Pfiesnû ãtyfii okamÏiky definovaly mÛj Ïivot. Tohle je ten první.
* * *
Blossom Grove, Georgia, USA
Pfied dvanácti lety
Vûk: 5 let
„Jeg vil dra! Nå! Jeg vil reise hjem igjen! “ zafival jsem na maminku tak hlasitû, jak jsem dokázal, aby vûdûla, Ïe uÏ chci odjet. Hned! Chtûl jsem jet zpátky domÛ.
„Nevrátíme se domÛ, Rune. Aneodjedeme odsud. Tohle je nyní nበdomov,“ odpovûdûla mi anglicky. Dfiepla si azadívala se mi pfiímo do oãí. „Rune,“ promluvila ti‰e. „Vím, Ïe jsi nechtûl odjet zOsla, ale tvÛj tatínek tady vGeorgii získal nové zamûstnání.“ Hladila mû po paÏi, jenÏe to nijak nepomáhalo, abych se cítil líp. Nechtûl jsem b˘t tady na tomhle místû, vAmerice.
Chtûl jsem jet zpátky domÛ.
TILLIE COLEOVÁ
„Slutt å snakke engelsk! “ odsekl jsem. Angliãtinu jsem nenávidûl. Sotva jsme vyrazili zNorska na cestu do Ameriky, maminka atatínek se mnou mluvili jenom anglicky. ¤íkali, Ïe to musím procviãovat.
Ale já jsem nechtûl!
Maminka vstala azvedla ze zemû krabici. „Jsme vAmerice, Rune. Lidé tady mluví anglicky. Aty mluví‰ anglicky stejnû dlouho jako norsky. Je ãas, abys to zaãal pouÏívat.“
Ani jsem se nehnul amraãil se na mámu. Obe‰la mû azamífiila do domu. Rozhlédl jsem se po malé ulici, kde jsme teì bydleli. Stálo tu osm domÛ. V‰echny byly obrovské, ale kaÏd˘ vypadal jinak. Nበbyl ãerven˘ sbíl˘mi okny a‰irokou verandou. MÛj pokoj byl velk˘ anacházel se vpfiízemí. To mi pfiipadalo super. Tak trochu. Nikdy dfiív jsem vpfiízemí nespal –vOslu jsem mûl pokojík vpatfie.
Zahledûl jsem se na ty domy. V‰echny byly vjasn˘ch barvách – svûtle modré, Ïluté, rÛÏové… Pak jsem se podíval na sousední dÛm. Stál pfiímo vedle na‰eho – mûli jsme spoleãn˘ trávník. Obû budovy ijejich dvorky byly velké, jenÏe mezi nimi nestál Ïádn˘ plot ani zeì. Kdybych chtûl, mohl bych vbûhnout na jejich dvÛr anic by mi vtom nezabránilo.
DÛm byl jasnû bíl˘ sverandou, která ho obklopovala. Pfied ním stála houpací kfiesla avelká houpaãka. Okenice mûli ãernû natfiené ajedno okno bylo pfiímo naproti tomu mému. Úplnû naproti! To se mi nelíbilo. Nezamlouvalo se mi, Ïe mÛÏu vidût do jejich pokoje aoni do mého.
Na zemi leÏel kámen. Kopl jsem do nûj asledoval, jak se kutálí po ulici. Otoãil jsem se, abych ‰el za mámou, ale zaslechl jsem hluk. Vycházel ztoho sousedního domu. Zadíval jsem se na jejich dvefie, nikdo v‰ak ven nevy‰el. Stoupal jsem po schodech nahoru na na‰i verandu, kdyÏ jsem uvedlej‰ího domu zahlédl pohyb – vtom oknû naproti mému.
Ruka mi na zábradlí ztuhla. Zokna vylézala ven holka vjasnû modr˘ch ‰atech. Vyskoãila na trávník aoprá‰ila si ruce ostehna. Zamraãil jsem se, stáhl oboãí aãekal, aÏ zvedne hlavu. Hnûdé vlasy mûla vyãesané nahoru jako nûjaké ptaãí hnízdo apo stranû mûla pfiipevnûnou velkou bílou ma‰li.
KdyÏ vzhlédla, zadívala se pfiímo na mû. Usmála se. Spusou od ucha k uchu na mû rychle zamávala, potom se rozbûhla azastavila aÏ pfiede mnou.
