PRAŽSKÝ HRAD SÍDLO PREZIDENTA ČESKÉ REPUBLIKY
PRAGUE CASTLE THE SEAT OF THE PRESIDENT OF THE CZECH REPUBLIC
HERBERT SLAVÍK
PRAŽSKÝ HRAD SÍDLO PREZIDENTA ČESKÉ REPUBLIKY PRAGUE CASTLE THE SEAT OF THE PRESIDENT OF THE CZECH REPUBLIC
HISTORIE PRAŽSKÉHO HRADU HISTORY OF PRAGUE CASTLE
10
11
PRAŽSKÝ HRAD — SÍDLO PREZIDENTA ČESKÉ REPUBLIKY
PRAGUE CASTLE — THE SEAT OF THE PRESIDENT OF THE CZECH REPUBLIC
Jednou provždy zůstane krajně nesnadné shrnout tisíciletý vývoj místa považovaného za symbol české státnosti a hlavního města Prahy. A tak se i texty v této publikaci stávají pouhým doprovodem fotografií Pražského hradu. Čtenář nechť tedy bere následující slova jako pomyslný oblouk, klenoucí se z minulosti do naší přítomnosti, a celou knihu pak jako pobídku k zamyšlení nad dílem, které přetrvává věky.
It will always be extremely difficult to summarize the thousandyear development of the place considered a symbol of both Czech statehood and the capital city, Prague. The texts in this publication thus merely accompany the photographs of Prague Castle. The reader should therefore take the following words as an imaginary arc spanning from the past to our present – and the whole book as an invitation to reflect on the work that remains forever.
PRAŽSKÝ HRAD NA ÚSVITU DĚJIN Vznik Pražského hradu je spjatý s osudy české knížecí a královské dynastie Přemyslovců. Na vyprahlý vrch nad zákrutem řeky Vltavy, zvaný Praha, přesídlil se svou družinou první historicky doložený kníže Bořivoj I. po svém návratu z Velkomoravské říše, kde byl kolem roku 883 pokřtěn. Založil zde kostel zasvěcený Panně Marii a při něm zřídil nové knížecí sídlo, které se stalo základem budoucího hradu i města pod ním. Již od počátku měl hrad typický vzhled raně středověkého ostrožního hradiště, jehož základní půdorysné rozvržení si přes veškeré pozdější změny vnitřního členění a charakteru zástavby uchoval do současnosti. Jádro hradiště s pravděpodobně roubeným obydlím knížete se rozkládalo přibližně v místech dnešního III. nádvoří a Jiřského náměstí s Jiřským klášterem. Většina tehdejších obyvatel hradiště žila v roubených domcích, zemnicích a polozemnicích, tu a tam rozesetých po celém jeho areálu. Po roce 900 bylo hradiště opevněno asi 5 metrů širokým valem z navršené hlíny a kamení a vyztuženým roštovou konstrukcí z kamenů, klád a větví. Zhruba tam, kde je dnes I. a II. nádvoří, se rozprostíralo západní předhradí, dobře chráněné přirozenou brázdou, jež byla později zajištěna umělým valem. PRAŽSKÝ HRAD PŘEDROMÁNSKÝ Na konci 9. století byl již Hrad zřetelným centrem upevňujícího se přemyslovského státu a jeho význam rostl v nadčasový symbol Čech. Někdy v této době je třeba hledat zrod pozdější velkorysé rozlohy Hradu, který je dnes při své délce 570 a šířce 128 metrů největším hradním areálem světa. První kamennou stavbou Hradu byl zmíněný kostelík Panny Marie, archeologicky doložený v místech průchodu mezi II. a IV. nádvořím, zvaným též zahrada Na Baště. Před rokem 929 založil kníže Václav rotundu sv. Víta, která se stala kultovním místem celé země. Významně k tomu přispěla skutečnost, že zde byl pohřben sám jeho zakladatel, dodnes uctívaný jako světec a nebeský ochránce Čech. PRAŽSKÝ HRAD ROMÁNSKÝ Jelikož byl Pražský hrad klíčem k celé zemi a k získání knížecího titulu i královské koruny, střídaly chvíle míru líté boje mezi členy přemyslovského rodu více než s nepřáteli zvenku. Přestože některá knížata sídlila raději na Vyšehradě, význam Hradu jako předního centra země byl nezpochybnitelný. Na místě rotundy sv. Víta byla dostavena bazilika, která je považována za první doklad nového románského slohu.
