ROBERT JORDAN
OHEŇ Z NEBES
Kolo casu 5_sazba.indd 3
10.01.2024 16:13:39
Přeložila Dana Krejčová
Copyright © 1993 by Robert Jordan The phrases The Wheel of Time and The Dragon Reborn and the snake-wheel symbol are trademarks of Robert Jordan. Translation © Dana Krejčová All rights reserved. Map by Elisa Mitchell and Thomas Canty ISBN 978-80-242-9283-0
Kolo casu 5_sazba.indd 4
10.01.2024 16:13:39
S jeho příchodem opět zaplanou děsivé ohně. Hory shoří a země bude sežehnuta. Lidský příliv se vydá na útěk a čas se bude krátit. Hradba bude proražena a pozdvižen šátek na rozloučenou. Za obzorem propuknou bouře a oheň z nebes očistí zemi. Bez zničení není vykoupení, není naděje na této straně smrti. zlomek z Dračích proroctví, které údajně přeložila N’Delia Basolain První Děva a Šermířka Raidhen z Hol Kučonu kolem 400 PR
Kolo casu 5_sazba.indd 5
10.01.2024 16:13:39
Nyneiva al’Meara „Jmenuju se Nyneiva ti al’Meara Mandragoran. Zpráva, kterou chci poslat, zní takto: Můj manžel jede od Páteře světa k Tarwinovu sedlu, k Tarmon Gai’donu. Pojede sám?“ Odpusťte nám ten spoiler, prosím, protože jsme neodolali pokušení citovat z jedné z nejemotivnějších scén celé ságy. Že má Nyneiva k Lanovi blízko, je ale teď, po čtyřech knihách, beztak každému jasné. A ona otázka zůstává dráždivě nezodpovězena. Ovšem naše dvouříčská vědma je víc než jen partnerka posledního krále Malkieru. Sebevědomá a nadmíru tvrdohlavá Nyneiva si sice často zaslouží označení „zpropadená ženská“ a míra tahání za cop v jejím podání může kdekoho iritovat, ale… je věrná a odvážná. Ze všech žen v Kole času, dost možná právě jí chcete mít vedle sebe, když jde do tuhého. Poté, co Moirain odvedla z Dvouříčí Randa a ostatní, neváhala je následovat do nebezpečného světa, aby je ochránila. A tuto přísahu vždy plnila nejlépe, jak jen mohla. Prosadila se jako jedna z nejsilnějších usměrňovaček a především léčitelka, jaké není rovno. Její vztah k okolí je možná drsný, ale nakonec dokáže být přirozenou vůdkyní. Zároveň jako divoženka – tedy žena, která se naučila usměrňovat bez dohledu Aes Sedai – a v nejlepším slova smyslu samorost nabízí jakousi alternativu k Bílé věži a její posedlosti hierarchií. V průběhu ságy často spolupracuje s Egwain a Elain, ale nakonec je to právě ona, kdo krom Moirain stojí po boku Randa v klíčových okamžicích boje proti Temnému. Protože dobře ví, že nejen její muž nesmí stát v Poslední bitvě sám…
Zoë Robins as Nynaeve al’Meara, photo courtesy of Amazon Studios
Kolo casu 5_sazba.indd 6
10.01.2024 16:13:39
Kolo casu 5_sazba.indd 7
10.01.2024 16:13:40
PROLOG
E
PADAJÍ PRVNÍ JISKRY
laida do Avriny a’Roihan seděla za velkým psacím stolem a nepřítomně hladila dlouhou sedmipruhou štólu, kterou měla na ramenou, štólu amyrlinina stolce. Mnozí by ji na první pohled považovali za krasavici, nicméně druhý pohled odhaloval, že vážnost její bezvěké tváře Aes Sedai není jen chvilková záležitost. Dnes však v ní bylo něco víc. V tmavých očích jí svítil hněv. Pokud by si toho tedy někdo všiml. Ženy, rozesazené na stoličkách před ní, téměř neposlouchala. Návštěvnice měly šaty nejrůznějších barev, od bílé po nejtmavší červenou, z hedvábí i sukna – podle vkusu každé ženy – přesto však všechny kromě jediné měly své formální šátky s vyšitým bílým plamenem Tar Valonu na zádech, s barevnými třásněmi oznamujícími jejich adžah, jako by seděly na zasedání věžové sněmovny. Probíraly zprávy a řeči týkající se událostí ve světě, snažily se oddělit fakta od smyšlenek, aby mohly rozhodnout, co by měla Věž učinit, ale na ženu za stolem se téměř nepodívaly, na ženu, již přísahaly ve všem poslechnout. Elaida jim nedokázala věnovat plnou pozornost. Ony nevěděly, co je skutečně důležité. Nebo spíš, věděly to a bály se o tom mluvit. „V Šajnaru se očividně něco děje.