Člověkmůžebýtvprůběhuživotalecčíms–milovanýmdítětem vpestřevyšívanékošilce,pouličnímrváčemsbandourabiátůpo boku,milencemkrásnédívky,manželempočestnéženy,otcemdítěte,zametačemječmenevpivovaru,vdovcem,hudebníkemižebravýmmnichemvykašlávajícímplícepředměstskýmihradbami.Ti všichnimajíspolečnéjento,žejsoujednímatýmžčlověkem.
Takovéjsoutozáhadyajenanichněcokrásného.Kitamarje vtomtoohledukrásnéměsto.
Vevšechjehoulicíchjsoupatrnéznámkyapozůstatkyměst, jimižKitamarbývaldříve.Hradby,kterébránilyhranicemladšího města,držíužaslou,zbytečnouhlídkumezinádhernýmiusedlostmiZelenéHorkyakameneckýmnáměstímskašnou.VznosnácimbuříStarobraněsemračínařeku,jejístřílnyavýkušeteďsloužíjako výklenkyprosvíčkyaznepřátelenénárody,kteréjiztékalynebobránily,spíbokpobokuvjejíchzbrojnicích,protožejetamnízkénájemné.
ŠestimostnářekaChahonbývalapodlejedněchhranicímezi slovutnýmhanšskýmkrálovstvímaskorokočovnýmidivošskými Inlisky,nebopodletoho,jaksetenpříběhvyprávělnadruhémbřehu,prvnímmístem,kněmužvyděšení,násilničtíHanšovésostře
řezanýmirysypřitáhlizezápadu.Teďjesrdcemměsta,kterérozdělujeispojuje.
Prastarénárodysevzájemněvyvražďovalyapřísahalysinenávistnavěkyvěků,alenakonecskoncovalysnesnášenlivostíazačaly předstírat,žejsoujednotnýmlidem,občanyjednohoměsta.Kitamarvyhlásilposlušnostjedinémupravémubohu.Nebotřem.Nebo bezpočtu.Užpřestřistaletíjesvobodnýmměstem,nezávislýmahrdým,kterémístonějakéhovzdálenéhokrálepodléhásvémuvlastnímuvládci.
Ažnato,žednesjejehovládcemrtvý.
VládaByrnaaSalnetrvaladlouho.
Aninepředrokemseuliceměstazaplnilyslavícímiobyvateli avínem,hudbouaveselímatakyvícnežjenšpetkounerozvážnéhosouloženínapočestvelmožovykorunovace.Měsíce,kteréod tédobyuplynuly,bylyrušné,poznamenanéšpatnýmiznameními anásilnostmi.Neklidnýzimníspánek.
Teďkdyžseprvnípaprskynadcházejícíhoúsvitudotýkajínejvyššíchpaterpalácetyčícíhosenatemenihradníhopahorku,se rudábránaotvírájehosmutečnímuprůvodu.Vycházejíznídvěstařenyoděnévcárechabušínabuben.Zanimijdoučerníkoněsklapkaminaočíchajejichkrokyserozléhajínadlažbě.Apodélcelétrasy čekajímuži,ženyaděti,znichžseskládáKitamar.
Někteříznichtamstojíužodsetmění.
Milujídivadlosmrtiapředváděnízármutku.Aikdyžtomálokdyříkajínahlas,doufají,žeobdobítemnotyskončíazačneněco nového.Jenmálokterýznichvyslovujesvéotázky:Jaksetostalo?
Bylatonemocčinehoda,vraždaneboBožípomsta?
JakzemřelByrnaSal?
NačernonalakovanýpovozprojíždímezizahradamiahonosnýmisídlyZelenéHorky.Hlavyvznešenýchrodůstojíkaždápřed
svýmvchodem,jakobysechystalyuvítatmrtvého,pokudvstane. Ukeřůananárožíchokouníslužebnictvo,dětiazneváženíbratranciasestřenice.Jenvypálenésídlodarisskéhobratrstvanevěnujepohřebnímuprůvodupozornost.Apakužtělovjíždídoměsta jakotakového,kdemánamířenonejdřívdoKamenceapaksazemi ztmavlýmiulicemiČadovanajih.
