedinápříležitost, kdypřicházejí.
ObyvateléŘímsytomuříkajíDenvýběru.Morbidní,vynucenýobřad.Soudnýden.
Prvníhodnekaždéhoročníhoobdobísevesničané shromáždínasvýchverandáchavyčkávají.Čekají,než sizdruhéstranyPropastipřiletíGlacianéproto,coje jejich.
Jezvykem,žehlavakaždédomácnostipředstoupí několikkrokůpředsvourodinuanabídnesenamísto
ostatních.Sezonucosezonuvesničanésledujíoblohu, zdasenadstromynevznesehrstkaGlacianůsroztaženýmižilnatýmikřídly.Kroužínaoblozejakohejno vděsivépředehřeapaksesnesou.Lidésejichděsí, aleúkrytnehledají.Ukrývánímnicnezískají.Domácnosti,kteréseneodvážívyjít,nikdynezůstanoubez povšimnutí;Glacianévyrazídveřesrubů,vlastnímanohamarozdrtístřechyaodvlečoujejichobyvatelepřes Propast...všechny.
Atakvesničanéobětujíjednohoaostatníušetří. Glacianésenakořistvrhnou.Spárysináhodněvyberou jednohovesničana,popadnouhozaramenaavynesou vzhůru.Zmizívmracíchaužsenevrátí.
Lidévesměsvěří,žeobětijsousežrány.Zdajebestieskutečněpozřou,činikoli,nikdynikdonepotvrdil. Dawsynvidělasvésousedy,jakjeGlacianérozmačkali,porazilinazemčipodrápali,alenikdyježádnýnekousl.Nikdyseznichtakénestalapotrava.Domnívá sevšak,žesesnažízevšechsillidipochytatauvěznit. Potřebujíje–jakočlověkpotřebujezasítsemena,starat seozahradu,sklízetúrodu.Glacianénepřicházejí,aby jevyhladili.Nahnalilidisem,nasvápole,apřicházejí shromážditdobyteknaporážku.
Dawsynsivzpomínánadenpřededvěmaroky,kdy naposledynadlidskýmstádemprolétlzářivěbílýGlacian,vrhlsekeTvářiaHectorověsrubu.Vybavujesi,jak jehootecstálnaotevřenémprostranství.Slyšelanářek lidí,kterýserozléhalpoceléŘímse,kdyžsemudrápy zabodlydomasaasevřelykosti.AleHectorůvotecnevydaljedinouhlásku.Tvářsemuzkřivilabolestí,než všakstačilvykřiknout,bylpryč.Vjednuchvílitustál avzápětíseproměnilvevzdálenouskvrnunaobloze.
NežHectorovaotceunesli,uplynulopřesdesetlet odchvíle,kdynaposledyjehorodinaobětovalaněkteréhozesvýchčlenů.Hectorijehomatkatvrdili,žeseto daločekat,otcovuztrátuvšakvnímalijakozanícenou ránu.Dawsyndobřeví,žepodobnénezhojenéjizvy mohouzůstatnepovšimnuty,alepomalu,pozvolnase zvětšují,měníseapaksvéhohostiteleuchvátí,kdyžnic netuší.
„DalšíVýběrnastanezatýdenodedneška,“poznamenáHector.
Nastoupínaotcovomísto,připravenýzmizetvoblacích,abyušetřilsvoumatku.
ADawsynbudeopětstátpředvlastnímsrubemjakozástupkyněsvédomácnosti–jejíjedinýčlen–,jako tomubyloposledníchsedmlet.
Včeravnocijinapadlo,jakonakoncikaždésezony–vyčerpápřipříštímvýběrusvéštěstí?Sedmlet, čtrnáctVýběrů,aonavšechnypřežilabezúhony.Nakonec,jakpředpokládá,jejíštěstívyprchá.
„Nabídkastáleplatí,“přerušíjíHectorúvahy.„Můžešstátzamnou,vnašídomácnosti.“
Tobyalenezvládla.NedokážeopustitchatuSabarových–dívčídoupě–anechatHectora,abyseobětovalmístoní.
Usmějesenaněj.
„Jestlichcešženu,můžešměprostěpožádat.“
Hectorsenanizamračí.„Kdybychtoudělal,užnikdybychnepoznalanidenklidu.“
„Možnáne,“pokrčíDawsynrameny,„aleaspoňbys mělněkoho,kdobytihlídalstromy.NaŘímsesešeptá, žemášproblémysobranoutěchsvých.“
Hectorseusměje.„To bolí.“