Půlnoční situace
Kde jsme? Nikde nejsme. Jen v rozích
místnosti prší déšť, tvůj úsměv a slova. Jak postupovat proti půlnoční situaci? Kdo z nás si ponechá vzpomínku na sebe sama?
Poslouchám hlasy přecházející po pokoji.
Vidím tvůj smích mezi prostěradly. Je zlatý.
Kdo se to přemístil?
Naše ruce se rozpouštějí. Klobouk temnoty
dohlíží na náš pohyb. Jsme rozžvýkané rukavice. Nacpali nám je do úst. Pomalu se dusíme za hnědých odpolední. Líbezné tváře mrznou. Posuvné prsty zanechávají neklamnou stopu na ledové kůži.
Hledíme do zrcadla. Roztéká se s naší podobou. Nadšení září z trnoucích zubů, uší a očí. Pohybujeme se ve skafandru dne na konci slasti, která se tenčí jako kost a pak už vůbec není.
Kdy se mohu ubytovat na tvém krku? Kdo vyrábí nesnesitelný hluk a pískání?
Už nemohu, nezastavuj mne a vrať mi dech.
Má víčka se proměňují. Sestoupil jsem do nitra tvých kotníků. Neporozuměl záři blyštící se na konci tyče, co mi vytrvale zvoní v mozku.
Pozvolna vyprchává život z mé svítící kostry. Prosím zastav vše.
Kdo jsme? Nabobtnalé panenky podivných návštěv. Musíme klouzat po zledovatělých schodech uprostřed města. Musíme čekat, až vojska dorazí k bytům plným temných divadelních kostýmů. Musíme se proměnit v lékaře v okupovaných nemocnicích. Musíme sledovat, jak nám přátelé dopadají mrtví na ramena.
Pod lampou
domy zešedly předtím je nepohltilo světlo
jejich tváře se podobaly zestárlým mladíkům
jen barva na chodnících a bolest která roztáhla plachtu v tvé hrudi
v tajných pokojích už nikdo nebydlí nikdo nehovoří
zmizely stíny rty byly vyloučeny
slzy setřeny a osušeny
růže skropila podlahu kapkou krve svět se přestěhoval do hmotné a třpytivé bolesti jazyk pokrylo chmýří smysl života se blyštil a pak vytratil zbylo zamčené tělo
na nebi – vypadalo jako řeka šedých ryb –se k tobě obrací světlo a říká
pohleď do mne
zapomeň na údery na chodbách na mlčenlivé cesty kolem viaduktu stala se z tebe neobyvatelná kostra v tajném pokoji přemítáš pod lampou je těžké milovat zamčené tělo
najdi způsob jak ho odmítnout
zmizely poštovní stánky a tajné noviny nádražní haly nekonečné peróny kde postávali mrtví
a ty jsi je míjel a pohlížel jim do tváří bez očí bloudíš ve světě mrtvých
umřel jsi a pod vodou města v kanálech a plynových potrubích předáváš zprávu o svém mrtvění
mrtví se stali hitem
mrtví seděli v posilovnách
mrtví nosili kabáty
mrtví konzumovali hermelín
mrtví chytali dech a promlouvali v televizích
mrtví se propadali do městského břicha
mrtví vyučovali cizí jazyky
mrtví švihali rákoskami
buď mrtvý! buď mrtvý!
zněl všudypřítomný imperativ
zima prozářila namrzlá skla oken
dívej se doprostřed chladu
jak se odráží pod lampou
čas zmrtvěl i jazyk
nastala doba botníků
otázky se staly nesrozumitelnými
výroky z novin připomínaly viditelné chvění vzduchu
na Zemi není živých
opuštěné garáže plné sněžící jinovatky staré vozovny podivné špajzky
místnosti plné vysavačů a čisticích prostředků
nikdo se nepředstavuje
nikdo nenosí hodinky
zapomeň na zamčené tělo v tajném pokoji se neporozumění
šíří pod dekou
obleky a šaty nevyplněny masou těla
výmluvně prázdné
pochodují ze skříně
ve čtvrti s viadukty
ve čtvrti s růžovou vzpomínkou
domy zešednou
nepohltí je světlo
růže světa nevyroste
k cizím rtům
