KLASIKA NA OBJEDNÁVKU:
LOUISA MAY ALCOTTOVÁ AJEJÍ MALÉ ÎENY
Vkvûtnu roku 1868 si pûtatfiicetiletá Louisa May Alcottová zapsala do deníku, Ïe pracuje na objednané knize pro dívky, apoznamenala ktomu: „Dûvãata jsem nikdy nemûla ráda akromû sester vlastnû ani Ïádná neznám.“ Málokdo by oãekával, Ïe takto vznikne román, kter˘ budou ãtenáfii milovat je‰tû po sto padesáti letech – apfiesto se tak stalo. Malé Ïeny jsou dodnes dívãí klasikou anarozdíl od mnoha dûl jin˘ch autorek devatenáctého století nebyly nikdy zapomenuty ani nepotfiebovaly záchrann˘ pás vpodobû feministického literárního hnutí sedmdesát˘ch let. Nûco zjejich kouzla zfiejmû dokáÏe odolat ãasu ipromûnám literárního vkusu.
Je zaráÏející, Ïe takovou nadãasovou kvalitu nacházíme zrovna uknihy, která vznikla ãistû jako fiemesln˘ produkt. Alcottová se vdobû vzniku Mal˘ch Ïen uÏ léta literární tvorbou Ïivila, ato nejen psaním nevinn˘ch pohádek, básní adidaktick˘ch pfiíbûhÛ pro dûti. Ve svém repertoáru mûla ihororové povídky agotické romány, které publikovala vbrakov˘ch ãasopisech pod muÏsk˘m pseudonymem A. M. Barnard. Nabídku svého nakladatele, aby napsala dívãí obdobu oblíben˘ch (avelice v˘nosn˘ch) pfiíbûhÛ pro chlapce, pfiijala hlavnû zfinanãních dÛvodÛ ado práce se pustila témûfi strojov˘m tempem: první díl zapoãala vkvûtnu adokonãila vpolovinû ãervence 1868, akdyÏ po jeho fiíjnovém vydání nastala poptávka po pokraãování, psala kapitolu dennû akniha byla 1. ledna 1869 pfiipravena kodeslání do redakce. Tato rychlost je v‰ak pochopitelná, kdyÏ uváÏíme, Ïe Louisa mûla profesionálnû vypsanou ruku, ahlavnû spoustu materiálu, onûmÏ nemusela nijak zvlá‰È pfiem˘‰let. Vzala prostû záÏitky ze svého dûtství amládí, do hlavních postav vtûlila sebe asvé tfii sestry, se zruãností profesionálního literáta namíchala humor, pouãení adojetí atím v‰ím obalila kostru pfievzatou zalegorické Poutníkovy cesty, kterou kaÏd˘ americk˘ puritán znal odmaliãka stejnû dobfie jako Bibli. V˘sledn˘ produkt zaznamenal okamÏitû
ohromn˘ úspûch azchudé, tvrdû pracující Ïeny udûlal finanãnû sobûstaãnou auznávanou spisovatelku.
Neobyãejn˘ ohlas Mal˘ch Ïen se dá pfiiãíst tomu, Ïe zaplnily mezeru na trhu, ale nevysvûtluje to, proã se zafiadily do kánonu americké literatury pro mládeÏ. Pfiíãina je ale velmi prostá. Dûtství arodina Louisy May, tak jak je v Mal˘ch Ïenách líãí, pfiedstavují jak˘si ideál rodinného Ïivota ase v‰emi hrdinkami se ipfies propast ãasu mÛÏeme vmnoha vûcech snadno identifikovat. Autorka pfiesnû vycítila, které pfiíbûhy amotivy má zachovat vjejich pÛvodní „autobiografické“ podobû akde musí pfiidat ‰petku fikce, aby její vyprávûní bylo pfiístupné co nej‰ir‰ímu spektru ãtenáfiek. Kdyby se totiÏ drÏela skuteãnosti pfiíli‰ pfiesnû, její kniha by patrnû vzbudila spí‰e rozpaky, moÏná irozhofiãení. Louisa totiÏ vÛbec neproÏila prÛmûrné dûtství vprÛmûrné rodinû. Narodila se 29. listopadu 1832 vpensylvánském Germantownu jako druhá dcera originálního myslitele areformátora Amose Bronsona Alcotta ajeho neménû originální manÏelky Abigail, zvané „Abba“. Její otec právû ten den slavil tfiiatfiicáté narozeniny. UÏ nûjak˘ ãas patfiil k‰ir‰ímu okruhu intelektuálního hnutí, které dnes známe pod názvem transcendentalismus.
Rodina se zakrátko pfiestûhovala do novoanglického centra vzdûlanosti Bostonu, kde Bronson Alcott zaloÏil experimentální ‰kolu. Své odváÏné teorie ov˘chovû dûtí aplikoval ina své vlastní dcery: Annu (nar. 1831), Louisu, Lizzie (1835) aAbby May (1840). Brzy se spfiátelil svÛdãími osobnostmi transcendentalistického hnutí Ralphem Waldo Emersonem aHenry Davidem Thoreauem, které sv˘mi my‰lenkami silnû ovlivnil, aãkoli nikdy nedosáhl jejich proslulosti.
