CESTY ČESKÝCH PANOVNÍKŮ Jiří Fidler
UNIVERSUM
1400
Zikmund Lucemburský
Václav IV.
VRAŽDA VÁCLAVA III.
Karel IV.
Václav III. Jindřich Korutanský Jindřich Korutanský Rudolf I. Habsburský
Bedřich
PŘEMYSLOVSKÁ DYNASTIE
1350
Jan Lucemburský
Václav II.
Přemysl Otakar II.
Václav I.
Přemysl Otakar I.
Konrád II. Ota
Bedřich
Soběslav II.
Vladislav II.
ZLATÁ BULA SICILSKÁ
1300
1250
1200
1150
Soběslav I.
PŘEDSÁDKA_I, DRUHÁ POLOVINA (na spad)
LUCEMBURSKÁ DYNASTIE
BITVA U KRESČAKU
CESTY ČESKÝCH PANOVNÍKŮ Jiří Fidler
UNIVERSUM
Obsah Úvod PŘEMYSLOVSKÁ DYNASTIE .................................... LUCEMBURSKÁ DYNASTIE ..................................... HABSBURSKÁ DYNASTIE ........................................ Jiří z Poděbrad ............................................................ JAGELLONSKÁ DYNASTIE ...................................... HABSBURSKÁ DYNASTIE ....................................... HABSBURSKO-LOTRINSKÁ DYNASTIE ................. ZÁVĚR ...................................
Předchozí strana: výřez z Klaudyánovy mapy Čech z roku 1518, alegorickou část výzdoby představuje vůz, zapřažený do obou směrů jízdy, typický nejen pro počátek šestnáctého století
Mapa světa probošta herefordské katedrály R. Haldinghamského (cca 1290) s vyobrazením Prahy Braga metropolis Boemariorum
Úvod
3
IIII
III
4
X XIIIIV
7 8
I
II III
Kniha, kterou držíte v ruce, se poněkud vymyká standardům, a to nikoli tématem, ale způsobem zpracování. Je věnována osobnostem, které po více než jedenáct století stály v čele českého státu. Nejedná se o klasické životopisné studie, spíše zařazuje české vládce, I IIX Imůžeme-li X naše knížata, krále a presidenty takto jednotně nazvat, do dobového geografického rámce. České země nebyly izolovány od zbytku světa a cesty českých vládců V VIovlivňovaly VII jak domácí dějiny, tak nezřídka i evropský či globální kontext. Česká poválečná historiografie, nacházející se pod ideologickou kuratelou, nevěnovala po značnou dobu osobnostem, stojícím v čele českého státu, žádnou pozornost. Jedinou výjimkou se v roce 1968 stal Jiří z Poděbrad, jenž byl jako „husitský král“ brán komunistickými ideology na milost. Kniha Josefa Macka však měla k moderní a objektivní biografii dosti daleko. K zásadní změně v oficiálním nazírání na české panovníky došlo až v polovině sedmdesátých let. V rámci 600. výročí úmrtí císaře a krále Karla IV. byly v zahraničí (nejen v Německu, ale i ve Francii, Itálii, Lucembursku) připravovány výstavy a vědecké konference. Komunistické vedení sice odmítalo na těchto akcích spolupracovat, na druhé IIII straně si ale uvědomovalo, že osobnost Karla IV. nemůže pominout mlčením. Bylo rozhodnuto připomenout tohoto českého krále rozsáhlou výstavou, vydáním poštovních známek a publikacemi. Dané možnosti využil historik Jiří Spěváček k napsání rozsáhlého II Karlova životopisu, přičemž tato kniha byla na sklonku sedmdesátých let vydána ve stotisícovém nákladu. Po úspěšné biografii Otce vlasti napsal autor životopisné knihy o Janu Lucemburském a Václavu IV., čímž došlo k prolomení jednoho tabu tehdejší české historiografie. Barbara Krzemieńská dostala možnost publikovat životopis knížete Břetislava I., Josef Janáček vydal knihu o Rudolfovi II. a na konci osmdesátých let dokončil Josef Žemlička biografii krále Přemysla I. Přímo blahodárný vliv na tuto dříve zatracovanou oblast historické práce ale měla změna politického režimu. Již v roce 1991 vydal Otto Urban životopisnou knihu o 6 Františkovi Josefovi, což byl čin do té doby zcela nevídaný. O rok později se objevil 5 popularizační přehled českých panovníků z pera Petra Čorneje, jenž se stal nejprodávanější odbornou historickou publikací posledního dvacetiletí. Krátce poté byly vydány podobné přehledy encyklopedického charakteru (Lexikon českých panovnických dynastií, Králové a knížata zemí Koruny české, Encyklopedie