ČÁST DRUHÁ
OBĚTNÍ TANEC
Viděl jsem Sa’onsera. Poznal bych ji se zavřenýma očima, protože tam, kde chodí, je obklopena tichem.
Slyšel jsem Sa’onsera, ale poznal bych ji i jako hluchý, protože tam, kde stojí, se světlo ohýbá a sklání hlavu.
Ani tak nepotřebuji oči ani uši, abych poznal, že je nejvyšší, neboť když se její myšlenky dotknou mých, duch vykřikne
radostí
a já se v tom pomíjivém okamžiku ocitnu v Zahradě, lásce, kterou jsme všichni ztratili, lásce drahocennější než všechno.
A to je vše, co potřebuji vědět o ní či o sobě.
BENAYHA Z KEMENTARI
DRUHÁ MEZIHRA
Hakatri
Časznovuzačal ajehodotekpůsobilmuka.
Rozkazhopřivolalzpožehnané,věčnéprázdnoty,vnížsetak dlouhovznášel,ateďjímmrštilzpětdojasného,hrůznéhookamžiku,kdyvelkýkůlzčarodřevaprobodldračísrdceavroucífontánačernékrvehonavždyzměnila.Znovucítil,jakjímkolujestrašlivádračíesence,spařujejehoduchaaponechávájendračíživot.Jak hořel,měnilse–mukasmrtiazrození.Planoucíčernýpřívalsežehl veškerýčasavzdálenost,takževjedinémokamžikuucítilvšechno, covtočícímsesvětěžije,amnohé,cojižneexistuje.
Uvidělsvouplačícíženu.Slzysejínalícíchtřpytilyjakojinovatka.
Objevilasepřednímtakéjehodcera,stvářípotřenousmutečnímpopelem.Nebylajiždítě,alevyrostlavněkoho,kohopoznával jenpodlejejíurputnosti.Pakseobjevilabratrovatvář,roztaženádo děsivéhošklebunepříčetnosti,jenžbyltakstrašný,žekdybyměl tělo,ucuklby.
Bratrovašílenámaskaserozplynulavnicotě,alenásledovalyji dalšípostavy,jednapodruhé,jakotruchlícívpohřebnímprůvodu.
Zdálosemu,ženěkterépoznává,alejiníproněhobylinaprosto
cizí–štíhláhikeda’yaskáženasdlouhýmmečemzčarodřeva,chlupatýobrpronásledovanýsvětlovlasýmsmrtelníkem,osamocenápostavadětskéhovzrůstustojícínapustépláži.Tytovidinyvšakbyly jenjakovlánítrouchnivéhoflóru,neznatelnéjakostínynebovalící semlha,aoncítil,žetonenípravda,alepouzemožnost.Avšude nadnimi,zanimi,adokonceijaksi v nich,setyčilamohutnábledá silueta,kamennýsloupčnícínadsvětemjakogigantickýukazující prst,aonkolemněhocítilvířícívichrybezpočtuosudů.
Zoufalesepokusilodvrátitodtěchtoponurých,matoucíchpřeludů,alenedokázaljimuniknout.Zdlouhéhospánkujejvyvolal Rozkazobdařenýnesmírnou,skoroažnepochopitelnousilou,azároveňsnímbylazpětdonekonečnéhrůzyvyvlečenavýzva,kterou mupředtěmidávnýmičasyvnutilahořícíčernákrev.
Znovubylvězněmčasu.
„Hodinanadešla.“ Zvláštní,znásobenýhlaspřišelodnikudaodevšadzároveňarozléhalsejakovyzváněnígigantickéhozvonu. „Slyšeljsivýzvu,kterátěpovolává.Nadešlahodina,abysesdoopravdy probudil–abysprokázalslužbusvémulidu.“
Bojoval,alejehoodporbylmarný,odsouzenýknezdaruještě dřív,nežzačal.Čashoobtočiljakohadškrtič,jakokrutýprovaz, jakostahujícíkolavíru,astímpřišlabolest,kterámuzničilaživot, strašlivýčernýžár.