Vystrãila ruku. „Ahoj, jsem Poppy Litchfieldová. Je mi pût let abydlím hned vedle.“
Jenom jsem na tu holku zíral. Mûla legraãní pfiízvuk. Její anglická slova znûla jinak, neÏ jsem se je nauãil doma vNorsku. Ta holka – Poppy – mûla na tváfii ‰mouhu od bláta ana nohou svûtle Ïluté gumáky. Byl na nich namalovan˘ velk˘ ãerven˘ balonek.
Vypadala zvlá‰tnû.
Vzhlédl jsem od jejích nohou azadíval se jí na ruku. Pofiád je‰tû ji napfiahovala. Nevûdûl jsem, co mám dûlat. Netu‰il jsem, co po mnû chce.
Poppy si povzdechla. Zavrtûla hlavou, chytila mû za ruku asevfiela ji ve své. Potom na‰ima rukama dvakrát potfiásla nahoru adolÛ afiekla. „Takhle se tfiese rukou. Moje babiãka fiíká, Ïe je správné potfiást rukou nov˘m lidem, se kter˘mi se setká‰.“
Ukázala na na‰e ruce. „Takhle se tfiese rukama. Aje to zdvofiilé, protoÏe tû neznám.“
Nic jsem na to nefiekl. Kdoví proã mi nefungovaly hlasivky. KdyÏ jsem sklopil pohled, uvûdomil jsem si, Ïe je to proto, Ïe se pofiád drÏíme za ruce.
Mûla bláto ina nich. Vlastnû ho mûla skoro v‰ude.
„Jak se jmenuje‰?“ zeptala se Poppy anaklonila hlavu na stranu. Ve vlasech jí uvízla malá vûtviãka.
„Hej,“ zatahala mû za ruku. „Ptala jsem se, jak se jmenuje‰.“
TILLIE COLEOVÁ
Odka‰lal jsem si.„Jmenuju seRune. RuneErik Kristiansen.“
Poppy se za‰klebila alegraãnû na‰pulila velké rÛÏové rty. „Mluví‰ divnû,“ vyhrkla.
Vytrhl jsem jí ruku.
„Nei det gj ørjeg ikke! “ odsekl jsem aona se zamraãila. „Co jsi to teì fiekl?“ vyzvídala, kdyÏ jsem se otoãil, abych za‰el do domu. UÏ jsem sní nechtûl mluvit.
Rozzlobenû jsem se kní obrátil. „¤ekl jsem: ‚Ne, já ne! ‘ Mluvil jsem norsky!“ vykfiikl jsem tentokrát anglicky. Poppy vykulila zelené oãi.
Pfiistoupila blíÏ apak je‰tû blíÏ azeptala se: „Norsky? Jako vikingové? Moje babiãka mi ovikinzích ãetla kníÏku. Psalo se tam, Ïe pocházejí zNorska.“ Vytfie‰tila oãi je‰tû víc. „Rune, ty jsi viking?“ zapi‰tûla.
To mû potû‰ilo. Vypnul jsem hrudník. MÛj tatínek vÏdycky fiíkal, Ïe jsem viking jako v‰ichni muÏi vna‰í rodinû. Jsme velcí silní vikingové. „Ja,“ odpovûdûl jsem. „Jsme skuteãní vikingové zNorska.“
Poppy se ‰iroce usmála ahlasitû se zahihÀala. Zvedla ruku azatahala mû za vlasy. „Proto mበdlouhé blonìaté vlasy ajasnû modré oãi. ProtoÏe jsi viking. Nejdfiív mû napadlo, Ïe vypadበjako holka –“
„Nejsem holka!“ skoãil jsem Poppy do fieãi, ale jí to zfiejmû nevadilo. Prohrábl jsem si své dlouhé vlasy. Sahaly mi aÏ po ramena. V‰ichni kluci vOslu nosí vlasy takhle.
