Vývoj člověka
Z čeho se skládá lidské tělo?
Naše planeta Země se nachází v obrovském prostoru vesmíru. Je jedním z miliard světů, které existují, ale zatím je to jediná planeta, o které víme, že je na ní život. Různé formy života jsou navzájem propojené, proto si myslíme, že všechny pocházejí z jediného druhu jednobuněčného živočicha, který se objevil v počáteční fázi vzniku naší planety asi před 3,5 miliardami let. Od té doby se živí tvorové neustále vyvíjejí. Někteří úplně zmizeli z povrchu Země, jiní se přizpůsobili. Také člověk se vyvíjel stejně jako ostatní živočichové. První členové této člověčí linie se objevili asi před 7 miliony let. Velké množství pozůstatků těchto prvních hominidů bylo nalezeno v Africe, která je zřejmě kolébkou lidského rodu. Mezi těmito prvními hominidy jmenujme australopitéky, kteří vymřeli asi před milionem let. Jedinci druhu Homo (člověk) se objevili před 2 miliony let. Byli to Homo habilis (člověk zručný), Homo erectus (člověk vzpřímený) a člověk neandertálský, který žil po dlouhou dobu vedle moderního člověka Homo sapiens (člověk moudrý). Ten jako jediný z linie Homo přežil dodnes. A tenhle potomek pojmenovaný „sapiens“, to jsme my!
Zrození předků lidského rodu
Vyhynutí dinosaurů
7 mil. let
Čtvrtohory 0 mil. let
Druhohory 250 mil. let
Prvohory 540 mil. let
4 600 mil. let
Starohory
Počátek éry dinosaurů
60 mil. let
Zrození planety, vznik života
G Zjednodušené schéma vývoje člověka z opice
Věda, která studuje dějiny lidského rodu, se jmenuje paleoantropologie. Zkoumá zkameněliny, kosti a kostry všech nalezených hominidů. Není však ještě všem objevům konec… Australopithecus (4 miliony let)
Homo habilis (2 miliony let)
Jsme velmi rozdílní…, a přesto se navzájem podobáme!
Homo sapiens (40 000 let)
Všichni lidé mají tělo, které funguje stejným způsobem! Ale zároveň je tu mnoho rozdílů ve věku, pohlaví, životním prostředí a zvycích.
Současný člověk
Buňky
Lidské tělo je úžasný stroj složený z více než 100 000 miliard buněk. Je jich přes 200 druhů, mají různé tvary, například buňky kostí, svalů, kůže… Vypadají trochu jako živé cihly v nějakém domě. Buňky stejného typu tvoří orgány (srdce, žaludek, plíce…) nebo kosti či kůži. Buňky jsou tak maličké, že je můžeš vidět jen pod mikroskopem.
G
Buňka se skládá z centrální části zvané jádro (nebo nucleus), které ji řídí. Kolem jádra je cytoplazma. Je to druh rosolovité hmoty, v níž plavou prvky zvané organely. Když se buňka množí, rozdělí se na dvě. Každá ze vzniklých buněk se opět rozdělí na dvě a tak dále. Znamená to, že pomocí nových buněk tělo může růst a obnovovat se. V našem těle každou vteřinu odumírají staré buňky a vznikají nové.
E
DNA
Uvnitř každé naší buňky je určitý zdrojový kód. Jmenuje se DNA a obsahuje genetickou informaci o každém živém tvorovi. Určuje, jak se naše tělo vyvíjí a jak funguje. DNA dědíme po rodičích.
Všechny lidské bytosti jsou na úrovni svých sekvencí DNA identické z 99,9 %. Pouze 0,1 % DNA odlišuje jedince od ostatních.
DNA přežívá pouze 1,5 milionu let. Není tedy možné naklonovat DNA dinosaurů, protože vyhynuli už před 65 miliony let.
