Dramatis Personae
RODINAKUISLOVA
JAKOB KUISL, b˘val˘ kat vSchongau
MAGDALENA FRONWIESEROVÁ (rozená KUISLOVÁ), Jakobova star‰í dcera
SIMON FRONWIESER, mnichovsk˘ medikus aMagdalenin muÏ
PETR aPAUL, synové Magdaleny aSimona SOPHIA, jejich dcera
GEORG KUISL, kat vSchongau, syn Jakoba Kuisla
CRESCENTIA KUISLOVÁ, Georgova Ïena
BARBARA WEISHEITINGEROVÁ (rozená KUISLOVÁ), mlad‰í dcera Jakoba Kuisla
·LECHTAACÍRKEV
KURFI¤T MAX EMANUEL (MAXMILIÁN II. EMANUEL), bavorsk˘ panovník
CÍSA¤ LEOPOLD I., nûmeck˘ panovník
ELEONORA MAGDALENA FALCKO-NEUBURSKÁ, Leopoldova manÏelka
VÉVODA MAXMILIÁN FILIP (MAXMILIÁN FILIP JERON¯M BAVORSKO-LEUCHTENBERSK¯), str˘c Maxe Emanuela
MAURITIA FEBRONIA, Maxmiliánova manÏelka
ALBRECHT ZIKMUND BAVORSK¯, probo‰t vAltöttingu
7
ACHATIUS VIERTL, dûkan vAltöttingu
OTEC BENEDIKT, superior jezuitÛ vAltöttingu
JAN FERDINANDHRABùZ ORTHU, místodrÏitel vBurghausenu
OTEC GEORG, hradní kaplan vBurghausenu
DAL·Í OSOBY
LUCIA, poutní obchodnice kurfifitsk˘ kuchtík
NIKLAS ENGELSCHALL, hostinsk˘ zNeuöttingu
Tfii francouz‰tí mu‰ket˘fii
BARNABÁ· aSVEN, dva tuláci adarebáci
Cizinec tmavé pleti smandlov˘ma oãima
8
Prolog
Záfií 1680, vLevantû, kdesi vpohofií DÏebel Ansáríja
Bezejmenn˘ muÏ pfiihlíÏel, jak se mu ‰kvafií kÛÏe. Levou ruku drÏel nataÏenou, aniÏ by se zachvûl, dokonce ani necukl oboãím. Jeho pohled smûfioval do dálky, kde se skalnaté, neproniknutelné pohofií DÏebel Ansáríja ztrácelo vmihotavém oparu. Nûkde daleko za ním se rozprostíralo mofie. MuÏ zavfiel oãi av duchu naslouchal ‰umûní vln, které se tfií‰tily oskalnaté, komáry zamofiené pobfieÏí. Ten uklidÀující zvuk pfiehlu‰il bolest. Ve vzduchu se vzná‰el pach seÏehnut˘ch vlasÛ aspáleného masa. Jeho masa.
Aãkoli mûl muÏ stále zavfiené oãi, cítil starcÛv pohled. Spoleãnû stáli vysoko vhorách uvchodu do jeskynû. Vdáli kfiiãel orel, nedaleko se po svahu kutálelo kamení, dole v údolí se vítr prodíral cedry. Putovali sem mnoho dní, slunce pálilo zoblohy jako vposledním kruhu pekla, nûkolikrát se málem zfiítili. MuÏ beze jména tohle v‰echno vmysli potlaãil, sly‰el jen pomyslné ‰umûní svûtÛ, zatímco stafiec drÏel v nataÏené ruce plápolající smolnou pochodeÀ. Mezi prsty se mu prodíraly ãerné obláãky koufie avzná‰ely se aÏ ke stropu.
„Pfiijmi bolest jako pfiítele,“ ozval se stafiec. Jeho hlas znûl hluboce amonotónnû, jako by promlouvala samotná skála. „Bolest ti pfiipomíná, Ïe je‰tû Ïije‰. Tohle je poslední zkou‰ka. Allahu akbar.“
9
Znenadání uhnul pochodní stranou.
„MÛÏe‰ si teì ruku ponofiit do vûdra svodou tamhle naproti. Zkou‰ka skonãila.“
Bezejmenn˘ muÏ starce poslechl. Krátce sykl, kdyÏ se voda dotkla spálené kÛÏe. Bolest vystfiídal pocit necitlivosti.