PRAGUE CASTLE AT THE DAWN OF HISTORY The emergence of Prague Castle is connected with the story of the Czech ducal and royal dynasties of the Přemyslids. The arid hill above the meander of the river Vltava, called Prague, was chosen as his seat by the first historically documented duke, Bořivoj I, with his entourage after his return from the Great Moravian Empire, where he was baptized around 883. This is where he founded a church dedicated to the Virgin Mary and established the new ducal seat, which became the foundation for the later castle and the town below it. From the very beginning the Castle had the typical appearance of an early medieval spur fort whose basic floor plan layout has been preserved until the present day, despite all subsequent modifications to the internal structure and nature of the buildings. The core of the fort, including probably a timbered dwelling used by the duke, was situated approximately in today’s Third Courtyard and St George Square with the Convent of St George. Most of the inhabitants in the fort lived in timbered houses, dugouts and semi-dugouts, scattered throughout the entire complex. After 900 the fort was fortified with a mound of piled earth and stones about 5 metres wide and reinforced with a grid construction of stones, logs and branches. Approximately in the area of today’s First Courtyard and Second Courtyard was the west outwork, well protected by a natural furrow and later secured by an artificial mound. PRE-ROMANESQUE PRAGUE CASTLE At the end of the 9th century the Castle was an obvious centre of the consolidating Přemyslid state, and its importance grew to eventually become a timeless symbol of Bohemia. It is around that time that we can see that the Castle began to develop on a large scale: its current length of 570 metres and width of 128 metres now make it the largest castle complex in the world. The first stone building in the Castle was the aforementioned Church of the Virgin Mary, archaeologically documented in the passage between the Second Courtyard and the Fourth Courtyard, also called the Garden on the Bastion. Before 929 Duke Wenceslas founded the St Vitus Rotunda, which later became a cult site for the entire country, largely due to the fact that its founder, still venerated as a saint and the heavenly protector of Bohemia, was buried there. ROMANESQUE PRAGUE CASTLE As Prague Castle was the key to the whole country and to obtaining the ducal title and
HISTORIE PRAŽSKÉHO HRADU HISTORY OF PRAGUE CASTLE
12
I. nádvoří Pražského hradu před rokem 1900. Prague Castle’s First Courtyard before 1900.
Roku 1135 nechal kníže Soběslav I. přestavět Pražský hrad „po způsobu latinských měst“. Nové kamenné opevnění bylo zděné na maltu a obepínalo ústřední část Hradu s východním předhradím. Mohutná hradba dosahovala značné výše, někde až 14 metrů. Jižní strana opevnění byla vzepřena řadou věžic, hradní brány střežily tři vysoké věže. Byla to Bílá věž na jihozápadě s bránou podél její jižní strany, dále průjezdní jižní věž u knížecího paláce a průjezdní Černá věž na straně východní. Navíc uprostřed západní hradby stávala Biskupská věž a další byla též u pozdějšího purkrabství. Při jižní hradbě byla postavena podélná budova knížecího paláce. PRAŽSKÝ HRAD ZA VLÁDY POSLEDNÍCH PŘEMYSLOVCŮ Podoba vtisknutá knížetem Soběslavem zůstala Hradu po celou první polovinu 13. století. V architektuře tehdy nad lomenými oblouky a klenebními žebry se svorníky nastupujícího stylu rané gotiky stále ještě vítězily valené klenby, trámové stropy, obloučkové vlysy se zubořezy a sdružená okna v mocných opukových pozdně románských zdech. Významnou přestavbu paláce zahájil roku 1253 Přemysl Otakar II. Během jeho vlády bylo také obnoveno a rozšířeno opevnění hradu, na které navíc navázaly hradby nově založené Malé Strany. Konec přemyslovské dynastie předznamenal požár, který roku 1303 zachvátil královský palác. O tři roky později byl v Olomouci zavražděn Václav III., jímž přemyslovská dynastie vymřela po meči. PRAŽSKÝ HRAD ZA VLÁDY LUCEMBURKŮ Za zmatků po zavraždění posledního přemyslovského panovníka Pražský