„Byljsivytaženzpět,protožejedinětymůžešudělat,cojetřeba,“ prohlásilhlas. „Jedinětyzceléhosvéhoplemenemáščerňvsobě.Jedinětyseskoupalvohnivé,prvotníkrvi,piljsizezrádnéhoSnícího moře.“ Kupodivusemuzdálo,žecítídvadalšíhlasymluvícíspolečněsprvním,jakopřisoučasnémzpěvucelebrantů,alestejnějistý sibyltím,ževšechnytřivedejedinámyšlenka,jedinávůle.Projeho zmatenéhoducha,takčerstvého,taknověnavráceného,tobylopříliš,azatímcohlaspokračoval,plulkvyčerpanékapitulaci. „Ti,kteří zničilivšechno,načemtizáleželo,teďbudoupotrestáni.Společně dosáhnemevítězství,jakésinedokázalipředstavit.“
Nevzpomínalsi,jakmluvit,alezjehomyšleneksenějakstala slova. „Proč?Pročjsteměpřivedlizpět?Pročjsteměvrátilidotéto hrůzy?“
„Protožejedinětymůžešvěcinapravit,“
pronesltrojitýhlas.
„Nerozumím!“
„Všakporozumíš,dítěkonceroku.Aažpochopíš,cosmrtelnázvířataudělalatvémulidu–našemulidu–poznáštaké,comusíšudělat. Porozumíš.Apotrestáš.“
Vzdorný
Sisqistrávilacelédlouhé dopolednesháněnímzelenýchvěcíkjídlu,protožestravasloženávýhradnězrybpřílišpřipomínala zimuvYiqanucu,atatočástrozlehléholesabylaplnázajímavých rostlin.
Kdyžsenatábořištěujezeravrátila,súlekemzjistila,žepoVaqanětamneníanipamátky.BílávlčicevětšinuposledníchdvoutýdnůhlídalaBinabika,kdyžprospávalnejvyššíhorečky,ajinenapadalžádnýdobrýdůvod,pročbyodněhoteďmělaodejít.Srozbušenýmsrdcemrychlesešlazesvahudolů,alesúlevounašlaBinabikavzhůruasočimaotevřenýma.Dokonceseusmál,kdyžjiuviděl. „Zdravímtě,ženo,“řekltiše.
„Dcerohor,toměvyděsilo.“Kleklasikněmuaodmotalalistový obvaz,abysimohlaprohlédnoutjehoholeň.Kůžekolemdvojice děrbylanezhojenáarányzůstávalyhluboké,jakomaličkétůňky, přestožeseužzačalyhojit.Manželponesejizvypozbytekživota, aleuštknutíkonečněpřestalomokvat.„Všimlajsemsi,žeVaqanaje pryč.Nenapadalomě,pročbyodtebemělaodejít,“řekla,„ledaže... ledažebysestaloněcozlého.“
„Poznala,žejemilíp.Pakuvidělakrálíka.“
Sisqisekrátcezasmála,ikdyžznenadálépanikyseještěúplně nevzpamatovala.„Tadymáš.Přineslajsemlistykopretin–alespoň myslím,žesejimtakříká.“
Binabiksenalistypozornězadíval.
„Ano,myslím,žemášpravdu.Alemámjesníst?Někdo,kdose zotavujezotravy,byměljísttak,abynabralsílu.Nemohlajsichytit jednohonebodvaholuby?“
„Mámradost,žesetitrochuvrátilachuťkjídlu,aletoneznamená,žebysměljentakinhalovatptáky.“
„Kdodobřejí,dobřeispí,“prohlásilvážněBinabik.„Akdodobře spí,tensi medí.“
„Tobudedalšízestarýchmoudrýchpořekadel,kterásisvymyslel.“Sklonilaseapolíbilaho.Stálezněhobylacítitnemoc,aležluté zbarvenízbělemočízmizeloaviditelněsemuvracelyvšechnychutě.„Apřestaňhladitmůj nuluk, protoženemůžuchystatjídlo,když měněcorozptyluje.“
„Alekdyžjsemzdravý,máSisqinanamook–adnesužjemimnohemlíp–ty mě rozptyluješpořád.“
„LichotkyZpívajícíhomuže?“Sisqimuzlehkaodtáhlarukuze svéhozadkuaposadilase.„Určitěznášnějakéstarépořekadlootom, jakmusíbýtněcotakovéhonespolehlivé.“
„Žádnéměnenapadá,“odvětilajehokulatýobličejbylvtuchvíli vzoremnevinnosti.
„Taksitakynějakévymysli.“Znenadáléhoimpulzusesklonila aznovuhopolíbila.„Ach,můjmilovaný,nedovedutiříct,jakjepříjemnéslyšetsvůjhlas,dokonceikdyžplácášhloupostiajestebou těžképořízení.Takmocjsemsebála,žeotebepřijdu.“
Binabikseposadil,ikdyžsetoneobešlobezfuněníasupění. Kdyžskončil,čelomělorosené.„KdyžjsemtěpřivedlsemkeGeloëinujezeru,miláženo,nepředpokládaljsem,žetadypořádbudeme,ažSeddadorosteazaseubude.“
„Nepředpokládaljsi,žetěuštknezmije–ajátakyne.“
PřerušiljenávratVaqany,kterásizřejměpřivlastňovalazdejšídivokouzvěř–taktoalespoňnaznačovalajejítlamapotřísněnákrví.