Pravdûpodobnû nebude moct ruku pouÏívat celé t˘dny a zÛstanou mu jizvy. To v‰ak nebylo nic proti jizvû vjeho srdci.
„Posaì se,“ pfiikázal stafiec.
Sedli si na kamenn˘ v˘bûÏek pfied jeskyní astafiec potfiel ránu nelibû páchnoucím balzámem. Poté ruku svého chránûnce peãlivû ovázal amumlal pfii tom prastará, v‰emi uÏ dávno zapomenutá slova. Nakonec spokojenû pfiik˘vl.
„Byl jsi dobr˘ Ïák. Nikdy jsem tû nechválil, protoÏe chvála ãiní ãlovûka zpupn˘m adom˘‰liv˘m. Teì ti ale chci jasnû fiíct, Ïe jsem nikdy nemûl nikoho lep‰ího. Kdo by si to pomyslel, kdyÏ jsi knám pfied lety pfii‰el? Mበvsobû cosi… velmi zvlá‰tního. Ve v‰ech ohledech.“ Stafiec se zajíkl apozornû se na svého Ïáka zadíval. „Hofií vtobû Ïhav˘, nenasytn˘ oheÀ. Cítím, Ïe se Ïiví nenávistí. Mûj se na pozoru!“
Bezejmenn˘ muÏ chtûl nûco odpovûdût, ale stafiec zvedl odmítavû ruku.
„AÈ uÏ je to cokoli, nechci to vûdût. Vybral jsem si tû proto, Ïe jsem vtobû vidûl tu jedineãnost, ten oheÀ. Hned první den, kdyÏ jsi knám pfii‰el. Teì jsi voln˘. Dûlej si, co chce‰. Jdi, kam se ti zlíbí. Nikdo ti nebrání.“ Ukázal hlavou smûrem, kde pozdní odpolední slunce pomalu zapadalo nad hol˘mi hnûd˘mi kopci. „VraÈ se na místo, odkud jsi pfii‰el, a vezmi ssebou svou nenávist ahnûv. Salam aleikum.“
„Salam aleikum,“ odvûtil bezejmenn˘ muÏ auklonil se. Tolik vût najednou sním stafiec za poslední dva roky nepromluvil. Bil ho jako psa, nechával ho spát venku pfiede dvefimi vchladu, posílal ho nahého abez vody do pou‰tû, vysmíval se mu ahanobil ho. Také mu v‰ak ukázal, jak se plynul˘m pohybem tasí ze záhybÛ tuniky d˘ka anaslepo se hodí na cíl. Jak se bez lana ahákÛ ‰plhá po kolm˘ch skalních
10
stûnách. Jak˘m zpÛsobem se získává jed zmije levantské, jak se zopakovací ku‰e vystfielí bûhem jediného okamÏiku nûkolik ‰ípÛ nebo jak se tenouãká smyãka nepozorovanû pfiehodí autáhne kolem stráÏcova hrdla.
KaÏd˘ den mohl zemfiít, ale pfieÏil – jako jedin˘. Nauãil se dokonce zdej‰í nezvykl˘ azvlá‰tní jazyk, kter˘ sestával jen zhrdelních zvukÛ, jako by tihle lidé kloktali hfiebíky a polykali kamínky. Stafiec mûl pravdu. Nenávist udrÏovala oheÀ vjeho nitru tak vydatnû, Ïe plápolal nepfietrÏitû dnem i nocí. Teprve vpou‰ti, pod Ïhav˘m sluncem, na‰el své poslání.
Bylo naãase vydat se na cestu.
Zb˘valo vykonat je‰tû jednu, poslední vûc.
Bezejmenn˘ muÏ vstal apfiistoupil kpropasti pfied jeskyní.
Skalní stûna se pfiíkfie svaÏovala do hlubiny, kde krouÏily kavky, hluboko pod ním se zelenû vlnily lesy. Vyz˘vavû pohlédl na mistra.
Ten krátce zaváhal apotom vylovil ztuniky d˘ku. Byla prastará, rukojeÈ mûla ãernou jako noc aÏelezo se lesklo jako hvûzdn˘ svit. Do ãepele bylo vyryté jméno. MuÏ se pousmál. Pfies bolesti anecitlivost vruce apfies v‰echny útrapy dlouhého dne ho zaplavil nekoneãn˘ pocit ‰tûstí.