hrad chátral a byl několikrát ohrožen. Jedinou významnou změnou bylo založení poddanského města Hradčany roku 1321, jehož opevnění navázalo na obranný systém Pražského hradu a Malé Strany. Budoucí císař a král Karel IV. nalezl v roce 1333 Pražský hrad zpustlý a zanedbaný. Na rozdíl od svého otce Jana Lucemburského si však Čechy s hlavním městem Prahou zamiloval a s jeho jménem je spjato jedno z nejslavnějších stavebních období českých dějin. V prostorách Hradu započal s velkorysou opravou a přestavbou královského sídla, Starý královský palác rozšířil o nové obytné i reprezentační prostory. Roku 1344 položil základní kámen ke stavbě gotické katedrály, stavěné na místě postupně bořené románské baziliky sv. Víta. Prvním stavitelem dómu byl Matyáš z Arrasu, poučený stavbami
13
the royal crown, moments of peace alternated with fierce fights, typically between the members of the Přemyslid dynasty rather than with enemies from the outside. Although some dukes preferred to reside at Vyšehrad, the importance of the Castle as a major centre of the country was unquestionable. On the site of the St Vitus Rotunda a basilica was built, considered as the first evidence of the new Romanesque style. In 1135 Duke Soběslav I rebuilt Prague Castle “in the manner of Latin towns”. The new stone fortification used mortar and surrounded the central part of the Castle with the eastern outwork. The massive wall reached a considerable height, in some places up to 14 metres. The southern side of the fortification was supported by a number of reinforcing elements, and the castle gates were protected by three tall towers: the White Tower in the southwest, with a gate along its southern side, as well as the South Tower at the Duke’s Palace and the Black Tower on the east side, which were both used to pass through. In addition, in the middle of the western wall was the Episcopal Tower and another tower was also located at the later Supreme Burgrave’s House. At the south wall the longitudinal building of the Duke’s Palace was built. PRAGUE CASTLE DURING THE REIGN OF THE LAST PŘEMYSLIDS The Castle kept the form introduced by Duke Soběslav throughout the first half of the 13th century. In the architecture of the time, barrel vaults, beamed ceilings, arched friezes with dentils and grouped windows in massive marlstone late Romanesque walls still prevailed over pointed arches and rib vaults of the incoming early Gothic style. A major reconstruction of the palace was begun in 1253 by Ottokar II. During his reign the Castle fortification was restored, extended and joined to the walls of the newly founded Lesser Town. The end of the Přemyslid dynasty was signalled by a fire that engulfed the Royal Palace in 1303. Three years later Wenceslas III was murdered in Olomouc, which meant that the Přemyslid dynasty had become extinct in the male line. PRAGUE CASTLE DURING THE REIGN OF THE LUXEMBOURGS During the chaos after the murder of the last Přemyslid ruler, Prague Castle fell into disrepair and was in danger several times. The only significant change was the establishment of the feudal town of Hradčany in 1321, the fortification of which was connected to the defence system of Prague Castle and the Lesser Town. In 1333 the future Emperor and King Charles IV found Prague Castle abandoned and neglected. However, unlike his father John of Luxembourg, he fell in love with Bohemia and its capital, Prague, which led to one of the most famous construction periods in Czech history. Within the Castle complex, he started a generous repair and rebuilding of the royal residence, and he also extended the Old Royal Palace to include new residential and ceremonial premises. In 1344 he laid the foundation stone of the Gothic cathedral, built on the site of the gradually demolished Romanesque Basilica of St Vitus. Matthias of Arras, who had experience with cathedral buildings in the south of France, was the first builder,
Stavba vlajkových stožárů na I. nádvoří před Matyášovou bránou v roce 1925. Construction of flagpoles in the First Courtyard in front of the Matthias Gate in 1925.
