PO
P O VÁ NÍ IŇO
DM
PODMÍNĚNÁ REAKCE
Malé dítě, které se přirozeně bojí hlasitých zvuků, si je může spojit s neškodnými předměty.
ÍM P DM ŘED IŇO VÁ N PO
Í
PO
32
PODMÍNĚNÝ PODNĚT
Pes se naučí slinit i na neutrální podnět, např. zvonění zvonku.
Naučený strach VÁ N
Naučená reakce
K!
PO IŇO
EM NÍ B Ě H OVÁ IŇ DM
S PR Á
NEUTRÁLNÍ PODNĚT
PO
NEPODMÍNĚNÝ PODNĚT
ŽÁDNÁ REAKCE
Í
NEUTRÁLNÍ PODNĚT
BĚ DM HEM IŇO VÁ N
NEPODMÍNĚNÁ REAKCE
PODMÍNĚNÝ PODNĚT
PODMÍNĚNÁ FOBIE
DM
ÍM ED PŘ VÁ N IŇO
DM
NEPODMÍNĚNÝ PODNĚT
K!
PO
PO
S PR Á
PAVLOVOVY REFLEXY
EXPERIMENT S BERTÍKEM
Koncem 19. století učinil Ivan Pavlov objev, který se stal základem teorie zvané klasické podmiňování, kterou někteří psychologové aplikovali i na člověka (viz vedle). Před Pavlovem se vědci domnívali, že zvířata reagují na podněty nepodmíněným, tedy instinktivním způsobem – například psi sliní, jakmile dostanou krmení. Jenže Pavlov během svých experimentů prokázal, že psi začnou slinit, jakmile uslyší zvuky, které se jim asociovaly s krmením. Tím dokázal, že zvířata se mohou naučit propojit si podnět s naučenou reakcí.
Ivan Pavlov (viz vedle) prokázal, že zvířata se mohou učit prostřednictvím asociací. John Watson a Rosalie Raynerová tvrdili, že u lidí to platí stejně, a v roce 1919 se rozhodli, že svou domněnku prokážou experimentem. Ukázali devítiměsíčnímu chlapci jménem Albert bílou krysu. Nejprve se jí Albert vůbec nebál. O dva měsíce později ji Watson přinesl opět před chlapce a tentokrát hlasitě zabušil kladivem na kovovou tyč, čímž dítě polekal. Albert se začal bát krysy a všeho, co mu ji připomínalo. Přestože mu krysa nijak neublížila, Albert prožíval iracionální, zážitkem podmíněný strach, který trval několik měsíců.
KLASICKÉ PODMIŇOVÁNÍ
PODMÍNĚNÉ CHOVÁNÍ
33
SC
Původní schéma
HÉ
M A PR O P S
A
JAK PŘEMÝŠLEJÍ DĚTI
První schéma dítěte pro psa může obsahovat představu, že jsou všichni psi malí a chlupatí.
Skutečný svět
MŇAU
Jak si dítě rozšiřuje zkušenosti, potkává další malá a chlupatá zvířata.
HAF
Piaget (viz vedle) rovněž rozvinul teorii, jak děti postupně procházejí různými stadii kognitivního vývoje. Nejprve je stadium senzomotorické, poté předoperační, následuje stadium konkrétních operací a nakonec formálních operací. Tvrdil, že mozek dítěte není zmenšeninou mozku dospělého, přestože je plně vyvinutý, ale že se inteligence dětí vyvíjí během čtyř stadií. Ve svém díle prokázal, že způsob myšlení a množství myšlení se u dětí v různých stadiích výrazně liší.
HAF
H2O
PŘIZPŮSOBENÍ
ASIMILACE
Nové schéma
Aktualizované schéma
HÉM
A PR O
Y
SN
PS
Č
ĚN
O
KO
ŘE
SC
ZP
V
É
HAF
KY
MŇAU
NO
Dítě si vytvořilo schéma pro kočku, když si přizpůsobi lo svoji představu o malém a chlupa tém zvířeti, které však dělá „mňau“.