Kdomátoštěstí,ževlastnídůmnatraseprůvodu,tenužpronajalvolnámístauokenanastřeše.Zatímcosmutečnípovozsešine adrkotápodlažebníchkostkách,lidésestrkají,abyvidělinamrtvolu–necelýchšeststophmotypáchnoucíželezem,kterábývala člověkem.Zavozemjdoutinejváženějšízceléhoměsta.
Dceramrtvého,nastávajícívládkyněElenaSal,jedezasvýmotcemvtmavýchnosítkách.Nasoběmácáry,aletakystříbrnýnákrčník.Hlavudržízpřímaatvářísebezvýrazně.Očiměstajihltají,snažísenajítvesklonujejípáteřenebosuchýchočíchnějakou známkuvypovídajícíotom,zdajedívkoustěžídoststarounato, abymohlabýtzvánaženou,zmítanouotřesemažalem,nebomordýřkouaotcovražedkynísnažícísenedatnajevoradostzvítězství.
Takjakotakbudeodzítřkavládnoutměstuavšichnitihlelidé sizatančínajejíkorunovaci.
Zaníjdouoblíbencistaréhovládce.MikaEl,dvorníhistorička, vrouchuumazanémpopelem.SynstaréhoKarsena,Halev,bývalý důvěrníkaporadceByrnaaSal.VelitelpalácovéstrážeSamalKintsi nesetupýmeč.Pakdalší,všichnivšedém,všichnisrukamaodpopela.ZastavíumostunakrajiČadova–žlutýkámen,černámalta.
Vústretyjimvyjdekněz,kterýprozpěvuježalmamávákadidelnicí vypouštějícísladkýkouř.Odsloužíochrannýobřad,kterýmázabránitřece,abyodnesladušimrtvého.Všichnivědí,ževodamápořád hlad.
PoobřaduprojdesmutečníprůvodširšímiulicemiVývěře,kolempivovarnickýchdomůakanálůsnákladnímiprámykotvícími těsněvedlesebe,taknahusto,žeděvčebymohlopřejítzjednoho
břehukanálunadruhýanenamočitsipřitomlem.Nastanepoledne, časněletníslunceopisujesvůjobloukpomalejinežpředněkolika týdnyapovozseprávěstáčíkseverovýchodu,abyprojelpohranici meziPřístavištěmaNojmarkem.Kolemvozubzučímouchytlusté jakopalecakonějeodhánějíohony.Vmístech,kudyzrovnaprocházísmutečníprůvod,davhoustneapojehoodchoduseopětvytrácí.JakmilekonecčestnéstrážezajdezarohanecháVývěřzasebou,pivovarnickédomyseopětotevřouauokénekskovovýmimřížemisezačnouopětpřijímatsázky.Závoznícikutálejísudyulicemi sezkušenýmumemžonglérů.
KdyžsmutečníprůvoddospějekTemplu,slunceužskorozapadá.Krvavěrudýobzornazápaděnarušuječernýpalácovýpahorek.BarevnáoknaTemplužhnou.Nežposlednípíseňdoznívysoko nadhlavnímoltářematěloByrnaaSal,očištěnétruchlenímjeho poddanýchamodlitbamijehoduchovenstva,doputujekpohřební hranici,ulicsezmocnítmasevšímvšudy.Dřevopáchnoucíolejem bymělazapálitvládcovadcera,aletastojíbezhnutí,dokudknínepřistoupímladýKarsen,příteljejíhootce,anevezmejípochodeň zruky.
Nocimezipohřbemstaréhovládceakorunovacínovéhoseříká gautanna. Jetoprastaréinliskéslovo,zhrubaoznačujícípauzuponádechu,kdyjsouplícenejplnější.Doslovasepřekládájako okamžik prázdnoty.
Kitamarsenajednunocstáváměstemmezisvětyamezivěky. Odtrhneseodsvýchvlastníchdějin,stanesekoncemněčehoazároveňzačátkemněčehojiného.Tipochybovačnějšízjehoobyvatel–aKitamaroplývánadprůměrnýmzastoupenímdobromyslnýchneznabohů–tonazývajítradicíapouhouhistorkouvypovídajícíněco orázuměsta,jehonadějíchaambicích,obaváchanejistotách,které sedostavujívechvílíchzměny.Možnájetopravda,alenajehouli-
cíchjeněcovelkolepéhoastrašidelného.Zníto,jakobyssebouříční proudpřinášelslova.Drobníkitamarštíkouzelníčciztichnoujako myši,kdyžzvětříkočku.Klapotpodkovnadlažběserozléhájinak.