“ To byla Danelle, štíhlá, často zdánlivě ztracená ve snech, jediná hnědá sestra mezi přítomnými. Zelené a žluté měly také jen po jedné zástupkyni, a žádné ze tří dotyčných adžah z toho nemělo radost. Nebyla tu však jediná modrá sestra. Teď měla Danelle ve velkých modrých očích zamyšlený výraz, jako kdyby hleděla do svého nitra. Na tváři měla šmouhu od inkoustu, o níž zřejmě nevěděla, a šaty z tmavošedého sukna měla pomačkané. „Povídá se o šarvátkách. Ne s trolloky nebo Aiely, i když výpady přes Niamhské průsmyky zřejmě zesílily. Ale mezi Šajnarci. Na Hraniční státy je to neobvyklé. Oni jen zřídka bojují proti sobě.“ „Jestli hodlají začít občanskou válku, tak si na to vskutku vybrali tu pravou chvíli,“ pronesla chladně Alviarin. Vysoká a štíhlá, celá v bílém hedvábí, byla jediná bez šátku. Štóla kronikářky na jejích ramenou byla také bílá, aby
Kolo casu 5_sazba.indd 9
10.01.2024 16:13:40
10
OHEŇ Z NEBES
bylo zřejmé, že byla povýšena z bílého adžah. Nikoliv z červeného, bývalého adžah Elaidy, jak vyžadovala tradice. Bílé sestry byly vždycky chladné. „Trolloci jako by zmizeli. Celá Morna vypadá natolik klidně, že by ji uhlídali dva sedláci a novicka.“ Teslyn se kostnatými prsty probrala papíry, jež měla na klíně, i když se na ně ani nepodívala. Jedna ze čtyř přítomných červených sester – červených bylo víc než z kteréhokoliv jiného adžah – která se Elaidě skoro blížila svou vážností, i když ji by nikdo nikdy za krasavici nepovažoval. „Možná by bylo lepší, kdyby tam nebyl takový klid,“ prohlásila Teslyn se silným illianským přízvukem. „Dnes ráno jsem dostala zprávu, že vrchní generál Saldeie vytáhl s vojskem na pochod. Ne směrem k Morně, opačným. Na jihovýchod. Kdyby to nevypadalo, že Morna spí, nikdy by to neudělal.“ „Takže zpráva o Mazrimu Taimovi prosákla.“ Alviarin se mohla klidně bavit o počasí nebo ceně koberců místo o možné pohromě. Na chycení Taima vynaložily velké úsilí, a stejně tolik na zamaskování jeho útěku. Věži by asi moc neprospělo, kdyby se svět dozvěděl, že nedokáže udržet falešného Draka, když už ho jednou lapila. „Královna Tenobie nebo Davram Bašere, nebo možná oba, si zřejmě myslí, že se nám nedá věřit, že to s ním vyřídíme znovu.“ Při zmínce o Taimovi nastalo mrtvé ticho. Ten muž mohl usměrňovat – byl zrovna na cestě do Tar Valonu, kde měl být zkrocen, navěky odříznut od jediné síly, když byl osvobozen – to jim však jazyky nezkroutilo. Kdysi byla existence muže, jenž může usměrňovat jedinou sílu, tou nejodpornější věcí na světě. Lovit takové muže byl hlavní důvod existence červených, a každé adžah pomáhalo, seč mohlo. Teď se však většina žen na druhé straně stolu vrtěla na stoličkách a odmítala se podívat druhým do očí, protože rozmluva o Taimovi je přiváděla příliš blízko k dalšímu tématu, o němž nechtěly hovořit nahlas. Dokonce i Elaida cítila, jak jí do hrdla stoupá žluč. Alviarin však očividně žádný odpor necítila. Malou chvilku jí cukalo v koutku úst, což mohl být úsměv nebo úšklebek. „Zdvojnásobím úsilí na chycení Taima. A navrhuji, aby byla vypravena některá sestra jako rádkyně pro Tenobii. Měla by být schopná zvládnout umíněný odpor, s nímž ta mladá žena vyrukuje.“ Ostatní se honem honem snažily vyplnit ticho. Jolin si na útlých ramenou upravila šátek se zelenými třásněmi, i když to vypadalo trochu nuceně. „Ano. Ona vedle sebe potřebuje Aes Sedai.
