Na počátku…
„Agnieszko,“ pronesla Agáta, „puškvorec má ohebnej, měkkej a zázračnej oddenek. Rozhodně nemusíš masturbovat s něčím, co je tvrdý…“ A teď si představ… Ty, která seš stejná jako já, anebo jen trochu jiná, protože máš mateřský znamínko na levý, a ne na pravý půlce zadku, protože máš sytě modrý, a ne zelený oči, míň či víc centimetrů v pase nebo přes prsa, delší nebo kratší vlasy, víc nebo míň pokory a nejistoty v srdci a taky křiku uvízlýho v hrdle, stejně jako zapšklosti a žluči v játrech… V játrech, který jsou capital city našich emocí, ovládanejch všemocnou a všepohlcující rozlícenou fúrií, kterou nedědíme jenom geneticky. Fúrií, která přinejmenšim jednou za měsíc způsobí takovej požár, že hořej hory i lesy a taky chalupy s doškovou střechou, stejně jako stodoly a hasičárny společně s požárníma autama, houkajícíma při požárním poplachu, a k tomu všemu luxusní hotely, paláce sprostoty i paláce kultury, mosty, viadukty, ulice, elektrárny a doly s posranym černym uhlím – prodloužením mužskýho jangu, kterej v posvátný kundě naší Matky Země doluje velkym dlátem. Tahle fúrie Ti dává sílu žít, ale taky si ji bere a nedovolí, abys v sobě kdykoli pocítila bezpečnej klid. Tahle fúrie žhne natolik, že Ti svítí na cestu. Týhle fúrie se držíš, abys znova nezakoušela bolest. Fúrie rozzuřený na tři P – penis en général, 7