Městskástrážvmodrýchpláštíchobcházísvérajonyzamlkle,případnědospívákzávěru,žeprotentokrátbyjeradšinemuselaobcházetvůbec.
Podnejsevernějšímzestarobraňskýchmostůsedídívkaaposlouchávodu.Mákulatýobličej,mírnězvlněnévlasyavpěstidrží nůž.Čekánaschůzku,kteréseobáváapřitomponítouží.
Jižnístezkazaměstem,kdepřesdenvolsképotahyvláčejílodě protiproudu,jeticháaliduprázdnáažnajednohoosaměléhovousáče.Tensedípodbřízou,opřenýzádyobíloukůru.Skleněnákuličkavjehorucebymělačervenoubarvu,kdybybylodostsvětlana to,abyjibylovidět.
VložnicistenkýmistěnaminadkrejčovskoudílnouvPřístavišti ležínamatraciosamělýmladík.Pravourukumáovázanouavráně podobvazemmuškube.Díváse,jaknadstřechamivycházíměsíc asesrdcemvkrkunaslouchá,jestlinavrzajícíchpalubkáchpřede dveřmineuslyšíkroky.
JmenujeseGarretLevý.
ČÁSTPRVNÍ
Letníslunovrat
MěstoKitamarjesvýmipředěly.Řekaoddělujestarouhanšskoutvrzodinliskéhosídliště,kterédobylaavstřebala.Budovynasevernístranějistékonkrétníulicesenacházejí vKamenci,tynajižnívČadově.Každáčtvrť jeplnápředělů:mezizámožnýmikupeckými sídlyPřístavištěatěmi,ježsepotýkajíspotížemi,mezisluncemprohřátouzdídomu, vněmžseslunírodina,astinnoučástí,vníž seklepeslužebnictvo.Předěly,předěly,samé předěly,ažjetutolikKitamarů,koliklidíspí vjehozdech.Dokonceivsrdcijsousíněakomory.
zkázáníocelistvostiproneseného AvitemCerrem,dvornímfilozofem kitamarskéhovládceDaoseaSal
Severnízeďnádvoříobrůstalbřečťan,širokélistyvtaksytémodstínutmavozelené,žesevesvětlelucerenzdályskoroažčerné.Zkamenůsálalohorkonastřádanépřesdenaveškerýchládekteď,uprostředléta,skýtalhutnývětřík.Bylcítitřekou.
„Pakdorazilodalšíchpět,“pokračovalKannišůvstrýcMarsen azvedlrukusroztaženýmiprsty.„Atakjsmetamstáli,jáaFridždžanProutekaBakounmezicelýmtuctemhrdlořezůzHřebenice avdoslechupíšťalkyužžádnádalšíhlídka.“
Mórsepředkláněljakomalýkluk,nejakodospělýmuž,coza seboumáužceládvědesetiletíživota.Garretpolkldalšíhltcideru. Mělcodělat,abysetakynepředklonil.Kanniš,kterýužzískalsvůj vlastnímodrýplášťměstskéhostrážného,ikdyžhoteďzrovnanemělnasobě,sizaložilruceaopřelseozeď,jakobysistrýcovyhistorkysvýmvstupemdostrážezčástipřivlastnil.
Marsenrozpřáhlruce,zapřelsejimioopěradlokovovélavice azavrtělhlavounadvlastnímivzpomínkami.Bylužvpůlcesvého pátéhodesetiletí,mělšedinynaskráníchivevousechauniformu nosilslehkostídlouholetéhozvyku.Stalasesoučástíjehosamého dotémíry,žebyhonarozdílodklukůvživotěnenapadloodložit blůzu,dokonceanivtomhlevedrune.
„Noaonisiváspodalitak,ažjstemělizadkynaruby?“zeptalse Mór.
„Ne,“odpovědělMarsen.„Alemohli,nežene.Všichnitobyli rabiátitetyTrnky,atojepěkněkrvežízniváinliskásvině.Máspadenonavšechny,kdonosíúředníodznakjakomy.Jenžemyjsme bylipřímovHřebenici.ChodíváteněkdydoHřebenice,mládenci?“
„Jenomcestoukuniverzitěakdivadlu,“odpovědělGarret.
