9788024298665

Obsah

KAPITOLA 1 Jak se stát koněm

Proč myslet jako kůň • Co kůň potřebuje • Co koně nemají rádi •

Koně a lidé • Být napůl jako kůň

KAPITOLA 2 Koňské smysly 27

Zrak • Sluch • Čich a chuť • Hmat • Reflexy • Propriocepce

KAPITOLA 3 Tělo koně

Změny dle ročních období • Zažívací trakt • Kosterní systém • Růst kopyt

KAPITOLA 4 Koňská přirozenost

Bonding • Hierarchie • Souboj pohlaví • Koňské hry • Zvědavost a zkoumání • Kočovný život

KAPITOLA 5 Stereotypy

Biologické hodiny koní • Přístřeší • Sebezáchova

KAPITOLA 6 Dobré chování, „špatné“ chování

Duch koně • Temperament a postoj • Přirozené držení koní • Domestikační tlaky

57

65

76

86

KAPITOLA 7 Časová osa koňského života .

Charakteristiky životních fází • Vývojové osy

KAPITOLA 8 Komunikace

Porozumění řeči koňského těla • Jemné náznaky • Vokální projevy • Jak komunikovat se svým koněm • Hlasové povely KAPITOLA 9 Učení

Mozek • Mentální procesy • Principy učení • Změny chování • Techniky změn chování • Opakování • Tvarování

Filozofie výcviku • Výcvikové cíle • Fyzický rozvoj • Obsah tréninkové lekce • Typická tréninková lekce

Když

Předmluva

jsem byla velmi malá , nejenže jsem chtěla být nepřetržitě

s koňmi, ale dokonce jsem chtěla koněm být. Cválala jsem, vzpínala se, kopala a řehtala. Když jsem uviděla něco nového, přibližovala jsem se k tomu velmi opatrně, obloukem jsem pomalu skláněla hlavu až k zemi, abych si tu věc mohla opravdu dobře prohlédnout, a pak jsem se zařičením odskočila stranou. Potom jsem se k onomu předmětu znovu přiblížila a s nedůvěrou a zvýšenou pozorností jej očichala a přitom jsem frkala a zhluboka odfukovala.

Tohle jsem dokonce předváděla i u večeře při zkoumání jídla. Ne že by to bylo zrovna nejlepší chování před návštěvami, zvlášť když jsem očichávání završila hlasitým zařehtáním... Naši hosté si z mých rodičů dělali legraci, že jsem napůl kůň, to však pro mne nebylo dost dobré. Chtěla jsem být koněm celým! Také proto jsem si po čištění koní dávala záležet na tom, abych si ruce neumyla úplně, takže se ta krásná vůně uchovala tak dlouho, jak jen to bylo možné.

Někdy na základní škole (k úlevě rodičů) mé vnější projevy koňského chování trochu ustoupily do pozadí, ale uvnitř se jedna moje část opravdu tím koněm stala. A tak je to dodnes, můj život se kolem koní prostě točí.

Mnoho knih, které jsem napsala, je o záležitostech, které souvisejí s koňmi – o ustájení, krmení, ošetřování a výstroji, o péči o kopyta či o výcviku a ježdění. V několika knihách jsem také psala o vztazích mezi lidmi a koňmi, protože se to týkalo provozu stájí nebo tréninku, ale až dosud jsem nevěnovala celou knihu tomu, co dělá koně koněm.

Od té doby, co se cítím být učitelkou, obsahují mé vysvětlení hodně faktů a podrobností. To proto, abyste se nemuseli jen spoléhat na to, že co řeknu, to platí, ale abyste se mohli nad některými skutečnostmi pořádně zamyslet a dojít ke svým vlastním závěrům. Protože výzkumů z oblasti koní není mnoho a názory se různí, nabízím vám vlastní interpretaci toho, co bylo publikováno.

Ale žádné knihy ani nastudované informace nemohou zastoupit vlastní zkušenosti a čas strávený s koňmi – ty prostě budete potřebovat, abyste si vyvinuli cit pro koně. Jsem přesvědčena, že to je něco hluboce osobního. Nikdo vám jej nemůže dát, nelze jej koupit a nemůžete k němu přistupovat jen z čistě intelektuálního hlediska. Když se však naučíte základní fakta o koních, pomůže vám to utvořit si cenný základ k pochopení jejich skutečných potřeb, chování a schopností. A k tomu směřuje i tato kniha, kterou jsem napsala z hlediska „pravé i levé hemisféry“, takže osloví jak vědce, tak umělce, kteří existují v každém z nás.