knížecích rodů zemí Koruny české) a biografie českých panovníků (a presidentů) dostaly definitivně zelenou. Pohlédneme-li na uplynulé dvacetiletí, můžeme říci, že tato oblast historické práce se rozvíjela nejdynamičtěji. Z celkového počtu 36 českých králů má v současné době svoji původní českou biografii 17 z nich a životopisy dalších čtyř byly vydány v překladu. V zemi, kde poslední úplná domácí 2 prvního 1 biografie presidenta Tomáše G. Masaryka vyšla téměř před 45 lety, to rozhodně není špatný výsledek. Navíc jsou nyní k dispozici životopisné knihy či sborníky statí o dalších šesti českých knížatech. Úroveň publikací je samozřejmě různá, bez výjimky však dosahuje standardu, obvyklého pro tuto oblast v zahraničí. Potěšitelná je neustále stoupající kvalita zpracování, životopisy knížete Soběslava I. (Vratislav Vaníček), knížete Vladislava III. (Martin Wihoda) či krále Přemysla II. (Jiří Kuthan, Josef Žemlička) lze řadit k evropské špičce. Přesto lze většině těchto publikací učinit jednu výtku vysokou úroveň textu rozhodně nedoprovází vysoká úroveň obrazových příloh, zvláště mapových. Doprovodné mapy, pokud se v knihách vůbec vyskytují, jsou na úrovni pouhých náčrtů, někdy i neumělých. Přitom vypovídací hodnota mapové přílohy je obrovská a dává čtenáři možnost sledovat děj v širokých geografických souvislostech. Předkládaná kniha se snaží aspoň zčásti tento nedostatek odstranit. Představuje české vládce na jejich cestách, a to nejen pomocí popisného textu, ale hlavně se zachycením na mapách.
LUCEMBURSKÁ DYNASTIE Markéta Brabantská (1276–1311)
Jan Lucemburský (1296–1346) král český
Eliška Přemyslovna (1292–1330)
I
V VI VII
VIIIIX X
Karel IV. (1316–1378) císař Sv. říše římské, král český
III II
XI XII
IIII
Jindřich VII. Lucemburský (1275/6–1313) císař Svaté říše římské
Jan Jindřich (1322–1375) markrabě moravský
Blanka z Valois (1316–1348)
Erb hrabat z Lucemburku
Anna Falcká (1329–1353)
IIII I
III
Anna Svídnická (1339–1362)
II
Václav IV. (1361–1419) král Sv. říše římské, král český Alžběta Pomořanská (1346/7–1393) Anna Lucemburská 6 (1366–1394) královna 5 anglická
7 8
Zikmund Lucemburský (1368–1437) císař Svsté. říše římské, král český a uherský Jan Zhořelecký (1370–1396) markrabě braniborský, 2 1 zhořelecký vévoda
3
4
Zakladatelkou rodu však byla hraběnka Ermesinda (asi 1186–1247), jediný potomek hraběte Jindřicha IV. Slepého. Lucemburkové pocházejí z jejího manželství s Walramem, hrabětem Limburským (proto byli někdy označováni i jako rod limburský). Původní državou rodu bylo nevelké hrabství lucemburské na západní hranici Svaté říše římské, dnes území velkovévodství Lucemburského a belgické provincie Luxembourg. Mocenský vzestup Lucemburků na přelomu 13. a 14. století souvisel se strategickým spojenectvím s Francií, jejíž zájmy v Říši zastupovali. Prvním úspěchem bylo zvolení Balduina Lucemburského na stolec trevírského kurfiřta - arcibiskupa. Ten se tak stal jedním z nejmocnějších mužů říše. Roku 1308 se rodu lucemburských hrabat dostalo největší cti: Jindřich VII. Lucemburský byl po násilné smrti Albrechta Habsburského zvolen králem v římskoněmecké říši. Poté, co jeviště dějin dramaticky roku 1306 opustili Přemyslovci, byl Jindřichovi roku 1309 nabídnut český trůn pro jeho jediného syna Jana. V Janovi Lucemburském se protnuly hned tři nástupnické principy: otec mu udělil Čechy v léno, oženil se s Eliškou Přemyslovnou a šlechta ho uznala za krále. Kariéra Janova otce byla krátká a oslnivá: roku 1312 byl korunován císařem, ale o rok později zemřel. Jan Lucemburský v českých zemích zůstal cizincem, posloužily mu ovšem jako odrazový můstek pro výrazné ovlivňování evropské politiky. Svatba Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského v katedrále ve Špýru. Žehná jim mohučský arcibiskup Petr z Aspeltu. Codex Balduini Trevirensis - rukopis z první poloviny 14. století.