„Taktamnechoďte.JestlimátenamířenodoVývěře,vemteto kolemřeky.Jetobludiště,taHřebenice.Rozloženíulicsetamkaždouchvílimění,poněvadžInliskůmzrovnavyhnijejedendům,tak sivyblijoudalšíakaždounovoubarabiznusistavízedřeva,cojim zbylozdřívějška.Tonástakyzachránilo.“PokývalhlavouaKanniš sním,jakobyvěděl,copřijdeteď.„Jedenznichmělolejovoulampičku.Takovoumaloumrchuzesklaacínu.Takjsemponívystartoval.Uskočilpředemnou,alejámunemířilnasádlo.Kdepak.Trefil jsemtucínovku.Tenšuntserozkřáplavšechnopokropilolejem. Měljsemhoinačepeli.Skorotoažpřipomínalonějakoukněžskou historku.Obozíchsplamennýmmečem,alebyljsemtojenomjá akrapetolejezapáršupů.“Zvedlpravičku,dlanídolů,aukázalsi napalec.„Tadymůžetevidětpopáleninuodtoho,jakmitamnakapal.“
Mórpotichuhvízdl.Hrbolatájizvabylabledá,oškliváabolest spojenásjejímzískánímzjevněpromuže,kterýjinosil,nicneznamenala.
„Vtipjevtom,žechlapitetyTrnkyuviděliplamenazpanikařili. Divženanásdočistanezapomněli.Rozběhlisekřece.Půlkujsme jichpozabíjelinebosvázali,nežjimdošlo,coseděje,azbytekse rozutíkal.Jsounebezpeční,alejakmilesejimpostavíte,hnedmají nahnáno.Taktoje.“
„Acotenoheň?“zeptalseGarret.
„Nežjsmesektomustihlidostat,uhasilihomístňáci.Hřebenice ví,žejakjednouzačnehořet,takužnepřestane.Vpárdomechby
setamnašlaukrytástudna.Vlastnějimnicpořádněnehrozilo.Ale odvedenípozornosti,tojepůlkavšechbitek.“
„Přechytračenínepřítelejestejněsmrtícízbraňjakorychlostnebosíla,“proneslKanniš.„Možnáivíc.Taktovždyckyříkákapitán Senit.“
Jehostrýcpřimhouřiločiastřeliločimadoleva.„Toříká.“
Zevnitřseozvalženskýhlas.Kannišovamatka,hostitelkadnešní večeře,serozvláčně,hlasitěloučilasnějakýmidalšímihosty.Garret chodívalkeKannišovidomůoddob,kdysKannišemaMórembyli ještěbřichatí,nejistíkloučci,kteříspolušermovaliklacky,apoznalnarážku,kdyžjislyšel.Ostatnítaky.SMóremsiznovupřetáhli přeshlavublůzyaKannišsipřehodilpřesramenamodrýplášť.Teď zrovnanepatrolovalonicvícnežjehostrýc,aleuniformabylajeho chloubou.Zprávouotom,kýmsestalajakémístoveměstězaujímá.
„Dalobysevyrazitdošenku,“nadhodilMór.
„Tojehezkámyšlenka,“přikývlMarsen,„alenásčekánávratdo kasáren.“
„Jámámránohlídku,“dodalKanniš,„astrejdavybírámýtopřed vývěřskoubranou.“
Mórsepokusiloúsměv.„Takjindy.“
Čtveřicespolečněprošlaklenutýmzděnýmvchodemdodomu jakotakového.SlužebnictvoužodneslozbytkyhostinyaKannišova matkaiotecpostávalivpředsínisedvěmasvýminejstaršímidcerami.Garretovidělalopotížeuvažovatokamarádovýchstaršíchsestráchjakoočemkolijinémnežzdrojíchtrápeníapředmětechmladistvézvědavosti,aleteďužznichbylyženy,dospěléapřipravené ujmoutsesvérolevrodiněavpodniku.Tastaršíprávěoznámilasvé zasnoubenísesynemsmírčíhosoudceadnešnívečeřebylajednou zněkolikapořádanýchnapočestnadcházejícíhosvazku.