Kolo casu 5_sazba.indd 10
10.01.2024 16:13:40
ROBERT JORDAN
11
Někoho, kdo dokáže zvládnout toho Bašereho. Má na Tenobii příliš velký vliv. Musí stáhnout své vojsko zpátky tam, kde ho bude možné použít, až se Morna probudí.“ Nad šátkem byl vidět příliš velký kus poprsí a světle zelené hedvábí bylo příliš přiléhavé, příliš jí lnulo k tělu… a na Elaidin vkus se i příliš usmívala. Zvláště na muže. Zelené to dělaly vždycky. „Poslední, co potřebujeme, je další vojsko na pochodu,“ pospíšila si Šemerin, žlutá sestra. Byla trochu při těle a nějak se jí nikdy nedařil ten zdánlivý klid Aes Sedai. Kolem očí měla často napětí, a zvláště v poslední době. „A taky někoho do Šajnaru,“ dodala Javindhra, další červená. Přes hladké líce byl její hranatý obličej dost tvrdý, aby s ním mohla zatloukat hřebíky. Hlas měla drsný. „Ty potíže v Hraničních státech se mi nelíbí. Poslední, co potřebujeme, je Šajnar natolik oslabený, že by trolloci dokázali prorazit.“ „Možná.“ Alviarin kývla a zvážila to. „Ale v Šajnaru máme agentky – červené, tím jsem si jistá, a snad i jiné?“ Čtyři červené sestry upjatě, váhavě kývly. Jako jediné. „A ty nás můžou varovat, kdyby se ty malé šarvátky změnily v něco většího, s čím bychom si musely dělat starosti.“ Bylo veřejným tajemstvím, že všechna adžah kromě bílého, jež bylo plně oddáno logice a filozofii, měla v každém státě různý počet pozorovatelek a špehů, i když síť žlutých byla považována za dosti žalostnou. Od těch, kdo nedokážou usměrňovat, se totiž žluté nemohly dozvědět nic o nemocech či léčení. Některé sestry měly dokonce soukromé vyzvědačky, ačkoliv ty si hlídaly snad lépe než agentky celého adžah. Modré měly nejrozsáhlejší síť, jak celé adžah, tak jednotlivé sestry. „Co se Tenobie a Davrama Bašereho týče,“ pokračovala Alviarin, „souhlasí všechny, že to s nimi musejí vyřídit sestry?“ Skoro ani nepočkala, až všechny kývnou. „Dobrá. Vyřízeno. Memara to zvládne skvěle. Ona si od Tenobie nenechá líbit žádné hlouposti, a přitom jí nikdy neukáže vodítko. Takže. Má někdo čerstvé zprávy z Arad Domanu nebo Tarabonu? Jestli tam něco rychle nepodnikneme, možná zjistíme, že Pedron Niall a bělokabátníci vládnou od Bandar Ebanu až po Stínové pobřeží. Evanellein, máš něco?“ Arad Doman a Tarabon se zmítaly v občanských válkách i v horších problémech. Nebyl tam ani náznak pořádku. Elaidu překvapilo, že se o tom Alviarin zmínila. „Jenom řeči,“ odpověděla šedá sestra. Její hedvábné šaty, ladící s třásněmi na šátku, měly skvělý střih a hluboký výstřih. Elaidu mnohokrát napadlo, že by se hodila spíš k zeleným, jak se pořád starala o to, jak vypadá. „Skoro
Kolo casu 5_sazba.indd 11
10.01.2024 16:13:40
12
OHEŇ Z NEBES
každý z těch nebohých zemí uprchl, včetně těch, které by nám mohly poslat nějaké zprávy. Panarcha Amathera zřejmě zmizela a zdá se, že do toho byly snad zapletené Aes Sedai…“ Elaida sevřela ruku na štóle. Její výraz se v nejmenším nezměnil, ale v očích jí zaplálo. Záležitost se saldejským vojskem byla vyřízena. Aspoň že Memara byla červená. To bylo překvapení. Ale ony se jí ani nezeptaly na její názor. Bylo to vyřízeno. Ani ta znepokojivá možnost, že ve zmizení panarchy byly zapletené Aes Sedai – jestli to nebyla další z tisíce nepravděpodobných historek, které sem proudily od západního pobřeží – nedokázala odvést její mysl od tohoto problému. Od Arythského oceánu k Páteři světa byly roztroušené Aes Sedai, a přinejmenším modré byly schopné všeho. Nebyly tomu ještě ani dva měsíce, kdy všechny tyto ženy klečely a přísahaly jí věrnost jako vtělení Bílé věže, a teď činí rozhodnutí, aniž by se aspoň podívaly jejím směrem. Amyrlinina pracovna byla v jednom z nižších poschodí Bílé věže, a přesto byla tato místnost srdcem Věže stejně jistě, jako byla sama Věž, v barvě vybělené kosti, srdcem velkého ostrovního města Tar Valonu v kolébce řeky Erinin. A Tar Valon byl, nebo měl být, srdcem světa. Tato místnost promlouvala o moci, jíž vládla dlouhá řada žen, které v pracovně sídlily. Podlaha byla z leštěné krevele z pohoří Oparů, vysoký krb ze zlatého kandorského mramoru a stěny obložené světlým, zvláštně pruhovaným dřevem, do ně hož byli před více než tisíci lety vyřezáni neznámí ptáci a zvířata úžasných tvarů. Vysoké