Budování kruhových schodů ze IV. nádvoří a zahrady Na Baště v letech 1930–1932. Construction of the circular steps from the Fourth Courtyard and the Garden on the Bastion from 1930 to 1932.
jihofrancouzských katedrál, druhým světově proslulým tvůrcem byl Petr Parléř. Metropolitní chrám se stal přední gotickou stavbou v Čechách, dominantou Hradu a Prahy. Pozlacení střech Bílé a Černé věže bylo již jen jasnou demonstrací moci a lesku císařského sídla. Stavební ruch vládl na Hradě i za vlády Karlova nástupce Václava IV. Parléřovi synové pracovali na katedrále, zvláště její jižní věži, a upravovány byly i síně v královském paláci. Po náhlé králově smrti a po vypuknutí husitských válek v roce 1420 byl Hrad obsazen, vyloupen husity a po několik desetiletí zůstal opuštěn. PRAŽSKÝ HRAD POZDNĚ GOTICKÝ Vrátit Hradu lesk panovnického sídla se rozhodl až král Vladislav Jagellonský roku 1483. V pozdně gotickém stylu dal přestavět Starý královský palác a pokusil se obnovit stavbu katedrály. Dokonce nechal položit základové zdivo pro její, nikdy nerealizovanou, severní věž. Dvorním stavitelem se stal Benedikt Ried. Jeho dílem byla nová severní parkánová hradba s dělostřeleckými věžemi Mihulkou a Daliborkou. Hlavní dílo ale Mistr Benedikt zanechal v podobě Vladislavského sálu ve Starém královském paláci. V letech 1493– 1500 tak vznikl největší světský klenutý prostor střední Evropy, navíc zastřešený zdaleka viditelnými pěti stanovými střechami. Dodnes návštěvníky paláce zaujmou Jezdecké schody vedoucí z Jiřského náměstí do sálu, ozdobené bohatou žebrovou přetínavou klenbou. Zřejmě první renesanční zámeckou stavbou v Čechách se stalo Ludvíkovo křídlo, vybíhající kolmo na jižní straně paláce. Okna Vladislavského sálu přináleží k nejstarším příkladům renesančního umění u nás. PRAŽSKÝ HRAD RENESANČNÍ A MANÝRISTICKÝ V roce 1526 nastoupil na uprázdněný český trůn Ferdinand I. Habsburský, jímž započala čtyřsetletá vláda Habsburků v zemích Koruny české.
followed by the world-renowned architect, Peter Parler. The metropolitan temple became a major Gothic building in Bohemia, dominating both the Castle and Prague. The gilt roofs of the White Tower and Black Tower were a clear demonstration of the power and glamour of the imperial residence. Building work at the Castle also continued during the reign of Charles’s successor, Wenceslas IV. Parler’s sons worked on the cathedral, especially on its south tower, and other parts were modified, for example the halls in the Royal Palace. After the sudden death of the king and after the outbreak of the Hussite wars in 1420, the castle was occupied and plundered by the Hussites, and it remained abandoned for decades. LATE GOTHIC PRAGUE CASTLE It was only King Ladislaus Jagiellon who decided in 1483 to give the Castle its shine of the ruling seat again. He rebuilt the Old Royal Palace in the late Gothic style and tried to continue the construction of the cathedral. He even laid the foundation masonry for its North Tower, which has never been built. Benedikt Ried became the court builder. His work included the new northern bailey wall with the Mihulka and Daliborka artillery towers. However, Master Benedikt’s main work was the Vladislav Hall at the Old Royal Palace. From 1493 to 1500 the biggest secular vaulted space in Central Europe was created, covered by five tent roofs visible from afar. To this day, visitors to the palace are drawn to the Riders’ Staircase leading from St George Square to the hall, decorated with a rich traversing rib vault. Probably the first Renaissance castle building in Bohemia was the Louis Wing, extending perpendicularly to the south side of the Palace. The windows of the Vladislav Hall are among the oldest examples of Renaissance art in the Czech Republic. RENAISSANCE AND MANNERIST PRAGUE CASTLE In 1526 the vacant Czech throne was taken by Ferdinand I of
HISTORIE PRAŽSKÉHO HRADU HISTORY OF PRAGUE CASTLE
14