44
Organely pomáhají zpracovávat živiny a vyrábět důležité látky a energii.
kožní buňky svalové buňky
Jádro je řídícím centrem buňky. Právě v něm se nachází DNA. Cytoplazma je rosolovitý obsah buňky, ve kterém množství organel vyrábí její energii.
kmenové buňky
nervové buňky (neurony) jaterní buňky
krevní buňky
střevní buňky Asi čtvrtinu všech buněk v těle představují červené krvinky!
Buňka Uvnitř jádra každé buňky se nachází nitkovité útvary zvané chromozomy, které se vyskytují v párech.
pár chromozomů DNA uvnitř chromozomu
Buňky v našem těle tvoří ze 60 % voda. Obsahují také železo, uhlík a asi 20 dalších minerálů.
Buňka DNA se podobá páru spirálovitě stočených žebříčků. Tato dvoušroubovice se skládá z tisíců genů. Geny mají různé funkce: některé mohou určovat, jak vypadáme, jiné řídí fungování jedné nebo více částí těla.
Geny jsou chemické látky a ve šroubovici se nacházejí jako příčky.
Lidský genom se skládá z 25 000 genů a 46 chromozomů, které jsou ve 23 párech.
5
Vývoj člověka
Z čeho se skládá lidské tělo?
Naše planeta Země se nachází v obrovském prostoru vesmíru. Je jedním z miliard světů, které existují, ale zatím je to jediná planeta, o které víme, že je na ní život. Různé formy života jsou navzájem propojené, proto si myslíme, že všechny pocházejí z jediného druhu jednobuněčného živočicha, který se objevil v počáteční fázi vzniku naší planety asi před 3,5 miliardami let. Od té doby se živí tvorové neustále vyvíjejí. Někteří úplně zmizeli z povrchu Země, jiní se přizpůsobili. Také člověk se vyvíjel stejně jako ostatní živočichové. První členové této člověčí linie se objevili asi před 7 miliony let. Velké množství pozůstatků těchto prvních hominidů bylo nalezeno v Africe, která je zřejmě kolébkou lidského rodu. Mezi těmito prvními hominidy jmenujme australopitéky, kteří vymřeli asi před milionem let. Jedinci druhu Homo (člověk) se objevili před 2 miliony let. Byli to Homo habilis (člověk zručný), Homo erectus (člověk vzpřímený) a člověk neandertálský, který žil po dlouhou dobu vedle moderního člověka Homo sapiens (člověk moudrý). Ten jako jediný z linie Homo přežil dodnes. A tenhle potomek pojmenovaný „sapiens“, to jsme my!
Zrození předků lidského rodu
Vyhynutí dinosaurů
7 mil. let
Čtvrtohory 0 mil. let
Druhohory 250 mil. let
Prvohory 540 mil. let
4 600 mil. let
Starohory
Počátek éry dinosaurů
60 mil. let
Zrození planety, vznik života
G Zjednodušené schéma vývoje člověka z opice
Věda, která studuje dějiny lidského rodu, se jmenuje paleoantropologie. Zkoumá zkameněliny, kosti a kostry všech nalezených hominidů. Není však ještě všem objevům konec… Australopithecus (4 miliony let)
Homo habilis (2 miliony let)
Jsme velmi rozdílní…, a přesto se navzájem podobáme!
Homo sapiens (40 000 let)
Všichni lidé mají tělo, které funguje stejným způsobem! Ale zároveň je tu mnoho rozdílů ve věku, pohlaví, životním prostředí a zvycích.
Současný člověk
Buňky
Lidské tělo je úžasný stroj složený z více než 100 000 miliard buněk. Je jich přes 200 druhů, mají různé tvary, například buňky kostí, svalů, kůže… Vypadají trochu jako živé cihly v nějakém domě. Buňky stejného typu tvoří orgány (srdce, žaludek, plíce…) nebo kosti či kůži. Buňky jsou tak maličké, že je můžeš vidět jen pod mikroskopem.