Svatá říše římská kolem roku .... (bude upraveno a doplněno jedna mapa před nástupem Lucemburků na český trůn, další stav po smrti Zikmunda)
DÁNSKÉ KRÁLOVSTVÍ Fehmarn
Kiel dofrý c ho Vý
ské o.
Osnabrück
Utrecht
Brusel
Ma as
Kolín/R. Bonn
l se Mo
Besançon
re
Inn
Dunaj
Linec
Innsbrück
Prešpurk
Rak ousy
Budín Enn
Salzach
Dr
áv
Brixen
a
Štýrsko
UHERSKÉ KRÁLOVSTVÍ Balaton
Mura
Korutany
Pětikostelí Du
Savojsko
Milán Novara Pád
Isére
Turín
Dauphiné
Brescia Cremona
Pavia
Piacenza
Asti
h
Rhône
r Allie
Vienne
Aquileia Verona Mantova
Pád
Marseille Toulon
Lucca
Arno
Florencie
Pisa
Siena
Ligurské moře
Perpignan
Chorvatsko
Á
T
S
K
Á Da l R m E ác P i U e Split B Ancona a LI d K e A rs CÍRKEVNÍ k STÁT é
m
Elba Viterbo
ostatní hranice říšské město arcibiskupství biskupství
Korsika (k Janovu)
BOSNA Sarajevo
oř
Dubrovník
e
Řím Monte Cassino
Neapol
0
Slavonie Sáva
N
era Tib
ARAGONSKÉ KRÁLOVSTVÍ Lucemburkové Habsburkové Wittelsbachové církevní majetek hranice Říše
va
J
Nizza
Aix
Janovská republika
E
Bologna Ravenna Rimini
Modena
Provensálsko
B
Parma
Janov Arles
Benátky Padova
Drá
Záhřeb
Grado Kraňsko Terst
j
Trident Lago di Lago di Maggiore M i l á n s k o Garda
na
Ženeva
Lyon
Pešť
Neusiedler See
Štýrský Hradec
Lausanne
Kremnice
Vídeň
Salcburk
Tyrolsko
Chur Saône
Pasov
s
Kostnice
Visla
Í
Budějovice
Bodamské j.
Krakov
Brno
Písek
Augsburg Mnichov Mommingen Kaufbeuren
Aa
Burgundsko
Rhône
Jihlava
Freising
Du
Elsc
e Ois
VS TV Í
ÁLO
ČESKÉ KRÁLOVSTV
Řezno
Bavorsko
Ulm j na
Rýn
FRANC OUZS KÉ K R
Colmar Münster Mühlhausen Basilej
kar
Nec
Avignon Montpellier
Praha
ava
Burgundsko
Clermont
S l e z s k o Opole
Kladsko Hradec Králové Opava Kutná Hora Olomouc
Vlt
Lotrinsko
Ženevské j.