É SC HÉ MA
PR
Dítě přijímá nové informace – že psi dělají „haf“, že mohou být velcí i malí – a vytvoří si zpřesněnou představu o psech.
VODA
ORGANIZOVÁNÍ MYŠLENEK Jean Piaget popsal mentální vývoj dítěte jako nárůst množství a složitosti základních představ a schémat jako stavebních kamenů inteligence, která mu pomáhá vnímat svět a rozumět mu. Schémata umožňují uspořádávat a kategorizovat různé aspekty světa, například pohyby, předměty a abstraktní představy. Ty se ukládají do mysli, abychom je použili, kdykoli je potřebujeme, což nám pomáhá rychle třídit obrovské množství informací.
46
SCHÉMATA
Operační (7–11 let) Senzomotorický (do 24 měsíců) Nejmenší děti vnímají svět prostřednictvím pohybu a smyslů, například věci ohmatávají nebo si je strkají do úst.
Předoperační (2–7 let) S rozvojem řeči se děti učí použí vat slova, která představují konkrétní (reálné) věci nebo jedno duché pojmy jako třeba „voda“.
Děti začínají používat logiku a učí se rozumět složitějším pojmům jako třeba „objem“ (tj. že různé tvary nádob mohou pojmout stejné množství tekutiny).
Formálně operační (od 12 let) Adolescenti nabývají schopnost myslet abstraktním způso bem: tj. představo vat si věci, které v reálném světě nemohou vidět (např. molekuly vody), a používají logické myšlení, aby jim porozuměli.
ČTYŘI STADIA VÝVOJE
47
INSTINKTIVNÍ CHOVÁNÍ
GENETICKY NAPROGRAMOVANÉ Živočichové mají složité druhově specifické instinkty a chování, které jsou naprogramované do jejich nervové sítě.
52
FIXNÍ VZORCE CHOVÁNÍ
DOSPĚLÝ UDEŘÍ HRAČKU
DÍTĚ SLEDUJE DOSPĚLÉHO
NAPODOBOVÁNÍ DRUHÝCH
VROZENÝ SPOUŠTĚČ
Ve 30. letech 20. století zkoumal zoolog Konrad Lorenz fixní vzorce chování, tedy instinktivní chování pevně zabudované do nervového systému všech živočichů. Během svých experimentů si totiž povšiml, že káčátko následuje prvního živého tvora, kterého spatří po svém vylíhnutí, dokonce i člověka. Tomuto jevu se říká otisk nebo také vtištění či vtiskování. Lorenz si také povšiml, že konkrétní podnět může spustit ustálenou reakci chování; například když položil vejce vedle hnízda kachní matky, vždycky se ho pokusila vrátit zpátky, i když jí vzal vejce ještě dřív, než ho stačila vrátit. Lorenz z toho vyvodil, že některé chování není výsledkem učení, ale že je geneticky naprogramované. Z toho plyne otázka, zda lidské chování, například vazba dětí k pečujícím osobám, je podobně vrozená.
Zvířecí geny jsou naprogramované tak, že když zvíře zaregistruje nějaký podnět, vykoná fixní reakci od začátku do konce, aniž by to okolnosti mohly změnit.
V 60. letech 20. století zpochybnil Albert Bandura behavioristickou teorii, že učení je výsledkem přímé zkušenosti a posilování (viz str. 32–35). Místo ní navrhl teorii sociálního učení, podle níž se lidé učí tím, že pozorují druhé a napodobují je. V proslulém experimentu prokázal, že dítě se naučí chovat agresivně napodobováním dospělých. Tvrdil, že k takovému učení může docházet i bezděčně, čímž vzbudil obavy, že děti mohou napodobovat to, co vidí v televizi nebo na internetu.
Experiment s panenkou Bobo V tomto experimentu děti přihlížely násilnému chování vůči panence Bobo. Později toto chování napodobovaly. DÍTĚ NAPODOBUJE CHOVÁNÍ DOSPĚLÉHO
TEORIE SOCIÁLNÍHO UČENÍ
53