Toto období relativního klidu ablahobytu v‰ak po nûkolika letech skonãilo krachem. Alcottovy novátorské vyuãovací metody pfiekroãily meze tolerance bûÏn˘ch bostonsk˘ch obãanÛ a‰kola musela b˘t zru‰ena. Pro Louisina otce to znamenalo nejen osobní tragédii, ale ifinanãní bankrot. Od té doby rodina Ïila vchudobû, ãasto se stûhovala inûkolikrát do roka amnohdy se musela spoléhat na milosrdenství pfiátel apfiíbuzn˘ch. Ipfiesto proÏila dûvãata pomûrnû ‰Èastné dûtství. Rodiãe asevfiená komunita jejich pfiátel povaÏovali v˘chovu dûtí za svou prioritu avûnovali jim neobyãejnou péãi, lásku, ale iintelektuální atvÛrãí svobodu, ato bez ohle-
du na to, Ïe ‰lo odívky. Louisa ajejí sestry mûly pfiístup kEmersonovû rozsáhlé knihovnû, smûly se úãastnit intelektuálních diskuzí, psaly ainscenovaly vlastní divadelní hry, vydávaly rodinné noviny. Transcendentalistické ideje osobního duchovního zdokonalení, intuitivního pfiístupu kÏivotu arovnosti v‰ech lidí jim zcela pfiirozenû pfie‰ly do krve azvlá‰tû talentovanou, vá‰nivou asvéhlavou Louisu pfiivedly na neobvyklou Ïivotní dráhu. První plnohodnotnou povídku „The Rival Painters“ (Soupefiící malífii) napsala v‰estnácti letech. Brzy nato také zaãala vydûlávat –stejnû jako vknize obû star‰í sestry Alcottovy od raného mládí pracovaly, aby pomohly uÏivit rodinu. Vystfiídaly vût‰inu zamûstnání, která se vtehdej‰í dobû Ïenám nabízela: guvernantka, spoleãnice, pomocnice vdomácnosti, uãitelka. Pozdûji dokonce spoleãnû zaloÏily malou ‰kolu, ale Louise narozdíl od Anny podobná dfiina nevyhovovala. Vûnovala se proto soustavnû literární tvorbû asvá díla nabízela kpublikaci. „Soupefiící malífii“ vy‰li vjednom bostonském ãasopise vroce 1852, odva roky pozdûji následovala první kniha, sbírka pohádek Flower Fables (Kvûtinové bajky).
Celá padesátá léta Alcottová pilnû uãí, pí‰e apublikuje, ale pro její ctiÏádostivou povahu to je stále málo, jejím snem je zbohatnout azajistit rodinû pohodln˘ Ïivot. Potom ale pfiichází série dÛleÏit˘ch momentÛ. Rodina kupuje Orchard House, dÛm vmûsteãku Concord kousek od Bostonu, av‰ak tento ‰Èastn˘ tah zanedlouho zastíní smrt Louisiny mlad‰í sestry Lizzie, oslabené spálou. Îal vzápûtí stfiídá radost, protoÏe nejstar‰í Anna se zasnubuje sJohnem Prattem, snímÏ se poznala vochotnickém divadelním souboru. Vezmou se vroce 1860, tûsnû pfied válkou. Obãanská válka pfiedstavovala pro Louisu v˘zvu. Nedokázala se vklidu vûnovat obvyklé práci, touÏila b˘t ve stfiedu dûní, atak odjela do Washingtonu jako dobrovolná o‰etfiovatelka. Nakazila se v‰ak tyfovou horeãkou avinou nesprávné léãby, zjejíchÏ následkÛ se nikdy plnû nezotavila, se ocitla ve velmi váÏném stavu. Vrátila se tedy domÛ asvé záÏitky shrnula do sbírky povídek Hospital Sketches (ârty znemocnice). Právû ta jí poprvé získala pfiízniv˘ kritick˘ ohlas aotevfiela cestu kvydání prvního románu Moods (Nálady), jehoÏ pfiijetí v‰ak bylo spí‰ rozpaãité. Tûsnû po válce se jí naskytla pfiíleÏitost podniknout jako spoleãnice invalidní dívky cestu do Evropy. Nav‰tívila ·v˘carsko, Nice, PafiíÏ ãi Lond˘n.
Po návratu do Spojen˘ch státÛ nabírá její literární kariéra neãekan˘ spád. Publikuje dal‰í povídkové sbírky, pokraãuje ive své tajné brakové tvorbû, vroce 1867 jí prÛkopnice Ïenského hnutí Margaret Fullerová nabídne místo ‰éfredaktorky dûtského ãasopisu Merry’sMuseum. Apotom jí Thomas Niles znakladatelství Roberts Brothers zadá onu osudnou zakázku: „kníÏku pro dívky“. Malé Ïeny se okamÏitû staly bestsellerem, zpultÛ mizelo jedno vydání za druh˘m, autorku zaplavovaly nad‰ené dopisy ãtenáfiek ipochvalné ohlasy odborné vefiejnosti. Na vlnû úspûchu se svezl ibleskurychle napsan˘ avydan˘ druh˘ díl aLouisa May Alcottová si vpodstatû pfies noc splnila svou dávnou touhu – zbavila rodinu chudoby azajistila jí dÛstojnou existenci. Sama pfiitom svou veleúspû‰nou knihu vnímala znaãnû rozporuplnû. Zvlá‰È ve druhém díle se proti svému pfiesvûdãení podfiídila tlaku ãtenáfiÛ inakladatele apostavy doslova „vyvdala“, dokonce isvé alter ego Jo. (Ve skuteãnosti zÛstala cel˘ Ïivot dobrovolnû starou pannou aomanÏelství nikdy ani neuvaÏovala.)
Úspûch ji zdaleka nepfiimûl sloÏit ruce do klína. Své finanãní nezávislosti vyuÏila ke splacení rodinn˘ch dluhÛ, podnikla snejmlad‰í sestrou dal‰í cestu po Evropû, mohla se v˘raznûji vûnovat osvûtové ãinnosti (zejména voblasti Ïenského volebního práva aabstinenãním „hnutí za stfiídmost“), ale jinak vpracovním tempu nepolevila. Cyklus Mal˘ch Ïen po zpÛsobu dne‰ních komerãních autorÛ obohatila je‰tû onûkolik více ãi ménû voln˘ch pokraãování – Little Men (Malí muÏi, 1871), Jo’sBoys (Joini chlapci, 1886) adal‰í texty –, Ïádné znich se v‰ak kvalitou prvním dvûma knihám nevyrovnalo. Nûkolik pokusÛ ováÏnûj‰í tvorbu pro dospûlé postupem ãasu upadlo vzapomnûní.
Posledních deset let Louisina Ïivota bylo ve znamení smutn˘ch událostí. Vroce 1877 zemfiela její matka Abba. Odva roky pozdûji umírá vEvropû nejmlad‰í ze sester May azanechává po sobû roãní holãiãku Louise Marie, „Lulu“. Spisovatelka se osifielého dítûte ujala, jenÏe její zdraví uÏ se vté dobû valem hor‰ilo, stejnû jako stav jejího otce Bronsona. Zvlá‰tní shodou okolností se stalo, Ïe Louisa May aBronson Alcottovi mají nejen stejné datum narození, ale také témûfi shodné datum úmrtí. Autorka Mal˘ch Ïen je‰tû 4. bfiezna 1888 sedûla uotcova úmrtního loÏe aodva dny pozdûji zemfiela sama.