Středověký hrad nevyhovoval renesančnímu životnímu stylu, proto byl významně rozšířen o severní předpolí na druhé straně rokle, později nazývané Jelení příkop. V roce 1534 byla založena Královská zahrada, do které vedl z Hradu krytý dřevěný most na pěti vysokých kamenných pilířích. Italští mistři pod vedením kameníka Paola della Stelly tam od roku 1538 stavěli Letohrádek královny Anny, považovaný dnes za perlu vrcholně renesanční architektury v Zaalpí. O kus dál postavil v zahradě stavitel Bonifác Wohlmuth největší z hradních míčoven, zdobenou sgrafitem. Tragickým se pro Pražský hrad stal požár v červnu roku 1541. Zničeny byly nejenom stavby, ale též nábytek, zvony a sklomalby. V katedrále shořely chrámové lavice od Petra Parléře a v kapli Všech svatých se zřítila klenba. Následovala však rychlá obnova, především obytných prostor, a na západ od královského sídla vyrostly nové paláce předních šlechtických rodů. Na jižním svahu zřídil arcivévoda Ferdinand Tyrolský soukromou zahradu, které se časem začalo říkat Rajská. Bylo též přestavěno purkrabství s novou malovanou soudní síní. Císařskou rezidencí a centrem říše se stala Praha podruhé za vlády Rudolfa II. Habsburského. Štědrý mecenáš, milovník umění a vášnivý sběratel hostil na svém dvoře nejvýznamnější umělce a vědce z celé Evropy. Prahu navštívili malíři Hans von Aachen, Giuseppe Arcimboldo, Bartoloměj Spranger, sochaři Adrian de Vries, Hans Mont, astronomové Tycho Brahe, Johannes Kepler či Giordano Bruno. Císařova sbírka umění, zbraní, koní, přírodnin a kuriozit dosáhla světové proslulosti a Pražský hrad poskytoval dostatek prostoru k jejímu umístění. Pro potřeby královské rodiny rozšířil Rudolf II. jižní palácové křídlo u starší románské Bílé věže o Letní stavení se soukromými pokoji. Největší novostavbou byl ale Nový palác na severní straně Hradu se dvěma sály, později nazvanými Španělský a Rudolfova galerie. Nový palác spojoval s císařovým obydlím u Bílé věže úzký komunikační trakt, základ pozdějšího tzv. Středního traktu, oddělujícího II. a III. nádvoří. Také v Královské zahradě
15
the House of Habsburg, which began four hundred years of Habsburg rule in the Czech lands. The medieval castle was not suitable for the Renaissance lifestyle, so it was significantly expanded with a northern glacis on the other side of the ravine, later called the Stag Moat. In 1534 the Royal Garden was founded, connected to the Castle by a covered wooden bridge on five high stone pillars. In 1538 Italian masters under the guidance of the stonemason Paolo della Stella started building the Queen Anne’s Summer Palace, considered now to be a pearl of High Renaissance architecture north of the Alps. Further in the garden, the architect Boniface Wohlmuth built the largest Castle Ball Game Hall decorated with sgraffito. In June 1541 Prague Castle was hit by a tragic fire. It destroyed not only the buildings, but also the furniture, bells and glass paintings. In the cathedral the pews by Peter Parler were destroyed by fire, and the vault in All Saints’ Chapel collapsed. However, it was followed by a quick restoration, primarily of the residential space, and new palaces belonging to major aristocratic families were built in the west of the royal residence. On the southern slope Archduke Ferdinand of Tyrol founded a private garden, which later came to be called the Garden of Eden. The Supreme Burgrave’s House was rebuilt and a new painted courtroom was added. Prague became the imperial residence and centre of the empire for the second time during the reign of Rudolf II of the House of Habsburg. This generous patron, art lover and avid collector hosted the most important artists and scientists from all over Europe at his court. Prague was visited by painters Hans von Aachen, Giuseppe Arcimboldo, Bartholomeus Spranger, sculptors Adrian de Vries, Hans Mont, and astronomers Tycho Brahe, Johannes Kepler and Giordano Bruno. The Emperor’s collections of art, weapons, horses, products of nature and curiosities achieved world renown, and Prague Castle provided enough space for them.
Stavební dvůr dómské huti během dostavby katedrály kolem roku 1876. The construction yard of the dome works during the completion of the cathedral around 1876. Dokončení věží západního průčelí chrámu sv. Víta na podzim roku 1892. Completion of the towers of St Vitus Cathedral’s western facade in the autumn of 1892.