e
Štrasburk Troyes
Varta
Vratislav
Litoměřice
Cheb Plzeň
Lehnice
Nördlingen
Toul
Dijon
Budyšín Žitava Lab
ire
Drážďany
n
Mety
e Yonn
Lo
Míšeň
ha
ine
Se
Orléans
ar
Verdun
Sa
Marne
Paříž
KRÁLOVSTVÍ
-Lužice H o r n í - Zhořelec
Mo
as
Ma
ine
Se
Lucemburk
Poznaň
Dolní-
Merseburk Nordhausen Mühlhausen
Visla
Hnězdno
POLSKÉ
Halberstadt
Gelnhausen Frankfurt Schweinfurt Bamberg Mohuč Würzburg Worms Norimberk Falc Špýr Rothenburg
Trevír
Toruň
Odra
Ohře
Cambrai
Lucembursko
Štětín
tět í
Berlín Brandenburg Magdeburk
Rýn
Namur
Maastricht Cáchy Lutych
Malbork
ÚZEMÍ ŘÁDU NĚMECKÝCH RYTÍŘŮ
a Nis
Flandry
rra We
Brabantsko
Dortmund
ga
ol
Braniborsko
Hildesheim
Královec
st
be
Paderborn Goslar
Zeeland
yŠ
La
Weser
Ems
Brémy Verden
Münster Canterbury Dover
Pomořany-W
é
ře Gdaňsk
Kolberg
enbursko Pom MeklSchwerin oř an Hamburk
Amsterdam
tsk
Rostock
Lübeck
o
k í s
F r
Holland
Rujana
Schleswig
m o ř e
Bal
mo
Váh
S e v e r n í
ANGLICKÉ KRÁLOVSTVÍ
Bornholm
100
200 km
Bari
NEAPOLSKÉ KRÁLOVSTVÍ
Tarent
JAN LUCEMBURSKÝ Doba vlády: prosinec 1310–srpen 1346 * 10. srpen 1296 (Lucemburk) Jan Lucemburský, německy Johann von Luxemburg, † 26. srpen 1346 (Kreščak)
francouzsky Jean I de Luxembourg, Jean I de Luxembourg l’Aveugle, Jean de Luxembourg avec l’archevêque de Mayence, známý později též pod přízviskem Slepý (Johannes der Blinde, lucembursky Jang de Blannen) a ve světě především jako Český (Johann von Böhmen, francouzsky Jean I de Bohême), byl desátý český král a markrabě moravský (1310–1346, korunován 1311), hrabě lucemburský, dočasně i titulární král polský v letech 1310–1335.
Busta Jana Lucemburského v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha dolní triforium.
Busta české královny Elišky Přemyslovny (†1330), dcery českého krále Václava II., manželky Jana Lucemburského a matky Karla IV. - dolní triforium chóru katedrály sv. Víta
Pečeť Jana Lucemburského
Belfast
Riga
Newcastle
Severní moře
DÁNSKO
Baltské moře
Kodaň
Královec Gdaňsk
ANGLIE MEKLENBURSKO
Hamburk
Bristol Amsterdam Haag
Londýn Dover Calais FLANDRY
Antverpy Brusel
Štětín
Brémy
Toruň
BRANIBORSKO Berlín
Kolín n. R. Bonn
SASKO 1323/4
Lipsko Altenburg
ŘÁD NĚMECKÝCH RYTÍŘŮ
1329
LITVA Białystok
Plock MAZOVSKO Brest Varšava
Poznaň Hlohov Zhořelec Vratislav 1331
Kyjev
Lucemburk SLEZSKO Frankfurt n. M. POLSKO Praha Trevír Simmern Opava Worms 1327/8 Krakov Lvov 1331 Landau 1327 Norimberk 1331 Nantes Orleans Nancy 1329/30 Budějovice Štrasburk Brno Řezno FRANCIE Trenčín 1328 BAVORSKO Landshut Mnichov Dijon Basilej Neukirchen 1323/4 Vídeň Seefeld Viszegrad 1325/6 BURGUNDSKO Debrecín Bern Budín Innsbruck Štýrský Hradec KORUTANSKO Bordeaux Lyon Ženeva Kluž Paříž Remeš
1329/30
Milán Brescia
1331
Pavia
Toulouse Avignon Montpellier
Janov
ŠTÝRSKO
Trident
Cremona
Terst
Záhřeb
U H R Y
Benátky
Parma
Bělehrad
Bukurešť
Marseille Florencie