G
Buňka se skládá z centrální části zvané jádro (nebo nucleus), které ji řídí. Kolem jádra je cytoplazma. Je to druh rosolovité hmoty, v níž plavou prvky zvané organely. Když se buňka množí, rozdělí se na dvě. Každá ze vzniklých buněk se opět rozdělí na dvě a tak dále. Znamená to, že pomocí nových buněk tělo může růst a obnovovat se. V našem těle každou vteřinu odumírají staré buňky a vznikají nové.
E
DNA
Uvnitř každé naší buňky je určitý zdrojový kód. Jmenuje se DNA a obsahuje genetickou informaci o každém živém tvorovi. Určuje, jak se naše tělo vyvíjí a jak funguje. DNA dědíme po rodičích.
Všechny lidské bytosti jsou na úrovni svých sekvencí DNA identické z 99,9 %. Pouze 0,1 % DNA odlišuje jedince od ostatních.
DNA přežívá pouze 1,5 milionu let. Není tedy možné naklonovat DNA dinosaurů, protože vyhynuli už před 65 miliony let.
44
Organely pomáhají zpracovávat živiny a vyrábět důležité látky a energii.
kožní buňky svalové buňky
Jádro je řídícím centrem buňky. Právě v něm se nachází DNA. Cytoplazma je rosolovitý obsah buňky, ve kterém množství organel vyrábí její energii.
kmenové buňky
nervové buňky (neurony) jaterní buňky
krevní buňky
střevní buňky Asi čtvrtinu všech buněk v těle představují červené krvinky!
Buňka Uvnitř jádra každé buňky se nachází nitkovité útvary zvané chromozomy, které se vyskytují v párech.
pár chromozomů DNA uvnitř chromozomu
Buňky v našem těle tvoří ze 60 % voda. Obsahují také železo, uhlík a asi 20 dalších minerálů.
Buňka DNA se podobá páru spirálovitě stočených žebříčků. Tato dvoušroubovice se skládá z tisíců genů. Geny mají různé funkce: některé mohou určovat, jak vypadáme, jiné řídí fungování jedné nebo více částí těla.
Geny jsou chemické látky a ve šroubovici se nacházejí jako příčky.
Lidský genom se skládá z 25 000 genů a 46 chromozomů, které jsou ve 23 párech.
5
Kostra Naše kostra je tvořena z jednotlivých kostí. Podpírá naše tělo. Díky svalům a kloubům, které spojují kosti mezi sebou, se tělo může hýbat. Kosti také chrání některé životně důležité orgány: například lebka ochraňuje mozek a hrudní koš srdce a plíce. V kostech se ukládají minerální soli, jako je třeba vápník. Právě tyto soli umožňují kostem růst a zpevňovat se.
Jednotlivé kosti kostry jsou mezi sebou spojeny klouby. Jejich tvar pak umožňuje nejrůznější pohyby. Mohou být rozděleny podle své pohyblivosti (klouby s minimálním nebo žádným pohybem, s omezeným pohybem a klouby pohyblivé) nebo podle stavby. • Například na lebce se nacházejí jen švy, pevná vazivová spojení jednotlivých kostí.
Hlava a trup jsou na našem těle nejzranitelnější. Dávní rytíři oblékali kovovou zbroj, aby lépe ochránili své vnitřní orgány.
E
206
270
To je přibližný počet kostí v těle dítěte. Jak dítě roste, některé kosti srůstají. Naše kostra je zcela dokončená, když dosáhneme věku 25 let.
To je počet kostí v těle dospělého člověka.
• Klouby s omezeným pohybem jsou například obratle. Mohou se pohybovat jen do určité míry.
Při narození kosti lebky tak úplně nepřiléhají. Novorozenec má na hlavičce několik míst, která jsou chráněná jen jakousi membránou. Tyto oblasti jsou dosti pružné, takže usnadňují porod.
