Alena Mornštajnová Petra Dvořáková Michaela Klevisová Bianca Bellová Irena Hejdová Josef Moník Markéta Pilátová Lucie Hušková Marek Epstein Marie Vejvodová
I MINUTA BEZ TEBE JE DLOUHÁ
I minuta bez tebe je dlouha.indd 5
27.11.23 15:01
Je to dáma.
I minuta bez tebe je dlouha.indd 7
27.11.23 15:01
I minuta bez tebe je dlouha.indd 8
27.11.23 15:01
ALENA MORNŠTAJNOVÁ klobouk Závodně jsem běhal, ve fotbale jsem hrál dorosteneckou ligu a matematicko-fyzikální fakultu jsem vystudoval s červeným diplomem, ale přesto se nemůžu zbavit pocitu, že moje vlastní rodina si o mně myslí, že jsem tak trochu ňouma. Možná je to tím, že jsem vyrůstal mezi ženami. I náš pes byl fena. Matka byla a stále je velice pohledná a příjemná žena, takže není důvod jí nevěřit, že si život svobodné matky zvolila dobrovolně a po zralé úvaze. Podle pohledů mnohých mužů soudím, že kdyby chtěla, mohla by se stát vdanou paní, ale matka očividně nechce. „Nic mi neschází,“ říká. „Mám všechno, co si od života můžu přát.“ Kdysi jsem si myslel, že tím myslí mě, svého syna, ale teď vím, že mluvila o svobodě a nezávislosti. 9
I minuta bez tebe je dlouha.indd 9
27.11.23 15:01
„Nevím, k čemu by mi nějaký mužský byl,“ dodává a dívá se na mě takovým pohledem, jako kdybych byl ztělesněním zbytečného mužského plemene. Předpokládám, že nezávislost a touhu po svobodném životě zdědila po své matce, mé babičce. O babičce se dá říct jediné. Je to dáma. Je ztělesněním onoho slova, které už tak trochu vyšlo z módy, ale stále v sobě má vůni časů, kdy ženy byly ženami a muži džentlmeny. Za každých okolností je upravená, usměvavá, slušná a mírně upjatá. O to víc je překvapivé, že i babička byla neprovdanou matkou, a to v době, kdy bylo svobodné mateřství považováno za něco hříšného, ba přímo pobuřujícího. Maminka se nikdy netajila tím, že se stala svobodnou matkou, protože se jí stát chtěla. Babička o svém mateřství nemluvila a já jsem se jí na ně nikdy nezeptal. Nejprve proto, že jsem byl příliš malý a na tom, že mám jen matku a babičku, mi nepřišlo nic divného, a později proto, že ptát se vlastní babičky na záležitost, která se až příliš týkala tak intimní věci, jako je početí, vůbec nepřicházelo do úvahy. Ale pak jsem našel ten klobouk. Při příležitosti svých narozenin pozvala babička mou matku a mě na nedělní oběd. Zrovna se mi to moc nehodilo, protože jsem se chtěl dívat na tenis, ale když jsem se zmínil, jestli bych snad nemohl babičku požádat, aby oběd přesunula na příští neděli, matka jen znechuceně nadzvedla jedno obočí. Wimbledonskému tenisovému finále 10
ALENA MORNŠTAJNOVÁ
I minuta bez tebe je dlouha.indd 10
27.11.23 15:01
očividně nepřikládala velkou důležitost. Takže jsem koupil kytici růží a velkou krabici čokoládových bonbonů a ve stanovený čas jsem se obrněný vůči výtkám k mé osobě dostavil do babiččina bytu. Je hodně věcí, které babička coby dáma ze staré školy neuznává. Opovrhuje plastovými taškami, jogurt by nikdy nesnědla přímo z kelímku, nesedla by si ke stolu s igelitovým ubrusem a nepoužila papírový kapesník. Takže když jsem při obědě – mimochodem báječné svíčkové – ucítil šimrání v nose, kýchl a z kapsy vytáhl balíček papírových kapesníků, znechuceně se na mě podívala. „Prosím tě, zajdi si do mojí ložnice pro pořádný látkový kapesník.“ Ze zkušenosti vím, že nemá cenu odporovat. Zamířil jsem do babiččina pokoje, otevřel dveře šatní skříně a v tu chvíli na mě vypadl klobouk. Černý, uprostřed lehce prohnutý s elegantní střechou. Pánský klobouk. Chvíli jsem se na něj jen díval, pak jsem ho zvedl ze země a prohlížel si ho ze všech stran. Byl zachovalý, ale docela určitě nošený. Co dělá pánský klobouk v čistě ženské domácnosti? Záhady můj matematický mozek nemá moc rád. Vrátil jsem klobouk na polici, z vnitřní zásuvky jsem vytáhl naškrobený kapesník a vrátil jsem se ke stolu. „Proč máš ve skříni pánský klobouk?“ zeptal jsem se, když jsem se znovu posadil. „Jo, ten klobouk,“ řekla babička až překvapivě lhostejným tónem. klobouk
I minuta bez tebe je dlouha.indd 11
11
27.11.23 15:01
V tu chvíli mě napadlo, že mě do skříně poslala naschvál, že chtěla, abych ten klobouk našel a zeptal se na něj. Možná čekala na první záminku, aby mě přiměla skříň otevřít, a kdyby žádná nepřišla, sama by si ji vymyslela. „Ten klobouk,“ zopakovala, „patřil tvému dědečkovi.“ Nepodívala se na mě ani na moji matku a pomalu nesla vidličku k ústům. Mlčky jsme na ni zírali. Bylo to poprvé, kdy babička připustila, že někdo takový existuje nebo existoval. Až doposud nebylo těžké si představit, že má matka přišla na svět zázrakem nebo neposkvrněným početím. „Nevyhodila jsem ho, protože říkal, že si pro něj přijde,“ pokračovala. Pak se na nás podívala. „Proč nejíte? Zdá se vám ta svíčková moc slaná?“ „Mami, mohla bys nám to říct od začátku?“ požádala ji moje maminka a babička k našemu překvapení přikývla. „Ale až při dezertu.“ „I tehdy odpoledne jsme si v restauraci u řeky ke kávě objednaly jahody se šlehačkou,“ řekla babička, když z poháru nabrala obzvlášť velkou jahodu, a potvrdila tím moje podezření, že klobouk do skříně narafičila naschvál. „V létě jsme tam se Slávkou Sedláčkovou chodívaly každou neděli. Možná bys tam taky měl někdy zajít s tou svojí slečnou,“ obrátila se ke mně. „Třeba by ses i trochu opálil a konečně by si dala říct. Ráda bych se dočkala pravnoučat.“ 12
ALENA MORNŠTAJNOVÁ
I minuta bez tebe je dlouha.indd 12
27.11.23 15:01