Barcelona
Středozemní moře
PAPEŽSKÝ STÁT Řím
Jaderské moře
Dubrovník
Sofie Skoplje
OSMANSKÁ ŘÍŠE
Varna
Černé moře
LUCEMBURKOVÉ Innsbruck Merano Jan byl synem lucemburského Bolzano hraběte Jindřicha, jenž se jako Bellinzona Jindřich VII. stal římským králem Belluno Udine Trident a císařem, jeho matkou byla Feltre Gorizia Como Markéta Brabantská. Dětství a Bergamo Terst rané mládí strávil na francouzTerstský Monza Vicenza Novara záliv Milán Brescia Verona ském královském dvoře, jeho Crema Padova Vercelli Benátky Lodi Benátský Pavia vstup do vysoké evropské politiky záliv Este Cremona Turín Mantova je spojen právě s českými zeměmi. Alessandria Fidenza Pula Poté, co byl jeho otec zvolen do Ferrara Bobbio Parma Castelfranco čela říše, projevili o mladého Jana Reggio Modena Janov Bologna zájem představitelé české šlePontremoli J a d e r s k é chtické a církevní protikorum o ř e tanské opozice. Na základě doRimini Janovský Pistoia záliv Prato hod, zprostředkovaných Petrem z Lucca Florencie města podporující Jana Pisa signorie, jejichž vládci zpočátku Aspeltu, bývalým blízkým rádcem nabídli Janovi podporu sídlo papežského legáta českého krále Václava II., bylo nepřátelská města 0 50 100 150 km Siena rozhodnuto o Janově sňatku s Eliškou, mladší dcerou krále Italská signorie Jana Lucemburského v letech 1330–1331 Václava. S její rukou také získával Belluno Trident Udine Feltre nárok na český a polský trůn. Gorizia 24/12/1332 - odjezd z Paříže Como s francouzskou armádou Janova svatba s Eliškou se konala v Bergamo Monza Terst Terstský září 1310 ve Špýru a následovalo ji Brescia záliv Vicenza Milán Novara Crema Verona Padova Vercelli Janovo vojenské tažení do Čech, Benátky Lodi Benátský Pavia Cremona záliv Este které skončilo vyhnáním krále Mantova Piacenza Turín Jindřicha a korunovací mladého San Felice Castelnuovo Alessandria Pula Parma Bobbio Ferrara Carpi manžel-ského páru v únoru 1311. Reggio Castelfranco Mladý Jan byl ve velmi kompliModena Janov Bologna J a d e r s k é kované situaci, Pontremoli Adige
16–19/09/30 a 11/12/30
02/10/30
07/31
Lago Maggiore
ve
Pia
Lago di Como
Adig
Lago di Garda
01/02/31
e
?/10–23/11/30
31/12/30–31/01/31 21/06/31
10/06/31
17/02/31
Kvarn er
Pád
02–13/03/31 24/03–02/06/31
Lago Maggiore
16–17/04/31 setkání s vyslancem papeže
ve
Pia
Adig
Lago di Garda
e
Lago di Como
19–22/10/33
29/03/33 03–07/06/33
Pád
Kvarn
er
23/01/33
příměří 19/07/33
26/02–10/03/33 29/03/33 16/05–03/06/33 25/06–12/07/33 27/08–25/09/33 09–18/10/33
14/04/33
14–24/04/33
03–23/04/33 15/05/33 10–15/06/33
Janovský záliv
Lucca Pisa
0
50
100
150 km
m o ř e Rimini
Pistoia Prato Florencie
16/07/33 09/08/33 27/09–06/10/33
Siena
členové protilucemburské (tzv. ferrarské) ligy
Pobyty Jana Lucemburského v roce 1333 a jeho ústup
Jan Lucemburský, Gelhausenův kodex, 15. stol.