Kromě suchých faktů uvádím často jak vážné, tak zábavné příklady ze života, díky nimž lépe pochopíte uvedené skutečnosti. V textu najdete moje vysvětlení vědeckých faktů, které je založené na tom, že jsem celý svůj život strávila s koňmi, ať už jako trenérka, cvičitelka jezdců, učitelka ve škole, posuzovatelka na výstavách, chovatelka, spisovatelka, či fotožurnalistka.

Přesto, anebo právě proto vás nabádám k tomu, abyste měli otevřenou mysl. Poslouchejte, sledujte a čtěte jiné horsemany. Nechte klesnout ke dnu rozličné nánosy a dívejte se, jak smetana stoupá na hladinu. A z té si pro sebe vezměte to, co si myslíte, že vám pomůže rozvinout vlastní představu o tom, co pro vás znamená kůň.

Tak nějak tradičně je spousta výrazů, které popisují lidi pracující s koňmi, mužského rodu – horseman, horsemanship. Dnes však tvoří většinu majitelů koní ženy. A ještě zajímavější je fakt, že mnoho z takzvaných nových metod přirozeného výcviku koní, které jsou –převážně mužskými trenéry – propagovány s hodnocením méně tvrdé a přemýšlivější, jsou ve skutečnosti totožné se způsobem, jakým k výcviku zvířat instinktivně přistupují ženy. Protože jsme slabší pohlaví, naučily jsme se používat mozek k tomu, abychom se vyhýbaly zbytečným konfrontacím síly. Snažíme se věci dobře promyslet a jít na ně hlavou a neriskovat zranění. Možná máme s koňmi podobný pud sebezáchovy. Taktéž si zcela přirozeně rozdělujeme úkoly na menší jednotky a oceňujeme jakoukoli snahu a částečný pokrok.

Neříkám, že všichni muži-trenéři koní jsou netrpěliví a u koní se prosazují fyzickou silou

nebo že to jsou brutální násilníci – to ani náhodou! Měli jsme a máme mezi sebou hodně talentovaných a přemýšlivých horsemanů. Ale velmi často se u mužů projevuje tendence řešit spory soubojem a projevy dominance, což je řízeno egem a testosteronem. Takže ačkoli jsem potěšena, že ve světě nastal posun v uvažování o práci s koňmi, v duchu se usmívám nad tím, že tohle všechno jsme přece my, holky, přirozeně věděly už dávno, celou tu dobu. Pokud mluvím o člověku, používám v této knize často výraz trenér koní – myslím si totiž, že ať s koněm děláme cokoli, ať už je kůň dobře vycvičený, nebo ještě ne, vždy se jedná o trénink (ať je to naučení nového chování, změna nežádoucího, nebo posílení již zavedeného). Je jedno, jestli koně právě krmíte, jestli pomalu cváláte přes louku nebo jestli kovář vašeho koně zrovna kove: kůň se učí a je to pro něj trénink, ať už o tom uvažujete jako o oficiální výcvikové lekci, nebo nikoli.

Doufám, že vám tato kniha nabídne dobrou představu o tom, jak a proč kůň dělá to, co dělá. Tyto znalosti jsou dobré jako úvod pro porozumění řeči koňského těla, uvedou vás do problematiky zacházení s koňmi a pomohou vám správně plánovat a provádět tréninkové lekce. Pro pokročilejší výcvikové rady můžete nahlédnout do některé z knih v seznamu literatury. Techniky a postupy tréninku koní nejsou předmětem této knihy, protože samy o sobě vydají na mnoho specializovaných svazků.

1 Jak se stát koněm

Když se na koně podíváme, je jednoduché vidět jeho krásu a obdivovat se jeho vznešenosti. Problémy však nastávají, pokud ho začneme nějak ovlivňovat, protože máme sklony koně polidšťovat a dívat se na něj svýma očima.

