I
Clerfayt zastavil u benzinové pumpy, před níž byl odházen sníh, a zahoukal. Kolem telefonních sloupů krákoraly vrány a v malé dílně vzadu za pumpou bušil někdo do plechu. Bušení ustalo a z dílničky vyšel asi šestnácti letý chlapec v červeném svetru a v brýlích s ocelovými obroučkami. „Plnou nádrž,“ řekl Clerfayt a vystoupil z vozu. „Speciál?“ „Ano. Dá se tu někde ještě sehnat něco k jídlu?“ Chlapec ukázal palcem přes ulici. „Naproti. Dnešní polední specialitou byla Bernská mísa. Mám vám sundat řetězy?“ „Proč?“ „Silnice dál nahoře je ještě zledovatělejší než tady.“ „Celý průsmyk až nahoru?“ „Přes průsmyk jet nemůžete. Od včerejška je uzavřený. S takovýmhle nízkým sporťákem byste tamtudy neprojel.“ „Ne? Ty mě napínáš.“ „Vy mě taky,“ odpověděl chlapec.
Lokál byl zakouřený a bylo to tam cítit zvětralým pivem a dlouhou zimou. Clerfayt si objednal uzené, chleba, sýr 5