I.
Miska člověčenství
Č
aj se zrodil jako lék a vyrostl z něj nápoj. V Číně vstoupil v osmém století do říše poezie jako jedna z kultivovaných zábav. V Japonsku byl
v patnáctém století povýšen na náboženství estetiky – na kult čaje. Kult čaje je založen na obdivování krásy uprostřed běžných událostí všedního dne. Skrývá v sobě čistotu a harmonii, tajemství vzájemné shovívavosti a romantiku společenského řádu. Je v zásadě uctíváním Nedokonalého, stejně jako jemným pokusem o dovršení čehosi možného v onom nemožném, jež známe jako život.
Filozofie čaje není pouhé estétství v běžném slova smyslu, neboť ve spojení s etikou a náboženstvím vyjadřuje náš celkový názor na člověka a přírodu. Je zdravovědou, neboť si vynucuje čistotu, je hospodárností, neboť se těší spíše z jednoduchosti než ze složitosti a nákladnosti, je morální geometrií do té míry, do jaké určuje naše vztahování jednotlivostí k celku. Představuje skutečného ducha východní demokracie, neboť činí všechny své ctitele aristokraty chuti.
Dlouhodobá izolace Japonska od zbytku světa, tolik přispívající k introspekci, byla velmi nakloněna rozvoji kultu čaje. Naše příbytky a zvyky, oděv a kuchyně, porcelán, lakované nádobí, malba – naše pravá literatura – vše bylo vystaveno jeho vlivu. Žádný adept japonské kultury nemůže přehlížet jeho přítomnost. Kult čaje se prolnul do elegance vznešených budoárů, vstoupil do lidských
9
Kniha_o_caji_08-96_15_(imprimatur).indd 9
20.03.2023 12:25:56
domovů. Naši rolníci se naučili aranžovat květiny, naši nejubožejší dělníci vzdávat poctu skalám a vodám. V naší běžné hantýrce mluvíme o člověku „bez čaje“, když není všímavý k tragikomickým peripetiím osobního dramatu. A nezkroceného estéta, který bez ohledu na světskou tragédii tropí povyk ve vleku uvolněných emocí, ocejchujeme jako člověka „se spoustou čaje“.
Nezasvěcenec by se mohl nad tímto zjevným povykem pro nic podivovat. Jaká bouře v šálku čaje! – řekl by. Ale uvážíme‑li, jak malá je miska veškeré lidské radosti, jak snadno přeteče lidskými slzami, jak snadno vyschne neuhasitelnou žízní po nekonečnu, není třeba se vinit z tolikerého rozruchu kvůli misce čaje. Lidstvo se už dopustilo horších věcí. V Bakchově kultu jsme obětovali příliš volně, dokonce jsme přetvořili násilný obraz Marta. Proč se nezasvětit královně kamélií a neradovat se z teplého proudu účastenství, který čiší z jejího oltáře? V tekutém jantaru zachyceném v slonovinovém porcelánu se mohou zasvěcení dotknout sladké zdrženlivosti Konfuciovy, pikantnosti Mistra Lao-c’, vzdušné vůně samotného Šákjamuniho.
Ti, kteří sami v sobě nejsou schopni rozpoznat maličkost ve velikosti, mají sklony přehlížet velikost v maličkostech druhých. Průměrný Evropan či Američan bude ve své uhlazené spokojenosti v čajovém obřadu spatřovat jen jednu z tisíce zvláštností, které jsou pro něj symbolem kurióznosti a podivnosti Východu. Byl zvyklý pokládat Japonsko za barbarské, dokud se
10
Kniha_o_caji_08-96_15_(imprimatur).indd 10
20.03.2023 12:25:56
oddávalo mírovým zábavám; nazývá je civilizovaným od té doby, co začalo pořádat hromadná jatka na mandžuských bojištích. V poslední době se objevilo množství komentářů Samurajského kodexu, tedy Umění umírat, jež umožňuje našim vojákům radost ze sebeobětování, ale sotva jaká pozornost byla věnována Kultu čaje, který právě tak reprezentuje naše Umění žít. Rádi bychom zůstali barbary, kdyby náš nárok na civilizaci měl být založen na hrůzné válečné slávě. Rádi bychom se dočkali doby, kdy bude náležitá úcta věnována našemu umění a ideálům.