Například když od nás kůň utíká, když vyhazuje nebo kouše, máme tendenci vysvětlovat si tyhle situace podle toho, co si myslíme, že se stalo – místo toho, abychom si všimli objektivních skutečností. Lidské vysvětlení může být: „Ten kůň mě nemá rád, zlobí, je prostě zlý.“ Jakmile se však člověk o koních něco naučí a trochu jim porozumí, začne v podobném přirozeném chování vidět to, čím opravdu je, a nežádoucí situace potom přestanou být tak časté. Důvod je prostý – čím lépe koním rozumíme, tím zřídkavěji problémy nastávají.

Přemýšlí koně? To záleží na definici. Jestliže je myšlením rozuměno zpracovávání informací, které jedinec obdrží pomocí smyslů, tak v tomto případě koně rozhodně myslí. Ale dokážou uvažovat? Jestliže chápeme uvažování jako použití logiky, z níž vyvozujeme závěry, pak koně zpravidla neuvažují. Místo toho vnímají, reagují (často velmi rychle) a myslí až poté.

Proč myslet jako kůň

Na tuhle otázku existuje pravděpodobně tolik odpovědí, kolik je na světě horsemanů. Většina lidí by se asi na určitých bodech shodla, takže níže vám nabízím několik nejběžnějších odpovědí.

* Abychom porozuměli tomu, jak kůň vnímá svět.

* Abychom koni umožnili cítit se v naší přítomnosti podobně uvolněně, jako kdyby byl s jiným koněm.

Hranice stresové tolerance koně je hladina, nad níž kůň už nemůže déle snášet stres (hluk, výcvik, zranění).

Překročí-li se, není kůň dále schopen srozumitelně zpracovávat stimuly a „myslet“.

Instinkt je vrozené chování a znalosti, není výsledkem učení.

* Abychom byli schopni s koněm komunikovat způsobem, kterému by rozuměl, a dokázali ho přesvědčit, aby udělal, co po něm chceme. Koně jsou velmi vstřícná a spolupracující zvířata, takže pokud na něj máte férové a realistické požadavky a kůň vám rozumí a je uvolněný, máte lepší vyhlídky na úspěch.

* Abychom se nevystavovali zbytečnému nebezpečí. Nehody bývají často výsledkem nedorozumění. Čím lépe jste schopni myslet jako kůň, tím nižší je riziko, že kůň bude na nějaký podnět reagovat panicky.

* Abychom měli společné příjemné a obohacující zážitky. Když se vztah mezi koněm a člověkem komplikuje a vydá se špatným směrem, všechno je najednou nějaké divné a špatně synchronizované. Pokud však všechno šlape správně a hladce, je to jako krásný a přesný tanec.

* Abychom minimalizovali stres. Trocha stresu není na škodu – jak známo, pomáhá vytvořit silnou osobnost. Ale přiznejme si, že vy i váš kůň budete raději, když ve vašem vztahu bude stresu co nejméně, když vaše přátelství bude harmonické a spokojené. To všechno může být, pokud jste oba naladěni na stejnou vlnu. Při cvičení tchai-ťi je mimo jiné důležité naučit se rozpoznat, kdy jste něčím rozrušeni nebo vás něco štve, a pak je ještě důležitější se zase umět zklidnit a přestat na to špatné myslet. To samé platí pro zacházení s koňmi. Potřebujeme zjistit, kdy jsme součástí problému my, a musíme se naučit, jak se stát součástí jeho řešení.

* Abychom dosáhli stanovených cílů. Čím více jste schopni myslet jako kůň, tím lépe budete schopni jako kůň komunikovat a o to rychleji dosáhnete pokroku. Myslím si, že u koní často platí pravidlo, že čím pomaleji postupujete, tím rychleji se dostanete do cíle.

* Abychom koni pomohli stát se sebevědomým zvířetem. Čím více pracujete s jeho přirozeným chováním a instinkty, tím budou výsledky lepší a dlouhodobější.

* Abychom docílili situace, která vyhovuje oběma stranám. Jestliže chcete uspět, není přece nutné, aby kůň prohrál. Oba se společnou prací můžete rozvíjet a ze společného úsilí pak vzejdou vítězové ne jako jednotlivci, ale jako vítězný tým.

* Abychom koni něco dali, ne mu něco vzali. Není nutné koně „rozbít“ na spoustu kousků. Pokud koním rozumíte, můžete koni naopak přispět a pomoci mu rozvinout celý jeho potenciál.

