Posledni gambit_kor2.qxp_Sestava 1 10.10.23 8:52 Stránka 3
JENNIFER LYNN BARNES
POSLEDNÍ GAMBIT
Posledni gambit_kor2.qxp_Sestava 1 10.10.23 8:52 Stránka 7
KAPITOLA 1
M
usíme si promluvit o vašich osmnáctých narozeninách.“ Největší z pěti knihoven v Hawthorne House byla tak veliká, že se v ní Alisina slova rozléhala ozvěnou. Police s knihami od podlahy ke stropu do výše dvou pater, knihy v pevné vazbě, často kožené a mnoho velmi cenných, a každá z nich připomínala muže, který vybudoval tuhle místnost. Tenhle dům. Tuhle dynastii. Ohmatávala jsem vkleče mahagonové parkety, prsty hledala nějakou nepravidelnost ve spojích a docela jsem si uměla představit ducha Tobiase Hawthorna, jak mě přitom sleduje. Nenašla jsem nic, a tak jsem vstala a odpověděla na to Alisino prohlášení. „Vážně?“ ušklíbla jsem se. „Vážně je to nutný?“ Alisa Ortegová rozhodně budila respekt. „Z právního hlediska?“ nadzvedla obočí. „Ano. Sice jste už soudně svéprávná, ale pokud jde o podmínky vašeho dědictví –“ „V osmnácti letech se nic nezmění,“ dořekla jsem místo ní a rozhlédla se po knihovně, co dál. „Nezdědím nic, dokud v Hawthorne House neprožiju celý rok.“ Znala jsem svou právničku už dost dobře, abych věděla, že doopravdy chce mluvit o tomhle. Narozeniny mám osmnáctého října. Můj zdejší rok se dovrší první týden v listopadu, a já se okamžitě stanu nejbohatší teenagerkou na planetě. Do té doby mám jiné starosti.
„
7
Posledni gambit_kor2.qxp_Sestava 1 10.10.23 8:52 Stránka 8
Musím vyhrát sázku. A porazit jednoho Hawthorna. „Tak nebo tak…“ Alisu člověk zastaví asi tak snadno jako rozjetý rychlík. „S vašimi blížícími se narozeninami bychom spolu měly probrat určité věci.“ Ušklíbla jsem se. „Čtyřicet šest miliard věcí?“ Alisa si mě změřila podrážděným pohledem a já se soustředila na svůj záměr. Hawthorne House je plný tajných chodeb. Jameson se se mnou vsadil, že je všechny nenajdu. Prohlédla jsem si obrovský špalek, který tady sloužil jako stůl, sáhla jsem do pouzdra ve své botě a vytáhla z něj nůž, abych prozkoumala přírodní puklinu ve dřevě. Nepříjemné zkušenosti mě naučily, že si nemůžu dovolit chodit neozbrojená. „Kontrola sklíčenosti!“ Do knihovny nakoukl Xander – zdejší živý Rube Goldbergův stroj. „Avery, jak moc teď zrovna potřebuješ rozptýlení a jak moc ti záleží na tvém obočí? Na stupnici jedna až deset?“ Jameson byl na druhém konci světa. Grayson od doby, co odjel na Harvard, ani jednou nezavolal. Xander, který se sám jmenoval mým BHFF – Best Hawthorne Friend Forever –, považoval za svou svatou povinnost udržovat mě během nepřítomnosti svých bratrů v dobré náladě. „Jedna,“ odpověděla jsem. „A deset.“ Xander se mírně uklonil. „V tom případě sbohem a šáteček.“ A než jsem mrkla, byl pryč. V příštích deseti minutách rozhodně někde něco vybuchne. Otočila jsem se zpátky k Alise a znova se rozhlédla po místnosti: zdánlivě nekonečné police, litinové točité schody vzhůru. „Prostě už vyklopte, co jste mi přišla říct, Aliso.“ „Jo, Lee-Lee,“ ozval se na chodbě hluboký sytý protahovaný hlas. „Pouč nás.“ Ve dveřích se objevil Nash Hawthorne, svůj typický kovbojský širák stažený do čela.