G
Nejdelší a nejsilnější je stehenní kost. Může nést třicetinásobek váhy těla! H
Kostní tkáň Je bohatá na minerální soli, které jí dávají pevnost a tvrdost. U dětí je koncentrace solí menší než u dospělých. Proto jsou mnohem pružnější a snadno dělají takové pohyby, jaké už u dospělých nejsou možné.
Bez kostí bychom byli ochablí jako medúza a vlastně bychom se vůbec nemohli hýbat.
H
F
E Nejmenší kostí je třmínek. Nachází se v uchu a měří jen 3 mm.
Chrupavka je pružná, ale silná tkáň, kterou najdeme třeba v uších, na špičce nosu a chřípí, na koncích dlouhých kostí, v průdušnici a také v kloubech.
kost
šlacha kulový kloub
čepový kloub kost
• Pohyblivé klouby, jako
je třeba loket, umožňují široký pohyb. U tohoto typu kloubu se hlavice jedné kosti zanořuje do jamky kosti druhé.
Vazy a šlachy slouží ke spojování kostí mezi sebou. Tvoří je vazivová tkáň, která je velmi pevná a pružná. Umožňuje udržovat klouby ve správné pozici a vyhýbat se zraněním.
E
válcový kloub elipsoidní kloub
V lidském těle je 360 kloubních spojení.
sedlový kloub
Pohyb nohy v kyčli: tvoje noha může jít dopředu, dozadu a také doleva a doprava. Nebo může opsat kruh. Takovému kloubu se říká kulový. Skrčené koleno: tvoje noha může jít dopředu nebo dozadu, ale ne do stran. Takový typ kloubu se jmenuje válcový.
Koleno je největším kloubem celé kostry. Spojuje stehenní, holenní a lýtkovou kost. Musí držet celou váhu těla.
otočný kloub
okostice
kostní dřeň
Při nehodě se může stát, že si zlomíme kost. V některých případech dostaneme sádru, která znemožní, aby se kosti v poškozeném místě hýbaly. H
krevní kapiláry
Pokud je páteř rovná a vzpřímená, zatěžuje klouby mnohem méně. Správným držením těla chráníme svá záda.
H
Někteří živočichové vůbec kostru nemají: například tělo žížaly je tvořeno jen z měkkých tkání. Při pohybu se musí prohýbat. V tom jí pomáhají svaly, které se smršťují. Naopak některé druhy hmyzu mají tvrdý povrch těla. Korýši zase mají skořápku. Tento způsob ochrany se nazývá vnější kostra (exoskeleton).
12
F Průměrně je potřeba 10 až 12 týdnů na to, aby zlomená kost zcela srostla.
berle
Kosti jsou z velmi hladkého a tvrdého materiálu, jehož největší složkou je fosforečnan vápenatý. Obsahují nervy a krevní kapiláry. Spojuje je svalová tkáň, vazy a šlachy. Jsou pokryty vazivovým obalem, kterému se říká okostice (periost). Uvnitř většiny kostí se nachází kostní dřeň. Je to měkká tkáň, která vyrábí naše krevní buňky: červené a bílé krvinky a krevní destičky.
E
zlomenina kosti
sádra
13
Kostra Naše kostra je tvořena z jednotlivých kostí. Podpírá naše tělo. Díky svalům a kloubům, které spojují kosti mezi sebou, se tělo může hýbat. Kosti také chrání některé životně důležité orgány: například lebka ochraňuje mozek a hrudní koš srdce a plíce. V kostech se ukládají minerální soli, jako je třeba vápník. Právě tyto soli umožňují kostem růst a zpevňovat se.
Jednotlivé kosti kostry jsou mezi sebou spojeny klouby. Jejich tvar pak umožňuje nejrůznější pohyby. Mohou být rozděleny podle své pohyblivosti (klouby s minimálním nebo žádným pohybem, s omezeným pohybem a klouby pohyblivé) nebo podle stavby. • Například na lebce se nacházejí jen švy, pevná vazivová spojení jednotlivých kostí.
