1
Toho dne, kdy jeho manželka odešla ze země, se Odysseus Kan rozhodl koupit si psa. Když se na to všechno podíval nekompromisně a z nadhledu, jak to umožňuje končící manželství, dávalo to smysl. Před svatbou ji upozornil, že nechce mít děti. Paulina odpověděla, že má alergii na psy. Martín, jeho tchán, mu krátce po líbánkách při jejich prvním rozhovoru prozradil, že jeho dcera není alergická ani na psy, ani na prach, zkrátka na nic. „Možná tak na radost jako její matka, ať odpočívá v pokoji.“ Martín pronesl tato slova a bouřlivě se rozchechtal. On se také pokusil o smích, ale starého pána se zmocnil takový záchvat kašle, až si Odysseus myslel, že umírá. „Pravda je, že bez psů se žít dá, ale není to nutné,“ pronesl, když popadl dech. Od toho dne Odysseus věděl, že jeho manželství je odsouzené ke ztroskotání. Když teď na internetu hledal informace o útulcích, kde by nabízeli psy k adopci, došlo mu, že Martín měl pravdu. Měl pravdu od samého začátku. Jeho tchán byl „zatraceně krásnej“ chlap. Takhle ho popisoval ve svých pomyslných rozhovorech s kamarády. Když se poslední z nich přestěhoval s rodinou do Buenos Aires, Odysseus odešel z jejich společné whatsappové skupiny. 13