Milé holky, milí kluci, milí rodiče, tato knížka vznikla během mojí dlouhé nemoci, kdy jsem ve školce nemohla být osobně. prostřednictvím psaní knížky o vás a pro vás jsem tam ale byla celou dobu. inspirovalo mě mnoho příběhů, vzpomínek, historek, zážitků a zkušeností. jména dětí neodpovídají skutečnosti, mnohé je výplodem mojí fantazie. jediné, co je v knize skutečné a pravdivé jsou půdolínci… knížka je s láskou věnována vám všem a je také poděkováním mým vlastním dětem a kolegyním, jejichž práce, pomoci a podpory si nesmírně vážím.
Martina Šplíchalová
Co všechno se dá s knížkou dělat aneb Než začnete číst dětem
kromě čtení samotného, je na konci každé kapitoly několik zvídavých otázek, případně jednoduchých úkolů. To proto, aby se děti naučily pozorně poslouchat, vnímat četbu. pokud děti příběhem uspáváte, doporučuji zodpovědět otázky a plnit úkoly až po probuzení.
po příběhu je ve slovníčku vysvětlen význam několika slov a slovních spojení, která jsou v textu zvýrazněna.
dále v knize najdete odkazy na písničky, které mají humor i přesah a seznamují děti s některými českými textaři a hudebními skladateli. můžete si je najít, poslechnout, zazpívat společně. možností, jak procvičit sluchovou paměť, je i umístění vytečkovaných míst na začátku kapitol, které děti mohou postupně samy doplňovat.
jednotliví půdolínci jsou v knížce barevně rozlišeni, aby je děti podle barev mohly při společné četbě s rodiči rozpoznat a samy doplnit jejich jména do textu. Tím procvičují zrakovou paměť, ale i použití správných gramatických tvarů slov. pro půdolínky jsem použila velká tiskací písmena, protože některé předškolní děti písmena už znají a mohou si je touto cestou procvičit. až začnou děti číst, mohou to být jedny z prvních slov, která si v knížce samy přečtou.
a protože jsem skrznaskrz učitelkou, nechybí v každém příběhu trocha poučení a trocha výchovného působení.
Kapitola prvni
BYLA JEDNO u JEDNA SKOLKA
B yla jednou jedna školka.
vlastně nebyla. je.
Takže správně bychom měli říct: je jedna malá školka.
v krásné staré vile na kopci.
dříve to byla jenom krásná velká vila na kopci, ale teď je to malá školka v krásné velké vile na kopci.
kolem té školky, pod ní, a dokonce i malý kousek nad ní, je veliká zahrada.
školka je v tak prudkém kopci, že když k ní chcete vyjít v zimě, uděláte dva kroky dopředu a sklouznete se zase zpátky dolů. Takže vaše školkové dobrodružství začíná už na té dlouhé cestě zahradou do kopce.
někdy vás maminka vytáhne nahoru na bobech,
jenže to musí mít svaly jako Herkules.
někdy vás musí vystrkat
nahoru tatínek, ale k tomu
potřebuje mít na nohou
boty s traktorovou podrážkou.
a někdy musíte nahoru vytáhnout za ruku babičku
a být na ni moc opatrní, aby neupadla a neublížila si,
protože pro babičky pád do té
sněhové peřiny už není taková legrace jako pro malou
holku nebo malého kluka.
v té školce jsou dvě třídy plné veverek a zajíčků.
vlastně ne. jsou plné holek – veverek a kluků – zajíčků.
i když to taky ne, protože to by znamenalo, že holky v téhle školce skáčou ze stromu na strom, mají chlupaté ocásky a plno blech a kluci jsou všichni ušatí a na zadku mají ocásek jako bobek. Tak to rozhodně není!
prostě jedna třída se jmenuje veverky a druhá Zajíčci, aby se to hodilo k té zahradě. a obě ty třídy jsou plné
úplně normálních holek a kluků, právě tak velkých, aby se vešli do téhle malé školky. Takže vlastně docela malých.
s těmi malými holkami a kluky tam však je i pár velkých lidí. věděli byste, kdo tam s nimi je?
no jistě, paní učitelky.
prý se jim tak říká proto, že učí. možná to na první
pohled vypadá, že děti spíš hlídají, ale to by se musely jmenovat hlídačky, a to určitě nejsou, a říkat se jim tak nemá.
v některých jiných školkách jim říkají tety, ale to prý
také nejsou, protože teta je tatínkova nebo maminčina sestra, nebo ještě možná nějaká hodně dobrá známá nebo sousedka. jenže žádná paní učitelka v téhle školce není sousedka nikoho ze školky. sestru nebo bratra paní učitelky mají, to ano, ale žádná jejich neteř ani synovec
do téhle školky nechodí, jelikož už jsou na školku moc velcí, z čehož zároveň vyplývá, že paní učitelky v téhle
školce už nejsou úplně nejmladší.
až na jednu výjimku, hodně mladou paní učitelku, ale ta zase ještě vůbec žádná teta není.
možná by se paním učitelkám mohlo říkat taky hráčky, protože to hned na druhý pohled může vypadat, že si s dětmi jen hrají. ale to také není úplně pravda, protože ony moc dobře vědí, co a proč tím hraním děti učí.
je to všechno pěkně zamotané. ale v téhle školce děti
paním učitelkám věří, že je učí, a tak jim prostě úplně
normálně říkají paní učitelky. (i když jedna paní učitelka
říká, že s některými dětmi to někdy dost hazardní hra je).
a pak jsou tam paní uklízečky, to je jasné, ty uklízejí.
je tam i paní kuchařka a ta z nějakého naprosto
nepochopitelného důvodu nekuchá, ale vaří, jenomže vařička se jí taky neříká. vařečku ale má, to je zase fakt.
není ještě úplně jasné, co ředí paní ředitelka. kluci a holky to taky moc nechápou, takže jí spíš říkají paní
řiditelko, protože jim to přijde logické, když všechno řídí.
vlastně když řídí to učení, tak by se jí možná mohlo říkat
řídicí učitelka, ale to je asi málo nóbl.
připadá vám, že je to úplně obyčejná školka, že?
jenže pozor, to právě vůbec není! snad se o tom
v téhle knížce všichni společně něco dozvíme.
a víc? Zase zítra.
Teď už stačí jen uspávací zaříkadlo:
HUPKY, CHRUPKY, DO PELECHU,
AŤ ZALEHNEŠ KAŽDOU
BLECHU.
pusu, pohlazení a dobrou noc.
Slov N íček:
Herkules – slavný hrdina z řeckých pověstí, který je obdařen nadlidskou silou a odvahou traktorová podrážka – vyšší podrážka bot, která svým tvarováním trochu připomíná pneumatiky traktoru a brání uklouznutí neteř – příbuzná, bratrova nebo sestřina dcera synovec – příbuzný, bratrův nebo sestřin syn