Hlava a trup jsou na našem těle nejzranitelnější. Dávní rytíři oblékali kovovou zbroj, aby lépe ochránili své vnitřní orgány.
E
206
270
To je přibližný počet kostí v těle dítěte. Jak dítě roste, některé kosti srůstají. Naše kostra je zcela dokončená, když dosáhneme věku 25 let.
To je počet kostí v těle dospělého člověka.
• Klouby s omezeným pohybem jsou například obratle. Mohou se pohybovat jen do určité míry.
Při narození kosti lebky tak úplně nepřiléhají. Novorozenec má na hlavičce několik míst, která jsou chráněná jen jakousi membránou. Tyto oblasti jsou dosti pružné, takže usnadňují porod.
G
Nejdelší a nejsilnější je stehenní kost. Může nést třicetinásobek váhy těla! H
Kostní tkáň Je bohatá na minerální soli, které jí dávají pevnost a tvrdost. U dětí je koncentrace solí menší než u dospělých. Proto jsou mnohem pružnější a snadno dělají takové pohyby, jaké už u dospělých nejsou možné.
Bez kostí bychom byli ochablí jako medúza a vlastně bychom se vůbec nemohli hýbat.
H
F
E Nejmenší kostí je třmínek. Nachází se v uchu a měří jen 3 mm.
Chrupavka je pružná, ale silná tkáň, kterou najdeme třeba v uších, na špičce nosu a chřípí, na koncích dlouhých kostí, v průdušnici a také v kloubech.
kost
šlacha kulový kloub
čepový kloub kost
• Pohyblivé klouby, jako
je třeba loket, umožňují široký pohyb. U tohoto typu kloubu se hlavice jedné kosti zanořuje do jamky kosti druhé.
Vazy a šlachy slouží ke spojování kostí mezi sebou. Tvoří je vazivová tkáň, která je velmi pevná a pružná. Umožňuje udržovat klouby ve správné pozici a vyhýbat se zraněním.
E
válcový kloub elipsoidní kloub
V lidském těle je 360 kloubních spojení.
sedlový kloub
Pohyb nohy v kyčli: tvoje noha může jít dopředu, dozadu a také doleva a doprava. Nebo může opsat kruh. Takovému kloubu se říká kulový. Skrčené koleno: tvoje noha může jít dopředu nebo dozadu, ale ne do stran. Takový typ kloubu se jmenuje válcový.
Koleno je největším kloubem celé kostry. Spojuje stehenní, holenní a lýtkovou kost. Musí držet celou váhu těla.
otočný kloub
okostice
kostní dřeň
Při nehodě se může stát, že si zlomíme kost. V některých případech dostaneme sádru, která znemožní, aby se kosti v poškozeném místě hýbaly. H
krevní kapiláry
Pokud je páteř rovná a vzpřímená, zatěžuje klouby mnohem méně. Správným držením těla chráníme svá záda.
H
Někteří živočichové vůbec kostru nemají: například tělo žížaly je tvořeno jen z měkkých tkání. Při pohybu se musí prohýbat. V tom jí pomáhají svaly, které se smršťují. Naopak některé druhy hmyzu mají tvrdý povrch těla. Korýši zase mají skořápku. Tento způsob ochrany se nazývá vnější kostra (exoskeleton).
12
F Průměrně je potřeba 10 až 12 týdnů na to, aby zlomená kost zcela srostla.
berle
Kosti jsou z velmi hladkého a tvrdého materiálu, jehož největší složkou je fosforečnan vápenatý. Obsahují nervy a krevní kapiláry. Spojuje je svalová tkáň, vazy a šlachy. Jsou pokryty vazivovým obalem, kterému se říká okostice (periost). Uvnitř většiny kostí se nachází kostní dřeň. Je to měkká tkáň, která vyrábí naše krevní buňky: červené a bílé krvinky a krevní destičky.
E
zlomenina kosti
sádra
13