âtenáfi vtomto struãném souhrnu najde mnoho paralel mezi událostmi spisovatelãina Ïivota audálostmi popisovan˘mi vknize, pfiesto se nedá fiíct, Ïe jsou Malé Ïeny ãistû autobiografick˘ román. Alcottová své vzpomínky spí‰ jen volnû zpracovala ado znaãné míry zidealizovala. Pro první ãást, která druhou co do kvality jednoznaãnû pfiedãí, je navíc charakteristická intertextuální inspirace alegorick˘m traktátem anglického kazatele Johna Bunyana Poutníkova cesta ztohoto svûta do svûta budoucího (1678, do ãe‰tiny pfieloÏil TomበMíka, Argo 1996). Tato kniha pfiiputovala do Nového svûta sprvními puritány aje‰tû vpolovinû devatenáctého století patfiila kzákladním kamenÛm novoanglick˘ch rodinn˘ch knihoven. Louisa vtûlila do svého vyprávûní osestrách Marchov˘ch syÏet Poutníkovy cesty moÏná iproto, Ïe patfiila koblíben˘m knihám jejího otce. Lze ji pfiirovnat napfiíklad ke Komenského Labyrintu svûta aráji srdce. Líãí pouÈ muÏe jménem Kristián zMûsta zkázy do Nebeského mûsta, bûhem níÏ se hrdina setkává smnoha symbolick˘mi postavami apoznává rÛzná alegorická místa, která zastupují pfiekáÏky, jeÏ mohou kfiesÈana potkat na jediné správné Ïivotní cestû. Také Alcottová provádí své dívãí hrdinky iniciaãní poutí, anavíc první díl velice ‰Èastnû uzavfiela do období jediného roku, takÏe paradoxnû pÛsobí ucelenûj‰ím aliterárnûj‰ím dojmem neÏ „dospûlej‰í“ díl druh˘, kter˘ klasickou románovou formou sleduje osudy sester Marchov˘ch onûkolik let pozdûji. Obû knihy pfiesto tvofií neoddûliteln˘ uzavfien˘ celek amají nesporné kvality, jeÏ tuto dívãí klasiku nenechaly pfiíli‰ zestárnout. Dialogy si dodnes uchovaly svûÏest apfiirozenost, anevyprchalo ani kouzlo v‰edních pfiíhod asourozeneck˘ch sporÛ. Autorka se nûkdy dotkne hranice sentimentality, ale vût‰inu emocionálnû vypjat˘ch momentÛ líãí civilnû, apfiesto pÛsobivû. Snad jedinû nûkteré pfiehnanû didaktické pasáÏe nudí anebo vyvolávají lehk˘ úsmûv –ov‰em suché, zdlouhavé amravoliãné v˘klady nebyly ve své dobû vdûtské literatufie niãím v˘jimeãn˘m aAlcottová patrnû tuto konvenci zachovala jen svelk˘m sebezapfiením.
Díky tomu v‰emu zÛstávají Malé Ïeny nesmazatelnû zapsány vseznamech povinné ãetby ivsrdcích ãtenáfiÛ. Vposlední dobû se staly také vdûãn˘m pfiedmûtem odborného zkoumání, ikdyÏ feministické literární bádání nachází Ïivnou pÛdu spí‰e ve sku-
teãném Ïivotû Louisy May Alcottové ãi vjejí utajené brakové tvorbû, vníÏ se necítila spoutaná mravní povinností vÛãi dûtské du‰i amohla dát prÛchod své zálibû vgotické atmosféfie, hororov˘ch rekvizitách apsychologicky rozporupln˘ch, nezávisl˘ch hrdinkách. Zobecnûj‰ího hlediska jsou Malé Ïeny zajímavé jako dokument oamerickém v‰edním Ïivotû vpolovinû devatenáctého století anabízejí rovnûÏ zjednodu‰en˘ náhled do my‰lení transcendentalistÛ ipfiíklad praktické „domácí“ aplikace jejich idejí, vdaleko pfiístupnûj‰í formû neÏ tfieba ThoreauÛv Walden.
Stejnû jako spousta jin˘ch dûtsk˘ch knih, na kter˘ch se podepisuje zub ãasu, jsou dnes Malé Ïeny vystaveny rÛzn˘m zjednodu‰ujícím tendencím: objevují se krácená vydání, aktualizace, adaptace. Rozdílná kvalita apojetí jednotliv˘ch ãástí knihy vedly napfiíklad ve Velké Británii ktomu, Ïe druh˘ díl vychází samostatnû pod názvem Good Wives (Dobré manÏelky). Vãeském prostfiedí se sangloamerickou „dûtskou“ klasikou tradiãnû zachází je‰tû více mace‰sky – staãí vzpomenout na Plevova Robinsona Crusoe nebo useknutou verzi Jany Eyrové naz˘vanou Sirotek lowoodsk˘ , která ponechává ze zásadního románu pouze nesmysln˘ pah˘l. Malé Ïeny potkal podobn˘ osud: druh˘ díl byl zknihy odstranûn (nepoãítáme-li zcela zapomenut˘, dnes jiÏ témûfi nedostupn˘ pfieklad zpoãátku dvacátého století) aãtenáfiky znají pouze populární avelice pÛvabnou, ale silnû upravenou verzi prvního dílu zpera Jindfii‰ky Smetanové, která vy‰la vnakladatelství Albatros nejprve vroce 1974 apoté vreedici roku 1992. Oexistenci dal‰ích osudÛ hlavních hrdinek se pak dozvídají aÏ zhvûzdnû obsazené filmové verze. Tento nov˘ pfieklad chce ãesk˘m (pravda, spí‰e dospûl˘m) ãtenáfiÛm nabídnout Malé Ïeny vpÛvodní podobû, se v‰emi dobov˘mi „nectnostmi“ anuancemi, které byly dosud obûtovány na oltáfi srozumitelnosti. Vychází zoriginálního znûní prvního vydání apfiidrÏuje se americké publikaãní praxe, kdy oba díly vycházejí vjednom svazku pod spoleãn˘m názvem. Pfiedstavuje tuto klasiku vrámci moÏností tak, jak ji Louisa May Alcottová pfied témûfi sto padesáti lety napsala. Snad její Malé Ïeny koneãnû dostanou iunás moÏnost zafiadit se mezi plnohodnotná díla, která utváfiela americkou literární tradici azanechala vní nesmazatelnou stopu. Jana Kunová
KAPITOLA 1
Hra na poutníky
„Vánoce bez dárkÛ nejsou Ïádné Vánoce,“ reptala Jo leÏící na rohoÏi pfied krbem.