GarretpoděkovalKannišovuotciamatcezaposkytnutoupohostinnost,jakmuukládalaetiketa,onisezasmáliaobjaliho.Kitamarskékupeckédomyspolubezustáníválčily,alebylatoválka
vedenápomocíslužbičekaspojenectví,přinížsivšichnihlídali,jak zkaždésituacevytěžitnějakouvýhoduapřitomsenedopustitvyloženéhoporušenízákona.To,žepřiníobvykleneteklakrev,jínijak neubíralonazuřivosti.Usnesení,učiněnénasamémpočátkuGarretovaživota,ževšichnitřichlapcisibudouspolečněhrátnadvorcích jednotlivýchrodin,mělosvůjvýznamstejnějakorozhodnutípozvat nadnešnívečeřiKannišovypřátele.TakužtovPřístavištichodí.Za všímjeněcovíc,nežsezdá.
Kannišsestrýcemodbočilinajihkekasárnům.MóraGarret sevydalinazápad.Létobylovplnémprouduapotěchdlouhých, línýchhodináchzůstávalnaobzorumodrofialovýnádech.JihozápadněodmladíkůsetyčilPalácovýVrch,jehožlevýbokseodshora aždolůtřpytillampamialucernamiStarobraně,jakobykopecbyl hlavouviděnoutéměřzprofiluasídlovládceAusaienaníspočívalo jakokoruna.Kannišužsloužilustrážeskoropůlroku,alepořádto bylzvláštnípocit,kráčetteplou,voňavounocíbezněj.Jakobytam někdochyběl.
Zpočátkumlčeli,jenomprocházeliztemnělýmiulicemiasvými krokyvytvářeliturovnoměrný,tamzaserozkolísanýrytmus.NanáměstíčkuucechusvíčkařůseMórvyhouplnanízkoukamennou zídkuabalancovalnaníjakonějakýhodněnenadanýakrobat.Když došlinakonec,seskočilavzdychl.„Slyšelsotom,ževládceAusaie skolilanějakáchoroba?“
„Tomunevěřím.Lidisirádivyprávíhistorkyotom,jaksevšechnořítídozáhuby.“
Mórtišezamručel,zvuk,kterýmohlbýtstejnětaksouhlasem jakonevyjadřovatvůbecnic.Znovuvzdychl,hlasitěji.„Takynastoupím.“
„Kam?“
„Kestráži.SKannišemaMarsenem.“ „Aha.“ „Nebertotak.“
„Jak?“
„Jakozradu.Nejdeoto,žemudávámpřednostpředtebou.“
„Toměaninenapadlo,“odpovědělGarret.Apochvilcedodal: „Víš,žetyhistorky,costaroušvykládá,jsouvícnežzpůlkykecy. Všechnotootom,jakholkypadajímodropláštníkůmknohámajak strážvyhrajevšechnybitky...tojenomonhrajesvojedivadýlko.“
„Jávím,jenžeunástospějedochvíle,kdysimusímevšichninajít svojemísta,víš?Tytomášsnazší.Jsinejstaršíamášpodseboujenomjednohobratra.Jápředseboumámšestsourozenců.Můjotec musellonivpodnikuzříditnovoufunkci,abyseMerninmohlzodpovídatjenomjemuaneněkomuzostatníchdětí.Zachránilmutím sebeúctu.Beztakvšichnitrávípůlkupracovnídobyplánováním,jak povedoupodnik,ažrodičeumřou.“
„Boj,coneberekonce.“
Mórpřikývlazamžouralnaměsíc.Vtuchvílipřipomínalutrápenéhokrálíčka.„Kdybychsinašeljinoudráhu,prokážujimtím laskavostaprospějemito.AustrážejetolepšínežvTemplu.“
Toužkráčelipomaleji.Blížiliseknároží,kdesejejichcestyrozejdouaGarretzjistil,žesetohoděsí.„Tysenechcešpozbytekživota modlitkbohůmavyškrabávatvoskzesvícnů?“
„Jánabohyaduchymocnejsem,“odpovědělMór.„Ustrážesi aspoňužiještrochudobrodružství.Anenítotakponižujícíjakopřisátsekzadnímustrukurodinnéfirmy.NoaKanništakyříkal,žese unichuvolnilomísto.Jedenveterántoschytalkudloudobřicha aránasemuzanítila.“
„Tysemáš.“ „Nezazlívejmito.“
„Nezazlívám,“pospíšilsisupřesněnímGarret.„Jájen...jepozdě ajdenaměúnava.“
Došliknárožíazastavilise.Mórbylskoroohlavumenšínež Garret,mělútloupostavuavelkéhnědéoči,jednoposazenéoněco výšneždruhé.Bylistejněstaří,aleGarretsenarodilnajařeaMór
napodzim.Jaksestalo,žeužnejsoukluci,cosepřehrabujouvblátě ahecujousekešplhánípostřecháchpokrytýchtaškami?