Klínová chodba před Španělským sálem v roce 1955. The Wedge Corridor in front of the Spanish Hall in 1955. Rothmayerův sál mezi Klínovou chodbou a Sloupovou síní v roce 1951. The Rothmayer Hall between the Wedge Corridor and the Hall of Columns in 1951.
se stavělo – vznikl Lví dvůr, bažantnice a otevřená letní jízdárna. Strž s potokem mezi Hradem a zahradou se změnila v oboru vysoké zvěře, a tak dostala název Jelení příkop. Stavební ruch náhle ukončilo sesazení Rudolfa II. z trůnu roku 1611. Za jeho bratra Matyáše bylo ještě dostavěno jižní křídlo a vznikl po něm nazývaný zahradní altán v Rajské zahradě na jižní straně Hradu. Nejvýznamnějším dílem bylo ale dokončení Matyášovy brány v roce 1614, jejíž architekturou vstoupilo do Prahy baroko. PRAŽSKÝ HRAD BAROKNÍ Za třicetileté války, vylidňující Evropu v letech 1618–1648, byl Hrad podvakrát obsazen. Švédská armáda odvezla značný díl toho, co zbylo ze slávy sbírek císaře Rudolfa II., a způsobila výbuch střelného prachu v Prašné věži, takže její mohutné zdi byly málem rozmetány. Přesto bylo ve 40. letech 17. století zhruba uprostřed jižního křídla vybudováno Nové stavení, určené pro císařovnu, a spojovací trakt z doby Rudolfa II. byl rozšířen připojením sousedních domů. Přestože císařskou rezidencí byl v této době Hofburg ve Vídni a význam Pražského hradu upadal, bylo v jeho areálu realizováno několik velmi hodnotných staveb raného a vrcholného baroka. Především je to západní průčelí baziliky sv. Jiří, dále Staré proboštství a Jízdárna ohromujících rozměrů s přilehlou vyhlídkou na letní jízdárnu (dnes zahradu) s plánovanou, ale nedokončenou chodbou vedoucí do Španělského sálu. Ušlechtilým spojením sochařství a architektury z časů císaře Leopolda I. pak ještě vynikají Kohlova kašna na II. nádvoří a Herkulova kašna v Královské zahradě. Navíc byl koncem 17. století Hrad zapojen do barokního opevnění Prahy. Obrat nastal za císařovny Marie Terezie ve druhé polovině 18. století. Přestože počátek jejího panování provázelo několikeré obléhání Prahy, které dovršilo silné poškození Hradu bezohlednou pruskou dělostřelbou v roce 1757, období její vlády přineslo Pražskému hradu mnoho změn. Pozdně barokní přestavbu vedl dvorní architekt Nicolò Pacassi z Vídně. Podle jeho plánů byl přestavěn renesanční Rožmberský palác na Terezián-
Rudolf II extended the southern wing of the palace in the older Romanesque White Tower with the Summer House, including private rooms for the needs of the royal family. The largest new building, however, was the New Palace on the north side of the Castle with two halls, later named the Spanish Hall and the Rudolf Gallery. The New Palace was connected with the Emperor’s residence at the White Tower by a narrow connecting wing, the base of the later Middle Wing separating the Second Courtyard and the Third Courtyard. The royal garden saw building activity as well – the Lion Court, pheasantry and open Summer Riding School were created at that time. The ravine with a stream between the Castle and the garden was turned into a deer enclosure, hence the name Stag Moat. Building activity was abruptly ended by the dethronement of Rudolf II in 1611. Under his brother Matthias, the construction of the southern wing was completed and a gazebo named after him was built in the Garden of Eden on the south side of the Castle. However, the most important work was the completion of the Matthias Gate in 1614, which brought Baroque to Prague. BAROQUE PRAGUE CASTLE During the Thirty Years War, which depopulated Europe from 1618 to 1648, the Castle was occupied twice. The Swedish army took a considerable part of what was left of the famous collections of Emperor Rudolf II and caused an explosion of gunpowder in the Powder Tower, so its massive walls were nearly blown to pieces. Yet in the 1640s, approximately in the middle of the south wing, a new building was created for the Empress, and the connecting wing from the time of Rudolf II was expanded by linking the neighbouring houses. Although Hofburg in Vienna was the imperial residence at that time and the importance of Prague Castle declined, several very valuable buildings of early and high Baroque were created within its complex. Primarily this involved the western facade of the Basilica of St George, the Old Provostry and the impressively sized Riding School, with an adjacent vantage point overlooking
Stavba Janákovy haly v místě křížení jižního a středního křídla Nového paláce v roce 1937. Construction of the Janák Hall at the crossing of the southern and central wings of the New Palace in 1937. Úpravy vstupů a obložení v Habsburském salonu v roce 1937. Modifications to the entrances and panelling in the Habsburg Drawing Room in 1937.