lomené oblouky oken, vedoucích na balkon s výhledem na soukromou amyrlininu zahradu, byly lemovány kamenem třpytícím se jako perly, což byl jediný kámen, o němž bylo známo, že byl vyloven z bezejmenného města, které pohltilo Bouřlivé moře během Rozbití světa. Z komnaty dýchala moc, odraz amyrlin, na jejichž zavolání tancovaly trůny již skoro tři tisíce let. A ony se jí dokonce ani nezeptaly na její názor. K tomuto přezírání docházelo příliš často. Horší však bylo – a asi nejtrpčí ze všeho – že uzmuly její pravomoci, aniž by je to vůbec napadlo. Věděly, jak získala štólu, věděly, že si ji na ramena položila s jejich pomocí. Ona sama si toho byla vědoma až příliš. Ale ony si troufaly moc. Brzy přijde chvíle něco s tím podniknout. Zatím však ještě ne. Sama vtiskla místnosti vlastní stopu, jak nejvíc to šlo. Byl tu její psací stůl s ozdobně vyřezávanými trojicemi propojených kroužků a těžké křeslo, které vyzvedalo slonovinou vykládaný plamen Tar Valonu vysoko nad její
Kolo casu 5_sazba.indd 12
10.01.2024 16:13:40
ROBERT JORDAN
13
tmavé vlasy jako velkou sněhobílou slzu. Na stole byly pečlivě rozestavené tři altarské lakové krabičky. V jedné z nich měla uloženou svou nejlepší sbírku vyřezávaných miniatur. U stěny stála na prostém podstavci bílá váza s rudými růžemi, které plnily místnost sladkou vůní. Od chvíle, co byla zvolena, nezapršelo, ale s pomocí jediné síly byly něžné květy vždycky dostupné. Elaida měla odjakživa ráda květiny. Bylo snadné je prořezat a donutit, aby rostly k dokonalosti. Visely tu dva obrazy, a když seděla, stačilo zvednout hlavu, aby na ně viděla. Ostatní se pohledu na ně vyhýbaly. Ze všech Aes Sedai, které kdy do Elaidiny pracovny vstoupily, se na ně letmo podívala jediná Alviarin. „Jsou nějaké nové zprávy o Elain?“ zeptala se Andaja ostýchavě. Droboučká, ptáčku podobná ženuška, navenek pokorná i přes rysy Aes Sedai, druhá z přítomných šedých sester, na první pohled nevypadala jako dobrá vyjednavačka, ale ve skutečnosti z nich byla nejlepší. V jejím hlase byly stále slabé stopy tarabonského nářečí. „Nebo o Galadovi? Jestli Morgasa zjistí, že jsme ztratily jejího nevlastního syna, mohla by se začít víc vyptávat na to, kde se nalézá její dcera, ne? A pokud zjistí, že jsme ztratily dědičku, Andor by nám mohl být uzavřen stejně jako Amadicie.“ Několik žen zavrtělo hlavou – žádné nové zprávy nebyly. Ozvala se Javindhra. „V Královském paláci je jedna červená sestra. Je čerstvě povýšená, takže se může lehce vydávat za někoho jiného.“ Chtěla tím říct, že ještě nezískala onu bezvěkost přicházející s dlouhým používáním jediné síly. Ten, kdo by se snažil uhodnout věk kterékoliv ze žen v pracovně, by tápal v rozmezí dvaceti let, a v některých případech by se zmýlil i o čtyřicet. „Je ale dobře vycvičená, dostatečně silná a dobrá pozorovatelka. Morgasa je nyní cele zaujatá prosazováním svých nároků na cairhienský trůn.“ Několik žen si poposedlo. Javindhra, jako by si uvědomila, že se dostává na nebezpečnou půdu, honem pokračovala. „A její nový milenec, urozený pán Gaebril, ji zřejmě zaměstnává i jinak.“ Ještě víc stiskla tenké rty. „Je tím mužem úplně posedlá.“ „On ji nutí soustředit se na Cairhien,“ poznamenala Alviarin. „Tam je situace skoro stejně špatná jako v Tarabonu a Arad Domanu, když všechny rody soupeří o Sluneční trůn a všude vládne hlad. Morgasa znovu nastolí pořádek, ale chvíli potrvá, než si trůn zabezpečí. Dokud to nevyřídí, nebude mít sílu dělat si starosti s jinými záležitostmi, dokonce ani s dědičkou ne. A já jsem zařídila, aby jí jedna z úřednic občas zaslala list. Umí dobře
Kolo casu 5_sazba.indd 13
10.01.2024 16:13:40
14
OHEŇ Z NEBES
