lHmínva dz r o j e m d e n n í ho sv ětla j e Slunce. Kdybyneby
losvětlo,nicbychom
neviděli Ale na Zemi
nežijemesami . Žijítutakézvířata
A tohle je světLo.
Slunceježhavákoule
, kteránemápevnýpovrch .
Teplota na povrchu Slunce je „jen“5500
Při takové teplotě ale všechno myslitelné shoří
lunce je nepředstavitelných15000000°C!
by mělo podle vědců zářit ještě 5–7 miLiard Let.
To je aLe fakt Horko!
Slunce
Slunceje
centráLníHvězda sluneční soustavy a je v něm soustředěno 98 % její hmotnosti
Jak to, že SLUNCE ZÁŘÍ?
Kdybychom neměli Slunce, žili bychom ve tmě. Ale jak to, že Slunce září? V minulosti si lidé představovali nejrůznější důvody. Třeba, že Slunce prostě hoří jako dřevo v kamnech. Brzy si však uvědomili, že to musí být jinak. Kdyby Slunce opravdu hořelo, muselo by se zmenšovat, stejně jako ubývá dřeva v kamnech, a jednou by tedy přišel den, kdy by celé shořelo. Vědci spočítali, že podle této teorie by Slunce shořelo asi za 3 tisíce let.
Země vznikla před 4,5 miliardami let. Člověk se na Zemi objevil před 2,8 miliony lety. Z těchto obřích čísel je jasné, že kdyby Slunce opravdu hořelo, žili by lidé odjakživa ve tmě, protože by zhaslo ještě dříve, než jsme se na světě objevili.
Dnes už víme, že Slunce září proto, že v něm probíhají složité fyzikální reakce, říkáme jim termonukleární. To jsou procesy, při kterých se slučují jádra atomů, tedy ze dvou lehčích atomů vznikne jeden těžší.
Helium nedostalo své jméno po starořeckém bohu slunce Heliovi náhodou. Tento bůh pocházel ze „zvláštní rodiny“. Jeho sestra Seléné totiž byla podle starých řeckých bájí a pověstí pro změnu bohyní měsíce. A aby toho nebylo málo, další jeho sestra, jménem Éós, byla bohyní jitra. Zvláštní rodina, že?!
Slunce je více než 100xvětšínež Země a je od Země vzdálené
150miLionůkiLometrů
.
Hmota je vše, co existuje doopravdy, a nikoliv jen v naší mysli či fantazii.
Je to vše, co lze nějak zaznamenat, změřit, zvážit. Tedy například strom, bota, rohlík atd. Ale také máslo a med v tom rohlíku a zuby, které ho koušou. Anebo třeba mrak na obloze. A pak také vzduch, v němž mrak pluje… Hmota je zkrátka všude, kam se jen podíváme!
Možná vás ale překvapí, že i světlo je forma hmoty. Lze ho totiž také zaznamenat a změřit.
Kdybychom se ke sLunci chtěli vypravit pěšky, šLi
bychom 3 425 Let!
Atom je nejmenší částice hmoty, takže i této knihy! Je tak malý, že okem není vůbec vidět
Průměr atomu je asi jedna desetimiliontina milimetru (0,000 000 000 000 1 mm)! A jeho jádro je ještě mnohem, mnohem, mnohem, mnohem… menší! Představte si, že kdyby atom měl průměr 100 metrů, jeho jádro by bylo veliké asi jako zrnko máku. Bohužel ve skutečné velikosti něco tak malého nejde ani nakreslit, abych vám to přiblížil…
U termonukleárních reakcí se uvolňuje spousta energie v podobě tepla a světla.
V případě Slunce se při takové reakci mění jeden plyn na jiný. Konkrétně vodík na helium. Helium je po vodíku druhá nejpodstatnější složka vesmírné hmoty, ale na Zemi se vyskytuje velmi vzácně. Proto se mu také říká vzácný plyn. Helium intenzivně žlutě září.
A právě díky tomu takhle vidíme naše Slunce.
Víte, že máme PĚT SMYSLŮ?
Nos zvlhčuje a ohřívá vdechovaný vzduch na 30–34 °C, a to i když je venku zima.
Děti mají více chuťových pohárků než dospělí, a jsou tedy na chuť citlivější.
Až 80 % našich vzpomínek tvoří to, co jsme viděli.
Děti asi do 12 let slyší i zvuky o vyšší frekvenci, které dospělí nevnímají.
Nejvíce hmatových receptorů máme na konečcích prstů, nejméně na zádech.
Svět koLem nás vnímáme smysLy. Máme jich ceLkem pět.
Zrak se většinou ve výčtu smyslů uvádí na prvním místě. Jeho prostřednictvím vnímáme asi 80 % všech informací o okolním světě! Je dobře, že si svět můžeme prohlédnout a nemusíme ho celý třeba olízat nebo očichat, abychom ho poznali. Některá zvířata to ale právě tak dělají!
Zrak nám poskytuje jasnější představu o prostoru, lidech a věcech kolem nás, a to i na větší vzdálenost. Když zavřete oči, rázem ztratíte pojem o tom, kde jste, kde a jak daleko od vás jsou vaši kamarádi, kdo z nich zůstal a kdo odešel.
Zrakem rozeznáváme například barvy, tvary, velikost, vzdálenost, ale také pohyb. Podstatné je ale především vnímání kontrastu. Díky tomu od sebe dokážeme odlišit obrysy jednotlivé věci jednu od druhé. Když se odstín a povrch dvou předmětů sobě podobají, rozeznáváme je od sebe jen stěží. Položíte-li bílý papír na bílý stůl, spatříte ho obtížněji
Pro čLověka je tím nejvýznamnějším zrak!
než na stole jiné barvy. Dlouho si lidé také mysleli, že zrak je jejich nejdokonalejším smyslem. Jenže poslední výzkumy ukazují, že je vše trochu jinak. Dokážeme rozlišit asi půl milionu zvukových tónů, deset milionů barev, ale prý až bilion (milion milionů) různých pachů a vůní! Čichová paměť je také trvalejší než zraková. Po jednom roce zapomeneme 95 % zrakových vjemů, ale čichových jen asi 20 %!
Ve starověku se lidé domnívali, že ucho slouží nejen k poslouchání, ale také k uchovávání slyšeného, tedy že je sídlem paměti. Když uši něco slyšely, musí to v nich přece také zůstat! Proto se už tenkrát provinilci, například školáci, tahali za uši, aby si dobře „pamatovali“ provinění i trest.