„Mno,“řeklMór.
„Nojo,“přitakalGarret.
Mórzahnulnasever.Jehorodinabydlelaskoroažuměstských hradeb.Garretšelnajihtmavýmiulicemisám.VeVývěřineboNojmarkubyvnocimohlosamělýmužpřitahovatnežádoucípozornost adoHřebenicebyseGarretnevydalanispřáteliaozbrojený.Za řekouvKamenciaČadověbylposetměníjenpárkrát,atoještě sdoprovodem,kterýsetamvyznal.AlePřístavištěmubyloskoro stejnýmdomovemjakorodinnáusedlostapřístavišťskéulicepatřily kjehomístunasvětěstejnouměroujakozeleninovázahrádkaunich doma.
RodinaLevýchtvořilasoučástKitamaruužpředtím,nežseKitamarstalměstem,nebosetoaspoňříkalo.Vdávnéminulosti,kdy ChahonvyznačovalaříčníhranicimeziměstyHanšůnazápaděainliskýmiloveckýmikmenynavýchodě,sijedenhanšskýgenerálnašelmilenkumezikupkyněmi.Jejichdítě,pokrevněurozené,alepro generálovumanželkužinantní,obdrželopodmatčinýmjménem obchodníacelnívýsady.AtakbyliLevínapůlkupeckárodina,napůl tajnášlechtaazároveňjedenzezakladatelskýchkupeckýchrodů, díkynimžseKitamarstalnezávislýnaokolníchměstech.Možnáto dokoncebylaipravda.
Přístavištěpředstavovalonejsevernějšísplavnýříčnípřístav,poutomezistatkyapřímořskýmiměstynajihuadrsnějšími,divočejšími krajinaseveruanavýchodě.PatřilomeziklíčovézastávkynasněžnýchstezkáchvedoucíchzDálnéhoKethilupřeszamrzlépustinyaž kBronzovémupobřežínasluncemopilémjihu.Byloprvnímmístem,kampřiplouvalycedryatvrdédubyzdřevorubeckýchtáborů naseveru.
Pokudchcešmítstálýpříjem, říkávalvždyckyjehootec, postav semeziněcoalidi,kteřítochtějí. Cosemoudertýče,neznělotosice
takšlechetnějakohistorkyoslavnýchválkáchazapovězenélásce, alerodLevýchdíkytéhlezásaděnetrpělnouzíoelegantníknoflíkyateplédomyužcelápokolení.ApokudGarretůvdědmožná objednalpřílišmnohospekulativníchdodávek,kterésenevyplatily, pokudcechbankéřůpřekaziljehootciplánovanépřijímánídiskrečníchzáloh,pokudsnahaGarretovymatkyokompenzaciztrátpřeorientovánímrodinnéhoobchoduzedřevaavlnynadražšízboží jakocukr,barvyaledeknepřineslatakovézisky,vjakédoufali,pokudtatážmatkaveskutečnostiužodkoncejaraněkdepobývávtajnéobchodnízáležitosti...
No,otomnevínikdo,kdonemápřístupksoukromérodinnéevidenci.VlibovolnýokamžiksetřetinakupeckýchdomůvKitamaru můžepotácetnapokrajikrachuapeřísipřitomudržujepestréjako zpěvnýpták,abytonikdonepoznal.RodLevýchužpřestálnejednu soukromoubouřiapřečkájiznovu.TaktoříkalGarretůvotecaříkal topřesvědčeně.