neboť otec jej před svojí římskou cestou jmenoval říšským vikářem. Navíc císař Jindřich při zpáteční cestě v srpnu 1313 zemřel, takže Jan ztratil původní mocenskou oporu. Musel rezignovat na možnost vlastní kandidatury v říši a připojil se K protihabsburské koalici, jež za nového římského krále zvolila bavorského vévodu Ludvíka. Janova pozice v českých zemích byla posílena narozením syna Václava v květnu 1316, zároveň je však oslabovaly dlouhodobé pobyty mimo české země. O Velikonocích roku 1318 musel dokonce do králových sporů s českou šlechtou zasáhnout římský král Ludvík. Neshody se nevyhnuly ani královskému páru, král Jan nechal odvézt prvorozené-
Kodaň
Severní moře
DÁNSKO
Ba
m ltské
oře
Hamburk
ANGLIE
ÚZEMÍ ŘÁDU NĚMECKÝCH RYTÍŘŮ
Londýn Haag
Wolfenbüttel BRANIBORSKO
Kolín/R
1321/22 1301
Cáchy 1314 1314 Lucemburk Trevír Mohuč
POLSKO
SVATÁ ŘÍŠE ŘÍMSKÁ
Frankfurt/M.
Remeš Paříž 1310
1310 1313 Špýr
1314
Budyšín Zhořelec
Cheb
Praha
Würzburg 1310
F R A N C I E
Krakov 1313 Domažlice
Norimberk
BAVORSKO
Olomouc Brno
1321/22 Řezno Ulm
Vratislav
1319
1322
Pasov
Mühldorf
UHRY
Vídeň
Zürich 1310 Janův sňatek s Eliškou
0
100
200 km
Pobyty Jana Lucemburského v roce 1333 a jeho ústup
ho syna na francouzský královský dvůr a manželství s Eliškou skončilo po několika zvratech absolutním odcizením. Přitom král Jan ve snahách o posílení svého postavení na různých místech říše na české země nezapomínal a podařilo se mu jejich územní rozsah téměř zdvojnásobit. Již za hlas pro bavorského vévodu v královské volbě mu bylo slíbeno Chebsko a část Horní Falce, tento slib však byl naplněn až v říjnu 1322 po bitvě u Mühldorfu, kde měl král Jan na vítězství lví podíl. Již roku 1319 získal Budyšínsko a o deset let později k němu připojil i Zhořelecko. Ve druhé polovině dvacátých let se mu pak podařilo přimět téměř všechny slezské vévody, aby se stali leníky České koruny. Bezdětný vratislavský vévoda Jindřich VI. mu své území dokonce odkázal. Po otcově smrti měl král Jan na starost své dvě mladší sestry, které provdal za uherského krále Karla Roberta a francouzského krále Karla IV. Jan s francouzským králem dohodl výchovu nejstaršího syna Král Jan během své vlády vystřídal Václava, jenž byl do Paříže přivezen na jaře 1323. Bohužel pro Janovy několik pečetí. Tento, již třetí typ má další plány, obě jeho sestry velmi brzy zemřely. Ve druhé polovině portrétní charakter a byl používán v dvacátých let pak musel věnovat pozornost jak snahám krále Lud-víka letech 1314–1315. Na svých dalších o dohodu s Habsburky na úkor českého krále, tak na několik pokusů o pečetích spíše používal erbovní polsko-uherskou koalici proti Českému království. Problémy s Pol-
symboliku.