8
Posledni gambit_kor2.qxp_Sestava 1 10.10.23 8:52 Stránka 9
„Nashi.“ Alisa svůj elegantní kostým nosila trochu jako brnění. „Tohle se tě netýká.“ Nash se opřel o veřeje a lenivě zkřížil pravou nohu přes levý kotník. „Když mi tady mládě řekne, že mám jít, tak půjdu.“ Nash Alise už několik měsíců nedůvěřoval, pokud šlo o mě. „To je v pohodě, Nashi,“ řekla jsem. „Můžeš jít.“ „To asi můžu.“ Od zárubně se ale neodlepil. Nash byl nejstarší ze čtyř bratrů Hawthornových a byl zvyklý na ostatní tři dohlížet. Během posledního roku do svého stádečka zahrnul i mě. On a moje sestra spolu „nechodili“ už měsíce. „Nemáš dneska večer ne-rande?“ zeptala jsem se. „A neznamená to, že máš být někde jinde?“ Nash si sundal kovbojský klobouk a podíval se mi zpříma do očí. „Vsadím kalhoty,“ řekl a pomalu se kolébal pryč, „že s tebou chce probrat ustavení svěřeneckého fondu.“ Počkala jsem, až bude Nash z doslechu, a pak jsem se zase obrátila k Alise. „Svěřenecký fond?“ „Jen jsem chtěla, abyste znala všechny své možnosti,“ vyhnula se Alisa s právnickou obratností konkrétní odpovědi. „Připravím vám přehled, abyste si ho mohla projít. A pokud jde o vaše narozeniny, je tu taky záležitost oslavy.“ „Nic se slavit nebude,“ odpověděla jsem okamžitě. Ani trochu jsem nestála o to, aby se z mých narozenin staly novinové titulky a smršť hashtagů. „Máte nějakou oblíbenou skupinu? Nebo zpěváka? Budeme potřebovat program.“ „Žádnou oslavu, Aliso.“ „Je někdo, koho byste ráda viděla na seznamu hostů?“ Když Alisa říkala někdo, nemluvila o mých známých. Mluvila o celebritách, miliardářích, hvězdách vyšší společnosti, členech královských rodin… „Žádný seznam hostů nebude,“ opakovala jsem, „protože se nebude konat žádná oslava.“
9
Posledni gambit_kor2.qxp_Sestava 1 10.10.23 8:52 Stránka 10
„Měla byste se na to dívat z hlediska –“ začala Alisa a já ji přestala poslouchat. Bylo mi jasné, co chce říct. Říká mi to už skoro jedenáct měsíců. Každý miluje pohádku o Popelce. Jenže tahle Popelka musí vyhrát sázku. Prohlédla jsem si pozorněji litinová schodiště. Tři se točila proti směru hodinových ručiček. Ale to čtvrté… Došla jsem k němu a začala stoupat nahoru. Na podestě v patře jsem přejela prsty zespoda po polici přímo proti schodišti. Západka. Stiskla jsem ji a celá oblouková police se otočila dozadu. Číslo dvanáct. Poťouchle jsem se usmála. Co ty na to, Jamesone Winchestere Hawthorne? „Žádná oslava,“ křikla jsem ještě jednou dolů na Alisu. A pak jsem zmizela ve zdi.
10
Posledni gambit_kor2.qxp_Sestava 1 10.10.23 8:52 Stránka 11
KAPITOLA 2
T
en večer jsem vklouzla do postele, hladké povlečení z egyptské bavlny příjemně chladilo. Čekala jsem, až Jameson zavolá, a ruka mi zabloudila na noční stolek, k malému bronzovému špendlíku ve tvaru klíče. „Vyber si ruku.“ Jameson ke mně napřáhne dvě pěsti. Klepnu mu na pravou ruku, on narovná prsty a ukáže mi prázdnou dlaň. Zkusím levou – totéž. Potom zavře do pěsti moje prsty. Když je natáhnu, leží mi na dlani tenhle špendlík. „Vyřešila jsi klíče rychleji než kdo z nás,“ připomene mi Xander. „Už bylo načase!“ „Promiň, mládě,“ protáhne Nash. „Už je to šest měsíců. Teď jsi jedna z nás.“ Grayson neříká nic. Ale když si špendlík nešikovně připínám a upustím ho, chytí ho dřív, než stačí dopadnout na zem. Tahle vzpomínka přivolá další – Grayson, já, vinný sklep –, ale já to nedovolím. V posledních několika měsících jsem objevila způsob, jak přijít na jiné myšlenky. Popadla jsem telefon, otevřela crowdfundingové stránky a zadala hledání výrazů náklady na léčbu a nájemné. Hawthornovský majetek ještě šest týdnů nebude můj, ale právnická firma McNamara, Ortega a Jones se už postarala, abych měla kreditní kartu prakticky bez limitu. Darovat anonymně, zatrhávala jsem znova a znova. Když mi konečně zazvonil telefon, opřela jsem se a vzala jsem to. „Haló?“