Bylo to jeho jméno.
„Vracím ti tvé jméno,“ prohlásil stafiec apfiedal mu d˘ku. „Ztratil jsi ji, kdyÏ jsi knám pfii‰el. Prokázal jsi v‰ak, Ïe jsi jí hoden. Teì pÛjdu do…“
Je‰tû neÏ stafiec staãil vûtu dokonãit, vûzela mu ãepel d˘ky aÏ po stfienku vbfii‰e. Vystfiíkla krev azbarvila bílou tuniku doruda. Stafiec zasténal ashrbil se, vzápûtí sáhl po d˘ce. Poté se v‰ak napfiímil avobliãeji se mu objevil uvolnûn˘, témûfi spokojen˘ v˘raz.
„Poslední… zkou‰ka…,“ zasípal. „VÏdy… jsem vûdûl, Ïe jsi… vynikající Ïák…“
„Avy jste byl vynikající mistr,“ ocenil muÏ. „Za to vám dûkuji. Za v‰echno ostatní… se ale smaÏte vpekle!“
S tûmi slovy muÏ znovu uchopil d˘ku, pomalu jí otáãel a pak ji zabofiil tak hluboko do starcova bfiicha, aÏ vnûm
11
skoro zmizela irukojeÈ. Rychl˘m pohybem ãepel zase vytáhl. Sta ãilo jen lehké postrãení, stafiec zavrávoral a nehluãnû se zfiítil do hlubiny. Nûkolik kamenÛ hfimotnû následovalo bezvládné tûlo.
MuÏ, kter˘ teì mûl zase jméno, se odvrátil abez jediného ohlédnutí vykroãil za sluncem klesajícím na západû za obzor, kmofii.
Jeho cílem byla daleká zemû, vzdálená mnoho tisíc mil. Obyvatelé zdej‰í oblasti oní nejspí‰ nikdy nic nesly‰eli. Byla to malá, alemocná zemû, se slavnou akrvavou minulostí, stará témûfi tisíc let, tr˘znûná epidemiemi aválkami, kterou nikdo nikdy nedobyl. Shrd˘mi lidmi, pevn˘mi ve vífie, jichÏ se nepfiátelé obávali – apfiesto ji vnitfinû rozeÏíraly mocichtivost, rozbroje aintriky.
Ta zemû se naz˘vala Bavorsko.
12
25. února 1681, Schongau, dole uLechu ve ãtvrti koÏeluhÛ
Kojenec spal hluboce apokojnû. Zabalen˘ do nûkolika vlnûn˘ch pfiikr˘vek leÏel v kolébce nedaleko kamen. Vykukovala jen hlaviãka, mléãná slina mu vytékala zúst, d˘chal klidnû apravidelnû. Právû mu zacukaly rtíky, skoro jako by se ve snu nûãemu zasmál. Urãitû mnû, pomyslel si Paul. Ten hajzlík se mi vysmívá!
Paul sám nevûdûl, jak na to pfii‰el. Nebylo to poprvé, co si myslel, Ïe se mu ten mal˘, nevinn˘ spratek po‰klebuje. Sedûl upo‰krábaného stolu vschongauské katovnû, pfied sebou dÏbán fiedûného piva amisku chlebové polévky a vztekle se díval na kolébku. Celé dne‰ní zatracené ráno odklízel hnÛj naproti ve stáji adrhl katovskou káru hork˘m louhem, aÏ se prkna leskla jako ãerstvû ohoblovaná. Str˘c Georg ho kromû toho povûfiil, aby oãistil ‰típací kle‰tû, fietûzy aÏeleza na muãení ohnûm od popela akrve. Byla to úmorná práce, které se Paul vûnoval poslední dvû hodiny tady ustolu. Apo celou dobu ten mal˘… fakanleÏel vkolébce, spal aobãas si fiíhl. Byl to kluk, právû mu byly tfii mûsíce a bylo to spí‰e slabé, neduÏivé dítû. Jeho rodiãe ho pokfitili Jakob po dûdeãkovi, b˘valém schongauském katovi. Jakobova matka Crescentia, dcera lazebníka vPeitingu, pfiezdívala kojenci nûÏnû Jakoubek, coÏ Paulovi pokaÏdé znûlo jako „holoubek“. Zvuky, které Crescentia vydávala pfii jeho neustálém laskání, totiÏ nápadnû pfiipomínaly holubí vrkání.