napodobit Elainin rukopis. Morgasu udržíme v klidu až do doby, než ji zase budeme ovládat.“ „Aspoň že pořád máme v rukou jejího syna.“ Jolin se usmála. „Gawyn je těžko v něčích rukou,“ namítla ostře Teslyn. „Ti jeho molodci se perou s bělokabátníky na obou březích řeky. Jedná o své vůli stejně často jako podle našich příkazů.“ „Brzy ho zvládneme,“ prohlásila Alviarin. Elaidě ten její neustálý chlad a sebeovládání začínaly jít na nervy. „Když už tedy mluvíme o bělokabátnících,“ přisadila si Danelle, „zdá se, že Pedron Niall vede tajná jednání a snaží se přesvědčit Altaru i Murandy, aby postoupily území Illianu, a tak zabránily radě devíti, aby do jednoho nebo obou států poslala illiánské vojsko.“ Když se ženy na druhé straně stolu zase vrátily na bezpečnou půdu, brebentily dál a snažily se rozhodnout, zda vyjednávání velícího kapitána nemůže dětem Světla získat příliš velký vliv. Možná by mělo být přerušeno, aby se do toho mohla vložit Věž a nahradit ho. Elaida zkřivila rty. Věž byla během své existence z nutnosti často opatrná – bálo se jí příliš mnoho lidí, příliš mnoho lidí jí nedůvěřovalo – ale ještě nikdy se nikoho ani ničeho sama nebála. To se však změnilo. Elaida zvedla zrak k obrazům. Jeden se skládal ze tří deskových portrétů Bonwhin, poslední červené, jež byla před tisíci lety povýšena na amyrlinin stolec a byla také důvodem, proč od té doby žádná červená nezískala štólu. Až Elaida. Bonwhin, vysoká a pyšná, řídící Aes Sedai, když se snažily manipulovat s Artušem Jestřábí křídlo. Bonwhin, vzdorná, na bílých hradbách Tar Valonu obleženého vojsky Jestřábího křídla. A Bonwhin, klečící a ponížená, před věžovou sněmovnou, když jí odebíraly štólu a hůl za to, že téměř zničila Bílou věž. Mnoho Aes Sedai se divilo, proč Elaida vyzvedla tento triptych ze skladiště, kde ležel pokrytý prachem. Třebaže se o tom žádná nezmínila nahlas, ona přesto zaslechla, co si šeptají. Nechápaly, jak nutné je neustále si připomínat, jaká je cena za neúspěch. Druhý obraz byl již moderní, na napnutém plátně – kopie náčrtku jednoho pouličního umělce z dalekého západu. Tento mezi Aes Sedai, které ho zahlédly, vyvolával ještě větší stísněnost. Dva muži bojující v mracích, zdánlivě na obloze, s blesky jako zbraněmi. Jeden měl ohnivý obličej. Druhý byl vysoký a mladý, s narudlými vlasy. A právě tento mladík vyvolával
Kolo casu 5_sazba.indd 14
10.01.2024 16:13:40
ROBERT JORDAN
15
strach. Dokonce i Elaida při pohledu na něj zatínala zuby. Nebyla si jistá zda hněvem, nebo aby jí necvakaly. Ale strach bylo možné, ba přímo nutné, ovládnout. Ovládání bylo vším. „Takže jsme skončily,“ pronesla Alviarin a klidně vstala ze stoličky. Ostatní ji napodobily, upravovaly si suknice a šátky a chystaly se k odchodu. „Za tři dny čekám…“ „Dovolila jsem vám snad odejít, dcery?“ To byla první slova, jež Elaida pronesla od chvíle, kdy je vyzvala, aby se posadily. Ony se na ni překvapeně podívaly. Překvapeně! Některé se vydaly zpátky k sedadlům, ale nijak uspěchaně. A ani slůvko omluvy. Elaida jim tohle chování nechávala procházet příliš dlouho. „Když už stojíte, zůstanete tak, než skončím.“ Chvíle zmatku, neboť některé si již sedaly, a ona pokračovala, zatímco se nejistě narovnávaly. „Neslyšela jsem ani slovo o pátrání po té ženě a jejích společnicích.“ Nebylo třeba tu ženu, Elaidinu předchůdkyni, jmenovat. Věděly, koho má na mysli, a pro Elaidu bylo s každým dnem těžší připomenout si i jméno bývalé amyrlin. Všechny její současné problémy – všechny! – bylo možné naložit na hřbet té ženě. „Je to těžké,“ prohodila klidně Alviarin, „protože jsme nechaly rozhlásit, že byla popravena.“ Ta ženská má místo krve led. Elaida se jí upřeně dívala do očí, než kronikářka opožděně dodala „matko“, ale znělo to klidně, téměř ledabyle. Elaida přenesla pohled na ostatní a promluvila ocelovým hlasem. „Jolin, ty máš na starosti pátrání a vyšetřování jejího útěku. V obou případech slyším jen o těžkostech. Třeba ti denní pokání pomůže, abys byla pilnější, dcero. Napíšeš, jaké pokání považuješ za vhodné, a předáš mi to. Pokud mi bude připadat – nedostatečné, ztrojnásobím ho.“ Jolin ten její stálý úsměv zmizel ze rtů nanejvýš uspokojivým způsobem. Otevřela ústa, ale pod Elaidiným upřeným pohledem je zase zavřela. A hluboce se poklonila. „Jak přikazuješ, matko.“ Slova byla napjatá, poddajnost vynucená, ale muselo to stačit. Prozatím. „A co úsilí přivést zpět ty, které uprchly?“ Tentokrát mluvila Elaida ještě tvrdším tónem. Návrat Aes Sedai, jež utekly, když byla ta žena odklizena, znamenal návrat modrých do Věže. Elaida si nebyla jistá, zda by některé modré kdy dokázala důvěřovat. Ale nebyla si vlastně jistá, zda by dokázala důvěřovat kterékoliv z těch, jež prchly, místo aby jásaly nad jejím zvolením. Avšak Věž musela být znovu scelena.