Kdyžuviděla,žeBinabiqsedí,vyskákaladokopceamálemhoznovu
povalilanazem.Potomsenadnějpostavila,opřelasetlapamizobou stranaolízlamuobličej.
„Zachraňmě!“vykřikl.„Sedřezeměvšechnukůžijakopemza. Adechjípáchnepomyších!“
„Říkaljsipřece,žemášhlad.Třebapřinesedalšítobě.“
Rázněvlčicipodrbalnahrudi.„Myšíbychnepohrdl,aniničím, comákrevamaso.Jsemslabýjakolasiččímláděpoprvévesněhu. Aleurčitěbypronásbylojednoduššíchytitjednohonebodvaptáky, nežjítvyhrabávatmyši.KdybyVaqanadokázalaskákatdostvysoko, spíšbyzbavilastromyptákůvšudekolem,nežbyseuvolilasníst jedinoumyš.“
„Dostanešpolévkuasníšjivšechnu,“řeklaSisqi,přiložilana oheňnovéklestíaumístiladonějkámen,abyseohřál.„Ažbudeš mítdostsil,abyssámdostalpárptákůšipkou,budešsemoctnajíst okřídlenýchtvorůdosytosti.“
„Řekljsemtiněkdy,žejsikrutá?“Binabikůvhlasznělnevážně, aleSisqisenanějvýznamněpodívala.
„Ano,často.Ajávidím,žejsiužunavený.Ikdyžsipředemnou hraješnastatečného.Tenjedtěmálemzabil,taksiznovulehniajá těbudukrmitjakomalédítě.“
„Pche,“ vyrazilzesebe.„Kopretinovápolévka.Iptáčatadostávají červy.“
„Dobrá.Takytijichpárrozžvýkám.“
Vzimnímleseplnémhladovýchmedvědůavlkůbylihaditím posledním,sčímbysikterýkolizoboutrollůdělalstarosti.Ale vden,kdysechystaliGeloëinojezeroopustit,Binabikšláplnazmiji náhrdelníkovou,kteráseukrývalavhromádcespadanéholistí,aona semuzakousladonohy.
Zpočátkutonevypadalojakonicvážného.BinabiksevrátilkSisqianechalsiodnísošetřenímranpomoci,alekdyžseprohrabával svoubrašnou,najednousemuzačalotěžcedýchatapostěžovalsi, žejazyksemuvústechzvětšil.Sisqisivšimla,žetakékrkartymá silněnapuchléaočizarudléjakovýr.Vyděsilojito.UjezeraModréhoblátavidělahodněošklivýchhadíchuštknutí,takránurychle
rozřízlanožemaconejvícjeduznívysála.Nevšímalasiodporné hořkostiaztrátycituvevlastníchústech,kterápovolilaažponěkolikahodinách.DokudještěBinabikmohlmluvit,požádalji,aby zjehobrašnyvytáhlaněkolikbalíčkůsbylinamiarozdrtilaje,než mujepodá.
Poslednísrozumitelnouvěcí,kteroujířekl,bylo,abypřipravila čajzpohankyadivokélékořiceadostalahodonějtolik,kolikho donutípolknout.
VdalšíchdnechSisqisledovala,jakseumanželastřídajístrašlivéhorečky,atřebažemuránuněkolikrátzadenpečlivěomývala apřevazovala,nevidělavalnézlepšeníazačínalapropadatzoufalství.Zmístečkaujezerasestaljejichtrvalýtáboraonamuselakaždý dennajítpotravuapostaratseomanžela.Vypadaloto,žejejíberanOokijesnovousituacímaximálněspokojený.Šťastněsetoulalkolemjezeraaokusovalveškerérostliny,kterénašel.AleVaqana vypadalastejněustaranějakosamotnáSisqiahodinyspalapoBinabikověboku.Kdyžhorečkazesílila,neklidněsisedala,abysena nějdívala,olizovalamuzobličejepotakňučelananěj,jakobyho přesvědčovala,žemátěchhloupostínechatavstát.