Kdy Západ pochopí, nebo se alespoň pokusí pochopit Východ? My Asiaté jsme často poděšeni podivnými sítěmi údajů a fantazií, které byly kolem nás spleteny. Býváme vykreslováni jako bytosti živící se vůní lotosů, pokud ne přímo myšmi a šváby. Je to buď bezmocný fanatismus, nebo ubohé rozkošnictví. Indická duchovnost byla vysmívaná jako ignorance, čínská rozvaha jako hloupost, japonské vlastenectví bylo pokládáno za výsledek odevzdanosti osudu. Tvrdí se o nás, že jsme méně citliví vůči bolesti a zraněním, protože máme bezcitnou nervovou soustavu!
Proč se nepobavit na náš účet? Asie vrací komplimenty. Bavili byste se ještě lépe, kdybyste tušili, co jsme si navymýšleli a napsali my o vás. Je v tom veškeré okouzlení z vyhlídek, veškerá nevědomá pocta úžasu, veškerá tichá nelibost z nového a nedefinovaného. Obdařili jsme vás vlastnostmi příliš
11
Kniha_o_caji_08-96_15_(imprimatur).indd 11
20.03.2023 12:25:56
vybranými, než abychom vám je mohli závidět, a obvinili jsme vás ze zločinů příliš bizarních, než abyste je mohli spáchat. Naši dávní spisovatelé, moudří a znalí muži, nás informovali, že kdesi v šatech schováváte hustě chlupaté ocasy a že pojídáte sekaná novorozeňata! Nuže, máme na vás ještě cosi horšího: mysleli jsme si o vás, že jste nejméně praktičtí lidé na Zemi, protože se o vás říkalo, že kážete, co sami nikdy neděláte.
Tato nedorozumění mezi námi ale rychle mizí. Díky obchodu evropské jazyky již dorazily do mnohého východního přístavu. Asijská mládež se hrne na západní univerzity v touze po moderním vzdělání. Nepronikli jsme sice hluboko do vaší kultury, ale alespoň se snažíme učit. Někteří mí krajané přejali z vašich zvyků a mravů až příliš v klamném domnění, že koupě tuhého límečku a vysokého hedvábného klobouku v sobě zahrnuje také obsažení vaší kultury. Jakkoli jsou tyto pohnutky patetické a politováníhodné, dosvědčují naši snahu přiblížit se Západu po kolenou. Bohužel, západní postoj není chápání Východu nakloněn. Křesťanští misionáři přicházejí, aby dávali, nikoli aby přijímali. Vaše znalosti jsou založeny na skrovných překladech naší nepřeberné literatury, často dokonce na neuvěřitelných povídačkách projíždějících cestovatelů. Pouze zřídka ozáří orientální tmu rytířské pero Lafcadia Hearna či ji rozežene světlem našich vlastních pocitů autor knihy The Web of Indian Life (Síť indického života).
12
Kniha_o_caji_08-96_15_(imprimatur).indd 12
20.03.2023 12:25:56
Možná svou otevřeností prozrazuji vlastní neznalost čajového kultu. Jeho pravý duch zdvořilosti dovoluje pouze říci, co se očekává, že bude řečeno, nic víc. Avšak já nehodlám být zdvořilým vyznavačem čaje. Bylo již napácháno mnoho škod vzájemným neporozuměním mezi Novým a Starým světem, že se člověk nemusí omlouvat, přispívá‑li svou troškou do mlýna k prohloubení lepšího pochopení. Počátek dvacátého století mohl být ušetřen krvavého válečného divadla, kdyby se bylo Rusko snížilo k lepší znalosti Japonska. Jaké hrozivé následky pro lidstvo má opovržlivé přehlížení východních problémů! Evropský imperialismus, který nepřestává s absurdním křikem o Žlutém nebezpečí, nepochopil, že Asie může dospět ke krutému poznání Bílé pohromy. Můžete se nám vysmívat, že v sobě „máme hodně čaje“, ale cožpak nemůžeme i my předpokládat, že vy na Západě v sobě nemáte „žádný čaj“?