„Chudoba je stra‰ná vûc!“ vzdychla Meg apodívala se na své staré ‰aty.
„Myslím, Ïe není spravedlivé, kdyÏ nûkterá dûvãata mají spoustu hezk˘ch vûcí ajiná vÛbec nic,“ dodala malá Amy aublíÏenû popotáhla.
„Zato máme tatínka amaminku ajedna druhou,“ fiekla spokojenû Beth ve svém koutku.
âtyfii mladé tváfie ozáfiené svûtlem ohnû se po tûch radostn˘ch slovech rozjasnily, ale zase se zachmufiily, kdyÏ Jo smutnû namítla: „Táta tu snámi není aje‰tû dlouho nebude.“ Nefiekla „moÏná uÏ nikdy“, ale kaÏdá si to vduchu doplnila apomyslela na otce, kter˘ byl daleko odtud ve válce.1)
Chvíli nikdo nepromluvil. Pak Meg prohlásila veselej‰ím tónem: „Víte, Ïe maminka navrhla, abychom si letos oVánocích nedávaly Ïádné dárky, protoÏe tahle zima bude pro v‰echny tûÏká. Podle ní bychom nemûly utrácet peníze jen tak pro potû‰ení, kdyÏ na‰i muÏi varmádû tolik strádají. NemÛÏeme udûlat mnoho, ale kaÏdá znás mÛÏe nûco málo obûtovat amûly bychom to dûlat sradostí. JenÏe já to bohuÏel sradostí nedûlám.“ Zavrtûla hlavou aslítostí pomyslela na v‰echny hezké vûci, které si pfiála mít.
„Já si myslím, Ïe na‰e úspory by stejnû kniãemu nebyly. KaÏdá máme dolar aarmádû by moc nepomohlo, kdybychom jim ho daly. Od mamky ani od vás nic neãekám, ale já si chci koupit Undinu aSintrama.2) Tak dlouho uÏ po tom touÏím,“ fiekla Jo, jeÏ moc ráda ãetla.
„Já jsem si chtûla koupit nové noty,“ fiekla Beth slehk˘m povzdechem, kter˘ nesly‰el nikdo kromû smetáãku ukrbu astojanu na konvici.
„Koupím si velkou krabici Faberov˘ch tuÏek na kreslení.3) Skuteãnû je potfiebuji,“ fiekla Amy odhodlanû.
„Ona‰ich penûzích máma nefiíkala nic aurãitû by si nepfiála, abychom se vzdaly v‰eho. Kupme si kaÏdá, co chceme, auÏijme si trochu legrace. Podle mû dfieme dost tvrdû, abychom si to zaslouÏily,“ zvolala Jo aprohlédla si podráÏky sv˘ch bot jako muÏ.
„Já tedy urãitû – skoro cel˘ den uãím otravné dûti, apfiitom bych chtûla vklidu sedût doma,“ zaãala si znovu stûÏovat Meg.
„Nemበto ani zpoloviny tak tûÏké jako já,“ fiekla Jo. „Jak by se ti líbilo b˘t celé hodiny zavfiená snervózní rozmrzelou starou dámou, která tû pofiád prohání, nikdy není spokojená aotravuje tû, aÏ se ti chce vyskoãit zokna nebo vlepit jí pohlavek?“
„âlovûk by nemûl b˘t mrzut˘, protoÏe to není hezké, ale mnû váÏnû pfiipadá, Ïe mytí nádobí auklízení je ta nejhor‰í práce na svûtû. Mám ztoho ‰patnou náladu aruce tak ztuhlé, Ïe vÛbec nemÛÏu pofiádnû cviãit.“ ABeth pohlédla na své zhrublé ruce spovzdechem, kter˘ tentokrát sly‰eli v‰ichni.
„Nevûfiím, Ïe jediná zvás trpí tolik co já!“ vykfiikla Amy. „VÏdyÈ nemusíte chodit do ‰koly snevychovan˘mi dûvãaty, která vás mofií, kdyÏ nûco neumíte, vysmívají se va‰im ‰atÛm, zamlouvají va‰eho otce, protoÏe není bohat˘, auráÏejí vás, protoÏe nemáte hezk˘ nos.“
„Jestli myslí‰ pomlouvají, tak to fiekni anemluv o zamlouvání, jako by taÈka byl lístek do divadla,“ radila se smíchem Jo.
„Vím, co tím myslím, nemusí‰ b˘t proto statirická. Je správné uÏívat vhodná slova aroz‰ifiovat si slovní zásobu,“ odvûtila Amy dÛstojnû.
„Ner˘pejte do sebe, dûti. Copak ty bys nechtûla, abychom mûli peníze, okteré tatínek pfii‰el, kdyÏ jsme byly malé, Jo? BoÏínku, jak ‰Èastné ahodné bychom byly, kdybychom nemûly starosti,“ fiekla Meg, která se je‰tû pamatovala na lep‰í ãasy.
„Onehdy jsi povídala, Ïe jsme mnohem ‰Èastnûj‰í neÏ Kingovy dûti, které se pofiád perou ahádají, aãkoli Ïijí vpfiepychu.“
„Ataky je to pravda, Beth. AspoÀ myslím, Ïe jsme. Musíme sice pracovat, ale uÏijeme si spoustu zábavy ajsme bezva parta, jak by fiekla Jo.“
„Jo pouÏívá hrozná hovorová slova!“ poznamenala Amy anesouhlasnû pohlédla na vytáhlou postavu nataÏenou na rohoÏi. Jo se okamÏitû posadila, vrazila si ruce do kapes uzástûry azaãala si pískat.
„Nech toho, Jo, jsi jako kluk!“
„Proto to dûlám.“
„O‰kliví se mi hrubé nezpÛsobné dívky!“
„Nesná‰ím afektované ukÀourané Ïáby!“
„Ptáãkové se ve sv˘ch hnízdeãcích nehádají,“ zazpívala Beth smifiitelka azatváfiila se tak legraãnû, Ïe se obû rozesmály a„r˘pání“ pro ten den skonãilo.