Ještěvnocipředtím,nežpřišelksobě,měltakovouhorečku adýchaltakslabě,žemuSisqipřitisklaústanartyavhánělamu dohrudidech,jakobyhojejíláskamohlazachránitivpodoběnehmotnéhovzduchu.Plakalapak,ikdyžsezdálo,žejemumaličko líp,spalashlavouvedlejehoaposlouchalajehonepravidelnýdech ještědlouhopoté,coseměsícspustilzoblohy.
Odpoleveníhorečkyuběhlytřidalšídny,nežSisqiBinabikovi znovupovolilajetnaVaqaniněhřbetu.Aleitomudovolilajenom hodinu,nežsinajejínaléháníudělalizastávkunanocvpodhůří jižníhoWealdhelmu.
„Alevždyťjsmeztratilitolikdní!“postěžovalsi.„Nežměuštkl tenhad,potřebovalijsmedoručitzprávunašimpřátelůmSimonovi aMiriamele.Teďmusímespěchatvícnežkdydřív!“
„Jestlisebudešštvát,jediněznovuonemocníš,“řeklakategorickySisqi.„Atonedovolím.Uvědomsi,žejsinejenompřítellidí
zErkynu,alejsitakéotecaZpívajícímužsvéholidu.Nemášprávo nakládatsživotemlehkovážně.“
Binabikseušklíbl.„Můjživotznamenámálo,kdyžsepoměří snebezpečími,kterýmčelíme,ajestliNornovézaútočí,nebudou trpětjenomobyvateléErkynu.Alenejvícsipřejizmírnitutrpení svýchpřátel.ProtomusímenaHayholtdoručitzprávu,žeMorgan jestálenaživu.“
„Možná.Jenžetazprávajeteďstaráskoroměsíc.“Nedokázalase mupodívatdoočí.„Třebaužnenípravdivá.“
Binabikseposadilaudeřilsepěstídoprsou.„Modlisekpředkům,abybyla!Chcešříct,žeseprinciMorganovistaloněcozlého?“
„Jakbychtomohlavědět?“Donutilahoznovusilehnout.„Po celoudobutvéhostrádáníjsembylautebe.Zatímcocelýmlesem prostupujepodzim,hledalajsemřebříček,lékořiciadalšíobtížně dostupnévěci.Chcitímjenomříct,žespěchášnadoručenízprávy, kterájeužhodněstará,atonenídobrýdůvod,abysisznovuuhnal horečku.“
NakonecBinabikkapituloval,byťnepřílišdůstojně.„Aleažse vrátíslunce,budemidostatečnědobře,abychmohljet,“prohlásil.
„Uvidíme.Aledokudnebudešúplnězdravý,budu já tvýmZpívajícímmužemabuduříkat,cosmíšanesmíš.“Jenžeikdyžsním Sisqinesouhlasilaaobčasjísvoupaličatostílezlnanervy,kvůlioddanosti,kteroucítíkesvýmpřátelům,homuselamilovat.
Najejínaléháníjelipomalu,ikdyžVaqanuviditelněrozčilovalo, ženemápovolenoobvyklésvižnétempo.DvadnypřekonávalipodhůříWealdhelmu,kteréuždůkladněsevřelzimníchlad.Studeným větrempoletovalyodseverusněhovévločkyahromadilysenavětvíchjehličnanů.
„Tojepříjemnějšípočasí.“Sisqiodmetlasníhzkožešinysvékapuce.„JetojakoujezeraModréhobahnavobdobínávratu.Třeba dokoncenajdemebělokury!“
Binabiksejejímužertuusmál,alepodlekapekzmrzléhopotu načelebylojasné,žehonohapořádhodněbolí,aSisqivečerukončilajejichjízdubrzy.Vybralisimístokutábořeníujednézbystřin,
kterésehlučněvalilykopci,pakSisqirozdělalaoheň,donutilaBinabikasednoutsikněmuasamasevydalahledatpotravu.Vaqana sesjazykemvyplazenýmzesvéhoširokého,zubatéhoúsměvunatáhlavedleněj,takžesinemuseladělatstarosti,žemanželanechává samotného.
Bylajenkousekodtáboraaprávěsepustiladosběrulistůkopretinakopřivubřehůmaléhojezírka,kdyžzaslechlanezaměnitelnýzvukhlasů.ChopilaseOokihootěžíaodvedlaberanakousek nahorudokopce,abysemohlischovatzahouštítrnitýchkeřůadívatse.Pevněsevřelabodecsezahnutourukojetí–najednomkonci mělaostrýhrotkopí–,připravenábojovat,neboseobrátitnaútěk.