„… ale teì vidím, Ïe je tak nosí‰, protoÏe jsi opravdov˘ viking. Jako Thor. On má taky dlouhé blonìaté vlasy amodré oãi! Jsi pfiesnû jako Thor!“
Poppy pfiik˘vla apak mi poloÏila ruce na ramena. Zcela zváÏnûla a‰eptem pronesla: „Rune, kaÏdému to nefiíkám, ale já chodím na dobrodruÏné v˘pravy.“
U‰klíbl jsem se. Nerozumûl jsem tomu. Poppy pfiistoupila blíÏ azadívala se mi do oãí. Stiskla mi paÏe anaklonila hlavu na stranu. Rozhlédla se kolem, potom se pfiiklonila aza‰eptala: „Obyãejnû ssebou nikoho na své cesty neberu, ale ty jsi viking av‰ichni vûdí, Ïe vikingové, aÏ vyrostou, jsou velcí asilní ajsou opravdu dobfií vdobrodruÏství, vobjevn˘ch v˘pravách, vdlouh˘ch túrách, vchytání lotrÛ a… prostû ve v‰em moÏném!“
Pofiád jsem byl zmaten˘, Poppy v‰ak ustoupila aznovu natáhla ruku.
„Rune,“ promluvila váÏn˘m apevn˘m hlasem. „Bydlí‰ vsousedním domû, jsi viking ajá zkrátka vikingy zboÏÀuju. Myslím, Ïe by se znás mûli stát nejlep‰í kamarádi.“
„Nejlep‰í kamarádi?“ zopakoval jsem.
Poppy pfiik˘vla anatáhla ruku blíÏ ke mnû. Pomalu jsem napfiáhl vlastní ruku, chytil jsem její advakrát sní zatfiásl, jak mi pfiedtím ukázala.
Potfiásli jsme si.
„TakÏe teì jsme nejlep‰í kamarádi?“ zeptal jsem se Poppy, kdyÏ ruku odtáhla.
„Jo!“ vyjekla nad‰enû. „Poppy aRune.“ PoloÏila si prst na bradu avzhlédla. Znovu na‰pulila rty, jako by usilovnû pfiem˘‰lela. „Zní to dobfie, Ïe jo? Poppy aRune, nejlep‰í kámo‰i navûky!“
Pfiik˘vl jsem, protoÏe to fakt znûlo dobfie. Poppy vloÏila svou ruku do mojí. „UkaÏ mi svÛj pokojík! Chci ti vyprávût, na jaké dobrodruÏství mÛÏeme vyrazit pfií‰tû.“ Zaãala mû tahat dopfiedu aspoleãnû jsme vbûhli do domu.
KdyÏ jsme vstoupili do mého pokoje, Poppy si pospí‰ila pfiímo koknu. „Tenhle pokoj je pfiesnû naproti tomu mému!“
Pfiik˘vl jsem aona zapi‰tûla. Pfiibûhla ke mnû azase mû vzala za ruku. „Rune!“ vykfiikla nad‰enû, „veãer si mÛÏeme povídat audûlat si vysílaãky zplechovek adrátu. MÛÏeme jeden
TILLIE COLEOVÁ
druhému ‰eptat tajemství, zatímco budou v‰ichni ostatní spát, amÛÏeme plánovat ahrát si a…“
Poppy mluvila pofiád dál, ale nevadilo mi to. Líbilo se mi, jak zní její hlas. Mûl jsem rád její smích ataky tu velkou bílou ma‰li ve vlasech.
MoÏná to vGeorgii nebude tak stra‰né, pomyslel jsem si, ne jestli budu mít za nejlep‰í kamarádku Poppy Litchfieldovou.
Atakové to bylo mezi Poppy amnou od prvního dne.
Poppy aRune.
Nejlep‰í kámo‰i navûky.
Nebo jsem si to aspoÀ myslel.
Je legraãní, jak se vûci mûní.
Zlomená srdce asklenice na pusinky
POPPY
Pfied devíti lety
Vûk: 8 let
„Kam pojedeme, tati?“ zeptala jsem se otce, zatímco mû drÏel za ruku avedl mû kautu. Ohlédla jsem se zpátky ke ‰kole adumala nad tím, proã mû odvedl zvyuãování dfiív. Byla teprve pfiestávka na obûd, správnû bych ze ‰koly je‰tû odcházet nemûla.
Jak jsme ‰li dál, tatínek mlãel ajen mi svíral ruku. Dívala jsem se podél ‰kolního plotu anajednou mûla podivn˘ pocit vÏaludku. ·kolu jsem milovala, ráda jsem se uãila adal‰í hodinu jsme mûli mít dûjepis. To byl mÛj nejoblíbenûj‰í pfiedmût. Nechtûla jsem ho zme‰kat.