* Abychom zůstali v kontaktu se svým citem pro zvířata a stali se lepšími lidmi. Práce se zvířaty přináší velké odměny na mnoha úrovních – tělesné, emocionální, intelektuální i duchovní. V jejich přítomnosti se můžete stát soucitnějšími, dostanete se do lepší kondice a budete také všímavější.

Ale tím nejlepším důvodem pro to, abyste se částečně stali koněm a jako kůň mysleli, je, že vám to pomůže uchovat v sobě koňského ducha. No není to nakonec právě to, co nás ke koním právě jako první přitáhlo?

Pokud budete myslet jako kůň, budete s nimi snáze navazovat přátelský vztah.

Duch žije dál

Vroce 1973, poté co jsem ukončila studium a měla jsem příležitost pracovat s koňmi a sledovat práci jiných trenérů, jsem zjistila, že tradičnímu způsobu tréninku koní něco chybí. Zdálo se mi, že většina technik příliš spoléhá na sílu a dominanci a že trénink byl vždy rozplánován na všech 30 dní v měsíci. Doufala jsem, že s koňmi dokážu víc, pokud se zaměřím na každého z nich individuálně a výcvik přizpůsobím jejich potřebám.

Když jsem začala trénovat profesionálně (svou firmu jsem tehdy nazvala Duch žije dál), nabízela jsem služby podle hesla dva za cenu jednoho. Moje měsíční taxa byla stejná jako u ostatních, ale když mi někdo přivezl koně na měsíční trénink, vzala jsem ho pouze za dvou podmínek: zaprvé, kůň u mě musí zůstat nejméně dva měsíce. Majitelé platili ustájení a krmení za 60 dní, ale trénink jen za 30 dní. A za druhé, než jsem majitelům po tréninku vrcela jejich koně, museli týden nebo dva se svým koněm pod mým vedením pracovat.

Během těchto počátečních let jsem do své práce dávala hodně energie navíc a myslím, že to všichni koně ocenili a většina zákazníků také (ale

jako obvykle, některé zákazníky v jejich spěchu nic nezastaví…). Jako většina mladých trenérů jsem do tréninku dostávala koně po obsednutí, u nichž se však vyskytl nějaký problém a osvojili si „špatné způsoby“. Na odstranění nežádoucího chování potřebujete mnohem více času, než když s výcvikem začnete správně už od začátku. Nejhorší bylo, že mnoho z těch problémových koní mělo nějak zničeného ducha – trénovala jsem koně, kteří byli psychicky úplně na dně, rozklepaní, rozčilení, otupělí a doslova „vymačkaní jako citron“.

Když jsem těmto koním pohlížela (ale ne zírala!) do očí a tím i do jejich duší, naučila jsem se, že když ono světélko v koňských očích zeslábne nebo dokonce vyhasne, je velice obtížné a často i nemožné ho znovu zažehnout. Přísahala jsem si proto, že nikdy nedopustím, aby se koně v mé péči nějak rozladili. A chtěla jsem poznat, jak a proč se koně vzdávají své jiskry.

Postupně jsem se stala i instruktorkou a učitelkou. Učím lidi, abych pomohla alespoň některým koním zlepšit život.

Co kůň potřebuje

Pokud budete vědět, co mají koně rádi, co chtějí a potřebují, a co naopak rádi nemají, nechtějí a nepotřebují, bude pro vás snazší myslet jako kůň. Začnu se stručným přehledem, protože každému z těchto témat bude v této knize věnováno více prostoru v příslušné kapitole.

Bavíme se zde o koních, kteří žijí divoce, nebo o těch, kteří žijí v těsném kontaktu s člověkem? Přestože většina koní, se kterými dnes přicházíme do styku, jsou koně domestikovaní, v základu jejich chování jsou stále instinkty divokých koní. Domestikovaní koně mají stejné potřeby, strachy a vzorce chování, jako měli jejich divocí předci, a to, co je dělá koňmi, se za posledních několik milionů let příliš nezměnilo.

Seznam koňských potřeb a přání by mohl vypadat nějak takto:

1 Sebezáchova – předcházet zraněním, nenechat se sežrat predátory

2 Voda a krmení v záchovné dávce

3 Rozmnožování

4 Socializace a ustálený režim

Chování koní se z velké části zakládá na instinktech, které se vyvinuly během milionů let, kdy koně žili v putujících stádech.