11
Posledni gambit_kor2.qxp_Sestava 1 10.10.23 8:52 Stránka 12
„Potřebuju přesmyčku ke slovu svlíkat.“ Z Jamesonova hlasu sálala energie. „Nepotřebuješ.“ Překulila jsem se na bok. „Jaké je Toskánsko?“ „Rodiště italské renesance? Plné klikatých cest, kopečků a údolí, kde se v dálce válí ranní mlha a stromy v lese mají listí tak zlaté, jako by celý svět nádherně hořel? Tohle Toskánsko?“ „Ano,“ potvrdila jsem. „Tohle Toskánsko.“ „Už jsem viděl lepší.“ „Jamesone!“ „A o čem chceš slyšet nejdřív, Dědičko? O Sieně, o Florencii nebo o vinicích?“ Chtěla jsem slyšet všechno, jenže Jameson nevyužíval standardní hawthornovský volný rok k cestování jen tak pro nic za nic. „Povídej o vile.“ Našel jsi něco? „Tvoji toskánskou vilu postavili v sedmnáctém století. Údajně to má být statek, ale vypadá spíš jako hrad, a kolem je víc než čtyřicet hektarů olivových sadů. Je tu bazén, pec na pizzu, kde se topí dřevem, a obrovský kamenný krb, který je v domě od samého začátku.“ Uměla jsem si to živě představit – a nejen proto, že jsem měla celé složky plné fotek. „A když jsi prohlédl krb?“ Jestli ten krb prohlížel, na to jsem se ho ptát nemusela. „Něco jsem našel.“ Sedla jsem si a vlasy mi padly na záda. „Stopu?“ „Nejspíš,“ odpověděl Jameson. „Ale k jaké hádance?“ Tělem jako by mi proběhla elektřina. „Jestli mi to nepovíš, tak tě fakt vyřídím, Hawthorne.“ „Nechat se od tebe vyřídit, to by se mi docela líbilo,“ odpověděl Jameson. Zradily mě rty, které se pokusily o úsměv. Jameson vycítil vítězství, a tak mi odpověděl. „Našel jsem trojúhelníkové zrcadlo.“ Můj mozek se okamžitě rozběhl. Tobias Hawthorne své vnuky vychovával hádankami, rébusy a hrami. Zrcadlo je patrně stopa,
12
Posledni gambit_kor2.qxp_Sestava 1 10.10.23 8:52 Stránka 13
ale Jameson měl pravdu: nedá se říct, do jaké hry patří. Jenže tak nebo tak, tohle nebyl důvod, proč Jameson cestuje po světě. Tohle nehledal. „My přijdeme na to, co byl ten kotouč zač,“ ujistil mě Jameson, jako by mi četl myšlenky. „Svět je hrací deska, Dědičko. Prostě musíme pořád dál házet kostkou.“ Možná, ale tentokrát jsme nesledovali žádnou stopu ani jsme nehráli hru starého pána. Tápali jsme ve tmě a doufali, že někde najdeme nějaké odpovědi – odpovědi, jež nám prozradí, proč má malý kotouček o velikosti mince s vyrytými soustřednými kruhy tak obrovskou cenu. Proč ho jmenovec a jediný syn Tobiase Hawthorna uložil pro mou matku. Proč mi ho Toby zase sebral, než zmizel a začal si znova hrát na mrtvého. Toby a ten kotouček představovali moje poslední spojení s mámou, a oboje teď bylo pryč. Nemohla jsem na to myslet moc dlouho, protože to bolelo. „Dneska jsem našla další vstup do chodeb,“ ohlásila jsem prudce. „Vážně?“ odpověděl Jameson a znělo to, jako by ke mně vztáhl ruku na začátku valčíku. „Který?“ „V kruhové knihovně.“ Na druhém konci linky nastala jen krátká, ale nezaměnitelná odmlka. Došlo mi to. „O tom jsi nevěděl.“ Vítězství bylo hodně sladké. „Chceš, abych ti prozradila, kde je?“ nabídla jsem sladce. „Až se vrátím,“ zavrčel Jameson, „najdu si ho sám.“ Neměla jsem tušení, kdy se vrátí, ale můj rok v Hawthorne House už brzo skončí. Budu svobodná. Budu moct jet kamkoli, dělat cokoli – dělat úplně všechno. „Kam máš namířeno dál?“ zeptala jsem se. Kdybych o těch slovech úplně všechno moc přemýšlela, utopila bych se v tom – ve chtění, v touze, ve víře, že můžeme mít cokoli.