„Poppy!“ Rune, mÛj nejlep‰í kamarád, stál uplotu asledoval mû, jak odcházím. Rukama pevnû svíral kovové tyãe. „Kam jde‰?“ vykfiikl. Ve tfiídû jsem sedûla vedle nûj. Pofiád jsme byli spolu. ·kola nás nebavila, kdyÏ tam jeden znás nebyl.
Obrátila jsem se ktátovi, jestli mi odpoví, ale ani se na mû nepodíval.ZÛstal zticha.Ohlédla jsem se naRunehoavykfiikla: „Já nevím!“
TILLIE COLEOVÁ
Rune mû sledoval celou cestu aÏ kautu. Vlezla jsem dozadu, posadila se na podsedák atatínek mû pfiipoutal.
Ze ‰kolního dvora jsem usly‰ela zvonûní, které znamenalo konec obûdové pfiestávky. Vyhlédla jsem zokna asledovala, jak v‰echny dûti utíkají zpátky do budovy, jenom Rune ne. Rune zÛstal uplotu apozoroval mû. Dlouhé blond vlasy mu vlály ve vûtru, kdyÏ ústy naznaãil: „Jsi vpofiádku?“ JenÏe tatínek nasedl do auta avyrazil pryã dfiív, neÏ jsem mohla odpovûdût.
Rune bûÏel podél plotu za na‰ím autem, dokud za ním nepfii‰la paní Davisová anedonutila ho, aby ‰el dovnitfi.
AÏ kdyÏ mi ‰kola zmizela zdohledu, tatínek promluvil: „Poppy?“
Pfiik˘vla jsem. Babiãka se pfiistûhovala do pokoje naproti mému uÏ dávno. Maminka fiíkala, Ïe je to proto, Ïe potfiebuje pomoct. Dûdeãek umfiel, kdyÏ jsem byla je‰tû mimino. Dokud se nepfiistûhovala knám, Ïila babiãka pár let sama.
„Vzpomínበsi, co jsme ti smámou fiekli otom, proã snámi babiãka bydlí? Proã uÏ nemohla Ïít sama?“
Nadechla jsem se nosem aza‰eptala: „Jo. ProtoÏe potfiebovala na‰i pomoc. ProtoÏe je nemocná.“ Îaludek se mi obrátil, kdyÏ jsem to vyslovila. Babiãka byla moje nejlep‰í kamarádka. No,ona aRune byli spoleãnû na absolutní ‰piãce. Babiãka fiíkávala, Ïe jsem jako ona.
NeÏ onemocnûla, podnikaly jsme spolu spoustu dobrodruÏství. KaÏd˘ veãer mi ãetla ovelk˘ch svûtov˘ch objevitelích. Vyprávûla mi ohistorii – oAlexandru Velikém, o¤ímanech aojaponsk˘ch samurajích, to jsem mûla nejrad‰i. Bylo to ibabiããino oblíbené téma.
Vûdûla jsem, Ïe je nemocná, ale nikdy se tak nechovala. Pofiád se usmívala, objímala mû arozesmívala. VÏdycky tvrdila,
Ïe má vsrdci mûsíãní paprsky avúsmûvu slunce. Babiãka mi fiekla, Ïe to znamená, Ïe je ‰Èastná.
Imû dûlala ‰Èastnou.
JenÏe posledních pár t˘dnÛ babiãka hodnû spala. Byla moc unavená, neÏ aby mohla dûlat cokoli jiného. Vlastnû jsem teì skoro kaÏd˘ veãer ãetla já jí, ona mû hladila po vlasech ausmívala se na mû. Bylo to fajn, protoÏe její úsmûvy byly ty nejlep‰í na svûtû.
„Správnû, beru‰ko, je nemocná. Ve skuteãnosti je velice moc nemocná. Chápe‰?“
Zamraãila jsem se, pfiik˘vla ahlesla: „Jo.“
„Proto jedeme domÛ dfiív,“ vysvûtlil. „âeká na tebe. Chce tû vidût. TouÏí vidût svou malou kamarádku.“
Nerozumûla jsem tomu, proã mû tatínek musí vézt domÛ dfiív, abych nav‰tívila babiãku, kdyÏ jsem kaÏd˘ den po ‰kole jako první zamífiila do jejího pokoje apovídala si sní, zatímco leÏela vposteli. Ráda poslouchala, jak jí vyprávím, co jsem cel˘ den dûlala.