Sebezáchova

Kůň byl loveným zvířetem a přežil pouze díky tomu, že byl opatrný a dával si pozor na predátory, mezi něž se vedle kočkovitých a psovitých šelem zařadil i člověk. Proto jsou koně ostražití, podezřívaví, mají silně vyvinutý pud před vším utíkat, a když jsou ohroženi, bojují. Nemají rádi, když je někdo pronásleduje nebo je zažene do kouta. Jsou to sociálně založená stvoření a cítí se bezpečně jen ve větším počtu. Naučili se, kam chodit a kam zase ne, poznají, jaké vizuální vjemy, zvuky nebo pachy znamenají nebezpečí, kde nalézt potravu a vodu a jak utéct, když začne hrozit nebezpečí. Přestože hlavním predátorem pro koně je člověk, mohou se koně naučit překonat svoje silné sebezáchovné instinkty a začít lidem věřit.

Když jsem se poprvé přiblížila k tomuto hříběti v horách ve Wyomingu, bylo připraveno utéci, o čemž svědčí dvě nohy v pohybu, zdvižená hlava i ocas.

Zastavila jsem se a v klidu stála a hříbě se téměř okamžitě uvolnilo a začalo být zvědavé: snížilo hlavu a natahovalo ji kupředu, povolilo ocas, stálo všemi čtyřmi na zemi.

16 jak se stát koněm

Divoce žijící koně vyhledávají krytá místa pouze jako ochranu před extrémním počasím nebo před hmyzem. Domácím koním bychom sice měli poskytnout bezpečné a pohodlné místo k žití, to však neznamená, že by měli být zavíráni do boxu, jakmile se z nebe spustí první sněhová vločka nebo dešťová kapka. Často jsou koně dokonce raději i v (pro nás) horším počasí venku než uvnitř ve stáji.

Mnoho témat v této knize (jako například smysly koní, jejich reflexy, vzorce chování) bude s naléhavou potřebou sebezáchovy více či méně provázáno.

Potravní potřeby

Nedělejte si iluze. Jasně, váš kůň vás miluje, ale když na to přijde, jídlo bude vždycky důležitější než pomazlení. V divočině koně přijímají potravu 12 až 16 hodin denně a stráví každý den suchý ekvivalent 11,5–13,5 kg přirozeného krmiva. (Pro účely této knihy se tímto termínem rozumí přirozený pastevní porost nebo seno.) Ale divoce žijící koně jsou pořád v pohybu… Jestliže jim to dovolíme, budou domácí koně také žrát 16 hodin denně, ale ve skutečnosti tolik potravy nepotřebují. Bez správné organizace krmení by se domácí koně přejedli a mohli by si způsobit vážné zdravotní komplikace, zvláště pokud by konzumovali příliš jadrného krmiva nebo vojtěškového sena.

Můžete koním příjem potravy omezit, přesto však budou mít nutkání několik hodin denně něco žvýkat. Tato potřeba žvýkat může být uspokojena zkrmováním dlouhostébelnatého sena. Já třeba mívám obvykle ve stodole čtyři nebo více typů sena. Jeden z nich je „aktivní seno“, což je zralé seno z trávy, s vysokým podílem vlákniny a nízkým obsahem bílkovin a energie. Hodí se právě pro uspokojení této koňské potřeby. Jestliže koně nemají dostatek vlákniny, mohli by začít požírat podestýlku, ohryzávat dřevo, případně i hřívy a ocasy jiných koní.

Doporučuji krmit (běžné) seno nejméně třikrát denně, a to v množství odpovídajícím 1,5–1,75 % tělesné hmotnosti koně. Pro koně vážícího 450 kg by to dělalo něco okolo 7–8 kg sena denně rozdělených do třech nebo více denních dávek. Pakliže máte k dispozici pastvu s různými druhy trav, můžete jí nahradit část zkrmovaného sena, ovšem za předpokladu, že budete množství spasené trávy bedlivě hlídat. Vyhněte se vojtěšce a jádro krmte, pouze pokud je to nutné pro růst, chovné účely nebo při vysoké zátěži. Krmím velmi málo jádra, a to i odstávčatům a ročkům.

Abyste se mohli přesvědčit, jak váš kůň reaguje na rozdílnou frekvenci krmení, zkuste tento pětitýdenní test.