1
13
Paul str˘ci Georgovi slíbil, Ïe na dítû pár hodin dohlédne. Crescentia ‰la nakupovat na trh do mûsta, Georg byl mezitím pfiedvolán, aby se dostavil ksoudnímu úfiedníkovi v Schongau. Jako mûstsk˘ kat byl Georg Kuisl zodpovûdn˘ nejen za popravy aútrpné v˘slechy vSchongau, ale také za odpadky vulicích. Atûch byla ve mûstû právû teì opravdová nadílka. Pfied nûkolika dny nastalo první tání; vysoká snûhová vrstva, která Schongau pokr˘vala vposledních zimních mûsících, se postupnû mûnila v‰edivou bfieãku. A odpadky, jeÏ pod ní ve velk˘ch hromadách zmrzly, otfiesnû zapáchaly! Paul tu‰il, co ho se str˘cem vpfií‰tích dnech ãeká. Budou muset odpadky zmûsta vyvézt, nejspí‰ na popravãí káfie, kterou právû dÛkladnû vyãistil. Do stále je‰tû zledovatûlé zemû vykopou nûkolik stop hlubokou jámu, naplní ji odpadky apak ji zase celou zasypou. Opravdu sisyfovská práce! Takhle si svÛj Ïivot katovského uãnû nepfiedstavoval.
PaulÛv pohled sklouzl ke svatému koutu, kde vedle krucifixu a su‰en˘ch rÛÏí visel ãerstvû vyle‰tûn˘ katÛv meã. Patfiil rodinû uÏ po nûkolik generací. Paul se odmaliãka touÏil stát popravãím, stejnû jako jeho vûhlasn˘ prapfiedek Jörg Abriel, dûdeãek Jakob anyní istr˘c. Chtûl se starat ofiád apofiádek. Vûdûl sice, Ïe se tenhle pofiádek vztahuje ina ãi‰tûní ulic a odstraÀování zvífiecích mr‰in, ale pfiedtím to nepoznal z vlastní zku‰enosti. Nyní byl Paul dva roky str˘cÛv uãeÀ a oslavil sedmnácté narozeniny. Rodiãe asourozenci, ba dokonce ijeho teta, se dávno odstûhovali do velkopanského Mnichova, kde to PaulÛv otec dotáhl na uznávaného lékafie. Jeho star‰í bratr Petr byl dokonce zosobnûn˘ ‰tudent v Ingolstadtu! Aon?
Já jsem nula, pomyslel si. Nikde nejsem doma. Byly doby, kdy to chtûl Paul vzdát azkrátka vzít nohy na ramena, aÈ uÏ kamkoli. Tfieba by se mohl nechat najmout jako Ïoldnéfi vnûjaké armádû, které teì ra‰ily znûmecké pÛdy jedna za druhou. Nakonec se v‰ak prosadil vSchon-
14
gau, protoÏe vûdûl, Ïe katovské fiemeslo mu vyhovuje. Byl siln˘, rychl˘ abez skrupulí. âasto se cítil neklidn˘, nervózní a pln˘ nenávisti – sám nevûdûl proã. Práce mu poskytovala klid aoporu, uspokojovala ho. Nûkdy víc, neÏ si byl sám ochoten pfiiznat.
Zvlá‰È kdyÏ pÛsobil bolest druh˘m. Sám nevûdûl, proã tomu tak bylo. Bojoval proti tomu, ale nûkdy ho to pfiepadlo jako prudká boufie.
Paul se sklánûl nad polévkou, která uÏ vystydla, kdyÏ se z kolébky ozvalo tiché zakÀourání. SnaÏil se to ignorovat. KÀourání se v‰ak rychle zmûnilo vnáfiek anakonec vohlu‰ující vfiískot. Paul vztekle udefiil dfievûnou lÏící ostÛl. Tohle mu je‰tû scházelo! Zrovna kdyÏ se chystal sednout si k zaslouÏenému jídlu, zaãne ten spratek vfie‰tût, jako by mu to jídlo snad nepfiál. Vstal, pfiistoupil ke kolébce asklonil se nad ní.
„Nemusí‰ takhle kfiiãet, maminka se za chvíli vrátí,“ zkusil to po dobrém. Ale nemluvnûti to bylo zfiejmû jedno, fivalo oto hlasitûji.