„VáÏnû, obû byste se mûly nad sebou zamyslet.“ Meg zaãala kázat po zpÛsobu star‰ích sester. „Ve svém vûku uÏ bys nemûla dûlat klukoviny, Josephine. Tolik to nevadilo, kdyÏ jsi byla malá holãiãka, ale teì jsi hodnû vyrostla, ãe‰e‰ si uÏ vlasy nahoru, aproto bys mûla pamatovat na to, Ïe jsi mladá dáma.“
„Nejsem! Ajestli ji ze mû dûlají vlasy vyãesané nahoru, budu nosit copánky aÏ do dvaceti,“ vykfiikla Jo, strhla si síÈku asetfiásla dolÛ ka‰tanovou hfiívu. „Nesnesu pomy‰lení, Ïe musím vyrÛst ab˘t sleãna Marchová, nosit dlouhé ‰aty avypadat jako ze ‰katulky. UÏ tak mû ‰tve, Ïe jsem holka, líbí se mi pfiece klukovské hry, práce ichování. NemÛÏu se smífiit stím, Ïe nejsem kluk, ateì je to je‰tû hor‰í, protoÏe bych ksmrti ráda ‰la státou do války, ale mÛÏu jen sedût doma aplést jako stará nudná Ïenská.“ AJo zatfiepala modrou armádní ponoÏkou, aÏ jehlice zachfiestily jako kastanûty aklubko odlétlo na druh˘ konec pokoje.
„Chudáãku Jo, ty mበale smÛlu! Ale nedá se stím nic dûlat. Musí‰ se spokojit stím, Ïe mበklukovské jméno adûlበnám bratra,“ fiekla Beth apohladila nepoddajné vlasy rukou, jejíÏ dotek nemohl b˘t hrub˘ ani pfies v‰echno mytí nádobí autírání prachu.
„Co se t˘ãe tebe, Amy,“ pokraãovala Meg, „jsi pfiíli‰ vybíravá a‰krobená. Tvoje rozmary jsou teì zábavné, ale kdyÏ si nedበpozor, vyroste ztebe afektovaná husa. Líbí se mi tvé dobré zpÛsoby avybraná mluva, kdyÏ se nesnaÏí‰ hrát si na dámu, ale nesmyslná slova, která mበvtakové oblibû, jsou stejnû ‰patná jako hovorová, která pouÏívá Jo.“
„KdyÏ Jo je vûtroplach aAmy husa, co jsem prosím já?“ zeptala se Beth, pfiipravená na svÛj díl kázání.
„Ty jsi prostû drahou‰ek,“ odpovûdûla Meg vfiele anikdo jí neodporoval, protoÏe „My‰ka“ byla mazlíãek rodiny.
ProtoÏemladíãtenáfiirádivûdí, jaklidévypadají, nachvílise zastavíme av‰echny ãtyfii sestry si naãrtneme. Sedí v‰eru apletou,
venku ti‰e padá prosincov˘ sníh auvnitfi vesele praská oheÀ. Pokoj je star˘ apohodln˘, koberec vybledl˘ anábytek velmi prost˘, na stûnû v‰ak visí nûkolik pûkn˘ch obrazÛ, v˘klenky jsou plné knih avoknech kvetou chryzantémy aãemefiice. Ze v‰eho d˘chá pfiíjemná atmosféra domácí pohody. Margaret, nejstar‰í ze ãtvefiice, je ‰estnáct aje velice hezká –má pûknou postavu, svûtlou pleÈ avelké oãi, spoustu jemn˘ch hnûd˘ch vlasÛ, rozko‰ná ústa abílé ruce, na nûÏ je zvlá‰È py‰ná. Patnáctiletá Jo je hodnû vysoká, hubená asnûdá. Pfiipomíná hfiíbû; dlouhé ruce anohy jako by jí velice pfiekáÏely aneví si snimi rady. Má odhodlaná ústa, smû‰n˘ nos abystré ‰edé oãi, kter˘m nic neunikne akteré nûkdy metají blesky, jindy jiskfií smíchem, apak se zase zadumanû zahledí do prázdna. Její jedinou ozdobou jsou dlouhé husté vlasy, ale obvykle si je cpe pod síÈku, aby jí nepfiekáÏely. Má také kulatá záda, velké ruce anohy, plandavé ‰aty ave tváfii nespokojen˘ v˘raz dívky, která se rychle mûní vÏenu anelíbí se jí to. Elizabeth – nebo Beth, jak jí v‰ichni fiíkají – je rÛÏolící tfiináctiletá dívenka shladk˘mi vlasy ajasn˘ma oãima, splach˘m vystupováním, bojácn˘m hlasem apokojn˘m v˘razem, kter˘ málokdy nûco naru‰í. Otec ji naz˘vá „Malá Mírnost“ ato jméno se kní v˘bornû hodí, protoÏe Ïije ve vlastním ‰Èastném svûtû, znûhoÏ se odvaÏuje ven, jen aby se setkala stûmi, kter˘m dÛvûfiuje amá je ráda. Amy, aã nejmlad‰í, je nav˘sost dÛleÏitá osoba – alespoÀ podle svého mínûní. Dokonalá princezna smodr˘ma oãima azlat˘mi vlasy, které se jí na ramenou vlní, bledá a‰tíhlá, vÏdy se nese jako mladá dáma dbalá sv˘ch zpÛsobÛ. Jaké jsou povahy tûchto ãtyfi sester, to aÈ zjistí ãtenáfi sám.
Hodiny odbily ‰est, Beth zametla ukrbu apoloÏila tam domácí stfievíce, aby se ohfiály. Pohled na ty staré boty vrátil dívkám dobrou náladu, znamenalo to totiÏ, Ïe pfiijde maminka, av‰echny tváfie se na pfiivítanou rozjasnily. Meg pfiestala kázat arozsvítila lampu, Amy bez poÏádání vstala zkfiesla, Jo zapomnûla na únavu anarovnala se, aby podrÏela stfievíce blíÏ kohni.
„Jsou úplnû obno‰ené. Mamka si musí pofiídit nové.“
„Myslela jsem, Ïe jí nûjaké koupím za svÛj dolar,“ fiekla Beth.