Odboãili jsme do na‰í ulice azastavili na na‰í pfiíjezdové cestû. Táta se chvíli neh˘bal, potom se ke mnû obrátil apromluvil: „Vím, Ïe je ti teprve osm, beru‰ko, ale dnes musí‰ b˘t velké stateãné dûvãe, dobfie?“
Pfiik˘vla jsem. Tatínek se na mû smutnû usmál. „To je moje holãiãka.“
Vystoupil zauta ado‰el kmému sedadlu vzadu. Chytil mû za ruku, vytáhl mû zauta avedl mû kdomu. V‰imla jsem si, Ïe tu stojí víc aut neÏ obvykle. Zrovna jsem otevfiela pusu, abych se zeptala, komu v‰echna ta auta patfií, kdyÏ dvÛr mezi na‰imi domy pfiekroãila paní Kristiansenová, Runeho maminka. Vnáruãí nesla velkou mísu sjídlem.
„Jamesi!“ zavolala atatínek se otoãil, aby ji pozdravil.
„Adelis, ahoj,“ kfiikl na ni. Runeho máma se pfied námi
TILLIE COLEOVÁ
zastavila. Blonìaté vlasy, stejné jako Runeho, mûla dnes rozpu‰tûné. Paní Kristiansenová byla opravdu hezká. Mûla jsem ji ráda.Byla laskavá anaz˘vala mû „dcerou,kterou nikdy nemûla“. „Tohle jsem vám pfiipravila. Prosím, fiekni Ivy, Ïe na vás v‰echny myslím.“
Tatínek pustil moji ruku, aby mohl mísu pfievzít.
Paní Kristiansenová si dfiepla apolíbila mû na tváfi. „Bude‰ hodná holka, Poppy, Ïe jo?“
„Ano, madam,“ odpovûdûla jsem asledovala ji, jak se vracela po trávníku domÛ.
Táta si povzdechl apotom mi pokynul hlavou, abych ho následovala dovnitfi. Jakmile jsme pro‰li hlavními dvefimi, uvidûla jsem na pohovkách vob˘váku tety astr˘ãky, moji bratranci asestfienice sedûli na podlaze ahráli si. Teta Silvia sedûla sm˘mi sestrami, Savannou aIdou. Byly mlad‰í neÏ já, jedné byly ãtyfii roky, druhé teprve dva. KdyÏ mû zahlédly, zamávaly na mû, ale teta Silvia je dál drÏela na klínû.
V‰ichni mlãeli, ale spousta lidí si otírala oãi avût‰ina znich breãela.
Úplnû mû to zmátlo.
Opfiela jsem se tátovi onohu apevnû se ho chytila. Nûkdo stál ve dvefiích do kuchynû – teta Della, ale já jsem jí fiíkala D˘d˘. Byla to moje nejoblíbenûj‰í teta. Byla mladá abyla sní legrace, vÏdycky mû rozesmála. PfiestoÏe byla moje maminka star‰í neÏ její sestra, podobaly se jedna druhé. Obû mûly dlouhé hnûdé vlasy azelené oãi jako já. D˘d˘ v‰ak byla obzvlá‰È krásná. Jednoho dne bych chtûla vypadat jako ona.
„Ahoj, Pop,“ fiekla teta. Vidûla jsem, Ïe má zarudlé oãi, ajejí hlas znûl legraãnû. D˘d˘ se podívala na tátu. Vzala mu zrukou mísuapobídlaho: „JdisPoppy dozadu, Jamesi. UÏ je skoroãas.“
·la jsem státou, ale ohlédla jsem se, protoÏe nás D˘d˘ nenásledovala. Otevfiela jsem pusu, abych na ni zavolala, ona se v‰ak
náhle otoãila, odloÏila mísu na pult aopfiela si hlavu do dlaní. Plakala. Breãela tak moc, Ïe jí zúst vycházely hlasité vzlyky. „Tati?“ za‰eptala jsem aucítila podivn˘ pocit vÏaludku.