„Pst, buì zticha!“ nafiídil mu Paul. Vydal nûkolik konej‰iv˘ch zvukÛ pfiipomínajících holubí vrkání, jako to dûlala teta Crescentia, ale ani to nezabralo. Nakonec pfie‰el ke stolu a vzal si misku spolévkou.
„Urãitû mበhlad,“ usoudil asnaÏil se malého nakrmit lÏící. „Podívej se, tady mበtrochu polévky…“
Nemluvnû mu vyrazilo lÏíci imisku zrukou. Miska pfiistála vkolébce ajejí vodnat˘ obsah se rozlil po vlnûn˘ch pfiikr˘vkách. Chlapeãek teì vfiískal ãím dál hlasitûji.
„Jen se podívej, cos provedl!“ vynadal mu Paul. „PaneboÏe, tebe snad opravdu mûli…“ Vûta zanikla vkfiiku. Nemluvnû zrudlo vobliãeji námahou jako rak. Paulovi se zdálo, Ïe vidí malá praseãí oãka, která na nûj zírají témûfi s nenávistí. ZároveÀ ho pfiemohl vztek, do jeho zorného pole se posunuly rudé ‰mouhy.
BlíÏila se boufie…
„Sakra, uÏ toho nech! Sly‰í‰? PfiestaÀ stím, proboha!“ Paul popadl malého aprudce ho zvedl zkolébky. Jekot
15
rázem zesílil na nesnesitelnou úroveÀ. Zatfiásl sním, ale dítû dál kfiiãelo. „Sklapni, fiíkám ti! Nebo… nebo tû hodím do kamen a…“
Na rameno se mu poloÏila ãísi tûÏká ruka. Paul se prudce otoãil ahledûl do vousatého, vrásãitého obliãeje svého dûdeãka. Zaplavila ho nev˘slovná úleva, jako by znûj ten dotek sejmul kletbu.
„Dej mi ho!“ pfiikázal Jakob Kuisl. Aãkoli mluvil ti‰e a kojenec pofiád je‰tû vfiískal, bylo jeho temnému basu podivuhodnû dobfie rozumût. „Nebo ho chce‰ opravdu hodit do ohnû, abys mûl klid? Ten chlapeãek není Ïádnej ãarodûj ani odsouzenej fale‰nej penûzomûnec, ale jen nevinn˘ breãící ãervík. Ateì mi ho podej, neÏ se je‰tû stane nûjaké ne‰tûstí.“
Paul súlevou vtiskl dûdeãkovi jeãící uzlíãek do náruãe a pláã témûfi okamÏitû utichl. Stafiec pobrukoval konej‰ivou melodii apfiecházel sdítûtem po místnosti sem atam.
Paul, kter˘ se pofiád je‰tû trochu chvûl, si otfiel pot zãela. „Jak… jak jsi to udûlal? Îe zase ztichl?“
„Ha! Kdoví, tfieba jsem právû já ãarodûj?“ opáãil súsmûvem Kuisl avzápûtí se zatváfiil velmi váÏnû. „Sly‰el jsem Jakoubka plakat aÏ naproti u mû. Co by se asi stalo, kdybych usnul?“
„Nic,“ utrousil zaraÏenû Paul. „On… by se zase uklidnil. Nûkdy.“
„Jistû. Nûkdy…“ Jakob Kuisl se dlouho azkoumavû díval na vnuka apoté odmítavû mávl rukou. „Je to hloupej nápad nechat nedospûlého kluka starat se okojence! Proã jeho matka tráví tolik ãasu na trhu? Jako obvykle se pfiehrabuje v drah˘ch látkách acetkách apfiitom se vykecává jako ostatní hloup˘ Ïensk˘!“
„Ta hloupá Ïenská nakoupila jako obvykle skopové, sádlo a sÛl,“ zaznûl ode dvefií vysok˘, trochu pronikav˘ hlas. „Amimochodem taky látku na nové kalhoty pro ctûného pana tchána, protoÏe ty staré osvÛj pupek pro‰oupal.“
Dûdeãek avnuk se otoãili. Na prahu stála Crescentia. Dcera peitingského kofienáfie mûla ‰iroké boky, kulaté tváfie zãervenalé chladem aobrovská, vzdouvající se Àadra, která
16