13
Posledni gambit_kor2.qxp_Sestava 1 10.10.23 8:52 Stránka 14
„Na Santorini,“ odpověděl Jameson. „Ale stačí říct, Dědičko, a –“ „Jeď dál. Hledej dál.“ Hlas mi ochraptěl. „A všechno mi říkej.“ „Všechno?“ opakoval Jameson hlubokým zastřeným hlasem, a v tu chvíli jsem prostě nedokázala nemyslet na to, co bychom spolu mohli dělat, kdybych tam byla s ním. Překulila jsem se na břicho. „Ta přesmyčka, co jsi hledal, je vtiskla.“
14
Posledni gambit_kor2.qxp_Sestava 1 10.10.23 8:52 Stránka 15
KAPITOLA 3
P
říštích pár týdnů mi trochu splývalo: charitativní galavečery, zkoušky ve škole, noční hovory s Jamesonem a příliš mnoho času stráveného přemýšlením, jestli Grayson někdy vezme do ruky ten zatracený telefon. Soustřeď se. Vypudila jsem z mysli všechno ostatní a zamířila jsem. Soustředila jsem se na hlaveň pistole, nadechla se, vydechla a vystřelila – a pak znova a znova. V hawthornovském sídle bylo všechno, včetně vlastní střelnice. Nejsem žádný milovník zbraní. Zábavu si rozhodně představuju jinak. Ale být bezbranná taky není můj styl. Donutila jsem se povolit zaťaté zuby, sklonila jsem zbraň a sundala si ochranná sluchátka. Nash si prohlédl můj terč. „Slušný soustřel, mládě.“ Teoreticky bych pistoli nikdy neměla potřebovat a nůž v botě taky ne. Teoreticky bylo hawthornovské sídlo neproniknutelné. A když jsem šla někam ven, do světa, vždycky jsem kolem sebe měla ozbrojenou ochranku. Jenže od chvíle, kdy jsem byla uvedena v poslední vůli Tobiase Hawthorna, už na mě stříleli, skoro mě vyhodili do povětří a unesli mě. Teorie mi proti nočním můrám nepomáhala. Pomáhalo však, že mě Nash učil, jak se bránit. „Už ti tvoje právnička donesla ty papíry k svěřeneckému fondu?“ zeptal se jakoby nic.
15
Posledni gambit_kor2.qxp_Sestava 1 10.10.23 8:52 Stránka 16
Moje právnička byla jeho bývalá přítelkyně a znal ji až příliš dobře. „Možná,“ odpověděla jsem. V duchu jsem zase slyšela Alisino vysvětlování. V případě takhle mladého dědice bývá zvykem ustanovit nějaká ochranná opatření. Pan Hawthorne nepovažoval za nutné je zavést, ale ta možnost tu je, kdybyste o ní chtěla uvažovat vy sama. Jestli jsem to dobře pochopila, tak pokud vložím majetek do svěřeneckého fondu, bude jeho správce mít za úkol majetek pro mě chránit a rozmnožovat. Alisa a partneři firmy McNamara, Ortega a Jones jsou samozřejmě ochotní funkci správců vykonávat a já pochopitelně dostanu cokoli, co si budu přát. Zrušitelný svěřenecký fond jen minimalizuje tlak na vás, dokud nebudete připravena plně se ujmout otěží sama. „Zopakuj mi,“ řekl Nash a sehnul se, aby se mi mohl podívat přímo do očí, „jak zní naše pravidlo pro nečestný boj?“ Když šlo o Alisu Ortegovou, byl Nash mnohem průhlednější, než si myslel, ale i tak jsem odpověděla. „Nic jako nečestný boj neexistuje,“ řekla jsem Nashovi, „když člověk vyhraje.“
16