Kolo casu 5_sazba.indd 15
10.01.2024 16:13:40
16
OHEŇ Z NEBES
Na tuto záležitost dohlížela Javindhra. „Znovu tu jsou těžkosti.“ Tvářila se pořád stejně vážně, ale rychle si olízla rty, jak Elaidě přelétla přes obličej bouřková mračna. „Matko.“ Elaida potřásla hlavou. „Nechci slyšet o těžkostech, dcero. Zítra mi předložíš seznam všeho, co jsi vykonala, včetně toho, co bylo podniknuto, aby se svět nedozvěděl nic o nějakém rozkolu ve Věži.“ To bylo nesmírně důležité. Byla tu nová amyrlin, ale svět musel vidět Věž jednotnou a silnou jako vždy. „Pokud snad nemáš dost času na práci, kterou jsem ti zadala, možná by ses měla vzdát svého místa červené zástupkyně ve sněmovně. Musím to zvážit.“ „To nebude nutné, matko,“ pospíšila si s ujištěním žena s tvrdou tváří. „Tu zprávu budeš mít zítra. Jsem si jistá, že se brzy začnou vracet.“ Elaida si tak jistá nebyla, ať už po tom jakkoliv toužila – Věž musí být silná. Musí! – ale prozatím dosáhla svého. Kromě Alviarin se všechny tvářily zamyšleně a ustaraně. Jestliže byla Elaida schopná tvrdě zakročit proti člence svého bývalého adžah a být ještě tvrdší na zelenou, která s ní byla od prvního dne, možná udělaly chybu, když se k ní chovaly jako k obřadní soše nošené při procesích. Sice ji na amyrlinin stolec dosadily ony, ale ona teď byla amyrlin. Pár podobných příkladů v příštích dnech by jim to mělo vštípit natrvalo. Bude-li to nutné, nechá každou z přítomných žen činit pokání, dokud nebudou žebrat o milost. „V Cairhienu jsou tairenští vojáci stejně jako andorští,“ pokračovala Elaida nevšímajíc si odvrácených pohledů. „Tairenské vojáky poslal muž, který dobyl Tearský Kámen.“ Šemerin pevně stiskla baculaté ruce a Teslyn sebou trhla. Jedině Alviarin se dál tvářila nevzrušeně jako zamrzlý rybník. Elaida napřáhla ruku a ukázala na obraz, kde spolu dva muži bojovali s meči. „Podívejte se na to. Podívejte se! Nebo vás nechám všechny do jedné drhnout podlahy! Jestli nemáte páteř, abyste se podívaly na obyčejný obraz, jak můžete mít odvahu čelit tomu, co přijde? Zbabělci Věži nejsou k ničemu!“ Ženy pomalu zvedly oči a nervózně přešlapovaly jako malé holčičky, a ne jako Aes Sedai. Jedině Alviarin se prostě jenom podívala, a jedině ona vypadala, že se jí to v nejmenším nedotklo. Šemerin lomila rukama a v očích se jí objevily slzy. Se Šemerin se bude muset něco podniknout. „Rand al’Thor. Muž, který může usměrňovat.“ Ta slova z Elaidiných úst vycházela jako rány bičem. Jí samotné se z nich svíral žaludek, až se bála, že začne zvracet. Nicméně se jí podařilo udržet bezvýrazný obličej. Mluvila
Kolo casu 5_sazba.indd 16
10.01.2024 16:13:40
ROBERT JORDAN
17
dál, vyrážela ta slova ze sebe jako kameny z praku. „Muž odsouzený k zešílení, který způsobí s pomocí jediné síly nesmírné hrůzy, než zemře. A víc než to. Arad Doman, Tarabon a všechno mezi nimi je v troskách a bouří se kvůli němu. Když už mu nemůžeme jistě přičíst válku a hladomor v Cairhienu, určitě urychlí rozsáhlejší boje mezi Tearem a Andorem, když Věž potřebuje mír! V Ghealdanu o něm nějaký šílený Šajnarec káže davům, které jsou příliš velké, aby je Alliandrovo vojsko dokázalo zvládnout. Je to největší nebezpečí, jakému kdy Věž čelila, největší hrozba, jaké kdy čelil svět, a vy se ani nedokážete přimět o něm mluvit? Nedokážete se podívat na jeho obrázek?“ Odpovědí jí bylo pouze ticho. Všechny až na Alviarin vypadaly, jako by jim zamrzl jazyk. Většinou civěly na mladého muže na obrázku jako ptáci hypnotizovaní hadem. „Rand al’Thor.