Prvnípříchozíbyltakmalýajehobarvapletisetolikpodobala její,ažSisqinaokamžikskorouvěřila,žejetonějakýlesnítroll, nějakádávnoztracenásoučástjejíhokmene.Kdyžzanímkokraji jezírkapřišlopůltuctudalšíchpostav,uviděla,žetaprvníjemalá pouzeproto,žesejednáodítě:krátcenatopoznaladlouhépaže asešikmenáramena.
Dívalase,jakvětšíčlenovéskupiny,onížteďbylapřesvědčena, žejetorodinaNiskiů–ačkolinetušila,comůžoutitolidédělattak dalekoodoceánu–stojíapozorněhlídají,zatímcočtyřimenšíse ráchajívjezírku.Sisqipohlednato,jakniskijskédětiplavouadovádějívestudenévodějakoryby,uchvátilnatolik,žeúplněpřestala sledovattřetíhodospěléhoauvědomilasitoažvechvíli,kdytěsně vedlesebeuslyšelahlas.
„Tojetvojejezírko?“zeptalseněkdowesterlingsky.
Sisqiseboupolekanětrhla.Útlápostavastálanaokrajitrnitého křovíapozorovalajivelkýma,klidnýmaočima.Sisqizvedlanasvou obranubodec,alekdyžosoba,kterájipřekvapila,neudělalažádný pohyb,nechalajejznovuklesnout.
„Tojetvojejezírko?“zeptalseniskijskýmužznovu.Mělofinu světlýchšedýchvlasů,tuhousvraštěloukůžiněkoho,kdostrávil mnoholetnaostrémslunci,azdálsebýtstaršíneždalšídvadospělí.
„Nenímoje.“Poměsícinebodelšídobě,kdymluvilajenomqanučtinou,jídělalopotíževzpomenoutsinawesterlingskáslova.
„Aha.“Niskiepřikývl.„Dobře.Dětijsouunavenéamajížízeň. Mělijsmednesdalekoucestu.“
PodalšímdlouhémpozorovánídětískotačícíchvjezírkuseSisqi rozhodlazariskovat.„Jestlichcetečerstvouvodu,mámesmužem táborupotoka.Kpitíjelepší.“
Niskieznovupřikývl.„Jsilaskavá.“Zvedlhlavuasípavýmhlasemzavolalnaostatní.Dětivjezírkusihonevšímaly,aledalšídva dospělíseotočiliavytřeštilioči,kdyžsikonečněvšimli,žeuostružinísekrčíSisqiajejíberan.Zavolalinaděti,aletysopuštěním vodyanipaknespěchaly,nakonecvšakvylezly,mokréaostýchavé, sneuspořádanýmipramínkymokrýchvlasůpřesobličej.Největší znichbylovporovnánísdospělýmisotvapoloviční,nejmenšípak mělobaculatékončetinydítěte,ježsotvaopustilokojeneckývěk.
„JájsemHanGoda,“představilseSisqinejstaršíznich.„Totoje mojerodina.Rádtěpoznávám.“
„JájsemSisqinanamookzMintahoqu,“řekla,ikdyžsianiteď nebylajistá,jestliudělaladobře.„Manželsezotavujezuštknutíhadem.Pojďtesenapítdonašehotábora.Potokmádobrouvodu.“
Binabiksivyhrnulnohavicikalhotavtíralsidorányřebříčkovoumast.Kdyžjiuviděl,jaksevracíscizinci,překvapilohoto, aleneznepokojilo.Poté,coSisqipředstavilajehoaHanGodasvého vnukaYemSujuajehodružkuYemGili,sevšichnishromáždilikolemohně.Zatímcodětipilyzpotoka,cákalyposoběstudenouvodou,smályseapištěly,Sisqidaladokotlíkukořínkyalisty,kterése jípodařilonajít.YemGilivysypalazpytlíkuhrstmalých,sušených rybekaostýchavějenabídlaSisqi,kterájehodiladokotlíkutaky. HanGodasiprohlédlBinabikovuránuaprohlásil:„Měljsidobrou péči.Mnozíjiníbynatakovékousnutízemřeli.“
„Vím.Odjakživamipřáloštěstí,aletonejvětšíštěstímůžešvidět, jaksedíhnedvedletebe–moježena.“
„Odkudjste?“zeptalaseopatrněSisqi.„Říkámtosprávně–jste Niskiové?“
HanGodapřikývl.„PocházímezMelcolisu,maléhopřístavuna severnímkonciEmettinskézátoky.Jsmepodměráci.“