ka
LUCEMBURKOVÉ skem král Jan z valné části eliminoval spoje-nectvím s Řádem německých rytířů, pro nějž se celkem třikrát angažoval křížovými výpravami na Litvu. Dále zasahoval v jeho prospěch na francouzském královském dvoře a v severní Itálii. Všechny tyto akce ale krále Jana na dlouhou dobu vzdalovaly z českých zemí, takže zde nakonec musel rezignovat na suverénní postavení a vládu svěřoval představitelům šlechtických uskupení. I když valná část jeho úsilí byla zaměřena a rozšířená českých zemí a zajištění jejich bezpečnosti, vděku se v Čechách a na Moravě nedočkal, přičemž obdobný málo pozitivní postoj vůči němu zaujímají čeští historikové dodnes. Janovo působení v severní Itálii na počátku třicátých let bylo natolik úspěšné, že sem povolal z Paříže svého prvorozeného syna. Zároveň se dokázal dohodnout se svým předchůdcem na českém trůnu, korutanským vévodou Jindřichem, na sňatku svého mladšího syna s Jindřichovou dcerou, přičemž mladý pár měl zdědit Korutany a Tyrolsko. V roce 1335 se Jan vzdal pouze nominálního titulu polského krále, za což získal mezinárodní uznání přechodu Slezska k České koruně. Korutanské dědictví však král Jan
Belfast
Další Janova královská pečeť.
Riga
Newcastle
Severní moře
DÁNSKO
Baltské moře
Kodaň
Královec
ANGLIE
Gdaňsk
MEKLENBURSKO
ŘÁD KÝCH RYTÍŘŮ
Hamburk
Bristol Londýn
Amsterdam Haag
Dover Calais
Lucemburk
1334
Nantes
Orleans
Frankfurt n. M.
1339
BURGUNDSKO Lyon
Bordeaux
Basilej
Praha
Kyjev
ČECHY
Opava
MORAVA
Krakov
Lvov
Brno
Budějovice Řezno Landshut Mnichov Vídeň Neukirchen
Trenčín
1335 Viszegrad
Innsbruck Štýrský Hradec
Ženeva
Brest
POLSKO
1336
Seefeld
Bern
Varšava
Hlohov 1337 Zhořelec Vratislav
1331/32
Norimberk
BAVORSKO Dijon
Lipsko Altenburg
1337
Nancy 1331/32
FRANCIE
1331/32
SASKO
Trevír1331/32
1337
1334
Plock
Poznaň Kolín n. R.
LITVA Białystok
Toruň
BRANIBORSKO Berlín
Antverpy Brusel
FLANDRY
Paříž
Štětín
Brémy
Debrecín
Budín
KORUTANSKO ŠTÝRSKO
Kluž
Trident
1332/33
Toulouse
Milán Pavia
Avignon Montpellier
Janov
Terst
Záhřeb
U H R Y
Benátky Parma
Bělehrad
Bukurešť
Marseille Florencie
Barcelona
1334
Středozemní moře
PAPEŽSKÝ STÁT
Janův sňatek s Beatricí Řím
Jaderské moře
Dubrovník
Sofie
OSMANSKÁ ŘÍŠE
Černé moře Varna
Skoplje
Pobyty Jana Lucemburského v roce 1333 a jeho ústup
Belfast
Riga
Newcastle
Severní moře
DÁNSKO
Baltské moře
Kodaň
Královec Gdaňsk
ANGLIE MEKLENBURSKO Hamburk Bristol Londýn
Amsterdam Haag
Dover Calais Le Crotoy
Kresčak Amiens
1346
Kolín n. R. Bonn
SASKO 1340
Lipsko Altenburg
Lucemburk Trevír
LITVA Białystok
Toruň
BRANIBORSKO Berlín
Antverpy Brusel
ŘÁD NĚMECKÝCH RYTÍŘŮ
1345
Štětín
Brémy
Plock MAZOVSKO Brest Varšava
Poznaň Hlohov Zhořelec Vratislav
Kyjev
SLEZSKO Frankfurt n. M. POLSKO Simmern Remeš Paříž ČECHY Praha Opava Krakov 1342/43 Worms Lvov Landau 1339/40 Nancy Norimberk Nantes Orleans 1345 Řezno Budějovice Štrasburk Brno Landshut Trenčín FRANCIE BAVORSKO Mnichov Dijon Basilej Neukirchen 1339/40 Vídeň Seefeld Viszegrad BURGUNDSKO Bern Debrecín Innsbruck Budín 1346 Štýrský Hradec Ženeva KORUTANSKO Bordeaux Kluž Lyon 1346 1339/40 1344 1342/43
ŠTÝRSKO
Trident
Milán Cremona
Toulouse Avignon Montpellier
Janov
U H R Y
Záhřeb
Terst Benátky
Parma
Bělehrad
Bukurešť
Marseille
Černé moře Varna
Florencie Barcelona
Středozemní moře
PAPEŽSKÝ STÁT Řím
Sofie
Dubrovník
Jaderské moře
OSMANSKÁ ŘÍŠE
Skoplje
Pobyty Jana Lucemburského v roce 1333 a jeho ústup ie
Lamanšský průliv
Kresčak (Crécy) 26. 8. 1346
Abbeville Eu 22. 8. 1346
Peronne
Airaines
Amiens
20.–21. 8. 1346
Arques
Somma
20. 8. 1346 thu
Avre
ne
19. 8. 1346
19. 8. 1346
FRANCIE
Noyon
18. 8. 1346 18. 8. 1346
Beauvais
Rouen 17. 8. 1346
Clermont
opatství Ourscamp první pohřeb Jana Lucemburského ´ Compiegne Oise
Bé
17. 8. 1346 in
era
Poslední cesta Jana Lucemburského v sestavě francouzského vojska ke Kresčaku a cesta jeho ostatků.