“ To jméno chutnalo trpce na jazyku. Kdysi měla tohoto mladého muže, tak nevinně vypadajícího, na dosah ruky. A ona nepoznala, co je zač. Její předchůdkyně to věděla – věděla to, Světlo ví jak dlouho, a nechala ho běhat volně. Ta žena jí toho před svým útěkem hodně prozradila, při tvrdém výslechu řekla spoustu věcí, jimž Elaida nedokázala uvěřit – jestliže jsou Zaprodanci opravdu volní, mohlo by být vše ztraceno – ale na některé otázky se jí podařilo vyhnout odpovědi. A pak utekla, než mohla být znovu předvedena k výslechu. Ta žena a Moirain. Ta žena a modrá to všechno věděly. Elaida je hodlala obě dostat zpátky do Věže. Pak jí prozradí i poslední drobeček toho, co vědí. Na kolenou budou prosit o smrt, než s nimi skoncuje. Přinutila se mluvit dál, i když se jí ta slova vzpříčila v hrdle. „Rand al’Thor je Drak Znovuzrozený, dcery.“ Šemerin se podlomila kolena. Zvysoka se posadila na podlahu. Také některé další zřejmě neměly příliš pevné klouby. Elaida po nich opovržlivě šlehla pohledem. „O tom není pochyb. On je tím, o němž hovoří proroctví. Temný se pomalu osvobozuje ze své věznice, blíží se Poslední bitva a Drak Znovuzrozený se mu musí postavit, jinak svět skončí v plamenech a zkáze trvající tak dlouho, jak se bude kolo času otáčet. A on si běhá volně, dcery. Nevíme, kde je. Známe tucet míst, kde není. Není již v Tearu. Není ani tady ve Věži, bezpečně odstíněný, jak by tomu mělo být. On na svět přinese vichřici, a my ho musíme zastavit, jestliže máme mít nějakou naději na přežití Tarmon Gai’donu. Musíme ho mít v ruce a dohlédnout na to, aby bojoval v Poslední bitvě. Nebo si některá z vás myslí,
Kolo casu 5_sazba.indd 17
10.01.2024 16:13:40
18
OHEŇ Z NEBES
že půjde dobrovolně na předpovězenou smrt, jen aby zachránil svět? Muž, který již musí být ostatně šílený? Musíme ho ovládnout!“ „Matko,“ začala Alviarin s tím svým nervy drásajícím klidem, ale Elaida ji pokynem ruky umlčela. „Dostat do rukou Randa al’Thora je mnohem důležitější než šarvátky v Šajnaru nebo to, jestli v Morně panuje klid. Je to dokonce mnohem důležitější než najít Elain a Galada, mnohem důležitější než Mazrim Taim. Vy ho najdete. Najdete! Až vás příště uvidím, každá z vás mi podrobně vypoví, co podnikla, aby tento úkol splnila. Teď smíte odejít, dcery.“ Vlna nejistých pukrlat, tiché mumlání: „Jak přikazuješ, matko,“ a málem utekly. Jolin pomáhala vrávorající Šemerin na nohy. Žlutá sestra bude další skvělý odstrašující příklad. Bude jich několik potřeba, aby zase nesklouzly zpátky, a tahle žena byla příliš slabá, v této radě vůbec neměla co dělat. Ovšem tato rada stejně nebude smět pokračovat dlouho. Sněmovna bude poslouchat, co říká, a skákat podle toho. Všechny až na Alviarin odešly. Ještě dlouho poté, co se dveře za ostatními zavřely, si obě ženy hleděly do očí. Alviarin byla první, úplně první, kdo vyslechl obvinění proti Elaidině předchůdkyni a souhlasil s nimi. A Alviarin moc dobře věděla, proč štólu kronikářky nosí ona, a ne některá z červených. Červené adžah Elaidu podporovaly jednomyslně, ne však bílé, a bez oddané podpory bílých by mnoho dalších nemuselo přijít k rozumu, v kterémžto případě by byla Elaida v kobce, místo aby seděla na amyrlinině stolci. Samozřejmě v případě, že by zbytky její hlavy nezdobily kůl, aby si měli krkavci s čím hrát. Alviarin nebude tak snadné zastrašit jako ostatní. Pokud ji bude vůbec možné zastrašit. Z Alviarinina neuhýbavého pohledu bylo znepokojivě jasně cítit, že Elaidu považuje za sobě rovnou. Zaklepání na dveře zaznělo v panujícím tichu obzvlášť hlasitě. „Dále!“ štěkla Elaida. Jedna z přijatých, štíhlá, bledá dívka, váhavě vstoupila do pracovny a okamžitě předvedla pukrle tak hluboké, až kolem ní její bílé šaty se sedmi barevnými pruhy na lemu vytvořily na podlaze široké jezírko. Z toho, jak třeštila modré oči a neustále je upírala na podlahu, bylo jasné, že pochytila náladu odcházejících žen. Tam, kde se Aes Sedai třásly, byly přijaté novicky ve velikém nebezpečí. „M-matko, je tu mistr F-fain. Říkal, ž-že ho přijmeš i v tu-tuto hodinu.“ Dívka se v podřepu zakymácela a málem strachy upadla.