ský ústav šlechtičen, poté vznikl Tereziánský trakt před jižním křídlem Starého královského paláce, jehož západní fasáda byla sjednocena s objekty při III. nádvoří. Zásadně byla přestavěna všechna křídla při II. nádvoří včetně Středního traktu před západním průčelím tehdy ještě nedostavěné katedrály. Raně barokní kapli sv. Kříže nahradila novostavba (dnes expozice Svatovítského pokladu) a po zboření budov v západní části Hradu a zrušení příkopu vzniklo před Matyášovou bránou čestné nádvoří. I když vnější styl Pacassiho přestavby se nesl ve střídmém duchu nejranějšího vídeňského klasicismu, interiéry byly upraveny v hravých bílo-zlatých formách rokokových salonů a elegantních schodišť. Přestavba Pražského hradu důstojně završila vývoj barokní architektury v Čechách. Přes velkolepé stavební úpravy nebyl Hrad členy panovnické rodiny příliš užíván. Nástupce a syn Marie Terezie císař Josef II., známý rušením klášterů a zaváděním reforem, rozprodal i to málo, co zbylo z rudolfínských sbírek. Ještě více Hrad osiřel, když se z něj roku 1784 přestěhovaly do města poslední úřady zemského gubernia a apelačního soudu. Nakonec byl nabídnut k užívání armádě. Královský letohrádek se proměnil
the Summer Riding School (currently the garden) with a planned but unfinished corridor leading to the Spanish Hall. A noble combination of sculpture and architecture from the time of Emperor Leopold I is displayed by Kohl’s Fountain in the Second Courtyard and the Hercules Fountain in the Royal Garden. In addition, the Castle was included in the Baroque fortification of Prague in the late 17th century. A break came during the reign of Empress Maria Theresa in the second half of the 18th century. Although the beginning of her reign was interrupted by several sieges of Prague, culminating in severe damage to the Castle during the ruthless Prussian artillery fire in 1757, her reign brought many changes to Prague Castle. The late Baroque reconstruction was led by the court architect, Nicolò Pacassi from Vienna. According to his plans, the Renaissance Rosenberg Palace was rebuilt to become the Theresian Institute of Noblewomen, and later the Theresian Wing was built in front of the southern wing of the Old Royal Palace, whose western facade was unified with the buildings at the Third Courtyard. All wings at the Second Courtyard, including the Middle Wing in front of the western facade of the then still unfinished cathedral, were completely rebuilt. The early Baroque Chapel of the Holy Cross was replaced by a new building (currently the St Vitus Treasure exhibition) and, after the buildings in the western part of the Castle were demolished and the ditch covered, a courtyard of honour was created in front of the Matthias Gate. Although the exterior style of Pacassi’s reconstruction was marked by a moderate spirit of the earliest Viennese Classicism, the interiors were modified in playful, white and gold, Rococo forms of drawing rooms and elegant staircases. The reconstruction of Prague Castle represented a worthy crowning of the development of Baroque architecture in Bohemia. Despite the grandiose building modifications, the Castle was not very much used by the royal family. The successor and son of Maria Theresa, Emperor Joseph II, known for the abolition of monasteries and the introduction of reforms, sold even the little that was left of Rudolf’s collections. The Castle was even more abandoned in 1784, when the last authorities of the gubernium and the court of appeal were moved to the town. Eventually, the Castle was offered to the army. The Royal Summer Palace was turned into an artillery laboratory and the abandoned Convent of St George became a barracks. PRAGUE CASTLE ON THE THRESHOLD OF A NEW ERA The beginning of the 19th century saw the Castle’s greatest decline. The imperial rooms even lacked sufficient furnishings, so they had to be borrowed from other palaces. The Castle experienced its greatest fame during the coronation of the Austrian Emperor, Ferdinand V the Gracious, as King of Bohemia in 1836. After his abdication in 1848 he returned to Prague Castle and lived a silent and godly life there in the interiors decorated with furniture made in the Second Rococo style. For the forthcoming coronation of Emperor Franz Joseph I, the Spanish Hall and the Rudolf Gallery underwent extensive neo-Renaissance modifications, but the coronation was never held there. The Chapel of the Holy Cross at