Nechť kontinenty zanechají vzájemného pokřikování epigramů, každému se dostane jeho půlky světa, a stane se tak opatrnějším, ne‑li moudřejším. Vyrostli jsme v rozdílných poměrech, ale není důvod, proč by jeden nemohl druhého doplnit. Získali jste prostor na úkor klidu; my jsme stvořili harmonii, která je bezbranná vůči agresi. Uvěřili byste tomu? – Východ je v mnohém lepší než Západ!
Lidskost se kupodivu dosud setkávala pouze v šálku čaje. Je to jediný asijský rituál, který vzbuzuje obecné uznání. Bílý muž se posmíval
13
Kniha_o_caji_08-96_15_(imprimatur).indd 13
20.03.2023 12:25:56
našemu náboženství a naší morálce, ale hnědý nápoj přijal bez zdráhání. Odpolední čaj je nyní důležitou součástí západní společnosti. Z jemného cinkotu tácků a talířků, z něžného šumu ženské pohostinnosti, z běžného katechismu mléka a cukru víme, že je v něm bez vší pochyby uctívání čaje obsaženo. Hostova filozofická odevzdanost osudu, který jej očekává v nejistém odvaru, dává tušit, že v tomto jediném okamžiku vítězí duch Východu.
Nejstarší zpráva o čaji v evropském písemnictví existuje prý v prohlášení jistého arabského cestovatele. Někdy kolem roku 879 byly hlavním zdrojem příjmů v Kantonu daně ze soli a čaje. Marco Polo zaznamenává sesazení čínského ministra financí v roce 1285 pro jeho svévolné zvyšování daní z čaje. Bylo to v době velkých objevů, kdy se Evropané začali více dovídat o vzdáleném Orientu. Koncem šestnáctého století přivezli Holanďané zprávu, že na Východě se vyrábí z lístků jakéhosi křoví příjemný nápoj. Cestovatelé Giovanni Batista Ramusio (1559), L. Almeida (1576), Maffeno (1588) a Tareira (1610) se také zmiňují o čaji. V posledně uvedeném roce přivezly lodě holandské Východoindické společnosti poprvé čaj do Evropy. Ve Francii jej poznali roku 1636, v roce 1638 dorazil do Ruska. Anglie jej přivítala roku 1650 a mluvila o něm jako „o výborném a všemi lékaři schváleném čínském nápoji, nazývaném Číňany čcha a jinými národy tey, případně tee“.
14
Kniha_o_caji_08-96_15_(imprimatur).indd 14
20.03.2023 12:25:56
Jako všechny dobré věci na světě se také propagace čaje setkala s odporem. Heretikové jako Henry Saville (1678) označili jeho popíjení za neřestný zlozvyk. Jonas Hanway ve svém „Eseji o čaji“ (1756) tvrdil, že muži vinou čaje ztrácejí mužnost a příjemnost, ženy krásu. Počáteční cena čaje (okolo patnácti šestnácti šilinků za libru) neumožňovala jeho širší konzumaci a učinila jej „vrcholem urozených zábav, dárkem určeným princům a hodnostářům“. Vzdor těmto obtížím se pití čaje šířilo podivuhodnou rychlostí. Londýnské kavárny se v první polovině osmnáctého století staly v podstatě čajovnami, kde mudrci typu Addisona a Steeleho trávili svůj čas nad šálkem čaje. Nápoj se stal záhy nezbytnou, a tudíž také zdanitelnou součástí života. V této souvislosti si připomeňme jeho důležitou roli v moderní historii. Koloniální Amerika byla smířena s útiskem, dokud lidskou trpělivost nevyčerpala těžká cla z čaje. Americká nezávislost se datuje právě od Bostonského pití čaje.
V chuti čaje je jemný půvab, který jej činí neodolatelným a náchylným k idealizaci. Západní humoristé neváhali mísit jeho vůni s vlastními úvahami o jeho aromatu. Čaj nemá aroganci vína, sebevědomí kávy ani uculující se nevinnost kakaa. Již v roce 1711 psal list Spectator: „Adresujeme proto své úvahy zvláště všem dobře zavedeným rodinám, které každé ráno věnují hodinku čaji, chlebu a máslu, a vroucně jim pro jejich vlastní dobro doporučujeme, aby si objednali náš list, a tento byl jim servírován dochvilně a čtenáři chápán jako součást ranního čaje.“ Samuel Johnson vykreslil sebe
15
Kniha_o_caji_08-96_15_(imprimatur).indd 15
20.03.2023 12:25:56