Kolo casu 5_sazba.indd 18
10.01.2024 16:13:40
ROBERT JORDAN
19
„Tak ho pošli dál, děvče, místo abys ho nechala čekat,“ zavrčela Elaida, nicméně kdyby ho předtím dívka nenechala stát venku, Elaida by z ní stáhla kůži. Hněv, který potlačovala před Alviarin – určitě si nemyslela, že se ho neodvažuje dát najevo – teď přetekl. „A jestli nezvládneš ani plynulou mluvu, třeba pro tebe bude kuchyně lepší místo než amyrlinin předpokoj. Nuže? Uděláš, co se ti řekne? Pohyb, děvče! A vyřiď správkyni novicek, že se musíš naučit poslouchat hbitě!“ Dívka vykvikla cosi, co snad mohla být správná odpověď, a vyrazila pryč. Elaida se s námahou ovládla. Nezajímalo ji, jestli Silviana, nová správkyně novicek, tu holku ztluče k nepoznání, nebo jí udělá kázání. Novicky, ty mladší i přijaté, viděla pouze tehdy, když se jí vnutily, a zajímaly ji ještě méně. Pokornou a na kolenou chtěla vidět Alviarin. Teď byl ale na řadě Fain. Poklepala si prstem na rty. Kostnatý mužík s velkým nosem, který se teprve včera objevil ve Věži ve špinavých, kdysi skvělých šatech, jež mu byly příliš velké, byl střídavě nadutý, a hned se zase krčil a žádal o přijetí u amyrlin. Kromě těch, kdo sloužili ve Věži, sem muži přicházeli jedině v případě naprosté nutnosti, a žádný nežádal o rozmluvu s amyrlin. Hlupák, jistým způsobem, nebo se za hlupáka vydával. Tvrdil, že je z Lugardu v Murandy, ale mluvil s různými přízvuky a občas plynně přešel z jednoho do druhého uprostřed věty. Přesto by jí mohl být jistým způsobem užitečný. Alviarin se na ni stále dívala, tak ledově vyrovnaná, v očích jen náznak otázek, které musela ohledně Faina mít. Elaidě ztvrdly rysy. Téměř sáhla po saidaru, ženské polovici pravého zdroje, aby tu ženskou naučila, kde je její místo, s pomocí síly. Ale takhle to udělat nesměla. Alviarin by se jí mohla vzepřít, a rvát se jako děvečka od krav ve stáji nebyl způsob, jakým by měla amyrlin prosazovat autoritu. Přesto se jí Alviarin naučí podřizovat stejně jistě, jako se to naučí i ostatní. Prvním krokem bude nechat ji tápat ohledně mistra Faina, nebo jak se vlastně ve skutečnosti jmenoval. Když Padan Fain vstupoval do amyrlininy pracovny, pustil vyplašenou přijatou novicku z hlavy. Byla příliš vyzáblá a on je měl rád jako ptáčky zmítající se v dlani, navíc měl na práci důležitější věci. Mnul si ruce a přiměřeně hluboko a přiměřeně pokorně sklonil hlavu, ale ty dvě, jež ho očekávaly, si jeho přítomnosti zprvu snad ani nevšimly, jak upíraly oči jedna na druhou. Jen tak tak nenatáhl ruku, aby napětí mezi nimi uvolnil.
Kolo casu 5_sazba.indd 19
10.01.2024 16:13:40
20
OHEŇ Z NEBES
Napětí a rozkol se proplétaly celou Bílou věží. Výborně. Napětí lze v případě potřeby zvýšit a rozkol využít. Překvapilo ho, že na amyrlinině stolci našel Elaidu. Bylo to lepší, než doufal. Doslechl se, že v mnoha věcech není zdaleka tak pevná jako žena, která nosila štólu před ní. Tvrdší ano, taky krutější, ale též křehčí. Nejspíš bude těžší ohnout ji podle svého, ale snazší zlomit. Bude-li něco z toho nutné. Nicméně jedna Aes Sedai, dokonce i jedna amyrlin, pro něj byla stejná jako ostatní. Hlupačky. Pravda, nebezpečné hlupačky, ale občas užitečné důvěřivky. Konečně si uvědomily, že tu je. Amyrlin se lehce zamračila, že se nechala překvapit, a kronikářčin výraz se vůbec nezměnil. „Již smíš odejít, dcero,“ pronesla Elaida pevně – a maličko zdůraznila „již“. No ano. Napětí, praskliny v moci. Praskliny, kam lze zasadit semínka. Fain se vzpamatoval právě včas, aby se nezačal hihňat. Alviarin zaváhala, než předvedla nejmenší možné pukrle. Jak se nesla z místnosti, přelétla Faina očima. Pohled měla bezvýrazný, ale přece znepokojující. Fain se nepřítomně schoulil a na obranu nahrbil ramena. Horní ret se mu chvěl, jak málem zavrčel na její štíhlá záda. Na okamžik měl dojem, jenom na chviličku, že toho o něm ví až příliš mnoho, akorát nedokázal říct proč. Její chladná tvář a chladné oči se nikdy neměnily. V takových chvílích je chtěl změnit. Strach. Bolest. Prosby. Málem se při tom pomyšlení zasmál. Nemělo to samozřejmě smysl. Nemohla nic vědět. Trpělivost, a může si to vyřídit s ní i s jejíma neměnnýma očima. Věž měla hezky pod zámkem věci, které stály za trochu trpělivosti. Byl tu Valerský roh, přeslavný roh vyrobený k tomu, aby povolal mrtvé hrdiny z hrobu k boji v Poslední bitvě. O tom netušila dokonce ani většina Aes Sedai, ale on věděl, jak takové věci vyčenichat. A byla tu ta dýka. I tam, kde stál, cítil, jak ho přitahuje. Mohl na ni ukázat. Patřila jemu, byla jeho součástí, kterou ukradly a odnesly tyhle Aes Sedai. Až dýku získá, nahradí tím tolik ztraceného. Nebyl si jistý jak, ale byl si jistý, že tomu tak bude. Pro ztracený Aridhól. Bylo příliš nebezpečné vracet se do Aridhólu, neboť hrozilo, že by tam mohl zůstat znovu lapený. Zachvěl se. Tak dlouho být lapený. Už ne. Ovšem, Aridhól už městu nikdo neříkal, teď to byl Šadar Logoth. Místo, kde číhá Stín. Příhodné jméno. Tolik se toho změnilo. Dokonce i on sám. Padan Fain. Mordeth. Ordeith. Někdy si sám nebyl jistý, které z těch jmen je skutečně jeho, kým doopravdy je. Jedna věc však byla jistá. Nebyl tím,
Kolo casu 5_sazba.indd 20
10.01.2024 16:13:40