Usedlost,vnížžilipoposlednítřipokolení,byladostvelkána to,abypůsobilamaličkookázale.NevévodilaulicitakjakousedlostiroduDimnasůaEmbrilůtěmjejich,alemělačtyřibílápodlaží sokenicemivonomsvětlemodrémodstínu,jenžbylroduLevých vlastní.Přízemíbylovyhrazenéproobchodapřijímáníhostů,první patroprorodinu,druhéprohrstkusloužícíchpodbedlivýmdohledemhospodyněatřetípatřiloskladovánístaréhonábytku,mnoha generacímrodinnýchzáznamůanekonečnébitvěprotiholubům amyšímtoužícímsezdeusídlit.
Garretseubíralměsícemzalitouulicívstříclůžku.Palcemělzaháknutézaopasekavmyšlenkáchbylkdovíkde.Nevšimlsiničeho zvláštního,dokudnedošelskoroažkedveřím.
Okenicebylyotevřené,abydovnitřšelchladnýnočnívzduch,ale nejenvhorníchpatrech.Oknavpřízemíprozařovalysvíčky.Garret zaváhal.Vtakpozdníhodiněbynečekalnicvícnežmihotavýplamínekvbratrověpokojinebovokněněkteréhozesloužících.Světlo
pronikajícínauliciznamenalo,žeseněcostalo.Namlouvalsi,žese mustáhlohrdlovzrušením,žeaťsedějecokoli,budetoněcodobréhoanedalšínezdar.
Domovnídveřebylyzavřenénapetlici,alenenazávoru.Zezadu bylslyšethovor.Nejdřívotcůvhluboký,rozvážnýhlas,schopnýkousavéjízlivostitakřkabezezměnytónuahovořícítakmírně,ženebylorozumětslovům.PakstrýcRobson,štěkavěodsekávající: Jenže starýpřístuppřecenefunguje,ne? Pakznovuotec.Garretzasebou potichuzavřeldveře.Třetíhlasbylstejněnečekanýjakofujavice vlétě.
„Máti?“řeklGarretnaprahumaléhosálu.
Sedělauprázdnéhokrbu,stálevcestovnímrouchuzkůžeahrubébavlny,avlasymělastaženédostrohéhodrdolu,vněmžvynikalyšedinynaspáncích.OtecsrukamazkříženýmanahrudiseopíralopřednístěnuastrýcRobson–sbradouvystrčenouahrudí nafoukloujakokohout–stáluprostředmístnosti,dívalsenaněj atvářemutmavlyhněvem.Matkajehovztekáníignorovalasklidem,kterýsiosvojilaužvdobě,kdybyladoststaránato,abymladšíhobratramohlapřebalovat,amístotohoseobrátilakeGarretovi.
„Kdesbyl?“
„UKanniše.Jehorodičepořádalivečeři.Nevěděljsem,žesevrátíte.“
MatkapoplácalastrýceRobsonaponozeadalamukývnutím najevo,aťseposadí.Poslechl.Oteczůstalstát,stálestímtéžnevzrušenýmvýrazemjakovždycky.„Nevrátilajsemse.Netakdocela,“ upřesnilamatka.„Doufám,žesenikdonedozví,žejsemtadyado ránazaseodjedu.“
„Proč?“zeptalseGarret.Trochusezastyděl,ževesvémhlase slyšínáznakfňukání.Jepřecedospělýmuž,neděckoběhajícívšude zamámou.
„Víšpřece,covtakovýchpřípadechstanovujefiremnípolitika,“ odpovědělaaGarretsklopiločikbotám.Firemnípolitikabylazpo-
hledujehorodinyodtoho,abysenikdonedopustilchyby.Pokud firemnípolitikastanovuje,žepopadesátidnechsesdluhemjde ksoudu,znamenáto,žeaninejbližšímpřátelůmsenepočkájedenapadesát.Pokudfiremnípolitikaudává,žerodinnézáležitosti sebudouzapisovatšifrovaně,budousekódovatitynejvětšíprkotinytýkajícísedomácnosti.Pokudfiremnípolitikavyžaduje,aby dotajnýchobchodůbylizasvěcenijenti,kdoonichmusejívědět, nenípočetlidí,kteříbysemohlipodřeknout,nikdyvyšší,nežje nutné.Úsudekmůžeovlivnitpitínebotouha,alefiremnípolitikaje neúprosná.