„Ne, já!“ vykfiikla Amy.
„Já jsem nejstar‰í,“ zaãala Meg, ale Jo ji rozhodnû pfieru‰ila:
„Teì, kdyÏ je táta pryã, jsem jedin˘ muÏ vrodinû, atak se po-
starám ostfievíce já, protoÏe mi fiekl, abych omámu peãovala, zatímco on bude pryã.“
„Víte co?“ fiekla Beth. „Kupme kaÏdá nûco kVánocÛm jí apro sebe nic.“
„To jsi celá ty, zlato! Co koupíme?“ vyhrkla Jo.
KaÏdá chvilku váÏnû pfiem˘‰lela apak Meg oznámila, jako by jí ten nápad vnuknul pohled na její vlastní hezké ruce: „Dám jí nûjaké pûkné rukavice.“
„Armádní boty, nejlep‰í, jaké se dostanou!“ zvolala Jo.
„Kapesníky, v‰echny olemované,“ fiekla Beth.
„Já koupím lahviãku kolínské. Má ji ráda anebude to pfiíli‰ drahé, takÏe mi je‰tû zbude, abych si pofiídila nûco pro sebe,“ pfiipojila se Amy.
„Jak jí ty vûci dáme?“ zeptala se Meg.
„PoloÏíme v‰echno na stÛl, pfiivedeme ji dovnitfi abudeme se koukat, jak otvírá balíãky. Copak si nepamatuje‰, jak to chodilo, kdyÏ jsme mûly narozeniny?“ odpovûdûla Jo.
„Já byla vÏdycky hroznû vystra‰ená, kdyÏ jsem si mûla nasadit korunu asednout si na tu velkou Ïidli, avy jste pochodovaly kolem, abyste mi daly dárek apusu. Dárky apusy se mi líbily, ale kdyÏ jste se pak na mû dívaly, jak rozbaluju balíãky, cítila jsem se pfií‰ernû,“ fiekla Beth azároveÀ schlebem kãaji si opékala tváfie.
„AÈ si mamka myslí, Ïe sháníme nûco pro sebe, apotom ji pfiekvapíme. Zítra odpoledne musíme jít nakupovat, Meg. Je‰tû máme spoustu práce kolem vánoãní hry,“ fiekla Jo. Rázovala sem atam po místnosti srukama za zády anosem nahoru.
„Po tomhle pfiedstavení uÏ nebudu dál hrát. Na takové vûci zaãínám b˘t moc stará,“ poznamenala Meg, ale nikdo jí nevûfiil. Pokud ‰lo ozábavu, pfii které se mohla pûknû nastrojit, byla stále je‰tû dítûtem.
„V‰ak ty neskonãí‰, dokud se bude‰ moct producírovat vbíl˘ch ‰atech srozpu‰tûn˘mi vlasy anosit ‰perky ze zlatého papíru. Jsi nejlep‰í hereãka, kterou máme, ajestli divadla nechá‰, mÛÏeme to zabalit,“ fiekla Jo. „Mûly bychom dneska veãer zkou‰et. Pojì sem, Amy, apfiehraj tu scénu somdléváním, tam jsi tuhá jako prkno.“
„To je tûÏké, nikdy jsem nevidûla nikoho omdlít, akdyÏ sebou pra‰tím, jako to dûlበty, budu samá modfiina. MÛÏu pfiece
padat do mûkkého, klesnu tfieba ladnû do kfiesla. Je mi jedno, Ïe na mû Hugo mífií pistolí, chci hlavnû vypadat hezky,“ odsekla Amy, která sice nemûla hereck˘ talent, ale obsadili ji, protoÏe byla dostateãnû malá, aby ji hlavní hrdina mohl za srdceryvného kfiiku odnést vnáruãi zjevi‰tû.
„Udûlej to po mnû. Sepni ruce, takhle, potácej se po pokoji avolej: ‚Roderigo! ZachraÀ mû! ZachraÀ mû!‘“ Jo pfiedvedla skuteãnû drásav˘ melodramatick˘ v˘kfiik.
Amy ji napodobila, jenÏe ruce vzpínala prkennû, belhala se jako loutka na klíãek ajejí bolestné v˘kfiiky vyvolávaly spí‰ pfiedstavu píchání ‰pendlíkem neÏ strachu aúzkosti. Jo zoufale zaúpûla, Meg se rozesmála aBeth, která v‰e sledovala svelik˘m zájmem, pfiipálila chléb.
„Nemá to cenu! Hraj, jak nejlíp umí‰, aÏ pfiijde ãas, aneobviÀuj mû, jestli se obecenstvo potrhá smíchy. Teì ty, Meg.“
Dál ‰lo v‰e hladce. Don Pedro se vdvoustránkovém monologu bez jediného za‰kobrtnutí vzepfiel svûtu, ãarodûjnice Hagar pfiednesla nad kotlem pln˘m vafiících se ropuch stra‰né zaklínadlo, Roderigo muÏnû pfierval svá pouta vedví aHugo zemfiel vagonii, zpÛsobené v˘ãitkami svûdomí aarzenikem, s‰ílen˘m „Ha! Ha!“
„Lep‰í hru jsme je‰tû nemûly,“ fiekla Meg, kdyÏ se mrtv˘ padouch posadil azaãal si tfiít lokty.
„Nechápu, Ïe dokáÏe‰ napsat azahrát tak skvûlé vûci, Jo. Jsi úpln˘ Shakespeare!“ zvolala Beth, která pevnû vûfiila, Ïe její sestry jsou ve v‰em nadány úÏasn˘m talentem.
„To snad ani ne,“ odvûtila Jo skromnû. „Myslím, Ïe Kletba ãarodûjky: tragická opera4) je hezká vûc, ale ráda bych zkusila Macbetha, jen kdybychom mûly padací dvefie pro Banqua. VÏdycky jsem si chtûla zahrát vraha. ‚Je to d˘ka, co tu vidím tanout?‘“ 5) zamumlala, zakoulela oãima azaÈala prsty do vzduchu, jak to vidûla ujednoho slavného tragéda.
„Ne, to je vidlice na opékání amísto chleba je na ní maminãina bota. Je‰tûÏe jsi nezapíchla Beth!“ vykfiikla Meg azkou‰ka skonãila v‰eobecn˘m v˘buchem smíchu.