Auth
Le Crotoy
Th
pro svého mladšího syna proti Habsburským a Witelsbašským nárokům nebyl schopen udržet, stejně jako se musel nakonec vzdát svých zisků v severní Itálii, rozšíření českých zemí však bylo trvalé. Po smrti první manžely Elišky se v lednu 1334 v Paříži oženil s dcerou bourbonského vévody Beatricí, synovi z tohoto manželství Václavovi předal své otcovské dědictví v Lucembursku a Brabantsku. Janův druhý sňatek vyvolal ochlazení mezi ním a oběma syny z prvního manželství, po několika letech se mu však tyto rozpory v rodině podařilo překonat.
Senlis
Elbeuf 16. 8. 1346
Se
ina
Vernon
Pontoise
Évreux St-Germain
postup francouzského vojska postup anglického vojska
PAŘÍŽ
Montfort 0
10
20
30
40 km
LUCEMBURKOVÉ Na konci třicátých let se však výrazně zhoršil Janův zrak a po neúspěšném lékařském zákroku v jihofrancouzském MontpelliWadicourt eru zcela oslepl. Ani to jej však neodradilo od zasahování do středoevropské politiky, přičemž jeho hlavním cílem se stalo pokoření bavorských Wittelsbachů. Pro dosažení tohoto cíle se spojil s papežem i německými církevními hodnostáři, na počátku čtyřicátých let se mu poařilo v říši vytvořit rozsáhlou opozici vůči králi Ludvíkovi a v červenci 1346 dosáhl svého zvolení nejstaršího syna Karla za římského krále. Lze předpokládat, že tím dosáhl maxima Kresčak svých životních tužeb, a proto 0 1km mohl o měsíc později cíleně Pravděpodobné základní postavení protiobětovat svůj život v bitvě u vníků v bitvě u Kresčaku. Oddíl českého severofrancouzského Kreščaku, a krále zaútočil na pravé křídlo Angličanů. to za rytířské ideály, kterým byl Slepý král Jan, připoutaný mezi koně dvou celý život věrný. Král Jan vládl svých rytířů padl. Syn Karel byl zraněn. českým zemím 36 let a v okamžiku jeho smrti jej délkou vlády překonával pouze Boleslav I. Stejně jako on dokázal rozsah českého území zdvojnásobit, Janovy území zisky však vydržely několik století.
Janova pohřební tumba (Katedrála Notre-Dame, Lucemburk)
Bitva u Kresčaku. Kolorovaná iluminace z manuskriptu Kronik Francie, Flander, Anglie, Skotska a Španělska Jeana Froissarta.
Estrées
anglický tábor větrný mlýn údajná anglická děla lučištníci prince z Walesu rytíři prince z Walesu lučištníci Northamptona a Arundela rytíři Northamptona a Arundela záloha pod vedením krále Eduarda III. účinný dostřel anglických luků janovští kušečníci vévoda z Alenconu francouzský král Filip VI. český král Jan francouzský trén