Aprotohootcovamírná,přívětiváslovašokovalavícnežkřik. „Notak,Dženno.Podlemětomuchlapciněcodlužíme,nemyslíš?“
Citováhnutívmatčinětvářibylatakpřekotnáasložitá,žese vnichvůbecnevyznal.Zadívalasedoprázdnéhokrbu,jakobyvněm vidělahořetoheň.„Rodinnáfirmajenatom...hůř,nežpředstíráme. Zaposledníchpětletjsmeztratilihodněkapitálu.Víc,nežsimůžemedovolit.“
„Dobrá,“řeklGarret.
„Mámeplán,jaktodátdopořádku,“pokračovala.„Jeriskantní, alepokudvyjde,ztrátynámbohatěvynahradí.“
Garretcítil,žemubušísrdce,jakobysenaléhavědožadovalo jehopozornosti.Rodičemuvždyckydůsledněvysvětlovaličinnost společnostiažpouzavřenípříslušnéhoobchodu.Takhotoučili.Dozvědětseoněčem,comástálenejistývýsledek...Toužpřecehraničilospravidlyfiremnípolitikyaonsikvůlitomupřipadaljakodítě přirozhovorudospělých.
„Jetohodněšpatné?“zeptalse.
„Pokudtonevyjde,“odpovědělotec,„budememusetprodat sklad.“
StrýcRobsonseplácldostehna,jakobysenanězlobil.„Topřece nemůžeš.Kdyžzačnešrozprodávatto,načemvyděláváš,takužjsi prohrál.Toje,jakokdyžsedlákrozemeleosivonamouku.“
„Robsone,“napomenulahomatka.Pakzaletělaočimazpátkyke Garretovi.Nechápaltvrdost,kterouvnichspatřil.Vstala,přistoupilakedveřímakývlananěj,aťjdezaní.Obastaršímužizůstalina svýchmístech.Robsonsevřelrtydoúzkéčárkyaotecmělvetváři drobnýúsměv,kterýnicneprozrazoval.Garretsevydalzamatkou.
Zamířilikrátkouchodboukjídelně.Ještěneždošlikevchodu, dolehlokněmuzařinčenítalíře.Ustolusedělaosamotěnějaká mladáInliska,jakoslužka,kterásihrajenaněcovíc,nežje.Kdyby někdonakreslilnelichotivoukarikaturuhřebenickéhopotkáněte, vypadalobypřesnětakhle–tvářkulatájakoměsíček,kudrnatévlasy,tmavéoči.Alenevyskočila,aninedalanijaknajevorozpaky,jak bytoudělalaslužka.
„TojeYrit,dceraSauova,“řeklamatka,„atysesníoženíš.“
Elenab-DenijaNycisaSal,vesvýchosmnáctiletechjedinéžijící dítěByrnaaSal,nejmladšíaposlednízupadléhorodu,vlastnilatři lůžka.Jednomělavesvémbytěvotcověrodinnéusedlosti,tobylo povlečenézeleněapatřilykněmuletnídveřezcedrovýchžaluzií, kterédoložnicepouštělyvánekzesoukromézahrady.Druhé,vdětskémsalonkuusedlostiroduAbbasanů,kdejejímatkaprožiladětstvíapořádjiobývalababiččinarodina,bylovapartmázesvětlého kamenevyleštěnéhoažhrůzaazařízenéhozlatorůžovýmitapiseriemiapolštáři,kterébylyvmódědesetletpředtím,nežseElennarodila.Tímposlednímbylolehátkovprostécelevsídleklovasského bratrstva,vnížsenacházeloumyvadloavitrážovéoknoobrácené kprastarépevnosti,kterábylavladařskýmpalácem.Vevšechtřech jisloužícíastrážeznaliodpohledu.Jakékolimísto,kterésivybrala, sebezeslovapřeskupilotak,abyjiuvítaloapřizpůsobilosejíaona semezinimipřesouvalavzávislostinasvémrozpoložení,zelenohoreckýchoslaváchapožadavcíchsvýchlektorů.
Zevšechtřídomůmělanejradšitenotcůvapřespávalavněm nejčastěji.
PrototakéjejísestřenkaThedanvěděla,kdejinajde.
„Ely?Jsivzhůru?Vzbuďse!Pusťmědovnitř.“