„Ráda vás vidím tak veselá, dûvãátka moje,“ ozval se od dvefií srdeãn˘ hlas aherci ipublikum se otoãili, aby pfiivítali statnou, matefisky vyhlíÏející dámu smil˘m astarostliv˘m v˘razem. Nebyla nijak zvlá‰È hezká, ale dûtem se maminka vÏdy zdá krásná
adívky byly pfiesvûdãené, Ïe pod ‰ed˘m plá‰tûm aãepcem vy‰l˘m zmódy se skr˘vá nejúÏasnûj‰í Ïena na svûtû.
„Tak, zlatíãka, jak jste se dnes mûly? Mûli jsme tolik práce, abychom pfiipravili na zítra bedny kodeslání, Ïe jsem ani nepfii‰la domÛ na obûd. Byl tu nûkdo, Beth? Co dûlá tvoje r˘ma, Meg? Jo, vypadበksmrti unavenû. Pojì sem adej mi pusu, malá.“
Zatímco se paní Marchová takto matefisky vyptávala, svlékla si mokré vûci, obula teplé stfievíce, usedla do kfiesla apfiitáhla si Amy do klína, pfiipravena uÏít si nej‰Èastnûj‰í hodinu svého nabitého dne. Dívky poletovaly kolem asnaÏily se v‰echno zvelebit, kaÏdá po svém. Meg prostfiela ãajov˘ stolek, Jo pfiinesla dfievo, rozestavila Ïidle apfiitom upustila, pfievrátila ashodila v‰e, ãeho se dotkla, tichá apilná Beth pobíhala sem atam mezi salonem akuchyní, Amy sedûla se zaloÏen˘ma rukama av‰em udílela rozkazy.
KdyÏ se shromáÏdily kolem stolu, paní Marchová se zatváfiila obzvlá‰È ‰Èastnû afiekla: „Mám pro vás po veãefii pfiekvapení.“
Kolem dokola jako sluneãní paprsek probûhl nad‰en˘ úsmûv. Beth zatleskala bez ohledu na rozpeãenou su‰enku, kterou drÏela vruce, aJo vyhodila do vzduchu ubrousek sv˘kfiikem: „Dopis! Dopis! Tfiikrát hurá tátovi!“
„Ano, krásn˘ dlouh˘ dopis. Je vpofiádku amyslí si, Ïe pfiekoná zimní období snáz, neÏ jsme se báli. Posílá kVánocÛm pfiání v‰eho dobrého azvlá‰tní vzkaz pro vás, dûvãata,“ fiekla paní Marchová apoklepala si na kapsu, jako by vní mûla poklad.
„Dûlejte ajezte! Nezvedej malíãek anekoukej na ten talífi tak hloupû, Amy!“ zvolala Jo, která se ãajem málem zalkla achleba upustila namazanou stranou na koberec, protoÏe se uÏ nemohla doãkat.
Beth si nevzala ani sousto, místo toho se odkradla do svého ‰erého koutku, kde dumala onadcházejícím potû‰ení, dokud ostatní nedojedly.
„To bylo od tatínka odváÏné, pfiihlásit se jako vojensk˘ kaplan, ikdyÏ byl uÏ pfiíli‰ star˘ na to, aby ho povolali karmádû, ana vojáka nebyl dost siln˘,“ fiekla vfiele Meg.
„Jak já bych si pfiála jít jako bubeník, marky… jak je to slovo?… nebo o‰etfiovatelka. Byla bych mu nablízku amohla mu pomáhat,“ zasténala Jo.
„Spát pod stanem, jíst v‰echny moÏné nechutné vûci apít zplechového hrnku musí b˘t velmi nepfiíjemné,“ vzdychla Amy. „Kdy se vrátí domÛ, mami?“ zeptala se Beth ahlas se jí trochu zachvûl.
„AÏ za mnoho mûsícÛ, drahou‰ku, ledaÏe by onemocnûl. Dokud to pÛjde, bude svûdomitû dûlat svou práci amy ho nebudeme Ïádat zpût ani ominutu dfiív, neÏ se bez nûj budou moci obejít. Teì si poslechnûte jeho dopis.“
V‰echny se pfiesunuly kohni, matka ve velkém kfiesle, Beth ujejích nohou, Meg aAmy usazené kaÏdá na jednom opûradle aJo opfiená vzadu, kde nikdo neuvidí známky pohnutí, pokud by snad dopis byl dojemn˘.
Vtûch tûÏk˘ch ãasech v‰ak byl dojemn˘ témûfi kaÏd˘, zvlá‰È pokud ‰lo oty, které posílali domÛ tatínkové. Vtomto se ale nemluvilo oproÏit˘ch tûÏkostech, nebezpeãí ani ostesku po domovû. Byl to vesel˘ dopis pln˘ nadûje, barvit˘ch líãení táborového Ïivota, pochodÛ aváleãn˘ch novinek aaÏ na samém konci pisatelovo srdce vyjádfiilo v‰echnu otcovskou lásku astesk po dcerách.
„Ze srdce je pozdravuji av‰echny je líbám. Vyfiiì jim, Ïe ve dne na nû myslím, vnoci se za nû modlím anejvût‰í útûchu vÏdy nacházím vjejich náklonnosti. Zdá se dlouhé ãekat rok, neÏ se uvidíme, ale pfiipomeÀ jim, Ïe ivtûÏk˘ch dnech mÛÏeme v‰ichni pracovat, takÏe je nepromarníme. Jistû si pamatují v‰e, co jsem jim fiekl, budou tû milovat, svûdomitû plnit své povinnosti, stateãnû bojovat se sv˘m vnitfiním nepfiítelem anakonec samy nad sebou zvítûzí, takÏe aÏ se vrátím, budu moci b˘t na své malé Ïeny py‰n˘ amít je rád jako nikdy pfiedtím.“
KdyÏ maminka ãetla tuto pasáÏ, v‰echny plakaly. Jo se nestydûla za velkou slzu, která jí sklouzla ze ‰piãky nosu, aAmy vÛbec nedbala na to, Ïe si rozcuchá lokny, zabofiila tváfi do matãina ramene avzlykala: „Jsem hnusn˘ sobec, ale opravdu se pokusím b˘t lep‰í, takÏe ho snad pfiece jen nezklamu!“
„V‰echny se budeme snaÏit!“ zvolala Meg. „Moc myslím na to, jak vypadám, anerada pracuju, ale stím je konec.“
„Pokusím se opravdu b˘t ‚malá Ïena‘, jak mi tak rád fiíká, nebudu hrubá adivoká, amísto abych chtûla b˘t jinde, splním své povinnosti tady,“ fiekla Jo anapadlo ji, Ïe zvládnout v‰echno doma je mnohem tûωí neÏ ãelit na Jihu tlupám povstalcÛ.