Tatínek mû objal kolem ramen avedl mû pryã. „To nic, beru‰ko. D˘d˘ jen potfiebuje chvíli pro sebe.“
Zamífiili jsme kbabiããinû pokoji. NeÏ tatínek otevfiel dvefie, fiekl mi: „Maminka je uvnitfi, beru‰ko, aBetty, babiããina o‰etfiovatelka, je tam taky.“
Zamraãila jsem se. „Proã je tam o‰etfiovatelka?“
Tatínek zatlaãil do dvefií babiããina pokoje aze Ïidle vedle postele vstala maminka. Oãi mûla ãervené avlasy rozcuchané. Maminka nikdy rozcuchané vlasy nemívala.
Vzadu vpokoji jsem uvidûla o‰etfiovatelku. Psala si nûco na papír. Usmála se amávla na mû, kdyÏ jsem ve‰la. Pak jsem se podívala kposteli. Babiãka tam leÏela ado paÏe mûla zapíchnutou jehlu, od které vedla prÛhledná hadiãka do sáãku, co visel na kovovém háãku vedle postele. KdyÏ jsem to uvidûla, obrátil se mi Ïaludek.
Ztuhla jsem na místû, náhle jsem byla vydû‰ená. Maminka se pohnula ke mnû ababiãka se zadívala m˘m smûrem. Vypadala jinak neÏ vãera veãer. Její kÛÏe byla bled‰í aoãi nemûla tak jasné.
„Kde je moje malá kamarádka?“ promluvila babiãka ti‰e atrochu legraãnû, ale její úsmûv mû zahfiál na du‰i.
Zachichotala jsem se apfiibûhla kposteli. „Jsem tady! Pfiijela jsem dfiív ze ‰koly, abych tû vidûla!“
Babiãka zvedla prst aÈukla mû do ‰piãky nosu. „To je moje dûvãe!“
·iroce jsem se na ni usmála.
„Zkrátka jsem chtûla, abys mû na chvíli nav‰tívila. VÏdycky se cítím líp, kdyÏ svûtlo mého Ïivota sedí vedle mû apovídá si se mnou.“
TILLIE COLEOVÁ
Znovu jsem se usmála. ProtoÏe to já jsem byla „svûtlo jejího Ïivota“ a„její miláãek“. VÏdycky mû tak naz˘vala. Babiãka mi potajmu povûdûla, Ïe to znamená, Ïe jsem její nejoblíbenûj‰í. Taky mi v‰ak fiekla, Ïe si to musím nechat pro sebe, abych nezarmoutila svoje bratrance, sestfienice amalé sestfiiãky. Bylo to na‰e tajemství.
Najednou mû vpase sevfiely ruce atatínek mû zvedl aposadil vedle babiãky na postel. Babiãka mû vzala za ruku. Sevfiela mi prsty, hned jsem si v‰ak v‰imla, Ïe má studené ruce. Zhluboka d˘chala, ale znûlo to legraãnû, jako by jí nûco vhrudi praskalo.
„Babiãko, je ti dobfie?“ zeptala jsem se anaklonila se kní, abych ji jemnû políbila na tváfi. Obyãejnû vonûla po tabáku zté spousty cigaret, které koufiila. Dnes jsem na ní ten pach ale necítila.
Babiãka se usmála. „Jsem unavená, holãiãko. Abudu…“ Babiãka se nadechla ana okamÏik zavfiela oãi. KdyÏ je zase otevfiela, posunula se na posteli afiekla: „… budu chvíli pryã.“
Zamraãila jsem se. „Kam pÛjde‰, babi? MÛÏu jít stebou?“ VÏdycky jsme dobrodruÏství podnikaly spolu.
Babiãka se zase usmála, jenÏe zavrtûla hlavou. „Ne, holãiãko. Tam, kam pÛjdu, za mnou nemÛÏe‰. Je‰tû ne. Ale jednoho dne, za mnoho let, mû zase uvidí‰.“
Maminka za mnou vzlykla, já jsem v‰ak jen zmatenû hledûla na babiãku. „Ale kam pÛjde‰? Nechápu to.“
„DomÛ, srdíãko,“ odpovûdûla. „PÛjdu domÛ.“
„Doma jsi pfiece tady,“ namítla jsem.
„Ne,“ zavrtûla hlavou, „tohle není nበprav˘ domov, holãiãko. Tento Ïivot… no, je jenom úÏasné velké dobrodruÏství, dokudhomáme. DobrodruÏství, kterésimámeuÏívatamilovat cel˘m sv˘m srdcem, neÏ se vydáme na nejvût‰í dobrodruÏství ze v‰ech.“