Týden 1: Podejte koni celou krmnou dávku jen jednou za den.

Týden 2: Krmte dvakrát denně ve dvanáctihodinových intervalech, jako například v 6 hodin ráno a v 6 hodin odpoledne.

Týden 3: Krmte třikrát denně v pravidelných osmihodinových intervalech, jako například v 6 hodin ráno, ve 2 odpoledne a v 10 večer.

Pokaždé si všímejte následujícího:

1

Zkonzumoval kůň všechno seno během jednoho krmení?

Kromě pokusné varianty s přístupem k neomezenému množství sena by měl kůň vyžrat všechno, co se mu předloží, zpravidla do dvou hodin. Pakliže nějaké seno zbývá, často je pak zašlapáno, znečištěno, zkrátka vyplýtváno.

2 Jak dlouho mu trvalo, než vše sežral?

Ideálně kůň sežere svou porci během jedné až dvou hodin.

3

Nechal nějaké krmivo? Znehodnotilo se nebo se k němu pak později vrátil?

Jestliže u dalšího krmení zbývá nějaké seno, je seno buď špatné kvality, nebo ho koni dáváme příliš mnoho. Jestli kůň sežere jen půlku své dávky, přejde se vedle napít, pět minut odpočívá a pak se začne znovu krmit, jde o naprosto normální situaci.

Týden 4: Krmte čtyřikrát denně v pěti- či šestihodinových intervalech, jako například v 6 ráno, v poledne, v 5 odpoledne a v 10 večer.

Týden 5: Krmte seno (ne vojtěškové!) v neomezeném množství, ale umožněte k němu koni přístup po šestnáct hodin z každého dne, jako například mezi 10 hodinou večer a 8 hodinou ranní, a pak mezi polednem a 6 hodinou odpolední.

4

Jak byl kůň horlivý, když jste ho měli příště krmit? Byl hlučný, hrabal, tlačil se k vám?

Kůň, který je při krmení agresivní, je buď krmen příliš málo, nedostatečně často, nebo vás v hierarchii považuje za podřazeného.

5

Ohodnoťte celkovou spokojenost koně s každou pokusnou frekvencí krmení

na stupnici od 1 do 10.

Potrava je pro koně samozřejmě jednou z nejvyšších priorit, takže jeho chování při krmení a jeho celková spokojenost nám

hodně prozradí. Tato metoda s bodováním vám prozradí, jakou frekvenci krmení váš kůň preferuje.

Teď už si budete umět lépe představit, co váš kůň považuje za důležité a jak reaguje na změny v rutině.

Tráva je vždycky zelenější na druhé straně plotu.

Zdravá pastva

Pastevní management domácích koní je vlastně sestavování křehké rovnováhy mezi tím, co si kůň přeje, co potřebuje a co je nejlepší pro pastvinu. (Pro více informací se můžete začíst do knihy Máme koně na malém pozemku, k dispozici zatím pouze v originále Horsekeeping on a Small Acreage.)

Pokud bychom nechali koně pást se na pastvině, kolik chtějí, často by to skončilo zničenou pastvinou a tlustými koňmi. Je nezbytné, abychom monitorovali růst trávy a rozumně pastvu rozvrhovali, aby se pastvina nepřetěžovala a aby zároveň byly dodrženy nutriční a zdravotní požadavky koně.

Koním se nejlépe daří na přirozených pastevních porostech nebo na původně horších, ale vylepšených pastvinách. Bohaté pastviny a pole s vojtěškou mohou vést k obezitě, kolikám a zchvácení kopyt. Někdy můžeme být překvapeni, jak nadšeně koně občas konzumují různé „netravní“ plevele, jako jsou například ochmýřené pampelišky nebo pichlavé bodláky. Vyhýbají se však jedovatým rostlinám, pokud tedy mají dostatek jiné potravy a nejsou hladoví. Vrozená moudrost a skvělé smysly jako čich a chuť koni většinou pomáhají rozlišit mezi tím, co je zdravé a co nikoli.

Čistá a dostupná voda

Koně vypijí 20–40 litrů vody denně – více v létě a méně v zimě. Vodu vyhledávají zpravidla asi hodinu poté, co začali trávit většinu obsahu žaludku.

Během léta kůň pije třikrát až čtyřikrát za den.