Beth nefiekla nic, jen si otfiela slzy modrou armádní ponoÏkou azaãala ze v‰ech sil plést; plnila úkol, kter˘ stál nejblíÏ, aby neztrácela ãas, apfiitom se vhloubi své tiché du‰iãky rozhodla b˘t pfiesnû taková, jakou ji otec doufal nalézt, aÏ se za rok ‰Èastnû vrátí domÛ.
Paní Marchová pfieru‰ila ticho, které nastalo po Join˘ch slovech, aÏivû fiekla:
„Vzpomínáte, jak jste si hrávaly na Poutníkovu cestu, 6) kdyÏ jste byly malé? Nic vás tak netû‰ilo, jako kdyÏ jsem vám na záda místo bfiemen pfiivázala rance, dala vám klobouky, hole asvitky papíru anechala vás cestovat po domû od sklepa, coÏ bylo Mûsto zkázy, v˘‰ av˘‰, aÏ na stfiechu, kde jste mûly v‰echny hezké vûci, které jste dokázaly najít, jako Nebeské mûsto.“
„To byla zábava, hlavnû kdyÏ jsme ‰ly kolem lvÛ, bojovaly sApollyonem aprocházely údolím démonÛ,“ fiekla Jo.
„Mnû se líbilo to místo, kde rance sklouzly aspadly dolÛ do pfiízemí,“ fiekla Meg.
„Já mûla nejrad‰i tu ãást, kdy jsme vy‰ly ven na stfiechu, kde byly na‰e kvûtiny, stromky ahezké vûci, v‰echny jsme stály na sluníãku azpívaly si pro radost,“ fiekla Beth súsmûvem, jako by tu pfiíjemnou chvilku znovu proÏívala.
„Já si na to moc nepamatuji, jenom to, Ïe jsem se bála sklepa atmy vpfiedsíni aÏe mi tam nahofie vÏdycky chutnal koláã smlékem. Kdybych na takové vûci nebyla pfiíli‰ stará, docela bych si to zase zahrála,“ fiekla Amy, která ve zralém vûku dvanácti let zaãínala mluvit otom, Ïe se vzdá dûtinství.
„Na tohle nejsme nikdy pfiíli‰ stafií, zlatíãko, protoÏe tuhle hru hrajeme sv˘m zpÛsobem pofiád. Máme svá bfiemena, pfied námi je cesta atouha po dobru a‰tûstí nás vede pfies mnoho potíÏí aomylÛ kodpoãinku ve skuteãném Nebeském mûstû. Tak, mí malí poutníci, co kdybyste zaãali znovu, ne jenom jako, ale doopravdy, auvidíme, jak daleko se dostanete, neÏ se otec vrátí domÛ.“
„VáÏnû, mami? Kde jsou na‰e raneãky?“ zeptala se Amy, jeÏ brala v‰echno doslova.
„KaÏdá zvás povûdûla, jaké právû nese bfiímû, kromû Beth. Skoro si myslím, Ïe Ïádné nemá,“ fiekla matka.
„Ale ano, mám. Nádobí aprachovky, taky závidím dûvãatÛm, která mají pûkné piano, abojím se lidí.“
Bethin raneãek byl v‰em ksmíchu, ale nikdo se nezasmál, protoÏe by ji to ranilo.
„Zkusme to,“ fiekla Meg zamy‰lenû. „Je to jenom jin˘ název pro na‰i snahu chovat se správnû aten pfiíbûh nám moÏná pomÛÏe. Chceme b˘t hodné, ale je to tûÏké, zapomínáme apak se dost nesnaÏíme.“
„Dneska jsme byly vBaÏinû malomyslnosti amáma pfii‰la avytáhla nás ven, jako Pomoc vté knize. Mûly bychom mít svitek snápovûdou jako Kristián. Kde ho vezmeme?“ otázala se Jo, nad‰ená nápadem, kter˘ propÛjãil jejím nudn˘m povinnostem nádech romantiky.
„Na ·tûdr˘ den ráno se podívejte pod pol‰táfi anajdete tam prÛvodce,“ odpovûdûla paní Marchová.
Povídaly si onovém plánu, zatímco stará Hana sklízela ze stolu, pak vytáhly ãtyfii ko‰íãky na ruãní práce ajehly jen poletovaly. Dûvãata ‰ila pro tetu Marchovou prostûradla. Byla to nezajímavá ãinnost, ale dnes nikdo nereptal. Jo navrhla, aby si rozdûlily dlouhé lemy na ãtyfii díly anazvaly je Evropa, Asie, Afrika aAmerika, atak jim to ‰lo pûknû od ruky, zvlá‰È kdyÏ mluvily ojednotliv˘ch zemích, pfies které je vedly stehy.
Vdevût pfiestaly pracovat apfied spaním si jako obvykle zazpívaly. Nikdo jin˘ neÏ Beth nedokázal ze starého piana vyloudit kloudnou notu, jen ona vûdûla, jak se jemnû dot˘kat zaÏloutl˘ch kláves, aumûla pûknû doprovázet v‰echny jednoduché písniãky. Meg mûla hlas jako flétna aspolu smatkou mal˘ sbor vedla. Amy cvrlikala jako cvrãek aJo bloudila melodií, jak se jí zachtûlo, apokaÏdé se vynofiila na nesprávném místû, kde její zaskfiehotání nebo zahulákání pokazilo inejzadumanûj‰í píseÀ. Byly zvyklé takhle zpívat od chvíle, kdy dokázaly za‰i‰lat „SviÈ at‰pyÈ se, hvûzdi‰ko“, astala se ztoho rodinná tradice, protoÏe matka byla rozená zpûvaãka. KdyÏ ráno pobíhala po domû, zpívala jako skfiivánek, astejnû tak veãer, protoÏe dûvãata si na známou ukolébavku nikdy nezaãala pfiipadat stará.
